První jarní polibek

autor: Tina

Ahoj všichni, tak jsem tady opět s další povídkou. Není to nic akčního, sexistického nebo násilného. Prostě taková klidná oddechovka s dobrým koncem, takže snad by se vám mohla líbit. Snad se mi tu najdou nějaké komentíky pro povzbuzení a lepší náladu. Přeji hezké čtení. Tina

Ve škole jsme právě měli jarní prázdniny, takže jsme měli volno. Pro mnoho mých vrstevníků to jistě muselo být skvělé, protože se nemuseli učit a mohli se klidně bavit. Jenomže mě to zase až tak nelákalo. Možná, že jsem divný, ale mě škola celkem bavila, navíc jsem neměl nějaké dobré kamarády, se kterými bych mohl někam odpoledne zajít. Na druhou stranu jsem až nebyl tak ztracený, abych byl úplně bez přátel. Měl jsem jednoho velmi dobrého kamaráda, který mě bral takového, jaký jsem, ale ten měl teď jiné povinnosti. Myslím, že se vydal s rodiči někam na výlet.

Tudíž jsem zůstal v ulici sám a musel jsem si vystačit jenom se sebou. Já vlastně ani společnost moc nepotřebuju, jsem takový samotář a vystačím si sám. Většinu času jsem trávil u počítače čtením nebo kreslením. To byla moje velká vášeň. Kreslil jsem, co mě napadlo, ale nejraději lidi. Vyhrál jsem si s tvářemi, rty a očima.

Teď jsem byl doma sám, protože rodiče museli do práce. Jako obvykle jsem byl zavřený ve svém pokoji, poslouchal svou oblíbenou hudbu a kreslil. Vtom mi ale začal zvonit telefon. Byla to máma, tak jsem hovor přijal. Povídala, že si teď vzpomněla, abych Simone donesl formu beránka na pečení. Souhlasil jsem a hovor ukončil. Vzal jsem formu a vydal se přes ulici za Trümperovými.

Byli taková hodná rodinka. Simone byla moc milá a Gordon taky. Znal jsem je už od mala. Měli také syna Toma. Když jsme byli malí, tak jsme si spolu hráli, ale teď jsme už vyrostli a on má jiné zájmy. Je opravdu pěkný, líbí se mi, ale o mě ani okem nezavadí. Proč by se měl taky zajímat o nějakého sedmnáctiletého kluka, jako jsem já? I tak k němu chovám skryté sympatie.

Došel jsem s formou k Trümperovým a zazvonil. Otevřela mi rusovlasá žena s milým úsměvem a hnědýma očima.

„Ahoj, donesl jsem ti tu formu,“ usmál jsem se na ni a opatrně ji jí podal.

„Ou, děkuju, Billi, to jsi hodný, tak až to dopeču, tak ji zase vrátím.“ Usmívala se mile na mě.

„Teďka už pečeš?“ optal jsem se a díval se na ni. Byla snad ještě hodnější než moje máma, měl jsem ji vážně rád.

„Asi se do toho pustím. Mamka nepeče?“ optala se.

„Ne, ona na tohle nemá čas. Kdybys chtěla, můžu pomoct. Stejně nemám doma co dělat,“ nabídl jsem se.

„Aha, ty jsi doma sám?“ Koukala na mě těmi hnědými kukadly. Takové měl i Tom.

„Jo jsem. Naši jsou v práci,“ odpověděl jsem jí.

„Tak jestli teda chceš, tak pojď, já budu jenom ráda.“ Usmála se na mě a nechala mě vejít dovnitř. Už jsem u nich byl, takže jsem to tady dokonale znal. Nahoře má Tom pokoj, docela rád bych se tam podíval, ale to nejde.

„Ty jsi taky doma sama?“ zeptal jsem se a šel s ní do jejich pěkné, moderní kuchyně.

