„Jak se ti spalo?“ zazubil se na něj s otázkou Sascha do zpětného zrcátka, když zjistil, že jeho buzení bylo konečně úspěšné. „Za chvilku jsme na místě,“ dodal, nečekal ani na odpověď, byl napjatý jako struna, nemohl se dočkat, až se konečně pochlubí výsledkem své akce.
Udivovalo ho množství aut, lidí proudících tam a zpět, výlohy obchodů plné reklam a barevného zboží, které sice znal z fotek a filmů, ale naživo to působilo úplně jinak, daleko barevněji. A v neposlední řadě vnímal hluk, který byl všude kolem, a nejspíš se nechystal nikdy skončit. Paul chvíli poslouchal, co všechno ten kakofonní zvuk města obsahuje, ale krom motorů aut, jejich občasného troubení a vysokého kolísavého vytí, které vydávalo rychle projíždějící auto s nápisem Ambulance, netušil, z čeho se vlastně přesně skládá. Nikdy podobný hluk neslyšel, skoro měl tendenci si zacpat uši, jak ho to rušilo.
„Nic tam není, zbytečně plašíš,“ vrátil se po chvíli Tom na záchod za Billem, který se akorát snažil natáhnout zpátky kalhoty. „Počkej, nadzvednu tě,“ nabídl mu hned, když viděl, jak s tím zpěvák zápasí. Ani obyčejná malá potřeba pro něj teď nebyla jednoduchá, když se nemohl pořádně postavit na obě nohy, což Tomovi nijak nepřekáželo, protože mu to dávalo oficiální statut Billova ošetřovatele. Musel mu být neustále k ruce, slíbil to doktorovi.
„Nedívej se na mě tak,“ div se nezačervenal v podstatě bezmocný Bill, stál s rukou rádoby nenápadně kryjící neposlušně ztvrdlý penis, a čekal, až mu Tom pomůže do sprchového koutu. Ten si ho ale zálibně prohlížel, usmíval se, a nijak nespěchal. Viděl totiž Billa poprvé novýma očima, a sám byl zvědavý na reakci svého těla, které mu dalo okamžitě najevo svůj názor na obrázek před ním. V boxerkách měl náhle těsno, v břiše se mu obracelo něco příjemného, co tam ještě před chvilkou prokazatelně nemohlo být, a on si byl jistý, že se vůbec nic nezměnilo. Byl ze svého dvojčete vzrušený.
„Šmarjápano, to jsem se lek!“ vydechl s rukou na srdci bodyguard, který seděl na své židli přede dveřmi, a ještě před chvilkou byl naprosto ponořený v napínavé detektivce, která se teď válela pod ním na zemi. Tom chvilku na bodyguarda s omluvným výrazem zíral, jestli se nezhroutí k zemi s infarktem, že by mu hned zavolal pohotovost, ale když se tak nestalo, podal mu knihu a rozhodl se pokračovat ve své misi židle pro Billa.
„No vidíš, že jsme to zvládli,“ položil Tom už usušeného nahého Billa do peřin, na čele a hrudníku se mu perlily kapičky potu a vody. Měl na sobě jen boxerky, všechno ostatní bylo mokré. Nebylo nakonec jednoduché zpěváka v zapařené koupelně obstarat; dusno, co tam bylo, ani náhodou nepřipomínalo to erotické. Díky židli si Bill intimní partie, ačkoliv spolu o tuhle výsadu chvilku bojovali, umyl sám, a Tom mohl jen přihlížet, i když ani to mu jeho dvojče nechtělo původně dovolit. Až argument, že ruce má přece zdravé, zabral, a Tom se smířil s úlohou pouhého dohlížitele, podavače ručníku, a nakonec nosiče. Bill za to ovšem schytal novou přezdívku Stydlín, která se Tomovi vybavila bůhví odkud v hlavě, na pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících si v tom zmatku myšlenek zatím ještě nevzpomněl. Nakonec všechno zvládli bez dalšího úrazu, což byl díky pocákané podlaze koupelny v podstatě zázrak, teď už stačilo jen tu spoušť uklidit a najít si nějakou zábavu, která se dá provozovat vsedě nebo vleže. Bill věděl, co by mohli dělat, ale nebyl si jistý, jestli se to u Toma setká s úspěchem.
