Dark Hill Academy 4.

Tak ahoj ahoj zlatíčka 🙂
Hlásím se s dalším dílkem 🙂 Vím, že mi to celkem trvalo, ale mám trochu potíže ve škole, a tak různě se mi všechno sype jak domeček z karet x) Tak snad odpustíte a budete číst dál 🙂 V tomto dílku už se nám to trochu rozjede, ale i zkomplikuje xP Více už čtěte a opět budu vděčná za komentáře :))
Enjoy Iveth B. ^^

Bill se toho dne zdržoval ve společenské místnosti s Tomem. Kluci byli nahoře v ložnici a o něčem hlasitě hovořili. Jak nečekané. Všichni se Billovi po té události vyhýbali, jak on sám předpokládal. Utápěl se v myšlenkách a pozoroval plamínky v krbu. Záviděl snad všemu kolem sebe. Dostal se ale do situace, kdy si nemohl vybírat. V noci měl zase ten divný sen o temné zahradě a náhle příchozí postavě, o níž už věděl, co je zač. Liam mu nedal spát. Měl strach, že to právě on psal vzkaz ve škole po zdi. Přesně jako řekl Andre. Povzdechl si a otočil se k Tomovi, který seděl vedle něj na sedačce a také upíral svůj zadumaný pohled na malé plamínky v krbu.

„Víš, Tomi… mám strach,“ prolomí po chvilce trýznivé ticho Bill a zadívá se do jeho čokoládově hnědých očí. Ten se jen smutně pousměje.
„Pojď ke mně,“ zašeptá a natáhne k černovláskovi ruku. Ten se k němu hned přitulí a zavře oči. Cítí se s Tomem v bezpečí, a co víc, miluje ho. A přesně z toho má větší strach než ze všech upírů světa. Nejenže je to proti všem jeho zásadám, ale je to navíc zvrhlost! Vždyť jsou oba kluci! Nevěděl si s tím rady. Proto se Tomovi ty celé dny předtím vyhýbal. Musel si to urovnat v hlavě. Nemohl vědět, jak se zachová, když mu pohlédne do očí. Teď, když ho Tom tady jen tak objímá a on se k němu tiskne, cítí zase ten strach. Navíc neví, co mu Tom předtím chtěl říct, a to mu vrtá hlavou doteď.

Rukou si ho za krk přitáhne a začne ho líbat. Bill ho obejme kolem krku, a hned se zapojí. Polibek se stává čím dál tím vášnivější a chtivější. Ani jeden neví jak, ale po chvíli leží Bill na sedačce pod Tomem a navzájem se nenechavýma rukama dotýkají těla toho druhého. Bill má v očích drobné diamantíky, které si najdou cestu po jeho alabastrově bílé tváři někam do ztracena. Právě tyto slzy jsou znamením nekonečného štěstí, kterým vzplálo jeho srdce.
Tom je také šťastný. Vlastně od té doby, co Billa ve škole poznal, se u něj leccos změnilo. Změnil své dosavadní chování a uklidnil se. Dalo by se říct, že již ve věku puberťáka dospěl. A to jen díky drobnému stvoření s černými vlasy připomínající svým vzezřením anděla padlého na zem.

Když se od sebe po nějaké době odtrhnou pro nedostatek kyslíku, hledí si do očí. Billovi po tváři přeběhne závan růžové barvy, jak se za sebe zastyděl. Udělal přeci jen první krok. Ten zásadní krok, který mu otevřel dveře do zatím pro ně nepoznaného a neobjeveného světa. Ani nevěděl jistě, jestli Tom myslí na totéž, co on a přeci to udělal.

Tom na něj hledí očima plnýma lásky a očekávání. Bill váhavě zvedne ruku a pohladí Toma po lehce opálené tváři. Nikdo nechtěl v tuhle chvíli promluvit jako první. Nechtěli kazit tuhle chvíli, ale také se oba obávali reakce toho druhého. Bill si začal nervózně skousávat ret a pohledem kmital všude možně, jenom Tomovým očím se vyhýbal.

