Zeiten ändern dich 58.

Na večírku, na kterém jsem byl seznámen jak s otcem Toma, tak i s milionem dalších lidí, že nemám ani šanci si je všechny zapamatovat, čas utíká neznámo kam. Přes Bushida je tady i Kay One, a pár dalších známějších lidí a já nejsem schopen počítat tu spoustu lidí, kteří se kolem mě dnes otočí. A hlavně točící se kolem Toma. Chvíli tenhle, pak zase tenhle, chvíli se vyskytujeme tady pak zase tam. Nepobírám už lehce, ale je mi to velmi sympatické.

„Jé ahoj, ty musíš být Bill,“ pousměje se na mě blondýnka a okamžitě ke mně natáhne ruku. Mírně šokovaně se zarazím, ale když se k nám otočí už i Tom, natáhnu k ní ruku i já a usměju se. „Rosalie,“ řekne, načež se hned rozesměje, „dělám si srandu. Naši mě tím jménem chtěli vytrestat. Jsem Róza.“
„Ahoj,“ pípnu, ztracen v okolním hluku.
„Nazdar, hypochondre,“ mrkne hned na to na Toma.
„Bla bla bla,“ usměje se. „Kde máš svý druhý já?“
„Říkala jsem rovnou, aby si ho v tý nemocnici nechali, aby byl v klidu. Dělá všechno pro to, aby mu to blbě srůstalo, takže… třeba se tady ukáže.“
„Hm, jeho pravidla. Jsi tady s někým?“
„Jo, jestli ses něčemu přiučil v tý Francii, tak si s ním můžeš i popovídat,“ zachechtá se.
„Takže teď Francouz?“
„Náhodou, je to moje zlatíčko,“ vyplázne jazyk, a pak si nás oba s úsměvem prohlédne. „Kluci, bavte se tu dobře, tchao.“ Mávne a zmizí zase v tom davu.
„Buďme rádi, že je tady hluk, jinak chrlí jedno slovo za druhým,“ usměje se Tom a lípne mi pusu.
„Ale je milá,“ poznamenám.

„Tomi, já už nepoznám ani tvého taťku,“ kníknu mu opilecky do ucha a usměju se. Abych pravdu řekl, jestliže jsem o Tomově mamce řekl, že je krásná, tak jeho otec musí být v tom případě bůh! Oh sakra, nejsem já gay?
„To už ani já ne,“ řekne se zasmáním Tom a napije se ze své skleničky.
„Půjdeš si zatancovat, prosím?“
Nejprve zamrkám na Toma, než se donutím otočit hlavu za tím správným hlasem. Stojí tam spoře oděná brunetka a svým úsměvem se snaží dostat mě na parket. „Huh?“
Tom se smíchem zavrtí hlavou, vytáhne mě na nohy a postrčí oné slečně. „Bavte se,“ zahlásá za námi a já se jen nechápavě za ním otočím, než jsem odvlečen na parket.

„Jsem Sarah.“
„Bill,“ koktnu, když si své tělo přitiskne na to mé. Sakra, jsem natolik opilej, nebo tady vážně tancuju s holkou tělo na tělo?
„Bavíš se?“ začne typicky konverzační téma, a tak se jí podřídím a začnu s ní vést rozhovor.
Není až tak pozdě, ale co se týče alkoholu, je toho ve mně požehnaně, stejně jako v Tomovi. Stále se ale udržím na nohou, a to je podstatné. Dokonce jsem schopen ještě většinově vnímat, a i když jsme si s Tomem slíbili, že zapomene dnes na všechno, je tu fakt, který jen tak zapomenout nelze. A to ten, že je zde i Andreas, který před malou chvílí dorazil.
A protože se po chvilce ozývají poslední tóny songu, omluvím se u Sarah a dojdu zpět k Tomovi k baru, kde ho jen zpražím pohledem.

„Neřekl jsi mi, že tady bude,“ poukážu k právě příchozímu.
„Řekl jsi, že zapomenem na všechno. Zapomněl jsem?“ zkusí na mě hodit nevinný výraz, a já se se zamračením napiju ze své skleničky a zpražím pohledem tentokrát Andrease, který si nás vyhledá pohledem a udržuje tento oční kontakt po celou dobu, co se zdraví s lidma na cestě k nám.
„Tome, já tu s ním nechci být,“ řeknu už míň rázně a nespouštím z něho pohled.
Tom mne chytí za boky a usadí mne na barovou židličku naproti sobě. „Klid.“
„Ne, nebudu klidnej!“
„Jsem tady s tebou, Bille,“ podotkne, jako bych to dosud nezaznamenal.

