autor: Lesslee
Myslím, že tahle moje omluva mou dlouhou neaktivitu nenapraví a chci se upřímně omluvit všem, kteří čekali na další díly téhle povídky. Snad si někteří z vás vzpomenou… a třeba i získám nějaké nové čtenáře. Snad se někteří z Vás ke čtení vrátí…
Budu ráda za každý komentář, který mě bude popohánět v tom, abych psala dál.
S upřímnou omluvou a slibem, že se jde chystat na další díl – Lesslee
„Co jste to řekl?“ ozvalo se od detektiva a pomalu se začal vracet k posteli.
„Bille, zlato, mluvíš hlouposti!“ pohladila bledého chlapce po tváři postarší sestra.
„Detektive, omluvte ho, mluví z něj únava a prášky…“ promluvila směrem k detektivovi a potom svůj ustaraný pohled opět obrátila k Billovi.
„Je to pravda…“ zašeptal a zavřel oči. Před očima se mu promítlo vše, co si zažil a co mu jeho dvojče způsobilo. Tohle musí skončit. Tak moc se bál… Jestliže je tady, ví, že se bát nemusí. Kvůli okolnostem jej hlídají ve dne v noci a věděl, že po tomhle se určitě bojí i Tom. Kdyby se znovu o něco pokusil, šel by si sednout a už by to nebyl on, kdo by ostatní nutil, aby mu dělali dobře. On sám by si musel kleknout a posloužit ostatním, jako pouhá špinavá děvka. Co ale bude venku? Věděl, že se to nezmění. Tom vždy musel být ve všem jednička a neunesl by, kdyby se na něj kamarádi dívali z výšky. Kdyby změnil své chování k Billovi, kamarádi by ho zavrhli, a pro něj by to byl konec. Kamarádi pro něho totiž byli všechno. Ti, co ho obdivují. Ti, co mu závidí. Ti, pro které je vzor. Toužil po tom, aby jej lidé chválili a byl pro ně něčím posvátným.
„Moc mě tohle zajímá, ale sestra má pravdu. O tomhle bychom si měli raději promluvit, až na tom budete lépe.“ Položil na stolek vedle postele malý bílý papírek s telefonním číslem a zapsal si něco do poznámek.
„Prosím vás, abyste mě kontaktovala kdykoli, kdyby se něco stalo…“ otočil se k sestře a podal jí ruku na rozloučenou. „Říkala jste, že za pár dní by se stav měl rapidně zlepšovat. Ještě se stavím a všechno probereme.“ Mrkl na Billa a usmál se. Když se zabouchly dveře, sestra přiběhla k posteli.
„Copak to říkáš? Oba víme, že neříkáš pravdu!“ řekla zvednutým, ale stále ustaraným tónem. Bill odvrátil tvář k oknu a nepromluvil. Každý pohyb byl tak vyčerpávající.
„Tak co?“ zeptal se Chris, když se jeho „spolubydlící“ vrátil do pokoje.
„Nevím…“ sedl si na postel a tvář složil do dlaní. Opravdu si přál nad ničím nepřemýšlet. Vypnout. Vrátit se zase do dětství a všechno udělat jinak. Měl sto chutí vypít celou flašku whisky a na týden se prostě „ztratit“ ve své mysli.
„Hej hej hééj!“ ozvalo se ode dveří pár hlubokých hlasů.
„Všechny nás sem nechtěli pustit… tak jsme přišli aspoň my dva!“ přišli k posteli a silně poplácali Toma po zádech.
„Nechte toho, bolí mě hlava!“ zavrčel Tom a odstrčil ruku vysokého chlapce…
„Ale ale ale… seš nějakej nevrlej. Konečně si mu dal co proto, tak proč seš nasranej?“ zeptal se nechápavě a koukl na kluka, co přišel s ním. Ten jen pokrčil rameny a podíval se na Toma.
„Ste snad slepí? Tady nejde jenom o tohle… Mám problém, jestli ste si nevšimli! Všude tady jsou policajti! Půjdu sedět nebo něco horšího!“ bouchl zaťatou dlaní do naducané bílé pokrývky.
„Vypadněte!“ zavrčel ode dveří detektiv Jason a v dlani se mu zablýskal odznak. Tomovi spadla brada. Je to tady… Už si jdou pro něho. Jde do vězení.
Chlapci se na Toma ani nepodívali a odpluli z pokoje, ve kterém bylo mrtvé ticho. Slyšet šly jenom zvuky od Chrisových přístrojů. Tomovi se zamotala hlava. Neslyšel, co na něj policista mluví. V hlavě mu burácel tlukot jeho srdce a polilo ho horko.
„Jak vidím, už je vám lépe. Díky tomu můžeme konečně udělat nějaká opatření. Takže si sbalte věci…“ ukázal na rozházenou tašku vedle postele. „Sestra vám mile ráda pomůže. Podle lékaře už se můžete přesunout na stanici.“ Odfrkl si a usmál se na sestru, která porovnávala věci v černé sportovní tašce.
