autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Uběhl celý měsíc. Uteklo to jako voda. S Tomem čas plynul hrozně rychle, a to bylo to, co mě tak štvalo. Každý okamžik s ním jsem si snažil co nejvíc vychutnat a užít. Bylo mi s ním tak dobře… a podle toho, jak se ke mně choval a dával mi svými city najevo, jemu se mnou bylo dobře také.
Dalo by se říci, že jsme skoro každý den byli spolu. Jen občas se vyskytl den, kdy jsme se bohužel neviděli. Ovšem, každou sekundu, co jsme byli spolu, jsme si vážně náramně užívali. Tom spal často u mě. Dvakrát jsem dokonce spal i já u Toma. Jeho maminka proti tomu nic neměla, naopak byla ráda, že se náš vztah rozvíjí. Ovšem nejvíce to ocenila Molly. Nejednou mi říkala, jak je ráda, že jsem tu já a ne ‚gorilák‘. Vždy mě to pobavilo. Ovšem s Molly to nebylo nejlepší. Každý den se mi Tom zmiňoval o tom, že je Molly častěji špatně. Byl z toho tak špatný… a nebylo divu. Zasáhlo to i mě, a to je pro mě Molly jen moje malá kamarádka.
Tak strašně jsem se pokaždé bál, když mi Tom volal, že mi řekne, že se něco stalo. Byla by to pro mě rána. Jen to, že se její stav zhoršoval, pro mě bylo těžké. Bylo mi to tak líto, zvlášť když jsem věděl, že jí nemůžu nijak pomoci, nikdo z nás. O to víc mě bolelo, když jsem Toma utěšoval. Často plakal, nemluvil a stresoval se. Nedělalo mu to dobře. Bylo toho na něj moc. Proto jsem mu někdy i řekl, ať je s Molly doma, že přijedu, nebo ať s ní jednoduše zůstane, že se uvidíme jindy. I když to zní příšerně, myslím, že je dobré, aby si ji užil a ona jeho. Nikdo z nás neví, kdy přijde ten hrozný den. Den, kdy Molly odejde. Proto chci, aby s ní trávil dost času a tyhle hezké časy si jednou pamatoval. Ale všeho moc škodí. Vím, že Tom by se zbláznil, kdyby stále u Molly jen seděl a přemýšlel. Ani tohle nešlo. Proto jsem se vážně snažil mu tohle nějak usnadnit. Říkal, že moje přítomnost mu pomáhá, proto jsem se s ním snažil co nejvíce být, zároveň mu umožnit být s Molly a mamkou, a někdy ho někam vytáhnout, aby se naprosto odreagoval. Zatím se mi to celkem vedlo, alespoň si to myslím.
Několikrát jsem si vzal v práci volno, Toma si ráno vyzvednul a někam se s ním rozjel. I když to byla jen pouhá procházka, byli jsme spolu. Často jsme spolu šli do kina, na večeři, dokonce i do baru nebo diskotéku. Sice jsem říkal, že jsem na to starý, ale Tom se tomu jen smál. Jednou o víkendu jsme si vyjeli do Berlína.
„Ta fontána je krásná. Co kdybychom se tam vyfotili?“ usměju se a stisknu Tomovu ruku trošku pevněji. Procházeli jsme se zrovna městem. Počasí bylo nádherné, svítilo sluníčko, ale nebylo příliš horko. Vážně to tu bylo krásné. Já jsem měl Berlín vždy moc rád. Našla se tu spousta míst, kde se dalo odpočinout, pobavit nebo se pokochat.
„Požádáme nějakýho homofoba, bude sranda,“ zasměje se. Homo… co? Vezme foťák, pustí se mě, a aniž by čekal na moji odpověď, rozběhl se mezi lidi. Já se z něj zblázním.
„Bože,“ zasměju se a jdu k té fontáně.