„Tak pojď ke mně, ať ti můžu pořádně poděkovat, ty můj pečovateli,“ uculil se spokojeně Bill, když ho Tom-chůva přikrýval, oproti zapařené koupelně tu bylo chladno.
Tom váhal jen malinký okamžik, než se přitiskl na Billovy rty, vůně jeho milence mu zaplavila a omámila mozek i rozum, který v něm možná předtím přebýval, momentálně ho nahradily Billovy feromony, způsobující mu tvrdou erekci, jež se snažila rozpárat jeho muchomůrkové boxerky už dlouho. Na rozdíl od Billa, který se silou vůle za pomoci chladivé sprchy dokonale uklidnil, Toma napětí v rozkroku neopustilo po celou dobu, co měl možnost jej sledovat nahého. Bill to samozřejmě viděl, ale bůhvíproč se to rozhodl nekomentovat, jen se spokojeně uculoval. Teď konečně měl Tom to úžasné štíhlé tělo k dispozici, samo se mu ochotně nabízelo, a on ho chtěl, aniž by o tom přemýšlel. Vychutnával si každé zašimrání Billových nehtů, jež mu lehce jezdily po zádech, zatímco své dvojče líbal, užíval si každé i nepatrné vzrušené zakňučení, které se vydralo z jeho rtů, a jež spíš cítil, než slyšel, a přidával k němu svoje stejně vášnivé sténání, jen v o něco málo hlubší tónině.
Jejich rty se od sebe nechtěly odtrhnout ani na malou chvíli; jejich ruce se snažily vzájemně hladit, a zároveň držet vší silou, nepustit, a přesto toho druhého nezranit; jejich nohy se i přes obvaz na Billově kotníku proplétaly, dokud nebyla obě těla v naprosté harmonii. Všechno perfektně zapadalo do sebe, jazyky o sebe narážely, nosy se vzájemně potkávaly, oči vpíjely do protějších a vzrušené klíny do sebe narážely v pravidelném podvědomém rytmu. Tom s povděkem přijal pomocné ruce, které mu pomalu stahovaly překážející boxerky, jen na malou chvilinku přerušil líbání, aby je mohl stáhnout a odhodit na druhou stranu postele, pak se okamžitě vrátil zpět a přitiskl svůj nahý klín na Billův. Zima, která se snad před chvílí zdála v pokoji být, se někam vypařila, obě těla byla náhle rozpálená a plná živočišné energie.
„Počkej,“ zašeptal náhle Bill, jehož oči se vystrašeně otočily ke dveřím.
Bill, šťastný, že je všechno jako dřív, měl co dělat, aby nesténal moc nahlas, když konečně všetečný jazyk doputoval k jeho maximálně tvrdé erekci, která jako zhmotnění veškerého jeho vzrušení trčela před bratrovýma chtivýma očima. Tom s chutí a potěšením jazykem provokativně lehce několikrát obkroužil žalud, aby tak jejich různé vlhkosti smíchal v jednu dokonalou, která jeho jazyku umožnila jemně klouzat po růžovém vrcholku, zajíždět do malé prohlubně, a provokovat Billa k nedočkavému kňučení a pokusům o přirážení, které jistil rukama na jeho vzpírajících se bocích. Slitoval se, až když Billovo kňučení přešlo v hlasitější sténání, chytil jeho penis pevně do ruky a za doprovodu vděčného Billova „ano, konečně…“ ho objal rty a sjel po něm, až co mohl nejníž. Pravidelné opakování jen zintenzivnilo Billovy reakce, a když se Tom celý přesunul mezi jeho nohy, automaticky je od sebe oddálil co nejvíc. Tom teď sice ztratil Billovo jemné stehno, o které předtím ulevoval svému vlastnímu napětí, a musela mu stačit už jen peřina, zato ale byl v té nejvýhodnější poloze pro další experimenty.
