autor: Nicole Eivissa
Ahoj zlatíčka 🙂
V první řadě bych chtěla poděkovat za všechny vaše úžasné komentáře, které jste nechali u první části. Nebýt jich, nebylo by pokračování 🙂 Je to motivace, energie, co žene kupředu a nutí, aby člověk něco začal dělat. Mám tu tedy pro vás druhou část. Když jsem si sedla k sešitu a začala psát, nějak to nejdřív nešlo. Dokonce jsem pochybovala, jestli se na to nevykašlu úplně… a najednou se to samo rozjelo, až mě bolela ruka 😀
Jinak bych ráda upozornila na jednu věc – a sice že jsem se tady poprvé pustila dál než kdy předtím (ve vztahu dvojčat), tak mě, prosím, neukamenujte 😀 Budu vám nesmírně vděčná za vaše ohlasy, ať záporné nebo kladné. A teď už přeji příjemné chvíle během čtení 🙂
***
Jak se tak dvojčata vlnila v rytmu hudby, spojena polibkem, ani si neuvědomila, že na parketě zbyla jen ona. Návštěvníci klubu značně prořídli, hodně jich odcházelo touto dobou domů. Kolem sedaček a stolků se míhala mladá číšnice a sbírala prázdné skleničky na tác. Tóny skladby, jež právě hrála, se ztišovaly.
Bill se omámeně odtáhl od Tomových rtů a zamžoural na copánkatého.
„Tome,“ zašeptal, „děkuju, že jsi to pro mě udělal… Tohle všechno,“ a jemně přejel prstem po Tomově nose přes rty až k bradě. Musel se zahihňat: „Vypadáš vážně roztomile.“
„To bylo pěkně šílený, vzít si na sebe tuhle… věc,“ Tom sklopil pohled, letmo si prohlédl, do čeho byl oblečený, „ale v žádným případě to není šílenější než tady tenhle okamžik s tebou… Tohle je to nejšílenější, co se kdy vůbec mohlo v mým životě stát!“
„I v mým,“ usmál se Bill. Stejně jako jeho bráška se cítil neskutečný šťastný a naplněný, přestože důvod se zdál absurdní. Avšak pro ně samotné byl ten důvod nanejvýš pochopitelný. Jestli existovalo něco ještě přirozenějšího než dýchání, byla to u nich právě láska, která vzplanula náhle, nečekaně, láska, která se na nic neptala, láska tak samozřejmá jako samotné bytí. Oba dva ji tak intuitivně chápali a s vděčností přijali. Jedinečnost spojení dvojčat spočívala nejen ve stejném způsobu přemýšlení, ale především ve vnímání pocitů toho druhého jako svých vlastních. Nebylo pochyb, že si rozuměli daleko lépe beze slov.
„Co budeme dělat?“ zeptal se Tom zrovna ve chvíli, kdy se Bill v duchu zaobíral totožnou otázkou.
„Asi… půjdeme domů? Stejně už tu zavírají.“
„Okay,“ souhlasil Tom pohotově, intuitivně chytl Billa za ruku, a pak už se oba vydali loudavým krokem k autu.
Parkoviště pro hosty bylo, až na jedno taxi, dočista prázdné. Bill se posadil na místo spolujezdce a Tom na místo řidiče, doufajíc, že alkohol z jediného mojita už jeho tělo stačilo odbourat. Zabouchl za sebou dveře a chystal se otočit klíčem v zapalování, když vtom…
„Bille!“ vykřikl Tom leknutím, když ho dvě známé paže přitlačily do sedadla a jeho krk zaplavila vlna polibků. Tom s pootevřenými ústy třeštil oči do tmy, jíž protínala jen tlumená světla pár pouličních lamp, a teprve teď si uvědomil, že mu Bill sedí na klíně.
„Bille…“ obejmul ho kolem pasu a naklonil se co nejblíže jeho uchu, „nechceš s tím počkat domů?“
Bill na okamžik přestal dvojče líbat, napřímil se a šikovně mu odmotal látku z horní části těla, takže se dostal k jeho tričku. Zastavil se a zálibně si v šeru prohlížel siluetu Tomova hrudníku.