Dřív, když jsem sem jezdil, řekl jsem si, že u téhle fontány se chci jednou vyfotit s člověkem, kterého miluju. Tahle fontána byla něco jako symbol lásky, říkávalo se o ní, že se z ní může napít pouze ten, kdo doopravdy miluje. Ale to jsou jen pouhá mystéria. Ale k věci… Vím, že když se tu s Tomem vyfotím, bude to právem. To on je ten, kdo má být na té zatím nevzniklé fotografii.
On tam zatím pobíhal kolem, až nakonec chytil nějakou holku, která ochotně souhlasila s tím, že nás vyfotí. Tom ke mně sklesle přišel.
„Nikde žádný homofob,“ zabručí, načež se zasměje a omotá mi ruce kolem pasu. „Aspoň budeme mít kvalitnější fotky, miláčku. Tak se usmívej a tvař se, že mě děsně miluješ. Fotí každý moment,“ začne se tiše smát. Jako bych ho snad nemiloval.
„O to lépe,“ zasměju se tiše a už si ho k sobě přivinu. Tak nějak normálně se usměju a hledím už do objektivu. Jakmile se usmál i Tom, ta slečna nás vyfotila. A fotila i nadále. Nevím, co jí Tom řekl. On se mi ale pověsil kolem krku, vytáhl se na špičky a dlouze mě s úsměvem políbil. Chytnul jsem si ho jemně za tvář a políbil ho i s jazykem.
„Chceš nafotit lechtivý fotky?“ rozesměje se. Na co on blázínek nemyslí.
„Mm, to až spolu budeme sami. Já tě tady vystavovat nebudu, ještě mi tě vykoukají,“ zasměju se do polibku.
„Mmm, ty můj slaďoušku,“ zavrní a něžně mě kousne. S úsměvem se ke mně přitiskne a líbne mě zespodu na bradu.
Ta slečna z nás musí mít vážně radost, ale na to nedbám. Chytnu si ho za boky a docela odvážně ho políbím. Nasaju mu pak spodní ret a trošku ho kousnu. Tom mi schválně sáhl na zadek, zmáčkl a začal se smát, přičemž se podíval směrem k té slečně. Očividně se dobře bavila a stále nás fotila. Tak strašně se na ty fotky těším. Všechny si je v práci vytisknu na speciální fotopapír, a potom si je vyvěsím po celé ložnici.
„Zlobidlo,“ zasměju se a přivinu se k němu. Tělem se k němu přímo natisknu a rozkošně se usměju. S úsměvem se na mě zadíval, a jakmile zaslechl cvaknutí, vrhl se na kousání mé brady, jak to miloval. Rukou mi přitom vjel do vlasů. Spokojeně jsem přivřel oči a držel. Měl jsem to od něj rád. On to vážně naprosto miloval. Nikdy jsem nezjistil proč, ale v tomto případě byl důvod to nejmenší. Když přestal, něžně mi bradu otřel a dlouze mě sladce políbil. Neváhal jsem a oplatil mu to.
„Mm, musí to být něco velkolepého a legračního,“ zasměju se. Jenže… co vymyslet. „Asi ti vlezu na záda,“ směju se tiše.
„Tak na to zapomeň, můj milej zlatej,“ odtrhl se ode mě hned a bojovně se vyškrábal na hranu fontány. Narovnal se a pyšně se usmál. Čekal, až k němu přijdu, aby na mě mohl vlézt. Zkazil mi můj plán. Hajzlík jeden můj milovanej.
„Teda ale…“ dám si ruce v bok a zasměju se. „No dobře, pojď. Snad tě udržím,“ usměju se. Nejde o to, že by byl těžký, ale já nikdy příliš síly neměl. No, doufejme, že se Tomi nevykoupe. Stoupnu si těsně k němu a už jen čekám, abych ho mohl chytit.
„Co když mě pustíš,“ řekne se smíchem a chytí se mě za ramena.
„Tak se nejspíš vykoupeš,“ zasměju se a chytnu ho. Jen ta představa mě zabíjí. Úplně ho vidím, jak vyleze celý mokrý a začne mě honit po náměstí. Vsadím se, že kdyby v té fontáně náhodou byla žába, když by vylezl, měl by ji na hlavě.
