autor: Bína
Ahojky, nejdřív se chci omluvit za to, že to tak děsně dlouho trvalo, ale prostě jsme se sekla a nevěděla, jak tuhle kapitolu dopsat. No a za druhé se chci omluvit, že tahle kapitola je tak děsná =oD Ale slibuju, že příště to bude o hoooodně zajímavější! Bína
Ozvalo se zaklepání na moje dveře a já zabrán naplno do hledání jsem prostě pronesl to známé „Dále.“ Slyšel jsem, jak se dveře otevřely a zavřely, ale nenapadlo mě se podívat, kdo to vlastně vstoupil, než se ozvalo odkašlání. Otočil jsem hlavu a uviděl tam Toma.
„No to si ze mě…“ prudce jsem se zvedl, ale zapomněl jsem, že jsem pod stole, „au, děláš srandu.“ Třel jsem si bolavé místo na hlavě.
„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.“ Uculil se.
„Co tady děláš?“ Štěkl jsem po něm.
„Máme doučování, zapomněl jsi?“ Zeptal se jakoby nic.
„Doučování? Vážně si myslíš, že za tu scénu dnes tě budu ještě doučovat?“ Hlas mi vyletěl o oktávu výš.
„Jo, no tohle, za to si vlastně můžeš sám.“
„Sám?“ Ohromeně jsem po něm zopakoval. „Takže já tě navedl, aby sis nedělal poznámky a líbal tu… tu… tamtu?“ Rozhodil jsem rukama.
„No, poznámky jsem si dělal na druhou stranu toho papíru, jen mi bylo trapný ti to ukázat. A ten polibek s Laurou nebyl nic proti tomu, že tys mi zapomněl říct, že máš přítele.“ Založil si ruce na prsou.
„Přítele? Já žádného přítele nemám.“ Sesunul jsem se do křesla. Poslední dobou toho je na mě nějak moc.
„Nemáš? A co ten kluk u tebe doma?“ Oh, to.
„Andy? Ne to je ten kamarád, s kterým jsem přišel do klubu. Navíc není gay. Jen se znenadání objevuje.“ Tom sklonil hlavu a přisedl si k mým nohám na zem.
„Tak to promiň. Choval jsem se… jako žárlivý přítel.“ Položil ruku na tu moji a jemně mě pohladil palcem po hřbetu ruky.
„No, já v té třídě se taky nechoval zrovna nejlíp.“ Ale může si za to sám.
„Náhodou, mně se líbí, když žárlíš.“
„Já nežárlím! Nemám jediný důvod žárlit!“ Proč bych měl žárlit? Směšný.
„Takže ti nevadilo, když jsem políbil Lauru.“
„Vadilo!“ Ou. „Nebudeš se líbat s nikým v mých hodinách!“ Sežer mi to, sežer mi to!
„Takže jen to ti na tom vadilo?“ Zvědavě si mě prohlížel.
„Jo.“ Naprosto vážně jsem se mu podíval do očí. No, spíš nejvážněji, co to šlo.
„Bille?“
„Mm?“
„Co to máš s okem?“ Ups.
„Nic.“ Okamžitě jsem natočil hlavu jinam. Sakra, sakra, sakra.
„Ukaž to.“ Chytl mě za tvář a natočil k sobě.
„Nic to není. Upadl jsem.“ Blbá výmluva.
„Upadl? Kdo tě praštil?“
„Mě? Nikdo. Jak by mě někdo mohl praštit? Mě nikdo nepraštil. Kdyby mě někdo praštil, tak to vypadá jinak. Nikdo mě nepraštil.“
„Kecáš, Bille.“
„Jo, já toho namluvím hodně. Víš co, mluvím a mluvím a mluvím. Já toho namluvím.“ Najednou mě políbil.
„Jo, já toho namluvím hodně. Víš co, mluvím a mluvím a mluvím. Já toho namluvím.“ Najednou mě políbil.
