autor: Cincina
Tak já doufám, že se Vám tento díl bude líbit 🙂
Nakonec Tom do nemocnice dojel asi o hodinu později, než měl v plánu. Kráčel rychlým krokem do pokoje číslo 8. Ani neklepal. Otevřel dveře a Jorg už tam byl.
„Ahoj.“ Tom se pousmál.
„Ahoj. Tak jak bylo ve škole?“
„Děs. Hele, už mi pokládáš otázky stejného typu, na které se mě ptá matka.“
„Ach. Promiň.“
„Ne, to je v pohodě. Jsem rád, že se aspoň zajímáš.“
„Tak o přítele svého syna bych se měl zajímat.“
Tom se zasmál. „A já myslel, že mě nesnášíš.“
„Zezačátku jsem tě rád neměl. Ale postupně zjišťuju, že jsi docela fajn.“
„Víš, že i ty jsi v pohodě?“
„Tak to mě těší,“ Jorg se usmál a Tom mu úsměv opětoval.
Na chvilku se jejich pohledy střetly. Tomem projel zvláštní záchvěv vzrušení. Ach bože. Co se to děje? Beze slova si sedl k Billovi na postel a chytil ho za ruku.
„Já už to nemůžu vydržet. Proč zrovna on musí být v komatu?“
Jorg sklopil hlavu. „Asi to měl být osud.“
„Ty věříš na osud?“
„Dá se říct, že ano. Ty ne?“
„Nevím. Možná, že něco je osudem dáno, ale že bych věřil tomu, že když dostanu ve škole za pět, může za to osud? To asi ne.“
„No tak za pětku můžeš jenom ty.“ Jorg se dneska poprvé upřímně zasmál.
„No počkej. Někdy za to může učitelka.“
„Ale nepovídej.“
„Povídám.“ Vítězoslavně se usmál.
Jorg na něj jenom tak chvíli koukal. Tom je celkem pěkný kluk. Nedivím se, že se Billovi líbí. Sice nosí vytahané oblečení, ale určitě má skvělé tělo. Hmm a ty vlasy. Má dobrý styl.
„Co na mě tak koukáš? Mám něco na obličeji?“ A hned si začal otírat obličej jednou dlaní.
Jorg se probudil ze snění. „Ne nic. Jenom jsem se zamyslel.“
„Jo a nad čím?“
„To ti nemůžu říct.“
„Proč ne?“ Tom našpulil pusu.
„Protože bys mě zabil.“
„Já? Spíš bych ti dal první pomoc.“
Zdá se mi to, nebo se mnou flirtuje? „Hele. Nechceš potom někam zajít?“
„Ale jo. S tebou je zábava.“
Jorg se zase rozesmál. „Ale nepovídej. Tak můžem jít zase do té hospody, co včera.“
„Tak jo.“
Ještě asi hodinu seděli a povídali si. Pak do pokoje vešla sestřička a poslala je domů, protože návštěvní hodiny už dávno skončily.
V HOSPODĚ
„Zdravím, pánové. Tak co to bude?“
Tom už otvíral pusu, když v tom se ozval Jorg: „Dvě piva.“ A číšnice odešla.
„Hele, Tome. Co vlastně studuješ?“
„Chodím na Obchodní akademii. Vlastně na tu stejnou školu co Bill, jenom na jiný obor.“
„To jsem nevěděl. Bill se nezmínil, že chodíš na stejnou školu.“
„No. Bill věděl, že mě nemáš rád, takže o mně radši ani nemluvil.
„Vlastně jo. Až teď mi to došlo. Někdy jsem na něj byl zlý… Já si to uvědomil až teď, co se mu stalo tohle. Jen doufám, že až se probere, tak přijme mou omluvu.“
„Až se probere…“ Tom odvrátil pohled. Otázka ho pálila na jazyku. A co když se neprobere? Ale radši neřekl nic.
***
Tom do sebe kopl už třetí pivo a začínal pociťovat ten alkohol v krvi. A Jorg taky. „Ty, Tome…“
Tom stěží polkl. „No?“
„Pojď už domů.“ Jorg chtěl vstát, ale nešlo mu to. Nakonec s Tomovou pomocí došli až ke dveřím hospody. „Tome, pojď ke mně domů…“
autor: Cincina
betaread: J. :o)
No to si delate prdel ne? on je vojede oba ne???? :-O
To snad ne to si děláš srnadu?? 😀 😀 neříkej mi že ho v příštím díle ojede 😀 😀
To si děláš srandu!! 😀 Jak to teď můžeš stopnout?!? 😀 To je normálně týrání!!! 😀 😀
Ale řeknu ti, myslela jsem, že mě už ničím nepřekvapíš, ale jak na to teď koukám, tak jsem se asi spletla 😀 😀 Oni takhle podvedou Billa!? 😀 Chudák malej… 😀 Ale musím přiznat, že to je opravdu zájímavá myšlenka 😀 😀
V každým případě se už moc těším na pokračování 🙂