Jeho vracející se pamětí totiž probleskla situace z jedné párty, na které před pár měsíci pařil s Andym, a kde byl v podstatě přinucen sledovat chvíli s ostatními přiopilými přítomnými účastníky gay-porno. Zrovna jako si pamatoval, že se mu to sice nehnusilo, ale ani ho to nijak nevzrušovalo, vybavila se mu i debata, která tehdy kolem toho probíhala. Většina nezletilých voyerů v místnosti byla na tom se znalostmi kolem sexu dvou chlapců stejně jako Tom, tedy absolutně nevědomá, ale jejich mužská společenská norma velela nad touto formou sexu předstírat zvracení a opile vykřikovat hlasité fůůůj, aby si někdo nemyslel, že by se jim to nedej bože mohlo snad líbit. Se shovívavým úsměvem Tom sám sobě v duchu přiznal, že se k všeobecným projevům ze zcela prozaických důvodů přidal, ale neodešel jako většina ostatních, ale jen tak mimochodem zvědavě poslouchal otázky a odpovědi, které jeden z přítomných chlapců, nejspíš gay, který nahrávku pustil, zodpovídal. Teď chtěl vyzkoušet to málo, co si z krátké přednášky zkušenějšího spolužáka pamatoval, a proto velice důkladně naslinil levý ukazováček, a zatímco pravou rukou a ústy pokračoval v uspokojování Billa, zabloudil jím do té nejintimnější oblasti, aby ji prozatím jen lehce pohladil a obkroužil kolem. Nevěděl, jaká bude Billova reakce, jeho minulý pokus bylo spíš škádlení než cokoliv jiného, tohle ale mínil naprosto jinak.
Když to Bill ucítil, ke svému překvapení zjistil, že Tomův provokující prst je absolutně úžasný. Přidal další dimenzi k už tak intenzivnímu vzrušení, které způsobovala Tomova hluboká ústa a pevný stisk ruky, a on bezděky zasténal a pokrčil instinktivně nohy v kolenou, jako by se nabízel k dalším pokusům Tomova zvědavého prstu. Nějaká bolest v kotníku ho momentálně vůbec nezajímala, jako by sama od sebe zmizela. Samotného jej vlastní reakce překvapila, ale chtěl víc.
„To bylo… šílený…“ zachraptěl po chvilce udýchaně zpěvák, jeho tváře byly ještě růžové po prožitém vyvrcholení, svíral v náruči Toma, který mu do ní ochotně vklouzl, jakmile mu to bylo nabídnuto, „šíleně krásný,“ dodal, aby to upřesnil, když se díval do Tomových očí a vděčně ho líbal na čelo.
Představa, že to, co právě vyhledal rukou na svém stehně, aby to stiskl a uspokojil, bude v něm, a tou cestou, kterou Tom naznačoval, byla prozatím naprosto šílená. Nedovedl si představit, jak by se to mohlo povést, a hlavně… jak to přežije jeho ctěný zadek. Nechtěl ale Tomovi kazit radost svým pesimismem, proto raději pevně stiskl jeho penis, který už hrozil výbuchem, pokud se o něj co nejdřív nepostará. Sjel svým tělem k němu dolů, a zatímco Tom vzdychal a sténal, snažil se mu odvděčit aspoň trochu za to, co dneska dostal. Netrvalo to příliš dlouho, Tom byl už na pokraji svých sil, když se ho Bill poprvé dotkl rty, pár minut stačilo k tomu, aby zatínal prsty do prostěradla, přirážel jak smyslů zbavený do Billovy pusy, a nakonec do ní vystříkl svou bílou nadílku.
Když se asi po půlhodině čerstvě nasvačený Saki vrátil k jejich dveřím, a zaklepal na ně, aby mu vrátili jeho plastovou židli, a za to dostali každý kus úžasného čerstvě upečeného perníku od Miry, spali jako zabití. Když ani potřetí nereagovali na jeho klepání, vydal se bodygurad pro židli do kuchyně, bylo mu jasné, že ti dva usnuli, už svoje svěřence dobře znal.
autor: Janule
Prirovnanie, Paula, na Alenku v krajine zázrakov, bolo naozaj úplne presné. V Paulovej koži by som teda byť nechcela. A Tom je ten naj opatrovatel.
