autor: Iwča
A taky, že ano. Hned po večeři běžel Tom k bratrovi do pokoje a nedal mu šanci ho vyhodit. Chvíli na sebe jen trapně koukali, když dredáč konečně prolomil ticho.
„Billy… omlouvám se. Já jen… nesnáším vidět tě brečet, a když jsi řekl, že máš rád kluky… na tom není nic špatnýho. Není důvod kvůli tomu plakat. Nechtěl jsem na tebe křičet, ty víš, že ne. Ale já se… kurva, tolik jsem se o tebe bál, protože… prostě se o tebe jen bojím. Že tě někdo třeba… uhodí, když s tebou nejsem. Ugh… omlouvám se,“ ukončil svou řeč a na bratra omluvně koukal.
„Já, um, nebrečel kvůli tomu, že jsem… asi… to.“ Tom chápal zase o něco míň.
„Ale… ne? Tak proč?“
„Nechci o tom mluvit, Tomi…“ zakroutil Bill hlavou a sedl si na postel vedle bratra, který ho okamžitě chytil kolem ramen.
„Prosím…?“ Bill si znova povzdychl, vážně o tom nechtěl mluvit. I když bratrovi beztak vždycky všechno řekl.
„Já… bojím se,“ popotáhl, bratr si ho hned přitáhl ještě blíž.
„Proč? Kvůli mamce? Nebo… mně? Já tě mám rád stejně a mamce to taky nebude vadit.“
„O to se nebojím,“ zakroutil s malým úsměvem hlavou, ten mu ale hned zase zmizel.
„Oni… lidi, víš? Bojím se jen těch lidí venku. Nevím… uhm…“
„Lidí venku?“ nakrčil dredáč nechápavě obočí. „Už… už teď na mě všichni divně koukají a nadávají mi… až zjistí, že jsem ještě k tomu asi na kluky, tak…“
„Ale Billy… Já jim nedovolím ublížit ti. Slibuju. Věříš mi, správně?“ počkal si na bráškovo přikývnutí, „Tak se neboj. Jsem tvůj starší bratr a budu tě bránit, dokud to budeš potřebovat. A potom taky,“ pousmál se a Billa pevně objal. Ten se v jeho náručí uvolnil, usmíval se.
„Mám tě tak moc rád, Tomi,“ zašeptal. „Já tebe víc, bratříčku. A teď mi pojď složit nějaký text, vymyslel jsem novou melodii.“
A tak kluci začali skládat, v jejich malém, dokonalém světě, kde se Tom nemusel o bratra bát a Bill neměl důvod plakat.
15 let
Tom pomalu otevřel dveře od bratrova pokoje a povzdechl si, když Bill pořád plakal. Už to byly snad tři hodiny, kdy se vrátil domů a Tom neměl tušení, co se stalo. Přešel k němu a sedl si vedle něj na postel, pohladil ho konejšivě po zádech.
„No tak, Billy… Co se stalo? Jsem tvůj bratr. Odkdy už mi neříkáš všechno?“
Bill jen popotáhl, posadil se a na bratra se zlomeně podíval.
„A-Andy mě nechal…,“ zamumlal a tvář si schoval do dlaní. Tom se hned natáhl a přivinul si ho do náruče.
„Oh, Billy… moc mě to mrzí. Proč to udělal? Co se stalo? Já myslel, že se máte rádi.“
„T-to sice jo, a-ale… Nemůžu ti to říct,“ zakroutil hlavou a zakňučel do bratrova krku.
„Billy… Dobře, nemusíš. Teď… Ale až budeš… připravenej, tak přijdeš a řekneš mi to.“
Bill jen přikývl. Tom už nic neřekl, jen bratra držel a nechával všechny jeho slzy odejít.