Cesta byla nekonečná. V autě bylo hrobové ticho. Detektiv ani on se nezmohli ani na slovo. V téhle situaci už i slova byla zbytečná. Je s ním konec. Měl si uvědomovat dříve, jak tohle všechno asi dopadne. Už je pozdě zpytovat svědomí. Každý musí nést zodpovědnost za své činy. Teď on bude nést zodpovědnost za ty svoje.
Když přijeli ke stanici, detektiv mu pomohl z auta a Tom už si jen mohl užít uličku „slávy“. Lidé, kteří procházeli, věděli, že tohohle kluka sem nevedou v poutech jen tak. Bylo jim jasné, že něco udělal, a Tom se cítil, jako by na něj někdo vychrstl kýbl špinavé hanby.
Když se posadil na studenou židli a detektiv vytáhl z brašny štos papírů, stekla mu po tváři slza.
„Myslím, že tohle už nepomůže,… nebo máte jiný názor?“ zavrtěl hlavou.
„Chtěl bych se mu jenom omluvit…“ řekl s nadějí, že by ho možná mohl odvést zpátky do nemocnice, a tak by se svému dvojčeti omluvil.
„A myslíte, že omluva pomůže? Tady nejde o to, že jste mu rozbil obličej, ale i o to, že jste mu celkem HODNĚ rozmlátil jeho duši!“ bouchl do stolu. Opravdu miloval tenhle typ lidí. To, co mu způsobuje, si měl uvědomit už dávno, a ne až teď, když se opravdu začalo něco dít, něco se pohnulo a už není tím, kdo určuje, kdo a jak bude platit. Kdyby se do toho nezapojila policie, pokračovalo by tohle dalších pár let, dokud by se jeho bratr nerozhodl vzít si život.
„Něco vám řeknu. Za zneužívání, sexuální obtěžování, napadení, ublížení na zdraví a další věci, o kterých určitě víte, vám hrozí 5 let.“ Tom zavřel oči.
„Vyslechli jsme všechny, kdo na místě napadení byl. Budete se divit, ale VŠICHNI svědčili proti vám… Dozvěděli jsme se i pár dalších zajímavostí. Opravdu si dokážete vybrat kamarády, pane Kaulitzi…“ po celou dobu chodil po místnosti. Teď si ale sedl naproti Tomovi a podíval se mu do očí.
„Na všechny výpovědi ale musíme brát ohled a všechno pečlivě vyšetřit… Jeden člověk totiž začal tvrdit, že za nic nemůžete…“
autor: Lesslee
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Teda, to je dost dlouhá doba, co tu nepřibyl nový díl. Samozřejmě si na ni pamatuji, patřila mezi mé oblíbené a jsem ráda, že už zase pokračuje. Ale je to zvláštní, zrovna před pár dny jsem si na ni vzpomněla 😀 těším se na další díl, snad to nebude moc dlouho trvat 😉
Tùto poviedku si pamätám a som rada že bude pokračovať. Som zvedava kto začal tvdiť že Tom za to nemôže.
Konečně jsem se dočkala. 😀 Jinak suprově napsané a doufám, že Tom nepůjde do vězení. Vím, že by si to zasloužil. 🙁
Už se těším na další dílek.:)
Bill se asi opravdu pomátl… měl by říct pravdu 😐 začala jsem číst teprve dneska odpoledne a líbí se mi moc tahle povídka…. doufám že budeš psát dále 😉
To se bude hodně divit, až zjistí, že ten někdo, byl Bill…chudáček malej. Těším se na další díl 🙂
pane bože já jsem tak ráda že zase píšeš..tahle povídka se mi vždycky strašně líbila tak jsem moc ráda že budeš psát dál 🙂
tuto povídku sem začala číst až dneska a vážně se mi líbí…sem zvědavá jak to bude pokračova….ty první díly jsem Toma z celýho srdce nenáviděla, ale teď jak má výčitky svědomí, tak mám na něj lepší názor….u těch předchozích dílech jsem se i několikrát rozbrečela :'( …a už se vážně těším na další dílek a doufám že tu bude brzy….se na něj těším jak malé dítě…. 🙂
tahle povídka mě od začátku upoutala.. jsem ráda že pokračuješ v psaní.. 🙂 Jen tak dál.. 🙂 Ať tu je už další dílek 😉
Wow, dneska jsem to zacla cist a urcite to doctu 🙂
Zajimalo by me jestli TOm pujde do vezeni, nebo mu Bill zachrani prdel 🙂
Tyjo,super. Líbí se mi to. Dneska jsem přelouskala všechny díli až sem a musim říct,že se mi moc líbí,jak je to napsaný. I ten příběh…Budu určitě číst dál. Ta poslední věta mě dostala……
Jsem zvědavá,jestli se nakonec Tom do toho vězení dostane nebo ne.
Aaaaaaa to je super 😀 po 100 rokoch čítam twincest a po 200 rokoch zase tento príbeh 😀 som fakt rada že pokračuje :D… je to bomba spríjemnilo mi to hodinu nudnej informatiky :D… som zvedavá čo bude ďalej a ako bude Bill vypovedať 🙂 teším sa 😀
Najednou všechny věděj co Tom dělal,ale než ho malem zabil nikoho to nezajímalo.