„Trümpere!“ okřikne mě mezi smíchem.
„Kaulitzi, lez,“ zasměju se.
„Jestli mě pustíš, tak si mě doma nepřej,“ varuje mě pobaveně. Omotá mi ruce kolem krku a opatrně na mě vleze. Naschvál udělám, jako že mi padá a zasměju se. Hned ho ale chytnu a podepřu ho.
„Obejmi mě klidně nohama, šup,“ usměju se.
To dopadne dobře. Nevypadá to nebezpečně. Teda, aspoň prozatím.
„Já tě roztrhnu jak hada, Trümpere,“ zasměje se, ale udělá tak a natiskne se na mě.
„Už se na to těším,“ zaculím se a pořádně ho podchytím. Slečna udělá několik fotek, ale já ho pořád držím.
„Dej ty pracky z mýho zadku,“ sykne mi u ucha pobaveně a něžně mě do něj kousne.
„Když já ho mám strašně rád,“ zaculím se a pohladím ho po stehnech.
„Nechceš si to tu se mnou rovnou na tý fontáně rozdat?“ vyjekne se smíchem. Inu, není to ten nejhorší nápad. Ale ne teď.
„Bylo by to vzrušující,“ zasměju se a pomalu ho pustím na zem.
„Mmm, představ si, jak se se mnou miluješ na týhle hraně,“ zavrní, přičemž přejede rukou po kamenné hraně, „a kolem chodí lidi a já křičím tvé jméno,“ pošeptá mi u ucha a přitiskne se ke mně zezadu. Oh, sakra… Nemá zrovna špatné představy, ba naopak.
„…a ticho, nebo si tě tam posadím a uvidíš,“ zasměju se a přitáhnu ho zezadu k sobě. Když mě obejme rukama kolem krku, chytnu ho za ně a sladce se usměju.
„Ach jo, Trümpere, bez tebe by byl tenhle svět tak chudý,“ povzdechne si a políbí mě na rameno. Jestli tohle myslel vážně… Uhm, je tak… úžasný.
„Bez tebe mnohem víc,“ usměju se a pustím ho. „Co teď? Ahm, nevadí vám to?“ těkám pohledem mezi Tomem a tou slečnou.
„Stejně už končíme, máme fotek dost,“ řekne rychle Tom a odtáhne se ode mě. „Mockrát děkujeme,“ usměje se vlídně na tu slečnu a vezme si od ní foťák.
„Není zač,“ usměje se na nás, ještě si nás prohlédne a pokračuje v cestě.
Posadím se na hranu té fontány a koukám na něj. Jen se tak sladce usmívám. Tom si mě prohlédne, usměje se, a hned mě vyfotí, nad čímž se usměje ještě zářivěji. Nemám moc rád, když mě někdo fotí. Pokud se fotím s někým, tak mi to ani tak nevadí, ale takhle ano. Stydlivě se zaculím a schovám si obličej do dlaní.
„Dej ty pracky pryč!“ křikne po mně se smíchem. Tak ty ‚pracky‘ po druhé mu nedaruju.
„Mmm, nee,“ zasměju se a dám teda ruce pryč. Narovnám se, přehodím si nohu přes druhou a usměju se. Ještě jednou mě vyfotil a pak došel ke mně.
„Teď už je to nepřirozený. Tváříš se jak ten největší fake, Bille,“ zašklebí se se smíchem. Já vím, proč se nerad fotím. Nejsem fotogenický. A… tohle nemusel.
„Neměl jsi mě fotit,“ brouknu a seskočím z hrany fontány.
„Mm, tak se nečerti hned,“ zamračí se. Omotá mi ruce kolem pasu a snaží si vyhledat můj pohled.
„Já se nečertím, jen… nejsem fotogenický,“ svraštím obočí. Přece jen se asi mračím.
„Jen kdybys nekecal,“ pošeptá a vyžaduje polibek.