hergot ženská, tobě to trvá, než dostrkáš Paula k Obříkovi.. to je děs, to ti povím. 😀 a navíc jsem dostala pekelnou chuť na perník! :/ 😀
společné chvilky dvojčátek, to je vždycky lahoda. vrácená Tomova paměť se bude evidentně ještě dost hodit. 😀
u téhle povídky stoprocentně vydržím, i když teď poslední dobou dostávám skluz. ale dočtu to, protože stále čekám na ten svůj moment. 😀
Nádherný díl! Kruci Janule, ty víš, jak člověka rozpálit 😀
A ty krásné dobré zprávy, že nás ještě čeká dlouhá cesta – to mě vyloženě potěšilo 🙂 Tak jako tak, máš můj obdiv, že stíháš psát díly i jednou týdně se vším, co na blogu děláš ještě mimo to, jsi prostě super skvělá :p Stejně jako Genesis.
wowky, já jen doufám, že se od tama brzy dostanou… fakt že jo 🙁 jinak to Tomovo pomalé…. umh… připravování Billa bylo geniální 😉
Táto poviedka je tu na twc moja najobľúbenejšia a vôbec mi nebude vadiť ak by si z nej urobila aj – bielikovcov – (ak si pamätáš šlo to v rádiu celé naše detstvo malo to určite milión dielov)
Píšeš úplne úžasne krásne a tú ich lásku a nehu si v Tvojom podaní šialene užívam. A najviac milujem na Tvojich poviedkach, že nech je akokoľvek vždy sa milujú a ak trpia, tak naozaj iba vydržateľnú chvíľku. A ešte Tvoje nápady a humor. Skrátka som tým chcela povedať, že patríš medzi TOP autorky.
Díky, holky :o) Potěšily jste mě, poslední dobou si tu připadám jak ten poslední outsider, všechny povídky jsou čtenější než ta moje, a je jasný, že mě to moc nepovzbuzuje. Jsem ráda, že jste pořád se mnou 🙂 Díky, J. :o)
Ja sem proste zvedava na Paulovu vypoved na policii a desne se na to tesim.
Ale waw sem rada ze Tomovy nebranila 'nova' pamet v milostnych hratkach s Billem – to by byl prusvih. 😀 A jeste ze byl Tom zvedavej na tom vecirku a vedel 'co delat'. To znaci ze nebyl tak uplnej heterak jak si myslel – minimalne byl bisexual, tak ! 😀
na anketu ti kliknu, ale ja myslim ze vis ze to ctu, kdyz ti tu kazdou nedeli 'silim'.
Lekla sem se, kdyz sem zacala cist tvuj komentar pod povidkou – rikala sem si ze se doctu, ze kdyz nekomentujeme a nema to moc ctenaru v nejctenejsich clancich tak dily budes zverejnovat jednou za 14 dnu – to by me asi kleplo.
a sem rada ze to bude dlouha povidka, aspon mam co cist. I kdyz je pravda ze skoro kazdou nedeli prudim s tim ze chci dalsi dil, ale ja mam po precteni jednoho dilu chut hned na dalsi, protoze sem napnuta co bude dal. 🙂 jeste ze to nectu jako dopsanou povidku to bych u toho stravila celou noc i den, proste bych cetla az bych se docetla konce. Zase mi to moc mluvi 😀
[6]: no ona je tahle tvoje povidka kolikrat o nervy, ale o tom to je. Nemuze vsechno jit jako po dratkach, to by byla 'nuda' jak pro nas – ctenare, protoze bychom vedeli co prijde tak pro tebe, protoze by ses nemohla bavit na nasich (mych) silenych komentarich. 🙂
Mam rada tuhle povidku je to super detektivka, napinava, dobrodruzna, promyslena, ma hlavu a patu a dobre napsana.
Treba ostatnim autorum naskakuje ctenost diky jejich klikanim na povidku, kvuli novymu komentari.
no vidíš, já ti to říkala, že nejsem jediná, komu nebude vadit sto dalších dílů navíc 😉
[9]: No… to nehrozí. 😀
Nevíte někdo, proč jsem tak blbě zvědavá? To, co se ukázalo, mě poměrně značně srazilo ještě níž, než jsem byla. Evidentně to moc lidí nezajímá, takže není důvod to protahovat. Občas je zvědavost dobrá věc. Sice mě to malinko dorazilo, ale nemá cenu se zbytečně ztrapňovat.
Tak příští neděli ve 14, pokud se mi v téhle náladě podaří něco napsat. Na 18. hodinu tahle povídka opravdu nárok nemá.
