Vysoko nad hlavou se mu tyčil vrcholek celé budovy. Celá budova byla tvořená z chladivého mramoru. V postraních lodích hlavního chrámu se nacházela drobná vitrážová okna, těmi však do hlavní lodě nepronikal ani paprsek světla. Všechno se nořilo do magického šera rušeného pouze svitem svíček rozmístěných všude po hlavní lodi. Na zdech vedlejších lodí, oddělených od hlavní mohutným sloupovím, visely papyrové svitky s důvěryhodnými podobiznami všech místních bohů. Bill k nim vzhlížel s respektem v očích, stejně jako všichni ostatní, avšak něco na jejich podobiznách ho neuvěřitelně fascinovalo, ať už hieroglyfické znaky zpodobňující jejich jména, nebo divoký vzhled podtržený zvířecí hlavou. Bill si nedokázal odepřít zbožný pohled k papyrům, když procházel ke středu hlavní lodi, ve kterém zářil kruh svící. Uprostřed kruhu seděl kněz se zavřenýma očima a nasával atmosféru zdejšího chrámu. Vzduch kolem něj se nezřetelně tetelil, jak jeho duše vzlétala a nechávala se naplnit mocí bohů.
Billovo srdce zaplesalo, když kněz přikývl. „Pouze na mne nemluvte, dokud vás k tomu sám nevyzvu. Moje duše není schopna reagovat na podněty přicházející z této sféry,“ poručil si, než znovu zavřel oči. Bill nadále uchváceně pozoroval chvění vzduchu, které se kolem jeho těla znovu rozprostřelo. Vytvářelo jakousi auru, takovou, kterou dokázal vidět i obyčejný netrénovaný smrtelník. Bill si vzpomněl na příběhy, které mu jako malému chlapci vyprávěla maminka. Povídala mu o tom, že jeho dědeček měl kontakt s Šovem, s bohem vzduchu a světla. Prý vedl jeho kroky, dokud dědečkova cesta nedošla vysokého stáří a jeho kroky se nestaly příliš nejistými. Avšak jeho maminka věřila, že i nadále Šov bdí nad jeho duší, střeží jeho blahobyt v posmrtném životě.
Bill konečně odtrhnul zrak od vzduchu vlnícího se kolem kněze. Rozhodl se, že dokud se mu kněz nebude věnovat, porozhlédne se kolem. Zabloudil mezi sloupoví, zhlížel každý obrázek na jemném popraskaném papyru. I když se obrázky rozhodně nedokázaly vyrovnat životní velikosti, Bill si oproti bohům zachycených na obrazech před sebou připadal maličký, nepatrný. Bill měl tolik otázek, tolik otázek, které by rád položil jim samotným, ale dobře věděl, že k nim nikdy nebude mít přístup, jaký má třeba právě kněz tohoto chrámu. Neměl pro to vlohy. Nechápal, jak dokáže kněz odpoutat svoji duši od těla, aby se mohl s bohy setkat, aby se mohl potěšit vlídným slůvkem z jejich strany. Bill o tom hodně četl, to ano, ale nepochopil princip. Snad se ani nesnažil pochopit.
„Fascinující podívaná. Naši nejlepší umělci si na nich dali tolik záležet, jejich ruce byly vedeny slovy kněze. Nemohli skončit, dokud on sám nebyl spokojený. Působivá práce. Působí tolik živě a člověk si vůči nim připadá snad až špatně, zanedbaně, hanebně a neuvěřitelně nepatrně.“
Jeho prsty pozvolna putovaly po charakteristických rysech Billovy tváře – po mírně vystouplých lícních kostech, přes spánky a nechápavými vráskami zvrásněné čelo, cestou od kořene nosu až k jeho špičce, odtud lehce i přes druhou tvář k čelisti. Jeho palec jemně zakotvil na spodním rtu, který přímo křičel o zaklesnutí do procítěného polibku. Bill stál jako přikovaný, i vlastní dech mu připadal jako příliš rušivý element. Přivíral oči do Tomových doteků, které mapovaly každičký kousek jeho kůže v obličeji. Když Tom palcem zastavil na jeho rtech, oči se mu zavřely úplně v nevyřčeném očekávání. Tomův prst sjel stranou a nahradila jej omamná chuť rtů, která Billovi vyrazila dech a nutila ho k povzdechu. Tomova ruka zvolna tančila přes kůži na jeho tváři přes krk až k šíji s hojícím se cejchem. Palcem jen opatrně přejížděl po stroupku, který značil, že cejch se hojí velice dobře.
Billovi se třásla kolena. Naprosto omámen vycházel vstříc každému polaskání, které mladý faraón věnoval jeho rtům. Tušil, že by měl v hlavě cítit hlavně výčitky svědomí, ale to teď šlo stranou. Chuť Tomových rtů tlačila vše do pozadí a Bill se nechal plně pohltit okamžikem. Dlaněmi se zapřel o Tomův hrudník, kdyby ho kolena přece jen náhodou zklamala. Nechával se unášet na vlnách euforie v naivních přáních, aby ta chvíle trvala věčně.
