autor: B-kay
„Cesta by neměla trvat dlouho. Slibuju, že budu řídit opatrně,“ Tom se zlehka dotkl konečky prstů Billovy tváře a doufal, že se Geo zdrží na benzínce tak dlouho, jak jen to půjde.
Zatímco jeho nejlepší přítel utíkal zaplatit benzín a nakoupit posledních pár drobností, Tom si alespoň na chvilku přisedl k Billovi na zadní sedadlo a snad posté se ujistil, zdali mu skutečně něco nechybí.
„Já ti věřím, Tome,“ Bill se vnořil ještě hlouběji do jeho doteku a omámeně přivřel víčka. Bylo mu tak krásně, jako už dlouho ne. „A ty by sis měl také začít věřit,“ pootevřenými rty pohladil Toma na zápěstí.
„Už dlouho jsem neřídil. Od nehody našich jsem seděl akorát na čtyřkolce, pokud nepočítám těch několik vzácných okamžiků, kdy mi Geo půjčil své auto,“ vesele zavrtěl hlavou. „A i teď mi jej půjčil jenom proto, že není tak celkem střízlivý,“ hravě dloubl Billa do špičky nosu, naklonil se k jeho tváři a přivlastnil si pár dokonale jemných rtů hlubokým polibkem.
Bill roztřeseně pootevřel rty, mezi které Tom automaticky vplul svým jazykem, který hladověl po kontaktu toho Billova. Jakmile se jejich jazyky konečně potkaly, oba vydechli úlevou. Těch několik vteřin, po které si jejich jazyky razily cestu k sobě, jim přišlo jako věčnost.
„Omlouvám se,“ Tomova slova se sice téměř úplně ztratila v hloubce Billových úst, přesto jim však osoba, které patřila, rozuměla.
„Nic jsi přece neudělal. Za co se omlouváš?“ Bill se od něj odsunul do vzdálenosti, která mu umožňovala promluvit, a zvědavě nadzvedl pravé obočí. Na rtech mu však pořád zůstával zamilovaný úsměv zvýrazněn douškem ruměnce, rozlévajícího se jeho tváří.
„Ale ano,“ zamyšleně našpulil rty a Bill v té chvíli nedokázal jednat jinak. Bezmocným pohledem prolétl Tomovu krásnou tvář, rychle jej chytil za bradu, a ještě jednou jej dlouze políbil.
„Slibuju, že ti později vysvětlím, proč se ti omlouvám,“ šeptal Tom proti jeho chvějícím se rtům.
„Vysvětli mi to teď. Prosím,“ vpíjel se do Tomova něžného pohledu a byl si jistý tím, že kdyby se tam v tu chvíli nezjevil Geo s náručím plným dobrůtek, Tom by mu jistě odpověděl.
„Tak co, jedeme?“ Tom se vyděšeně otřásl.
Georgův hlas působil až příliš hlasitě. Teprve tehdy si uvědomil, že po celou dobu šeptali, a proto jim přišel Geův hlas nepřirozeně silný.
„Klidně můžeš spát, pokud jsi unavený. Doufám, že se nám podaří dojet ještě před půlnocí.“ Tom Billa pečlivě přikryl dekou a ve chvíli, kdy byl Geo dostatečně zaměstnán otevíráním lahve piva, si ukořistil ještě jeden láskyplný polibek.
„Dáš si?“ ozvalo se Tomovi u ucha ještě dřív, než se stihl pořádně usadit a zapnout si pásy. Tom nejdříve střelil pobaveným pohledem po mumlajícím Geovi, vzápětí nedůvěřivým pohledem prolétl nabízenou láhev s pivem.
Trvalo několik vteřin, než odolal silnému pokušení. Pivo měl skutečně rád.
„Chceš mě utrápit? Dej to ode mě co nejdál,“ rychle zavrtěl hlavou a smějíc se, nastartoval.
Geo teatrálně pokrčil rameny a se širokým úsměvem se otočil na Billa, který mu úsměv nesměle oplatil a již předem omluvně vrtěl hlavou.
„Je to od tebe moc hezké, ale na alkohol moc nejsem. A krom toho, po pivu roste pivní bříško. Vždy mi to připomene mého dědu,“ Bill se při vzpomínce na svého dědečka něžně pousmál, a to mu připomnělo, že jej už pořádně dlouho neviděl. Kdyby měl peníze a znal by způsob, jak by se za ním mohl dopravit, neváhal by ani minutu.
„Já nechci být tlustej,“ Georg se nejistě zadíval na téměř prázdnou láhev a nespokojeně ohrnul nos.
„Pozdě,“ Tom se vesele rozesmál a hravě Gea poplácal po břiše.
Největší nevýhodou řidiče bylo to, že zodpovídal za životy spolucestujících, a proto se s nima nemohl bavit tak, jak by chtěl. Tom proto svůj pohled opět upřel na cestu před sebou a doufal, že těch několik hodin uběhne rychle a oni budou na místě co nejdříve.