„No ne, jaká to čest,“ ušklíbne se Andreas směrem ke mně, když k nám dojde, bez ostychu se usadí za bar u Toma a objedná si pití.
Tom ale jen pozvedne obočí. „Nezapomínej, díky komu jseš tu ty,“ pronese k němu stále v klidu.
To já v klidu už nejsem dávno, protože nejenže mě neustále jeho pohled propaluje, ale hlavně nemám v Tomovi právě vůbec žádnou oporu.
„Ne, Tome, všechno už je jinak.“
„Povídej,“ ochotně ho Tom pobídne a já se znechuceně od nich odvrátím. To jsem měl raději zůstat tancovat se Sarah! Kdo vlastně ta holka byla, a kde je teď? Jedinou holku, co tu jakoby znám, je Róza, a i tu jsem za večer viděl jen dvakrát.
S nádechem se napiju ze své skleničky, maličko si povytáhnu džíny a z barové židličky se zvednu. Ne, tohle opravdu nemám zapotřebí poslouchat. Všimnu si, že se Tom po mně ohlédl, ale ani se mě nepokusil zastavit, a proto se bez překážet dostanu až na toalety. Proč? Proč mi tohle dělá? Já chápu, že mu neustále tvrdím, jak nechci, aby si zpřetrhal všechny kamarádské vztahy a podobně, a přitom mu to pak tímhle způsobem vyčítám, ale myslím, že tohle platí jen u Andrease, a Tom prostě musí pochopit, proč dělám to, co dělám. Ne, ať se s ním klidně baví, ale ať se prosím ten idiot vyhýbá mně! Ať se nesnaží mermomocí být s Tomem tam, kde já. Kouknu na sebe do zrcadla a lehce smáznu linku malinko přesahujících stínů na mých očích.

„Bille, kdes byl takovou dobu?“ zeptá se mě Tom okamžitě, co se asi po dvaceti minutách vrátím na bar.
„Promiň,“ škytnu a pokrčím rameny. Na to se Tom ale jen pousměje, čímž mě úplně vytočí. „Sakra, nechci být v blízkosti toho…,“ nedokončím to s ohledem na Toma a mávnu rukou.
„Už tu dávno není.“
„A já taky nebudu,“ podotknu.
„Neříkal jsi, že na všechno zapomenem? Prosím, jen dnes večer.“
Vydechnu, zadívám se na špičku své boty lehce kopající do jeho židličky, a pak se pousměju. „Jasně, dnes večer.“ Stvrdím mu to přikývnutím a dopiji ze své odstáté skleničky, kterou chvatně nahradím dalším objednaným drinkem.

Po nějaké další nespočetné chvíli, jako bych se probral ze spánku do reality nebo co, mi dojde, že sedím sice stále u baru, ale že naproti mně nesedí vůbec Tom, nýbrž Sarah, a vede se mnou taky již opileckou rozpravu.
„Hele, ono na tom nesejde, jestliže jsem gay,“ pokrčím rameny s odpovědí na otázku, kterou jsem nějak zapomněl už při prvním písmenku vyřčeném z jejích úst.
Na to se ona mírně zarazí, ale pak se rozesměje. „Dobrej vtip.“
„Jak myslíš,“ dopiju svou nevím kolikátou skleničku a rozhlédnu se. „Kde je Tom?“
„Tom? Kdo je Tom?“ nechápavě si mě prohlédne a pak zvážní. „Moment, tys to myslel vážně když si říkal, že jsi…“
Nevím, zda svou otázku dokončila, ale já vstal dřív, než to stihla, a pohledem začal bloudit po okolí. Nikde nikdo, až náhle moje oči zaměří hledanou kořist. Tom, zapředen do rozhovoru se dvěma holkama, se poflakuje na gauči v rohu místnosti a myslí si, jak je nenápadnej. Tak to tedy ne!

„So keep your love locked down, your love locked down…,“ začnu si prozpěvovat cestou song mně dobře známý. „Odcházíme,“ chytnu chvatně Toma za ruku a vytáhnu ho na nohy s omluvným úsměvem na ony dvě holky tvářící se nespokojeně. Vesele si prozpěvujíc song, rázně vedu Toma za sebou, aniž bych mu něco řekl.
Ten se ale krokem krátce nato vyrovná mně a usměje se. „Ty znáš ten song?“
„Jasně, je to Kanye West.“
„No jasně, že je, ale jak to, že ty posloucháš někoho takovýho?“
Pozvednu jen obočí a usměju se. „Tomi, slyšel jsi? Odcházíme.“
„To s tím nesouvisí,“ začne se smát a v tu chvíli si uvědomím, jak šíleně jsme oba opilí. Vždyť ani nevím, kdy se mi ztratil z dosahu. Sakra, to ještě ani není ráno, a já už teď mám okno!
„Máš všechno?“ zeptám se Toma u dveří, a aniž bych věděl, jak to udělal on či já, oba máme své svršky u sebe. Tudíž se s tím uspokojím jako s odpovědí, a když vylezeme ven na vzduch, na vteřinu se zastavím, abych se nadechl a zavřel oči. Usměju se.