„Promiň, ale byl to jediný způsob jak tě umlčet.“ Nevinně jsem se zaculil.
„Udělal to ten tvůj bývalej, že? Já mu zakroutím krkem. Idiot jeden.“
„Ne!“ Vykřikl jsem. Příliš rychle.
„Bille, na tebe mi sahat nebude.“ Tom se chytil za pusu a čekal, co bude dál.
„Mi? Tobě? Tome?“
„Já, no… ehm… víš, možná tohle.“ Zvednul se a začal štrachat v baťohu, než vytáhl papír z matiky a podal mi ho. Otočil jsem ho na druhou stranu, kde byly zápisky, ale taky srdíčka s mým jménem.
„To není možný.“
„No, myslím, že možná trochu je.“ Přešlápl na místě.
„To nejde. Vždyť to je zakázaný. Nemůžeme. Ne, prostě. Tome, tohle.“ Ukazoval jsem na papír, než mě Tom znovu políbil. Tentokrát líp, krásněji, procítěněji.
Nejdříve jen přitiskl své rty na ty mé, ovšem já byl ten, co pokračoval. No co si budu nalhávat, přitahuje mě, neuvěřitelně. A teď to nemyslím jen sexuálně. Je jiný než ostatní, tak roztomilý a jedinečný, a jen to, že můžu vylítnout z kůže, když se na něj nějaká podívá, o něčem svědčí. Bože, jsem v tom až po uši, a to jsem tady čtrnáct dní.
„Mmm.“ Vzdychl mi do pusy a znovu vyzval můj jazyk na souboj. Jemně jsem mu skousl spodní ret a poté ho znovu políbil.
„Tohle bychom vážně neměli.“ Řekl jsem mezi polibky.
„Já vím.“ Vstal jsem a chytl ho za boky. Nemyslím si, že zrovna tohle bychom měli dělat, ale když ono to je tak dobrý. Vysadil mě na stůl a já si ho přichytil stehny u sebe.
„Nemáš někde být?“ Zeptal jsem se, přeci jen ho nechci zdržovat.
„Ne, mám doučování, vzpomínáte, pane učiteli?“ Usmál jsem se a odtáhl se od něj.
„Potřebuješ snad něco doučit i v biologii?“ Povytáhl jsem obočí.
„No, co se týče žen, vše mám pečlivě nastudováno, ale u mužů se mám co učit.“ Zaculil se a v tom mi to došlo. Já jsem jeho první kluk, co když to jen prostě zkouší? Chce si to zkusit i s klukem, nebo to je nějaká hloupá sázka?
„Děje se něco? Udělal jsem něco špatně?“ Starostlivě si mě prohlížel.
„Ne, já jen, že ty jsi nikdy neměl kluka?“
„A to ti vadí?“
„Nevadí, já jen, co když si to chceš jen vyzkoušet? Nebo to je jen sázka? Pak mě odkopneš.“ Moje noční můra.
„Bille, koukej na mě.“ Zvedl mi hlavu a zadíval se mi do očí. „Žádná sázka to není a neřekl jsem si, že to prostě zkusím i s klukem. Ty mě přitahuješ a nechci se stebou jen vyspat. Chápeš?“
„Myslím, že jo.“
„Kdybychom se potkali na ulici, otočil bych se za tebou. Ne, protože jsi kluk, ale protože jsi neuvěřitelně krásný.“ Usmál jsem se, ale i přes to udělal krok zpět.
„Tome, víš ty a já. To nejde. Jsem tvůj učitel. Když se to někdo dozví, oba nás vyrazí.“
„Bille, nebuď srab. Nikdo o nás nebude vědět. A za půl roku končím školu. Pak spolu můžeme být i oficiálně.“ Chytil mě za bradu a znovu políbil. Jako by se mu snad dalo odolat.
„Půl roku? Proč prostě nemůžeme počkat ještě toho půl roku? Ani se neznáme.“ Já mám týden. Jeden jediný pitomý týden.