První půlhodinu to šlo skutečně rychle. Ponořen do veselé konverzace si vůbec neuvědomoval, jak rychle utíkal čas. Neměl dokonce ani čas nad tím přemýšlet. Neustále se smál Geovým poznámkám, které věnoval svému břichu, i Billovým omluvám, kterými se mu snažil vysvětlit, že jej nechtěl nijak urazit.
Ve chvílích, kdy konverzace na chvilku utichla, vzhlížel k zrcátku, ve kterém přímo zářila Billova nádherná tvář. Sice mu bylo umožněno sledovat jej jenom několik vteřin, ale i ty vteřiny byly pro něj spásou. Někdy se jejich pohledy dokonce setkaly. Ani jeden se na toho druhého nedokázal déle dívat, oba vzápětí plaše sklonili tváře a potlačovali zamilované úsměvy.
Bill se cítil opravdu krásně, zároveň však vnímal, jak jeho tělem prostupuje jakési napětí, a on také moc dobře věděl, co bylo jeho důvodem. Bylo způsobeno jedinou věcí, a tou byl strach.
Nebyl si jistý, jak dlouho ještě dokáže potlačovat to, co cítil k Tomovi. Netušil, jak vzdálený byl okamžik, kdy své pocity již neovládne a řekne mu pravdu.
Zamiloval se, byl přímo zblázněný do chlapce, který se jednoho večera zjevil na terase Andreasova domu, a od té chvíle mu nedovoloval myslet na nic jiného. V hrudi mu mocně pulzovalo zamilované srdce, které v sobě ze všech sil potlačovalo veškerou lásku k Tomovi a bylo již unavené.
Bill sám byl nesmírně unavený ze všeho, co se kolem něj posledních několik dní dělo a nejraději ze všeho by se ukryl v Tomově náručí a už nikdy jej nepustil.
Už mu více nezáleželo na jeho hloupých předsevzetích, ve kterých si sliboval, že si nikoho nepustí k tělu. Že se s nikým nesblíží a že jediným důvodem jeho pobytu bude pouze práce.
Nyní moc dobře věděl, co bylo jediným důvodem jeho pobytu v Andreasově domě, a práce to již nebyla…
„Bille,“ zdálky k němu doléhal jakýsi hlas. „Bille,“ pokusil se pohnout, ale nepovedlo se. Snažil se otevřít oči, ale byl až příliš unavený. „Klidně spi dál, jenom se mě zkus chytit,“ Bill se ospale zavrtěl a pokusil se uposlechnout prosbu. Zlehka nadzvedl obě dlaně a ve chvíli, kdy se ocitl v něčí náruči, procitl. Rozespale otevřel oči, a i když bylo všechno kolem něj rozmazané, postřehl, že se pomalu blíží k menšímu domku.
„Už jsme tady?“ zasténal proti Tomovu hrudníku a pokusil se jej chytit pevněji. Nosem se zlehka dotkl Tomovy pulzující tepny, a tím mu způsobil další dávku husí kůže.
„Ano, jsme. Klidně můžeš zavřít oči a spát, já tě uložím,“ Tom opatrně kráčel směrem k pokoji, kde měli připravené postele na spaní. Nebyl si jistý, zdali to Geo udělal schválně, nebo to jenom nepromyslel, přesto ho však potěšilo, jakmile v pokoji spatřil manželskou postel.
„Zdálo se mi o tobě,“ zašeptal Bill ve chvíli, kdy jej Tom co nejopatrněji položil na postel a hlavu mu podložil měkkým polštářem.
„Co se ti zdálo?“ posadil se na kraj postele a láskyplně se zahleděl do Billových rozespalých očí.
„Bydleli jsme spolu,“ promluvil tichým hlasem. „Měli jsme malý domek na kraji města a ty ses neustále usmíval. Byl jsi tak šťastný, že už nemusíš bydlet u Andrease, a já… já byl také, protože jsem byl s tebou,“ Tom smutně sklonil tvář a pevně stiskl rty.
Bylo mu do pláče, protože věděl, že něco takového nebylo možné. Bill se mu za několik týdnů vytratí ze života a jemu zůstane jenom vzpomínka v srdci. Vzpomínka na chlapce, do kterého se během několika hodin zbláznil. Pokud se tak nestalo hned ve chvíli, co jej poprvé spatřil.
„Musel to být hezký sen,“ sám sobě se divil, že ještě dokázal vykouzlit jemný úsměv.
„To ano,“ přiznal Bill, vpíjejíc se do Tomových hlubokých očí.
„Půjdu ještě pomoct Geovi s vybalováním a přinesu ti sem kocourka,“ Tom rychle sklonil tvář a zhluboka se nadechl. Byl do Billa přímo zblázněný a nedokázal se na něj déle dívat.