[10]: Je smutné, že povídky s bídnou kvalitou mají spoustu komentářů a jsou nejčtenější, když opravdové poklady čte málokdo.
Ale dost to o něčem vypovídá – pravděpodobně kvalita a originalita není to, co čtenáři hledají.
Občas mi přijde, že přečtou všechno, hlavně ať nad tím nemusí moc uvažovat.
Ale Janule, ty se sotva ztrapňuješ a vím, že je to takové ohrané to poslouchat, ale pár čtenářů, kteří umí ocenit, co napíšeš je lepší než horda těch, kteří bezhlavě slintají nad vším 😉
A navíc jsou lidé, kteří tvé povídky nečtou proto, že jsou až moc dobré na ně až moc dobré a to zase sráží jejich sebevědomí 😀 No jestli tohle není kompliment, tak už nevím.. 😀
[11]: Já vím, že je to tak, jak píšeš, Liso, díky moc za povzbuzení, nechtěla jsem fňukat, je to trapný, měla bych být dospělá, ale přesto se mi s tím špatně smiřuje. Starý časy jsou holt pryč. Je mi jasný, že to je přesně to, co potřebuju prožít a má mi to něco vzkázat. Jenže znalost teorie mi s praxí moc nepomůže. :o)
Dnešní čtenáři nejvíc ocení brutalitu, násilí, a následnou přeměnu v pohádku, která s realitou nemá co dělat. Chodí se sem uvolnit, ne řešit psycho povídky, u kterých by nedejbože měli přemýšlet. Já pohádky nikdy moc ráda neměla, a když, tak musely bejt setsakra vtipný. 🙂
Jsem jen teď trochu zklamaná, ale vím, že se brzo oklepu a pojedu dál, budu psát, dokud nenapíšu všechno, co jsem chtěla, jen se bojím, že ta radost z psaní, která v tom kdysi bývala, už je dávno pryč. Nejspíš je to na tom znát. Budu psát s vědomím, že je to intimní povídka pro pár přátel, co rádi čtou moje věci, a to mi píchne to v pohodě dopsat. Co bude pak, netuším. Asi si dám pauzu, abych z toho na chvíli vypadla. Psát na termín není nic zábavnýho, začíná se to podobat povinnosti. Jediný, čeho se bojím, je, že když to přeruším, už se ta chuť psát nikdy nevrátí. Nebo až za dlouho.
A možná to bude nejlepší. 🙂 Aspoň si přečtu ty stovky povídek, co mám stažený z THF dřív, než oslepnu nebo mě twins přestanou bavit. :o)
Jdu radši psát abych to do neděle stihla. 🙂 Ještě jednou dík za povzbuzení. :o)
[10]: Chcela som napísať niečo povzbudzujúce ale neviem ešte ako Ťa presvedčiť, že Tvoje poviedky nie sú len na jedno prečítanie. Sú to tie, ku ktorým sa vrátim. Pre mňa sú ako tie kinoklubové filmy, ktoré dávajú na ct2 a stv2 niekedy okolo pol noci, pretože naozajstnú kvalitu si cení menej ľudí ako telenovelu ktorá ide v hlavnom vysielacom čase. Takže ja prosím (aj keď je to iba na Tebe) ale aj tak, neklesaj na duchu a píš pre tých, ktorí si Tvoje veci vážia a zbožňujú. Ja určite patrím medi nich. Veľmi by ma potešilo keby si príbeh ešte nechala plynúť. Zaslúži si to je kvalitný a nezvyčajný a krásny a tá láska medzi Tomom a Billom v Tvojom podaní je neha pretvorená do písmenok. Držím palce aby sa Ti zlepšila nálada a aby Ťa múza neopustila.
[12]: Tohle nemá s fňukáním nic společného. Spíš se zdravým rozumem a citem pro krásno :p
Ať tak, či tak – člověk by se do ničeho neměl nutit. Já si taky dala pár let pauzu a stejně se to nakonec vrátilo. Ale kdyby ne, tak by se taky nic nedělo. Byla by to prostě jen jedna etapa, která skončila.
A jak říkáš – psát na termín je pěkně na prd, ale na druhou stranu aspoň něco člověka malinko postrkuje.