„Teda, ty sis vzal i moje triko! No počkej!“ vyhrkl Bill naoko pomstychtivě. Tom totiž žádné takové upnuté tričko, které by se k sárí hodilo, nevlastnil. Jednoduše proto, že upnuté oblečení vlastně ani nenosil.
Než Tom stačil jakkoliv zareagovat, už si bráška znovu podmanil jeho krk. Tentokrát ho však místo polibků spíš nemilosrdně kousal.
„Ah!“ vypískl Tom překvapeně a ucítil, jak jím projela mrazivá vlna vzrušení. Bill využil momentu nepozornosti a zabloudil svou chladnou ručkou pod Tomovo tričko. Tom, stále v šoku z toho, co se to v jeho bratrovi probudilo, se nadechl, aby něco řekl, když mu náhle Bill umlčel ústa polibkem. Tom se mu plně oddal a přestal uvažovat nad tím, jak divoký jeho bratr skutečně je. Ano, na parketě sice působil jako andílek, ale tohle překonalo veškerá Tomova očekávání. Málem si připadal on, jako kdyby spadl z višně. Přesunul tedy svoje ruce z Billova pasu do jeho vlasů a začal je vískat.
Bill se po chvilce odtrhnul a zaraženě civěl na Toma.
„Tome?“
„Co?“
„Ten chlap.“
„Kde?!“
„V tom taxíku! Kouká na nás.“
„Cože?!“ Tom celý zkameněl a ještě notně dlouho těkal očima od Billa ke žlutému vozu a zpátky. Nějak mu nedocházelo, co by se slušelo udělat.
„Myslíš taky na to samý, co já?“ zašeptal Bill a tajuplně se zadíval na dvojče.
„Zajet pod sedačku a předstírat, že neexistuju? To je to první, co bych teď nejradši udělal.“
„Ne, to druhý.“ Jeho hlas zněl tentokrát velmi zvláštně, podbarven něčím, co Tomovi zrychlovalo tep. Tom tušil, co má Bill v plánu, tím spíš, když se tak potutelně usmíval. Ozval se zvuk centrálního zamykání.
„Takhle mi tě nikdo neukradne,“ řekl Bill jakoby mimochodem. A protože znal jejich BMW opravdu dokonale, po hmatu hned na první pokus našel knoflík na zapínání MP3 přehrávače. Celá palubní deska, dokonce i postranní lišty zazářily červeným podsvícením, a z reproduktorů se rozezněla hudba.
„Limp Bizkit, Take a look around? Tu už jsem dlouho neslyšel.“ Pomalu ze sebe shodil těch pár metrů látky, které ho obepínaly, aby se mu pohodlně sedělo, a odhodil na sedadlo spolujezdce. Pohledem ani na okamžik nepřestával hypnotizovat své dvojče. Tom i přes tmu, jež je oba halila do pomyslného závoje, mohl jasně spatřit ty žhnoucí plamínky v Billových očích. Způsob, jakým ho pozoroval, přiváděl Toma do extáze.
„A teď…“ Bill sáhnul kamsi pod sebe, „show může začít,“ a ďábelsky se zašklebil. S Tomem se sedačka rázem položila.
„Uaaa!“ ozvalo se z Tomových úst, to už se ale Bill opět chopil příležitosti a jedním pohybem stáhl z Toma černé triko. Naskytl se mu úžasný výhled na Tomovu nahou hruď. Přestože v autě nemohl vidět detaily, jeho fantazie si dovedla vykreslit naprosto přesně všechno, co zakrývala tma. Přejel mu dlaněmi od bříška až k ramenům, sklonil se a věnoval mu jeden vlhký polibek doprostřed hrudi. Konečky jeho uhlově černých vlasů Toma zašimraly tak, až se musel zasmát nahlas.
„To lechtá!“ vyjekl a nepřestával se chichotat.
„Jo? A co tohle?“ Bill se posunul o několik centimetrů níže a začal mu polibky obsypávat bříško. Přidal i prsty, kterými ho po stranách šimral.
„Nééé!“ Tom byl právě v těchto místech neuvěřitelně lechtivý a Bill to taky moc dobře věděl.