„No, nekecám… Podívej se někdy na moje fotky – kterých je naštěstí minimum… a poznáš,“ kouknu se na něj a otřu se mu nosem o ten jeho. „Mm?“ olíznu si provokativně rty.
„Seš ten nejkrásnější a nejfotogeničtější Trümper, kterého znám. Přísahám,“ uculí se nevinně.
„Kolik znáš Trümperů?“ změřím si ho pohledem.
„Nooo…“ zamyslí se, „pár,“ broukne s úsměvem. Lhaní mu vážně nejde.
„Vážně? Stejně nejsem fotogenickej,“ zasměju se.
„Jsi jediný, kterého znám, ty můj truhlíku,“ začne se smát a dá mi pusu na bradu.
„Já to vím,“ zasměju se. „Ale já nejsem fotogenickej ani za nic,“ přivinu se k němu. „Mmm,“ políbím ho. Odtrhne se a trošku si rty olízne, načež se mi podívá do očí.
„Podle mě fotogenický jsi, a i kdyby ne, mně je to jedno. Jsi nádherný, přitažlivý, chytrý, hodný a překrásně voníš,“ zasměje se tiše. „Máš ten nejnádhernější úsměv ze všech lidí, které znám. A věř mi, že bych pro něj byl schopný zabíjet,“ pohladí mě naprosto vážně po tváři. „Nejsi dokonalý, vůbec ne, ani zdaleka se dokonalosti nepodobáš…“ pousměje se a přiblíží se k mým rtům, „ale pro mě vždycky dokonalý budeš,“ vydechne mi na rty a láskyplně mě políbí. Zavřu na ten okamžik oči a oplatím mu to.
„Děkuju,“ pošeptám mu do rtů. „Miluju tě… moc.“
Kdyby jen tak tušil, jak moc pro mě tohle znamená. Nejsou to pro mě jen tak nějaká obyčejná slova. Tohle si od něj budu pamatovat až do smrti. Je to dokonalý pocit, pro někoho být… důležitý. A on je i pro mě. Nevím, jestli se z toho těší tak jako já, ale já jsem rád za to, že je to právě on.
„Já tebe taky. Vždycky tě budu milovat, Bille,“ pohladí mě bříškem palce po tváři. „Jsi to nejkrásnější, co mě v životě potkalo. Nenechám si tě nikým vzít. Jsi můj Bill…“
„…a ty,“ pošeptám a přiblížím se dost k němu, ale očima přilnu k těm jeho, „…jsi můj Tomi.“
„Jenom tvůj,“ usměje se sladce. Dá mi jen drobný polibek a nadále se mi s rozšířenými zorničkami zblízka dívá do očí. Hrálo v nich plno radosti, spokojenosti a lásky. Hleděl jsem na něj a přímo si četl v těch jeho čokoládových očích. Hladil jsem ho po rtech prstem.
„Jsi to nejlepší a nejcennější, co v životě mám.“
„V tom případě doufám, že to tak i ještě dlouho zůstane,“ pošeptá s úsměvem. Pohladí mě, políbí a pomalu se oddálí. „Tak co? Půjdeme se kouknout na Braniborskou bránu?“ Chytil se mě za ruku, propletl naše prsty a omotal ji kolem sebe.
„Půjdu moc rád,“ usměju se.
Sice tam bude hlava na hlavě, ale je mi to jedno. Když jdu s ním, je mi všechno jedno. Jako by kolem mě byla tma a on jediný zářil. Hned jsem se k němu přivinul a rozešli jsme se pomalu k další památce Berlína.