*
„Tomi? Můžeme jít po zkoušce… projít se? Chci ti něco říct,“ naklonil se Bill ke svému bratrovi, když měli menší pauzu. Zrovna zkoušeli nějaké písničky, kvůli vystoupení, které budou příští týden mít. Potom, co jejich první singl vyšel, začali se o ně všichni zajímat a klukům se konečně pomalu plnil jejich sen.
Tom jen přikývl a znovu se zvedl, aby vzal svou kytaru a kapela tak mohla znovu začít zkoušet.
Bylo to tady. Po dvou týdnech byl Bill konečně schopný se svým bratrem mluvit, co se mezi ním a Andym vlastně stalo.
*
Kluci šli po zkoušce přímo na jejich malé místečko. Bylo to uprostřed lesa, kde byl posed a většinou tam nikdo nechodil. Oba se posadili, Bill si vzal trochu času, aby se rozmluvil, ale nakonec začal.
„Andy… mě pozval na rande a… k němu domů. Nikdo tam nebyl, na zemi byly růže a svíčky a všechno to vedlo až do jeho pokoje, kde um… on… chtěl se mnou spát. Já mu řekl, že ještě nejsem připravený na… na to. Začali jsme se hádat. Teda… on na mě křičel. Že už čeká dva roky – měli jsme totiž výročí – a že už čekat p-prostě nechce,“ Billovy oči se začaly znova zalévat slzami, „já se mu snažil vysvětlit, že prostě ještě nemůžu, ale on mě vůbec neposlouchal. Ch-chytil mě a začal prostě svlíkat… tak jsem mu dal facku a rychle jsem utekl domů.“
Tom na svého brášku chvíli jen nechápavě zíral, než jeho mozek zpracoval všechno, co Bill řekl.
„Proč… proč s ním nechceš něco mít?“ zeptal se po chvíli na to jediné, co ho napadlo.
„A-ale ne, to my… my už jsme něco dělali, ale um… já ho nechci… v sobě. Asi jen není ten pravej. Um, myslím. Jo…“
„Ublížil ti?“ Tom se snažil prostě ignorovat, že jeho malý bratříček mu řekl, že měl něco sexuálního s jiným klukem.
Bill zakroutil hlavou. „Fyzicky ne.“
„Billy… mrzí mě to. Nechci, abys byl sám, a s ním si vypadal tak šťastně…,“ natáhl se a bratra objal, zabořil hlavu do jeho krku a rty lehce přejel přes tu jemnou kůži tam.
„To je v pořádku. Chci svoje poprvé s někým, koho doopravdy miluju. Jako tebe, víš? Andy je fajn, ale nemiluju ho. Takže to nevadí. Když mám tebe, tak jsem šťastnej.“
Tom se jen pyšně pousmál a odtáhl se, políbil Billa na čelo.
„Taky tě miluju. Jako nikoho jinýho,“ přikývl.
Ani jeden si tenkrát neuvědomil, jak opravdová ta slova byla.
autor: Iwča
betaread: J. :o)
Mám v očích slzy a usmívám se celou dobu 🙂 Je to prostě dokonalé! 🙂
Skvělé, je to moc krásné 🙂 těším se na další dílek :))
…a ta poslední věta:)To je úžasný;)
Také kratučké čriepky zo života a je z toho nádherný príbeh. Úplne najkrajšie bolo to vysvetlenie od Billa, že sa vlastne nič nestalo, kým má Toma tak je šťastný 🙂 a ja som dojatá.
Krása. Už som zvedavá čo bude ďalej.
jsem ráda že to Bill stihnul utéct
ten konec :')))to je nádhera :))<3
Jéééé… no, takže kluci, teď už jen stačí pochopit, že to, co jste si řekli platí i trochu jinak než jen jako bratrská láska. 🙂 Trochu hodně jinak. 😀
Jů… to je sladký. Teda až na Billův nezdařený vztah. Ale z toho se dostane. Má přece Toma 😉 No už se těším na další díl 🙂
Jak si to krásně řekli.