To, co však viděl, když otevřel oči, mu vzalo dech stejnou měrou jako polibek. Tomova tvář setrvávala v blízkosti té jeho a na rtech mu pohrával zářivý úsměv. Jeho horký dech šimral Billa kousek od vlastního nosu. Tomova ruka se vrátila zpátky na Billovu tvář, palcem kroužil po jeho lícní kosti. Bylo zbytečné mluvit. Proč taky…
„Echrm…“ ozvalo se odkašlání. Tom na krátkou chvíli svěsil ramena, ale okamžitě se otočil. Jen kousek od nich, mezi dvěma sloupy, stál kněz. Oba si měřil naprosto nespokojeným pohledem, který jasně říkal, že něco takového se na posvátnou půdu nehodí.
„Byl bych rád, kdybyste si příště takové chování odpustili. Je příjemné zajímat se o dary, které nám bohové mohou nabídnout, ale je špatné chovat se takto na místě jim zasvěceném. Pokud se chcete zajímat o obor, který vám byl darován spolu s Polibkem, musíte si takové chování odpustit.“ S tím kněz odešel. Ani Bill na místě nesetrval dlouho. Věnoval poslední pohled papyrům s portréty bohů a vydal se zpět svou vlastní cestou. V hlavě mu poletovala slova kněze, zarývala se mu hluboko pod kůži. Věděl, že to byla ta největší chyba, jaké se kdy mohl dopustit…
autor: Helie
OH MŮJ BOŽE :-O ! FARAON HO..LÍBAL!!! Áááááá….ten jeho úsměv…úplně jsem to viděla 😀 Ach Tomi….<3 Bill je z něj solidně v loji :D…..nedivim se….TAKY BYCH BYLA ! Áááááááááááááááá…:D♥
Ouch..ten kněz je dobře sprdnul..
Vidím, že v podstatě je to všude stejné, i tady má kněz ve svých rukou takovou moc, že si může dovolit kritizovat i samotného faraona 🙂
Atmosféra v chrámu byla úžasná, nedivím se, že Bill jí také podlehl a už vůbec se nedivím tomu, že podlehl magické moci faraona a jeho polibku ♥
To jsi popsala opravdu nádherně, úplně se mi tajil dech, když jsem si četla o Tomových něžných dotycích a tom, jak si je Bill omámeně vychutnával ♥
Jenom nevím, co kněz myslel těmi slovy o oboru, který jim byl darován spolu s Polibkem.
Proč Polibek s velkým P?
Vidím, že je stále nad čím přemýšlet a nač se těšit a doufám, že se brzy dočkám odpovědí alespoň na některé záhady a otázky, které zatím byly položeny =)
[1]: Naty, občas mám z tvých komentářů pocit, že s tebou každou chvílí šlehne 😀
[2]: Děkuji =))
Um… Tak dva díly zpátky (možná o trochu víc, nevím přesně :D) Tom vysvětloval Billovi význam jeho cejchu, který se jmenuje Polibek lva, takže proto velké P. K tomu cejchu se vztahuje kromě toho, že je Bill "majetkem" faraóna, taky to, že pokud by si nevybral Toma jako partnera, musel by svoji duši zasvětit Bohům… Proto se teď věnuje studiu víry (pokud to tak můžu nazvat :D). Jednou by klidně i on mohl zastupovat funkci kněze… Hypoteticky samozřejmě 😀
[3]: Mně prostě nedošlo, že tím Polibkem je myšlen Polibek lva, myslela jsem, že kněz mluvil o jejich polibku, o políbení, které si dali xD
Myslím, že Billa by bylo pro život kněze přece jenom škoda 🙂
[3]: Jo….:D já vím. Je to oprávněnej pocit 😀
Jinak nad tím Polibkem s velkym P 😀 jsem taky přemýšlela. Nedošlo mi,jak to ten kněz myslel,takže děkuju,že jsi to vysvětlila. Teď už vím. Hm,doufám,že se Tom stane jeho partnerem….život kněze? ee…
S tím Polibkem si zvyknete, rozhodně se to tam neobjevilo naposledy =)) A proč by Bill nemohl být kněz? 😀 Náhodou mně by se to líbilo 😀 I když je pravda, že boku Toma by mu to slušelo daleko víc =))
No teda doufám, že se Bill nerozhodne to kvůli tomu, co mu řekl kněz, už nikdy nezopakovat. To by byla totiž sakra škoda. A Tomovi by se to určitě taky moc nelíbilo. A pořád mi vrtá hlavou, jakou roli tam ještě bude mít Anis. Jsem vážně zvědavá. Tak snad budu s příštím dílem zase o krok blíž k poznání 😉
No kruci, začíná se nám to rozjíždět 🙂
Ale to s tím Polibkem se mi nelíbí. Protože až se tam zase začne ochomýtat Anis, aby pak z Billa nakonec opravdu nebyl nějaký kněz či co 😀
Každopádně nádherně sladký díl.
[7]: No tak myslím, že v chrámu si Bill další líbačku už rozhodně nedovolí, ale někde mimo… proč ne? :D:D A Anise se taky brzo dočkáte (konkrétně v 11. díle).
[8]: Ne, nemyslím si, že by se Bill někdy stal knězem. Možná se vrátí zpátky k otročině nebo něčemu podobnému, ale jako kněze ho rozhodně skončit nenechám 😀 A děkuji =)
Ale houby chyba, bylo to boží! Konečně si dali hubana, i když to bylo fakt nečekané, ale zřejmě Tomovi na Billovi záleží, takže to je jenom dobře. Doufám, že se to nějak nezkoní a Bill se nebude zase chovat "přehnaně" slušně.
Žeru je, když se chovají jako právě teď Tom, tak raubířsky 😀 😀 😀