„A pak mi vysvětlíš, proč ses mi omluvil? Slíbils mi to,“ dodal pohotově, protože Tom nevypadal, že by měl odvahu mu něco vysvětlit. Nápadně znervózněl.
„Dobře, vysvětlím ti to. Stejně si musíme promluvit, jak to mezi námi bude dál. Už to nelze déle odkládat. Jsem z toho zoufalý, Bille,“ Bill se pomalu posadil a zhluboka dýchajíc, vzal Tomovu tvář do svých dlaní. Sledoval jej něžným, přímo omámeným pohledem.
„Já také,“ přiznal po chvilce roztřeseným hlasem, oči se mu náhle podlily slzami.
„Co jsi to se mnou provedl, nekuřáku?“ Tom se svými rty přitiskl na ty Billovy a spokojeně se usmál ve chvíli, kdy se Bill tiše zachichotal.
Hravě nadzvedl obočí a zdvihl obě ruce na znak, že je v tom zcela nevinně.
„Musel jsem přeci udělat něco, aby sis zapamatoval mé jméno,“ pípl s úsměvem na rtech.
„Povedlo se ti to. Na tvé jméno se mi zřejmě nikdy nepovede zapomenout,“ nikomu by se nepovedlo zapomenout na jméno kluka, který ve vás dokázal probudit city, o kterých jste si mysleli, že vám nikdy patřit nebudou. Díky Billovi opět patřil mezi živé, opět dýchal a cítil, že jeho srdce nalezlo nový smysl, pro který tlouklo jako o závod.
„Myslím, že se mi již nepovede potkat někoho, jako jsi ty, Bille.“
Bill smutně stiskl rty a rychle se snažil vymyslet něco, čím by odlehčil to tíživé ticho, které se vzápětí rozlehlo kolem nich, ale nic jej nenapadlo.
Tom však nic dalšího již slyšet nepotřeboval. Věnoval mu ještě jeden měkký polibek a s příslibem, že se nezdrží dlouho a že si pak promluví, tiše vyšel z pokoje.
Bill sledoval pomalounku se přivírající dveře a v té chvíli si byl jistý, že mu to musí říct. Řekne mu pravdu, ať už by měl Tom zareagovat jakkoliv. Je do něj zamilovaný a už to v sobě nedokázal déle dusit. Ničilo jej tajemství ukryté v hloubce jeho srdce a v tu chvíli si slíbil pouze jediné.
Řekne mu to…
autor: B-kay
betaread: J. :o)
jsem moc ráda že mu to Bill řekne :))) už se na to moc těším ;))
Neboj Bille, určitě to dobře dopadne 🙂 dokonalost, miluju tu povídku ♥
Ako vždy je to vodopád nehy 🙂 okorenený Geovým pivným bruškom :DDD
Mohli by ale prestať premýšľať o odlúčení. Nemôžu si to urobiť. Musia zostať spolu. Veď Bill sa nemusí vrátiť domov, stačí ak bude mamke posielať nejaké prachy nie? Trpím, keď spomínajú rozchod.
Krásný. Děje tu bylo málo, ale mě přijde, že je to jedno. Nějak ho neni potřeba víc. Je to nádherně citově zabarvené, ovšem co jiného čekat, že 😉 stačí se podívat, kdo je autor povídky. 😉 Je to úžasné čtení po náročném dni. Tak krásně uvolňující a nervy zklidňující. Možná jsem to už někdy řekla, ale mám prostě potřebu to říct znova 😀 Je to krásná povídka, jen mě štve, že díly nejsou delší 😀 Když se do toho člověk "zažere" tak je najednou konec 🙁 No snad tu bude další díl brzo 😉
Brečim…nemůžu jinak.Konec tohohle dílu mě naprosto rozplakal. Je to jedna..z nejvíce procítěných povídek,které jsem kdy četla….tak nádherná,tak smutná….dokonalé. Má svojí vlastní atmosféru….takovou šedou..a deštivou…já to tak vnímám. Je to nádherné.
Jinak…v tom autě,jak na sebe koukali..přes zrcátko..♥ Líbí se mi,jak Bill v sobě přehodnotil to,proč tu zůstává..že to není práce. Ten sen..co se mu zdál byl opravdu nádherný. Já pořád věřím,že bude nějaká možnost,že budou moct zůstat spolu..a třeba se ten sen stane skutečností…ach…kéž by to tak bylo<3
Ano…svoje city by v sobě Bill neměl potlačovat…ani jeden…těšim se na to,až si je vyznaj. Tim pádem se nesmírně těšim na další díl! Opravdu nádherné…při oslovení "nekuřáku" se mi slzy spustily nehoráznym způsobem…..obdivuju tě..píšeš opravdu tak nádherně..tak procítěně..krásné.