Jen chci, abys věděla, že ať už se rozhodneš jakkoli, měla bys udělat to, co bude připadat nejlepší tobě. Každopádně já se vždycky ráda vrátím a přečtu, co napíšeš 🙂
Ne z lítosti, ne ze zvyku, ale protože tvé povídky zbožňuju. A basta.
[13]: Díky za to přirovnání ke klubu diváků na dvojkách, tam dávali vždycky to nejzajímavější. Kdysi jsem si je nahrávala na video, a poprvé jsem tam viděla film o dvou gayích, Maurice, briská věc z roku 1987, tehdy něco nevídaného. 🙂 Viděla jsem to asi desetkárt, než jsem se nabažila. 🙂 Musím si to stáhnout a mrknout na to novýma očima. Tehdy jsem byla nepolíbená gay sexem. 😀
Poukud budou pro lidi moje povídky takový, pak budu naprosto spokojená. :o)
JÁ SE OMLOUVÁM, ŽE NEKOMENTUJU!! =)) Mrzí mě to, prtotože Genesis miluju a moc pro mě ta povídka znamená!.. Měla jsem je přečtenou jedním dechem a už asi od 29 dílu se těším na každou neděli! =)) Jsem hrozná vážně mě mrzí, že jsem ke každé nenapsala komentář! =) 😀 GENESIS je dokonalý! =))
[16]: Neomlouvej se, o kokmentáře vůbec nejde, není nikde psáno, že je povinnost komentovat, někdy ani není co říct, šlo mi o počet lidí, kteří povídku čtou. :o) V pohodě. 🙂
[15]:Ja ho mám nahratý, milujem ten film a tiež príbeh Rimbauda a Verlaina prekliatych básnikov – Úplné zatmenie – skvelý sex medzi Di Capriom a Davidom Thewlishom 😀 a nádherný film o láske medzi súrodencami Milenci zo severného pólu. Už vtedy ma fascinoval incest 😀
Tvoje poviedky sú určite z tej kategórie pre mňa TOP jednoznačne.
[18]: Úplné zatmění taky zbožňuju! A celkově prokleté básníky.
I když pravda, že jsem to viděla až po éře Harryho Pottera a pořád jsem na Davida myslela jako na Lupina, což občas kazilo dojem :D:D
[18]:No tak to si budu muset stáhnout i ty dva další, díky za tipy. 🙂
[19]: Já zase už dávno měla před HP Alana Rickmana spojenýho s Rasputinem, a pak mi z něj udělaj Snapea 😀 Ale na HP jsem nikdy ujetá nebyla, takže mi to nevadilo. 🙂
no to je právě ten průser, největší čtenost mají povídky bez hlavy a paty, pokud možno, aby tam byl Bill otrocká kurva a Tom se pak najednou ze Satana změní na Richarda Gera z Pretty woman… 🙁
smutné sice, ale neřeš to, máš daleko na víc, než se iritovat těmihle kravinami 🙂 hezky pisánkuj pro nás pár skalních fanoušků a nezapomeň, že máš ještě o jednoho čtenáře navíc – o samotného Diora 😀
kebuli vzhůru a prsty nalepit na klávesnici a do toho!!!
