Cizinec 30.

Bill ležel v trávě, na jeho tělo dopadaly chladné kapky deště. Studily ho na kůži a nutily tak jeho oči, aby se konečně otevřely. Bill mžoural na okolí. Nad jeho hlavou probíhala klenba z listoví. Díval se na temně černé nebe, ze kterého padaly dešťové perličky a smáčely všechno, co měl na sobě – tedy nic. Rozhlédl se kolem sebe. Kupodivu si tentokrát pamatoval všechno, co předcházelo jeho pádu, a dokonce když chtěl, dokázal promluvit. Vedle něj na zemi ležela plátěná taška. Nechápal, jak to, že se nevypařila spolu s jeho oblečením.

Namáhavě se vydrápal na kolena a pohlédl na hladinu jezírka pokroucenou kapkami deště. Chvíli sledoval svůj rozmazaný odraz na hladině. Vyškrábal se na nohy a opřel se o kmen nejbližšího stromu, když se s ním zuřivě zamotal celý svět.

Do nahého těla ho spolu s ledovými kapkami udeřil snad ještě studenější vítr. Podzim se poddával zimě, která pomalu ovládala počasí. Jeho tělo se nekontrolovatelně roztřáslo. Poslepu, protože pomalu padala tma, zamířil směrem, kterým tušil Broken Manor. Opíral se o kmeny stromů, bloudil mezi nimi a doufal, že brzy zahlédne světlo proudící z některého z pokojů.

Kůže ho pálila, jak byla vystavována studeným podmínkám. Potřeboval se okamžitě nějak zahřát. Zatoužil po horké sprše nebo alespoň teplé přikrývce, pod kterou by se mohl schovat.

Konečně se před ním objevilo světlo. Vycházelo z pokoje ve druhém patře. Jiné okno nesvítilo. Bill po paměti dotápal až k zasunovacím dveřím dělícím terasu od jídelny. Odsunul je a čekal zuřivé psí štěkání, které by ho vítalo stejně jako pes, jemuž patří. Ničeho se však nedočkal. Světla nechal zhasnutá, jeho zrak přivykal tmě. Namířil si to rovnou do chodby a následně ke schodům. Užíval si tepla, které naplňovalo celé levé křídlo panství a zbavovalo jeho tělo husí kůže. Tiše jako myška vystoupal vzhůru po schodech, dokud nestanul přede dveřmi do Tomova pokoje.

°°*°°

Tom ležel na své posteli, světla rozsvícená. V celém domě byl sám, protože pro Simone si přijel Gordon s tím, že by jí rád taky ukázal svůj domek kousek za hranicemi Londýna. Tom nic nenamítal proti jejímu odjezdu, stejně by byl zalezlý ve svém pokoji.

Zíral do stropu a k nosu si tiskl deku, kterou od Billova odchodu nepustil z ruky. Připadalo mu tak, že má alespoň kousek jeho u sebe.

Zaslechl zaskřípění dveří. Chtěl se otočit, ale nakonec to vzdal s tím, že se mu beztak jen něco zdálo. Na celém panství byl sám až na Scottyho, který ležel v Billově pokoji. Ani on se nesrovnal s jeho odchodem.

Bill stál ve dveřích a s letmým úsměvem na rtech sledoval Toma, jak si k obličeji tiskne jeho deku a zírá do stropu. Když mu pod rukou vrzly dveře, bál se, že se Tom otočí. Chtěl ho překvapit. Stejně tiše jako vyšel schody, došel až k Tomově hlavě. Co nejrychleji se překlonil a líbl Toma na čelo. Ten se okamžitě vymrštil do sedu, oči jako tenisáky třeštil na nahého chlapce stojícího u čela jeho postele. Bill se nevinně usmíval a taškou si překrýval intimní partie. Tom se na posteli okamžitě posunul blíž ke zdi a nadzvedl deku. To všechno bez jediného slova, stejně toho nebyl schopný.

Bill využil jeho němé výzvy a vlezl si k němu. Okamžitě se přitiskl k jeho tělu, ze kterého sálalo teplo jako z kamínek. Bill spokojeně zamručel a rukama objal Tomovo tělo, hlavu mu přitiskl k hrudníku. Tom, stále ještě zmatený, mu objetí opětoval. Palci ho hladil po lopatkách a občas zajel rukou do vlasů. Nemohl uvěřit, že mu štěstí tolik přeje a on má Billa zpátky u sebe.

„Jsi celý promáčený,“ prohodil Tom po hodné chvíli ticha.

„Venku prší.“ Bill působil naprosto nevzrušeně. Jeho tělo si vychutnávalo teplo, které mu Tomovo tělo poskytovalo. Vábil ho spánek, když na něj doléhala únava z daleké cesty, kterou podstoupil. Povídat si mohli ráno, až oba načerpají energii. Bill zavřel oči a poslouchal pravidelný tlukot Tomova srdce. Ten zvuk povzbuzoval jeho únavu a roznášel mu po celém těle příjemný pocit, který hřál snad ještě víc než Tomovo objetí. Kouzlil Billovi na rtech spokojený úsměv. Cítil Tomovy ruce, jak mu jezdí přes lopatky a hrají si s konci jeho dredů. Chvílemi měl pocit, jestli nevzlétne pod náporem emocí, který si razil cestu jeho tělem.