„Miluju tě,“ dokončí pak svou předtím započatou řeč Tom a usmívá se. Přitáhne Billa těsně na sebe a obejme ho. Ten se k němu vděčně přitulí a zavře oči.
„Já tebe taky… jen… mám hrozný strach,“ upře na něj Bill své oči připomínající hloubky čokolády. Tom se znovu usmál.
„Spolu to zvládneme,“ řekne jemně a obdaruje jeho růžové rty něžným polibkem. Billa hned opustí všechny starosti. Vnímal jen přítomnost Toma a lásku vyzařující z jeho očí.

Další den byl pro oba úžasný. Sice zákaz vycházek a zmatek všude panoval dál, ale Bill byl v klidu a vyrovnaný. Byl pořád u Toma, a ten ho uklidňoval. Jejich výhoda byla, že kluci šli někam pryč, kde se něco děje, aby zjistili nové info. Bill s Tomem v tom případě byli sami v ložnici a užívali si to. Leželi na Billově posteli u okna a koukali ven. Všude poletovalo barevné listí, které vlivem změny ročního období muselo opustit své stanoviště na větvích obrovitých stromů líně postávajících kolem hradu. Bill se od včerejšího dne neustále usmíval.

„Je klid… až mě to děsí,“ prolomí ticho Bill s pohledem stále upřeným ven. Cítí, jak ho Tom pevněji stiskne kolem pasu. Za bradu mu otočí hlavu k víc k sobě a začne ho líbat. Bill ho obejme kolem krku a milerád se zapojí. Polibky se stejně jako včera stávají vášnivější a vášnivější. Tom svého milence položí za neustálého líbání pod sebe do měkkých peřin a zapře se rukama vedle jeho hlavy. Kolenem mu roztáhne nohy od sebe a dostane se až na místo kam potřeboval. Billovi se zatřepou řasy na zavřených víčkách a usměje se do jednoho z rozvášněných polibků. Sjede Tomovi rukama pomalu po zádech dolů a vyhrnuje mu jeho velké tričko. To v mžiku skončí někde v rohu místnosti následováno druhým, o něco menším trikem, které patří na pohled nevinnému chlapci. Toto mínění se ovšem vymykalo všemu, co se tu právě odehrávalo. Bill převalil Toma pod sebe a obkročmo si na něj sedl. Tom vykulil oči a překvapeně se zasmál. Bill si olízl rty a přivlastnil si ty svého milence. Divoce proplétali své jazyky dohromady a Bill navíc začal zápasit s Tomovým páskem. Skoro hned povolil, a tak se černovlasý ďáblík dostal, kam chtěl.
Stáhl Tomovi kalhoty i s trenkama pod zadek a provokativně mu skousl ret.

„Co by si Tom teď přál?“ zašeptal mu Bill do ouška a usmál se. Dost dobře cítil, jak se Tom pod ním zachvěl. Ani ho nenechal odpovědět a rukou pomalu sjel přes jeho vypracované bříško až k jeho penisu. Obemkl ho prsty a začal rukou pomalu pohybovat. Tomem projel okamžitě ten nejkrásnější pocit na světě.
„Bille!“ vydechne a stiskne peřinu pod sebou. Jmenovaný se usměje a líbne ho na krk. Pomalu se přes hrudník a bříško posune polibky až dolů a podívá se mu do pootevřených očí. Rukou pořád pohybuje, a pak přidá svůj nenechavý jazyk. Nejdřív jen olizuje jeho špičku, ale po chvilce si ho vezme do pusy téměř celého. Tomovy vzdechy jsou rázem hlasitější a zaklání hlavu dozadu. Bill, ačkoliv tohle dělá poprvé ve svém životě, se snaží, aby se to Tomovi líbilo. A jsou to právě jeho vzdechy, které ho utvrzují v tom, že to dělá moc dobře.

„Bi… Bille… já už…“ nedořekne Tom a udělá se. Přímo překvapenému Billovi do úst. Ten to ale nějak zpracuje a spolyká. Olízne si rty a přileze k Tomovi. Políbí ho, aby z toho taky něco měl. Copánkatý chlapec stále nemůže popadnout dostatečně dech, aby mohl něco říct.
„Miluju tě, Billí,“ vypadne z něj pak tiše a pohladí Billa po tváři. Ten pod tím dotekem jen přivře oči a usmívá se. Neodpovídá, protože je to zbytečné. Stulí se Tomovi do nachystané náruče a nechá se zakrýt. Tom ho k sobě tiskne pořád pod vlivem doznívajícího orgasmu. V hlavě teď oběma poletuje tisíce myšlenek a oba myslí na to samé. Na to, jak moc jsou šťastní s tím druhým. Přehnané? Možná se to někomu tak může zdát. Je to však jen čistá láska, která roky čekala na objevení.