Auto se úplně houpalo díky tomu, jak sebou Tom mrskal, nemohl si však pomoct, ani se nijak bránit, neboť ho Bill svým počínáním dočista paralyzoval. Navíc mu pořád seděl obkročmo na klíně.
„Né, přestaň, prosím! Už to nevydržím!“ už téměř zoufale ječel Tom.
Bill přestal dvojče lechtat a líbat na břiše, vzpřímil se a oběma rukama si prohrábnul kštici.
„Už snad necítím ani bránici!“ vydechl Tom úlevně.
„Ale co to cítím já?“ Opět ten tajemný pohled. Tom si až teď plně uvědomil ten ohromný tlak v kalhotách. Zmírnit ho nepomohla ani Billova hbitá ručka, která automaticky zamířila k Tomovu rozkroku a „náhodou“ se ho dotkla.
„Bille!“ Tom už raději nepočítal, kolikrát už tímhle tónem bratra oslovil.
„Mně je horko,“ prohodil Bill bezděčně a vmžiku ze sebe strhl upnuté tričko. Skončilo opět na místě spolujezdce.
Tom zíral. Tentokrát se nezmohl ani na jediný citoslovce. Prameny černých vlasů, spadající přes ramena až skoro do půli hrudníku, divoce rozcuchané, Billovo křehké tělíčko a porcelánová pokožka v protikladu s vyzývavým, všeříkajícím pohledem…
Tom nasucho polkl. Nejen Billovi teď bylo horko. A to opravdu horko.
„To se ti líbí?“ zeptal se Bill a vzápětí se dotknul Tomova citlivého místa podruhé. Sám se cítil nadržený ažaž, ale nyní byl na řadě Tom. Billův scénář měl totiž jasná pravidla…
Obratně bráškovi rozepnul zip u kalhot a ihned se ujal Tomova již naběhlého vzrušení. Dělal mu menší problémy akorát prostor, neboť v jejich autě bylo pro takové účely prostoru žalostně málo. Bill si tedy odsunul sedadlo co nejvíc to šlo dozadu, a natěsnal se mezi Tomova kolena. Svou drobnou postavu měl teď z poloviny nasoukanou pod volantem. Nevěděl, do čeho jde, když Tomovi rozepínal kalhoty, ale tak nějak tušil, že si počíná správně. Tom už totiž téměř omdléval.
„Bille, prosím…“ Bill jeho vzrušení rukou celé objal a začal pumpovat v rytmu, jaký měl rád on sám. Nespletl se.
„Bille, už…“ Nato se Bill pohotově sklonil a, zprvu váhavě, vzal špičku jeho penisu do svých úst, stále pohybujíc rukou.
Tom si prudce skousl spodní ret a zabořil prsty do Billových vlasů, oči pevně semknuté. Bill naposledy zapumpoval rukou a pak už jeho ústa zaplavila teplá tekutina. Nikdy předtím nepřemýšlel nad tím, co udělá, až tahle chvíle přijde. Ale teď nemusel přemýšlet. Prostě ji spolkl – to mu připadalo nejpřirozenější. Pocítil zvláštní spokojenost nad tím, co provedl. Byl rád, že to poprvé mohl provádět s někým, koho dokonale znal a, jak se dnes utvrdil, doopravdy miloval. Ne jako bratra, jako skutečného partnera. Žádné platonické lásky. Tom byl skutečný.
Autem zněla stále tatáž skladba, neboť kdosi nastavil přehrávač na opakování. Mísila se se zrychleným dechem, jenž se už pomalu dostával na normální frekvenci.
Bill se vysoukal zpoza volantu a beze slov přilehl na Tomovo tělo. Hladil ho po copáncích a s uchem přitisknutým na hrudníku poslouchal stále ještě zběsilý tlukot jeho srdce. Tom ho pro změnu hladil po zádech.
„Tak teď už můžeme jet domů?“ spiklenecky se usmál copánkatý.
„No, taxikář si to taky nejspíš užil, takže – myslím, že jo.“ Chvilka napětí – a potom se oba rozesmáli na plné kolo.