„A co takhle rande?“ Podíval se na mě a usmál se.
„Rande? Dobře.“ Kde jsem nechal mozek?
„Tak co třeba dnes večer? Mohli bychom do té nové restaurace.“
„Ale co když tam někdo přijde?“ Tahle představa mě neustále děsí.
„Tak na ten půl rok prostě přestoupím na jinou střední. Tahle není jediná ve městě.“ No jasně, a mně to bude dokonce života vyčítat.
„To ne. Ne kvůli mně! Co kdybys přišel ke mně? Uvařím, nebo jestli chceš, můžeme uvařit spolu.“
„Báječný nápad. Hned?“ Pobaveně se zakřenil a vzal mě za ruku.
„Nemám klíče od auta!“
„Myslíš tyhle?“ Sebral klíče ze stolku a hodil mi je.
„Jo ty. Díky.“ Usmál jsem se, vzal do druhé ruky kabelku a vyšli jsme k autu. Všiml jsem si, jak Tom zabořil obě ruce do kapes. Nastoupili jsme a vyjeli. Sám jsem zvědavý, jak dnešní večer skončí.
autor: Bína
betaread: J. :o)
Úžasný díl…zase!;) už se těším na pokračování!!
No tak to jsme zvědaví i my, Bille :D:D Jsem ráda, že se to mezi nimi urovnalo, to je jedině dobře =) To mě docela překvapuje, hlavně těmi srdíčky :D:D:D Těším se na další díl =)
Noooooo :DD To vypadá zajímavě ;DD
Super! I já jsem zvědavá, jak ten večer skončí 😀 těším se na pokráčko ;))
Ja chci honem daaaaalsi dil!!!!! Prosim!!!!! Prosim prosim!!!!! Dalsi dilek!!!!!!!!!!!!:-)
no to som zvedavá aj já! 🙂
No, nečekala jsem, že mu Bill tak rychle odpustí, ale když mu to Tom tak hezky vysvětlil… :)) Poznámky se srdíčkama a Billovým jménem…, no, nedivím se, že to radši neukázal. :DD Ale jinak to bylo úžasné. 🙂 A rande už přímo doma, jo? 😀 Tak to jsem zvědavá, jak daleko se dostanou. 🙂
hm… tak to si myslím že Bill není jediný co je zvědavý…. ovšem… kdo by nebyl :DDD
Tom je dobrej s těma srdíčkama 😀
No…je to hustý 😀
[8]: Jn,asi tak 😀
Bille, nebuď srab a nenechej se tyrat od byvalého. :DD Jinak luxus, další dílek .. plííís. :))
Né…proč si to usekla 😀 Další dílek! Těším se! 🙂
Perfektné! Tématika školy je veľmi vzrušujúca, čo sa vzťahov týka. A prosím, ten obrázok čo je ku poviedke.. veľmi by som chcela ten, čo sa tam B. a T. bozkávajú.. niekde ho môžem nájsť? 🙂
[12]: Ten obrázek není moje tvorba. Našla jsem ho náhodou na netu. Dělala ho diana, myslím.
Tohle je boží! Nemůžu se dočkat dalšího dílu ♥
To je krásný <3 prej děsná kapitola 😀 spíš naopak! Mě se moooc líbila =)
To je krásný <3 prej děsná kapitola 😀 spíš naopak! Mě se moooc líbila =)
Nemáš se vůbec za co omlouvat, krásný díl ! :)) Honem honem pokráčko 😉
aaaaaaaa tak jako thle ne!:DDtakovej sek :Dnemůžu se dočkat dalšího dílu!!<3
No moje nervy , až tak se rozjelo? :-)) tak to je vážně hustý! 😀 Honem další díl 😉
Také jsem zvedava na večer,ale asi dopadne pěkně divoce.
To bylo hezký 🙂 takže Tom je zaláskovaný.. krásne 🙂