O týden později

Rozruch po škole se uklidnil, všichni se vrátili ke své práci a studenti do tříd. Nebyli z toho nadšení, ale na druhou stranu se všude uvolnila atmosféra. Žádné jiné vzkazy se již neobjevily, a tak bylo usouzeno, že minulost se opakovat nebude. Zůstaly již jenom stráže u hlavní brány a kontrolovalo se, kdo, kdy a kam odchází. Byť i jen na školní pozemek. Kamkoliv. Když už někdo někam šel, musel se nahlásit školníkovi, který postával s blokem u hlavních dveří a zapisoval jména a čas, kdy dotyčný odešel a kdy se vrátil.
Když chlapcům skončí povinnosti na dnešek, odeberou se s ostatními na kolej.

„Lásko půjdu se projít venku… provětrat si hlavu,“ oznámí Bill, když se převléká z uniformy do normálního oblečení. Tom ho se zaujetím sleduje ze své postele. Jen souhlasně zamručí a pohledem zkoumá každičkou část jeho těla. Nejvíckrát se stejně zastaví na jeho malinkém, roztomilém zadečku. Má ho přece tak nadosah. Dostane pusu na čelo, a to už se Bill vytratí ven. Zapíše se u školníka a rozeběhne se na Temný vrch.

„Andy! Andy, nedělej, že mě neslyšíš!“ křikne zoufale, když doběhne ke kostelíku a nic se neozývá. Když se dobrou čtvrthodinu nepohne ani větvička, Bill začíná mít strach. Stiskne andělská křídla, neboli klíč, co mu visí líně na krku, a rozhlíží se kolem. Pohledem zavadí o nějaký stín, co se mihne na pár kroků od něj. Hned zpozorní.
„Andre, nehraj si se mnou a pojď sem!“ křikne už víc vyděšeně a otočí se. Nic. Zase jen zpustošené náhrobky bůhvíkoho a vysoké stromy obydlené havrany. Už to chce vzdát a odejít, když ucítí ruku na rameni. Usměje se.
„Tome, proč nejsi doma,“ zašeptá s úsměvem a otočí se. Hned sebou ale cukne a začne polekaně ustupovat.

„Ale, ale… přece by ses nebál, maličký…“ zasměje se postava zahalená celá v černém, do podzimního šera svítily akorát její červené oči. A co hůř, pár metrů od něj se zjevila další postava a obě se k Billovi přibližovaly. Pomalu, ale Bill věděl, že z tohohle nebude nic dobrého. Že on sem dneska lezl! Měl to tušit. Vzápětí pozná první osobu. Je to Liam. Bill instinktivně chytne přívěsek na krku a stiskne ho v dlani.

„Co ode mě chceš,“ snaží se, aby jeho hlas zněl vyrovnaně, ale v polovině otázky se mu zlomí strachem. Strachem z toho, co se stane. Ale jak už si jednou pomyslel, je s tím smířený. Smířený se svým osudem. Liam se ušklíbne a svýma hrůzu nahánějícíma očima se na něj dívá. Billovi přeběhne mráz po zádech.
„Ty víš dobře, co chci,“ usměje se ironicky a natáhne ruku. Bill přívěsek stiskne víc a odvrátí pohled od červených očí.
„To nemůžu… ty ho nikdy nezískáš!“ šeptne Bill a provrtává očima díru do země. Slyší jen uchechtnutí a náhle je silně přiražen ke zdi druhou postavou. Teď má větší strach než kdy jindy. Liam se mu skloní ke krku a olízne jeho divoce pulzující tepnu. Bill nasucho polkne. Co když… Co když ho chce proměnit v to, co je on? To by se pak už nemohl ukázat ve škole! Nemohl by být s Tomem! Nemůže mu přece vzít jeho lidskost!