Po celou cestu volnou rukou stále něco fotil. Buď nás, lidi kolem anebo jen okolí a památky. Zkrátka fotil téměř všechno. Pořád se u toho usmíval. Asi ho to bavilo. A to je to hlavní.Když jsme došli až k Braniborské bráně, přemluvil mě, abych se u ní vyfotil. Nakonec jsem tedy souhlasil, ale s podmínkou, že si ho tam vyfotím také. Oba jsme se vyfotili a nakonec přišlo i na nějaké společné fotky. Fotil dokolečka ty samé věci, také nás dva. Když zjistil, že už vyplýtval všechno volné místo, začal se rozčilovat jako malé dítě. Dřepnul si tam na obrubník jako protestant a začal fotky promazávat, přičemž si pro sebe stále něco bručel. Přisednul jsem si k němu a usmíval se. Přišel mi rozkošný, i když se takhle rozčiloval. Byl vážně jako rozpustilé dítě, kterému vzali hračku.
„Ale no tak, já mám ještě paměťovku…“ Teda myslím.
„A to mi říkáš až teď?“ zamračí se na mě.
„Hned mi to nedošlo,“ řeknu omluvně. Našpulil rty a nastavil ruku. „Okamžik, najdu ji,“ usměju se. Rozepnu si tašku a položím si ji na stehna. Začnu se v ní přehrabávat, ale paměťová karta nikde. Zatraceně, kam jsem ji jen dal. Netrpělivě mi nakukoval pod ruce, přičemž se mračil. „Já ji najdu,“ řeknu jistým tónem, i když si sám tak jistý nejsem.
„No v to doufám. Přece nebudu mazat všechny ty dokonalý fotky,“ vydechne.
„Ne, to nebudeš,“ usměju se. „Aa, moment,“ řeknu a tašku mu vložím do klína. Zapřu se rukou o nějaký kus vedle sebe a vysadím na něj takřka zadek. Zajedu si do kapsy u džínů a vyndám tu malou potřebnou věc. Ha, já to věděl!
„No sláva,“ zamumlá. Rychle mi ji vezme z ruky, div mi neurve i prsty a začne ji cpát do foťáku. Zase při tom tak soustředěně vystrkoval jazyk. Sledoval jsem ho s podzvednutým obočím.
Chmpf, člověk ji pracně najde a ono nic.
Když se mu to konečně povedlo, vyskočil na nohy tak rychle, že z něj spadla moje taška na zem. Jen se na ni krátce podíval a rozutekl se pryč. Poletoval po náměstí a fotil snad každou věc, kterou shledával zajímavou – což bylo opravdu všechno. Dokonce si tam fotil na zemi i nějakého brouka, na kterého náhodně narazil. Vzal jsem si tašku k sobě a trošku ji oprášil. Snažil jsem se nahodit co nejnaštvanější výraz, ale nešlo to. Sledoval jsem ho, jak tam poletuje. Nezvedal jsem se.
No budiž. Ušpinil mi tašku, dobrý. Neřekl mi ani slovo. Lítá tady jako nějaká postřelená svině, ale v pořádku. Stejně je roztomilý. Snad se mu ten výlet aspoň trošku líbí. I kdyby mě sebevíc štval, tak jsem rád, že nemyslí na to, co se právě teď děje s Molly. Ten její stav ho trápí. Konečně se jeho myšlenky snad usídlily jinde. Narazil na nějakou čínskou restauraci. Chvilku tam tak koukal, až došel k oknu, kde uvnitř seděli nějací lidé. A věřte nebo ne, on si je normálně vyfotil jako nějakou atrakci. Nechápavě na něj koukali, ale on se jen usmál, zamával jim a zas se rozešel dál. To už jsem se ale přemožen smíchem chytil za hlavu a kroutil s ní. Vyfotil si ještě hlouček holubů na chodníku a rozešel se ke mně. Pyšně v ruce nesl foťák.
Hm, nebudu na tebe skákat a líbat tě, chlapče. Ani tě nebudu žádat, abys mi ty fotky hned ukázal. Nechal jsi mě tu samotnýho, mezi holubama, fuj. Přemohl jsem se a opět nasadil vážný výraz.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Bože =oD No od začátku jsem čekala co se stane s Molly myslím, že to nebude dlouho trvat a umře =o( ale výlet nádhernej nejlepší No budiž. Ušpinil mi tašku, dobrý. -Neřekl mi ani slovo. Lítá tady jako nějaká postřelená svině, ale v pořádku. Stejně je roztomilý.- =oD to mě dostalo!