Slysite to pani? To, co vam v predchozich komentarich bylo receno? Tak se podle toho ridte:-))))))))))))))
Jezisi marja blaznis??? Copak to by slo?? Prestat tohle cist? Ty jsi asi blazen vid :DD Tahle povidka je fenomenalni a to ze je dlouha mi vubec nevadi. Je dlouha, ale stale ma hlavu a patu a prirozeny vyvoj coz se mi moc libi. Cloveka proste nuti se zamyslet nad tim, ze to takhle fakt funguje. Konec koncu kdejaky sekty jsou ze….Ja jsem zvedava co jim ten Paul povipravi. No ted me ale trochu vydesil tvuj vyrok ze to jeste nejakou dobu potrva ta povidka. Ne ze by mi to vadilo…ale kdyz to ma jesne nejak trvat…tak mam obavu ze jim tam jeste provedes neco nemileho. Treba navstevu u Kata nebo ztratu reci Paula nebo buh vi co tebe muze napadnout 😀 No..tak ja se necham prekvapit a jen poslusne hlasim, ze i kdyz mam trochu casovy pres a nestiham….tak to jeste stale ctu. tak se neobavej kdyz ode me v nejakych dilech nenajdes koment. Urcite je zase dozenu 🙂
Janule, Genesis je už dlouhou dobu jediná povídka, kterou čtu a rozhodně si nemyslim, že by ta malá čtenost byla tvoje chyba, to spíš s fanynkama je něco „jinak“, pozoruju to už dlouho! 😀 Mně osobně by nevadilo, i kdyby ta povídka měla mít třeba 500 dílů. Ani nevíš, jak se na novej díl vždycky těšim,uplně mi pak vždycky prozáří den 😀 Je úžasná, opravdu ;))
Děkuju moc, holky, asi jsem takovouhle nějakou sprchu chvály a ujištění potřebovala, aby mě to nakoplo. 🙂 Potěšily jste mě, naladily zpátky na psaní. :o) Asi jsem to ze sebe musela nějak dostat. :o) Díky :o)
[25]: no proto, takže žádný splíny a makej na dalších sto dílech, jak jsi mi onehdy vyhrožovala 😀
PS ta návštěva u Kata či nějaký další průšvih před koncem se mi hodně zamlouvá, co ty na to? 😉
[27]: nespolcuj se s ni :DD Me to bude stat zdravi potom 😀
Dokonalý díl!! ♥ Zase neusnu…:D Tuhle povídku naprosto miluju, je úžasná a nikdy se nemůžu dočkat další neděle…:))Nejradši bych byla kdyby nikdy neskončila, ale je mi jasné že to možné není, takže proti protahování nic nemám, ať klidně každej díl popisuje jenom hodinku…:D Moc ráda to čtu, je to zajímavé, a směle se prohlašuji za věrného čtenáře 🙂
Dlouhé,ale zajímavě napsane,hlavně ten nápad to podzemi.
Já jsem tak natěšená na to, až se Paul objeví u Karla a pořád nic 😀 😀 Jsem z toho už nervózní. Chci, aby se konečně začalo něco řešit a oni kluky osvobodili. I když teda nevím, jak to budou chtít provést. Okolo továrny je teď plno hlídek, tak to bude dost těžké. Ale oni si s tím určitě poradí, prostě MUSÍ! Paula mi bylo až v jednu chvilku líto. Nemá to vůbec jednoduché. Vždyť ani neví, co se stane, až všechno řekne na policii. Nemá rodinu, vzdělání, práci, peníze..prostě nic. Je pravda, že tohle by mě v podzemí taky nenapadlo – prostě bych jenom chtěla rychle vypadnout..ale tehdy, než z podzemí vylezli, když si Bill vyvrtl kotník a měl černé myšlenky..tak se mu vlastně nedivím. Genesis je pro ně něco, v čem vyrůstali. Mají se tam dobře, nikdo je netýrá. Hezky v pohodě si žijí mezi lidma, ktzeré mají rádi. Já osobně bych asi neměla tolik odvahy se tohoto všeho vzdát a prostě utéct. Asi jsem moc pohodlný člověk. Ale o to víc si vážím těch tří, že se o to pokusili. Tak doufám, že to alespoň k něčemu bude 🙂
A až teď jsem si všimla, že jsem u 49.dílu? 😮 Já se nikdy nekoukám, co rozklikávám a tak mě ani nenapadlo, že už jsem takhle daleko! Čas mi s touhle povídkou teda hezky plyne. Úplně je mi líto, že mě čeká už jen ´pár´ dílů a bude zase konec. Já jak se do něčeho začtu, tak se od toho nemůžu odtrhnout a kdyby mi to nebylo blbé, tak bych u toho počítače seděla od rána až do večera a četla a četla a četla 😀 Stále nějak doufám, že tahle povídka skončí dobře, i když si nedokážu představit, jak by mohla skončit dobře. Ale pevně doufám, že jsi to nějak vyřešila a nenecháš kluky už dlouho trpět 😉
Mne tuto poviedku odporučila moja mama vraj je to jedna z top naj poviedok na celom blogu a to má ona podľa mna prečítané fakt všetko 😀 tak som sa do toho pustila a musím povedať že už teraz je v top 5 mojich naj naj naj ❤️ A to ešte neviem ani ako skončí 🙂