„C… co chceš dělat?!“ zeptá se roztřeseným hlasem a skousne si ret. Odpovědí mu jen tichý smích Liama poblíž jeho krku. Strachem skoro nedýchá.
„Víš, co chci… ale můžeš si vybrat… dáš mi klíč, nebo… se s Tomem už nikdy neuvidíš,“ pronese upír klidně a Bill cítí, jak mu srdce vynechalo několik úderů. Najednou neví, co dělat. Zrovna když si s Tomem vyznali lásku, ji má ztratit? To přece nechce! Ale také nemůže vystavit školu nebezpečí. Kouká upírovi přes rameno někam daleko a váhá. Tiskne pořád přívěsek v ruce. Mění se mu názory každých pár vteřin, dalo by se říct. Už už mu ho chce dát, ale vzpomene si na školu. Pak na Toma. Zavrtí hlavou a vší silou, co má ve svých hubených rukou, upíra odstrčí.
„Nedám ti ho… slíbil jsem, že ho budu chránit i za cenu svého života,“ postaví se za své Bill a rozhodně kouká Liamovi do červených očí. Ten skoro nepostřehnutelným gestem naznačí tomu druhému, aby se vzdálil. Ten se taky hned sebere a zmizí.

„Tak nedáš… dobře… moc dobře ti Andreas zamotal hlavu,“ zašklebí se Liam a zastaví se těsně před Billem. Ten jen tak tak uhne jeho přesně mířené ráně. Rozeběhne se k bráně. Liam ho pobaveně sleduje, a když je Bill skoro venku, brána se zabouchne.
„Sakra!“ vydechne Bill spíš sám pro sebe a otočí se. To už je Liam zase u něj, ale s tím rozdílem, že Bill ve vteřině upadá do bezvědomí. Upír ho jednou ranou složí k zemi.

Mezitím Tom nervózně přechází po pokoji. Když už je mu to malé, sejde dolů do společenské místnosti s nadějí, že se Bill snad už vrátil. Ale není tomu tak. S povzdechem vyjde na chodbu a po schodech sejde do nižších pater hradu. Dojde až k hlavní bráně, když vidí tři postavy, jak rychle postupují k hradu. Neví, kdo to je, ale má strach. Najednou takový divný pocit u srdce. Bill. Něco se mu stalo. Chce vyběhnout ven, ale zadrží ho jeden z profesorů se slovy, že už není jedním z nich. Následně hlavními dveřmi projdou dva další profesoři s nehybným tělem na nosítkách. Tom ihned pozná bledou ruku a havraní vlasy, co vyčuhují zpod prostěradla, nebo čím je to zakrytý.

„Bille! Bille, co je s tebou!“ křikne zoufale Tom, ale odpověď žádná. Chce za nimi běžet, ale chytne ho za ruku Carlos, který se sem jako vždy „nenápadně“ vmísil. Tomovi skanou první slzy po tvářích. Zoufale spadne na kolena a sleduje pospíchající postavy před sebou. Co když… ho proměnil… co když už vážně není jedním z nich? Co teď s nimi bude? Co bude s ním? Bude moci zůstat na této škole? Vždyť jak slyšel, Andre sem chodil taky. Ale nikdo to o něm nevěděl. Pak si vzpomene na Billův přívěsek, co měl pořád na krku. Říkal, že je moc důležitý a musí ho chránit. To je první věc, co proběhne Tomovi hlavou.
„Musím za ním! Musím… se o něčem přesvědčit,“ vyškubne se Carlosovi z rukou a utíká na ošetřovnu. Jak je v šoku, ani neví, kam běžet dřív.

Asi po deseti minutách tam konečně doběhne. Vidí Billa stále nehnutě ležet na posteli. Tak bez života. Má ovázanou hlavu a krk. Moment, krk?! To přece není pravda! Sestry se někde flákají, tak tu nikdo není. Asi se ho teď bojí ještě víc. Tom si k němu přisedne na postel a bojí se, co teď uvidí. Pomalu odhrne peřinu Billovi z hrudníku a sáhne mu pod tričko. Žádný přívěsek však nenajde. Zamrzne na místě. Musel to být Liam. Našel ho a sebral klíč. Je s nimi všemi amen.
„Bille, lásko, co s náma teď bude,“ vzlykne tiše Tom a stiskne nehybnou ruku svého milence. To přece nedopustí, aby ta pijavice zničila jejich vztah dřív, než vůbec začal! Bill nemůže být jedním z nich! Nebo ano?

autor: Iveth Biersack