To je tak děsně roztomilý 😀 Úplně si představuju ty fotky u té fontány 😀 ach 😀
S Molly to teda nevypadá dobře, asi už dlouho nevydrží a Tom to nejspíš nezvládne, to bude katastrofa.
Každopádně tenhle díl byl opravdu roztomilý, jak tam Tom běhal a všechno fotil jak maniak, to bylo fakt dobré a ti lidi v té restauraci 😀 Zabité.
Nejlepší byl ten konec, Tom si to asi bude muset žehlit. Ale je docela zvláštní, že když něco provede Bill, tak si to žehlí dlouho, ale když Tom, tak ani tolik ne, Bill mu hned odpustí. Zajímavé, ale jinak díl byl krásný.
"No budiž. Ušpinil mi tašku, dobrý. Neřekl mi ani slovo. Lítá tady jako nějaká postřelená svině, ale v pořádku. Stejně je roztomilý." – odpadla sem :DDDDDD Tohle byl naprosto dokonalý dííííl a mé prosby o nějakou zmínku o Molly byly vyslyšeny XDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD !! A naprosoto si Toma s fotákem v ruce umim představit…já taky fotim vude všechno 😀
Nééé!!!! Tak tenhle díl mě dobře zabil!!!! 😀 xDDD Tom – šílený fotograf. :DDD A ta holka, jak je fotila. Kdyby to byla normálně dvojčata, řekla bych, že to byla nějaká šťastná twincesťačka. :DD Závidim jí. :DDD Taky bych je chtěla vyfotit při líbání. :33 😀
Nádherný dílek!!! s Molly to je špatné:-( čekám co na nás přijde v neděli…:-(
🙁 Já nechci aby umřela!…. =(( Ale jinak nádherná! Jen tak dál :))
tak přemohl jo?? :] jsem ráda že teď tom nemyslí na molly :/ 🙂 doufám že si to ještě více užijí 😉
No Bille, snad to urážení nemyslíš vážně 😀 Musela být opravdu zábava takhle Toma sledovat. Vážně.
A zadalší… já se celou dobu těším na další zmínky o Molly a ono tohle? :'( To ne. To si ta myšička nezaslouží. Vážně bych si moc přála, aby se jí dalo ještě nějak pomoct, ale nejspíš to nepůjde, co? :'( Nějak mám pocit, že i když se o ní tak často nemluví, je prostě nedílnou součástí celé povídky. Bez ní… bude povídky, celku, o kus míň. Asi ji beru až moc jako skutečnou. Občas mám pocit, jako bych ji znala, potkala ji… A jestli umře, bude to asi jako smrt kamarádky. A musím říct, že tu znovu už zažít nechci :'( Je to jedna z nejhorších věcí, co může člověk zažít.
Každopádně se už nemůžu dočkat dalšího dílu. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
To je tak smutný to s tou Molly… 🙁 :'( jsem ráda, že je Bill tak obětavý a pomáhá Tomovi =) Tom je rozkošný 😀 Jak si fotí i brouky 😀 😀 Oni jsou spolu tak sladcí 😀 :* 😀
Krásný díl<3 Jsem tak ráda,že jsou spolu šťastní. Ten Tom má fakt dost xD neuvěřitelně jsem se smála,když jsem si ho představila jak tam lítá a fotí naprosto všechno…:D jak si vyfotil ty lidi v tý čínský restauraci 😀 to mě dostalo :D……fotící horečka normálně xD…,ale je to roztomilé. <3 😀
Aspoň takhle s Billem na tu Molly zapomene…zapomene…vím…zní to ošklivě,ale…prostě se aspoň na chvíli přestane trápit.
Řekla bych,že Molly už asi brzy umře…:/ Je mi to tak líto ,ale co se má stát se stane 🙁