Místo toho však jeho tělo ztěžklo a dech se zpravidelnil. Tlukot Tomova srdce a jeho opatrné doteky, jako by se bál, že se Bill roztříští jako porcelánová panenka při sebevětším tlaku, se přenášely i do jeho snů, ze kterých se šťastně usmíval. Tom pečoval o jeho tělo dlouho do noci, snad se až bál zavřít oči ze strachu, že ráno bude v posteli opět sám a tohle všechno se projeví jako pouhý sen. Únava ho však nad ránem přemohla a i on se ponořil do neklidného spánku beze snů.

°°*°°

Toma probudila silná vůně, kterou by poznal na sto honů. Vůně kvalitního kanadského kakaa, které Simone dovezla jedna známá ze své dovolené. Tom to kakao miloval, ale šetřil si ho na speciální chvíle, jako jsou narozeniny, Vánoce a podobné svátky, které prostě musí být něčím výjimečné. Nakrčil nos, jak se snažil do plic natáhnout co nejvíce té naprosto úžasné vůně, která naplňovala celý jeho pokoj. Spokojeně zamručel. Nechtělo se mu však ještě otevírat oči na to, aby zjistil, kdo si dovolil sáhnout na jeho milované kakao, když má už dávno po narozeninách a Vánoce jsou stále ještě v nedohlednu.

Překulil se na druhý bok, něco si pro sebe zabrblal a spal dál. V noci toho moc nenaspal, tak musel dohánět alespoň dopoledne. Navíc mu něco říkalo, že se ho někdo snaží vzbudit v nekřesťanskou hodinu, a on mu rozhodně nehodlal udělat to potěšení, aby se budil nějak extra brzy.

Bill si přitiskl ruku k ústům, aby se hlasitě nezačal smát. Tom si pro sebe něco brblal a pomlaskával u toho. Oči měl však stále zavřené a otočil se k Billovi zády, což byl jasný signál, že ještě nechce být probuzen. To mu však Bill nechtěl dopřát. Klekl si na kraj postele a jedním z Tomových copánků ho začal lechtat na nose. Sledoval, jak Tomovo brblání nabralo na síle, ale stále nedávalo smysl, a jak se Tom snažil rukou odehnat to něco, co rušilo jeho spánek.

Bill však samozřejmě vyhrát. Tom to nevydržel a rozhodl se, že konečně zjistí, který nepřející člověk mu nehodlá dopřát zasloužený spánek. Otevřel jedno oko a přetočil se na záda, takže málem shodil Billa z postele.

„Kolik je?“ zabručel Tom nespokojeně a znovu oko zavřel, aniž by si všiml, co málem způsobil. Kdyby byl v bdělém stavu, vyfackoval by se.

„Poledne,“ ušklíbl se Bill a lépe se uvelebil na posteli, aby už nehrozilo, že nějakým nedopatřením poletí k zemi. Tom překvapeně otevřel oči. Tolik k jeho domněnkám o nekřesťanské hodině. Zamžoural na Billa, který se culil jako sluníčko. Znovu natáhl do plic omamnou vůni kvalitního kakaa, ale mírně se přitom zamračil. Samozřejmě to nebylo kvůli tomu, že by se snad na Billa zlobil, to nebylo v jeho silách, ale zajímalo ho, kde kakao objevil. Domníval se, že ho dobře schoval, dokonce ani Simone neměla ponětí, kde je.

Zapřel se na loktech a pozorně se zadíval na Billa. Měl na sobě jedno z Tomových triček. Nikdo nebyl schopný odnést je ze skříně, která patřila Billovi, a vrátit je do té v Tomově pokoji. Stejně jako nikdo nedokázal cokoliv změnit na Billově pokoji. Všem v panství chyběl a takhle jim to alespoň dávalo naději, že se jednou vrátí. A skutečně… vrátil se. V Tomovi ta myšlenka vyvolala obrovský úsměv. Ještě než Bill stihl cokoliv říct, Tom po něm natáhl ruce a stáhl si ho do náruče. Bill nijak neprotestoval, spokojeně zabořil obličej do jeho ramene a nechával se objímat. Připadal si v bezpečí, chráněn před zbytkem světa. Kdyby mohl, nechal by se klidně objímat napořád. Bohužel… stydlo jim kakao, které hledal minimálně hodinu. Neochotně se odtáhl od Toma.

„Stydne nám kakao,“ vysvětlil, když se na něj Tom nechápavě a skoro až ublíženě zadíval. „Posaď se, nechci, aby ses udusil.“ Poručil si ještě Bill a vylezl z postele, aby jim oběma podal voňavé kakao, které odložil na Tomův pracovní stůl.

Tom se uvelebil na posteli do tureckého sedu a natáhl k Billovi ruku, aby si od něj vzal kakao, které s poděkováním přijal. Bill se usadil naproti němu a uculoval se, když Tom s labužnicky přivřenýma očima vdechoval vůni teplého nápoje. Když ho Bill viděl tak dobře schované za vrstvami koření, pochopil, že tam by si ho Simone nikdy nedala. Tom se požitkářsky napil.

„Myslím, že je čas na vysvětlování,“ prohodil Bill a zahleděl se na své nohy, o které si hrnek opřel. Dlouho si pro sebe v hlavě sumíroval, co všechno Tomovi sdělit… a kdyby se s vyprávěním nadále zdráhal, zase by to všechno zapomněl.

autor: Helie