„Co?“ cítím, že se Tom usmál taky a dost neobratně mne chytí za ruku. Mám pocit, že spolu nemůžeme dojít nikam.
„Tome, bože, jsme tak opilí.“
„A?“ zeptá se už těsně u mého obličeje, a pak mě políbí. Do háje, chci ho líbat celou noc!
„Jsme kurevsky opilí,“ řeknu se smíchem proti jeho rtům a jemně mu spodní ret skousnu.
„Jenže zítra si na to nesmíš vzpomenout, protože jsme řekli, že dneska všechno zapomeneme.“
„Můžu si pamatovat fakt, že mě dostáváš do kolen?“ usměju se, když jeho ruka už chvíli sídlí na mém zadku.
„Možná, nestanovili jsme tak úplně podmínky,“ nepřestává mezery mezi slovy vyplňovat polibky.
„Hmm,“ pronesu jen s úsměvem, když mne opět umlčí jeho rty. Žaludek se mi houpe, nikoliv ale z alkoholu, ale blahem z Tomovy pozornosti. Chyběl mi po celý večer! „Měli bychom jít,“ lípnu mu pusinku na nos, „a nestát tady.“ Dojde mi najednou, že jsme se nehnuli od klubu ani o krok od doby, co jsme vylezli ven.
„Vždyť,“ s úsměvem mi ovine ruku kolem pasu a udělá první krok vpřed.

Když už se dostaneme téměř před dům, kde sídlí Tomův byt, vůbec nevím, jak jsme se jsem dostali, ale zato si pamatuji, že naše rty se po celou cestu rozdělily snad jen dvakrát, a to ještě na pár vteřin.
„Tomi,“ brouknu mu proti rtům a vezmu za kliku, když ho opřu o vchodové dveře, „musíš nám odemknout.“
„A co když nemám klíče?“ usměje se, a jeho rty sjedou na můj krk. Blaženě vydechnu, a když Tomovy ruce sjedou po mých bocích pod mé tričko a majetnicky mé tělo natiskne na to své, mám chuť křičet radostí. Pak se ale jedna jeho ruka vzdálí, a když za chvíli zaslechnu chrastit klíče, dojde mi proč. Po schodech se jakž takž dostaneme do prvního patra, odkud si zavoláme výtah.
Jen co se za námi ale zavřou dveře od bytu, naše rty mají rozehranou takovou něžnou hru, až jasně cítím, jak mi slastí škube podbřišek. Nechám jeho rty, aby mi způsobovaly pocity, jako bych byl v sedmém nebi, a když svými rty náruživěji zatlačím na ty Tomovy, abychom zintenzivnili naši hru, ani nevím jak, ale nachytám se, jak ho s jeho pomocí vysvlékám z trika.

„Copak to děláš?“
Ochotně se nechá vysvléct a já jen s blaženým výrazem a pohledem na jeho tělo sjedu dlaní po jeho tváři na jeho hruď, kde přitlačím, abych ho pevněji opřel o dveře, a svými rty přejedu po jeho hrudi až na krk, a co nejzdrženlivěji mu šeptnu do ucha.

„Teď už si to nerozmyslím.“
Oddálím krátce svůj obličej, který Tom hned na to chytne do svých dlaní a nasadí úsměv.

„Seš si jistej?“ Krátce jazykem přejedu po svém horním rtu a s úsměvem ho jen mlčky pozoruju. Jsem si stoprocentně jistý, tentokrát ano. „Jsi opilej, víš to?“ zasměje se.
S mrknutím otočím klíčem v zámku. „Hm, jsem, opilej tebou.“
„Jseš ale zatraceně sexy,“ zazáří mu oči a já se jen s úsměvem oddám jeho dotykům. Po krátké chvilce se i moje triko válí kdesi a upřímně doufám, že kalhoty půjdou brzo za ním, protože nutně potřebuji dostat napnutý rozkrok z upnutých džínsů ven! Ani Tom nevypadá, že by na tom byl jinak, a proto se jemně přitlačím na jeho tělo s touhou ho políbit. Jsem sice lehce nervózní, ale přes alkohol v hlavě nejsem schopný to vnímat tak intenzivně, takže nedočkavě avšak nenásilně dotlačím Toma k posteli.

autor: Mintam