„Děkuju, Billy… bráško,“ šeptl Tom a věnoval bráškovi něžný polibek do voňavých vlasů.
***
Po příjezdu domů oba dva okamžitě padli únavou na postel, přesněji řečeno na tu Billovu, byla prostě pohodlnější, a spali jako nemluvňátka až do poledne.
Respektive, spali by, kdyby je neprobudil zvuk zvonku.
„Kdo otravuje takhle brzo…“ zabručel Tom a v polospánku se vydal ke vchodovým dveřím.
„No…“
„Čau Tome! Co… co se s tebou stalo?!“ Georg nestačil zírat. Znal sice obrázek Toma po ránu, ale tohle bylo divné. Tom se chtěl užuž otočit k zrcadlu pověšenému v předsíni, jenže to už do něj strčil jeho bratr a nenápadně ho pleskl přes zadek.
„Bille!“ vyhrkl Georg a nevěřícně přeskakoval zrakem z jednoho dvojčete na druhé. Obě měla totiž po celém obličeji rozmazané černé stíny a tužku na oči, vše navíc podtrhovala ta indická tečka na čele.
„Nazdar, Georgu,“ pozdravil Bill rozespale.
„Měli byste se jít umejt.“
Dvojčata si vyměnila tázavé pohledy, následované vykulenýma očima, a nakonec propukla v hurónský smích. Vybavily se jim mimo jiné i všechny detaily včerejšího večera, potažmo pak noci. I Georg se smál. Neměl sice ani tušení, kde k tomu ty dva přišli, jedno však věděl jistě: byla to dvojčata Kaulitzova, a to mluvilo za vše.
„Inken vám posílá pár zákusků. Škoda, že jste tam nedorazili. Byl to fakt nářez. Pěknej večer, spousta srandy.“
Bill s díkem přebral balíček ovázaný provázkem, z nějž se linula slaďounká vůně.
„A kde jsi vlastně coural ty, hm? Včera jsme sem přijeli s Gustavem a ty nikde.“
Tom rychle vymýšlel výmluvu.
„Ále, tetě zdrhnul kocour. Volala mi, abych jel za ní a pomohl jí ho najít.“
„A našel?“ vyzvídal Georg.
„Jasný,“ potvrdil Tom, snažíc se vypadat co nejpřesvědčivěji.
„Tak to je super. Hele kluci, mějte se, já zas mažu.“
Georg měl dvojčata prokouknutá natolik, že pro něj fiktivní historka s kocourem skrývala přinejmenším další lumpárnu.
„Pochybuju, že mi to sežral,“ prohodil Tom, jen co Georg zmizel ve svém vozu.
„Mňau!“ ozval se Bill a postaral se o to, že se už zase oba málem váleli smíchy na zemi.
***
Konec
autor: Nicole Eivissa
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
parááááda 😀 huhu :DD ten konec mě zabil :DDD totálně sladké!:)):D
To je super 😀 🙂
Tak a teraz to chce ešte jeden diel, pretože zatiaľ si to užil hlavne Tomi 😀 Skvelé. Celkom závidím tomu taxikárovi:)
Tak toto je prostě bezkonkurenční !!! XDDDD nic víc se nedá napsat ;D
Mňau! – to ma zabilo 😀 umieram smiechom :'-D úžasná poviedka 😀 keď Tom spomenul toho kocúra, hneď mi napadol Bill 😀
Ježiš děvčata děkujuu!:*** Za všechny vaše skvělé komentáře, vážím si jich! Tenkrát tou dobou už jsem řešila stěhování a práci, takže celá záliba padla nějak… until now:)
Hledat tete kocku… Tak se tomu rika… Ty me zabijes 😀
Teda ale na zacatku bych mu lajskla takhle se mnou mluvit, bych do toho jeho sari zamotala a hodila nekom dokud se neuklidni 😀
Hmmm zajimava predstava svazanyho vztekajiciho se Billa v Tomove skrini 😀
Mno s tim by se dala zacpat i pusa, prece jenom, 8 metru latky nebo kolik..:D A ty mu prejes:D Myslim ale, ze si to pak hezky odcinil..:D Dekuju za precteni a koment, zlati!^^