„Teď jo, Tom je někde venku s kamarády a Gordon se ještě nevrátil z práce, tak jsem si řekla, že upeču na Velikonoce aspoň toho beránka.“

„My to teda moc neslavíme, jednou jsme to s tátou zkusili a od mámy jsme akorát dostali vynadáno, ať jdeme do háje a necháme ji spát.“

„Aha… tak to já kluky nechám, oni stejně nejsou nějak moc střelení, jenom naběhnou s pomlázkami a voňavkami, já jim pak dám čokoládového zajíčka a je klid. Ještě obejdou nějaké sousedy, Tom naběhne na ty jeho kámošky a je po všem.“

„Tak to máte dobré,“ pronesl jsem s malým úsměvem a začali jsme se Simone dělat těsto na beránka. Bylo to celkem příjemně strávené odpoledne. Užili jsme si to, a dokonce se u toho i dobře pobavili. Stalo se nám, že jsme do těsta omylem dali místo cukru sůl, takže jsme museli znovu a smáli se tomu.

Během toho se vrátil někdo domů. Slyšel jsem zavření dveří, nějaký šramot, a pak známý hlas, byl to Tom, který zavolal pozdrav na svou mámu, a pak vešel do kuchyně.

Tom

Vrátil jsem se domů, byl jsem s kluky venku. V kuchyni jsem uviděl Billa s mojí mámou, jak něco pečou. Už dlouho jsem ho neviděl, je věčně zavřený doma, nikam vůbec nechodí. Dřív jsme byli kámoši, ale už ani nevím, co se stalo, a přestali jsme se spolu bavit.

Musím ale uznat, že je celkem kus, já se netajím tím, že jsem bisexuál, už jsem s jedním klukem spal. Viděl jsem jeho ostýchavý pohled. Vždycky byl takový, trochu nesmělý, ale snažil se to schovávat, já jsem to ale na něm stejně vždycky poznal.

„Co tu kuchtíte?“ nahlédl jsem jim pod ruce a uždíbl trochu těsta. Měli to dobrý, podle formy jsem poznal, že je to na beránka. To bude dobrota, máma peče skvěle.

„Beránka, a nech to těsto!“ dostal jsem přes prsty. Jenom jsem se zakřenil, olizoval si prsty a prohlížel si Billa. Všiml jsem si, že měl šmouhu od mouky na tváři, tak jsem k němu přišel a setřel mu ji.

„Až to tady dokuchtíte, stav se za mnou nahoru, pokecáme,“ usmál jsem se na něj, a pak se vydal do svého pokoje.

Bill

Moc jsem toho za tu dobu, co se Tom objevil v kuchyni, neudělal, a skutečně mě překvapilo i to, když mi setřel šmouhu z tváře. Připadalo mi, jako by se to už ztracené přátelství zase obnovovalo. Bylo to jako slunce, které je celou dobu zahaleno šedými mraky, ale když pak zafouká vítr, tak mraky postupně odplují a ono opět začne zase svítit. Je to možná jenom můj dojem, ale doufal jsem, že to snad tak skutečně je nebo bude.

Když jsme se Simone dopekli a uklidili všechno nádobí, vydal jsem se za Tomem do jeho pokoje, jak před tím chtěl. Zaklepal jsem na jeho dveře z tmavého dřeva a pomalu vešel dovnitř.

„Ahoj, tak jsem tu,“ usmál jsem se na něj a zavřel dveře. Měl pěkný pokoj, i když tam byl nepořádek, však co byste od kluka chtěli. Měl ho moderní a útulný. Zrovna seděl na posteli a díval se na televizi.

„Jasný, jen si sedni. Jak se máš?“ ukázal na svou kolečkovou židli, která byla u stolu. Posadil jsem se a koukal na něj.

„Celkem dobře, nestěžuju si a co ty?“ pozoroval jsem ho, možná až moc důkladně. Měl pěkné rty a ten piercing v nich byl sexy a ty jeho řasy. Bože, takové bych chtěl taky mít.

„Pohodička jako vždycky. Všiml jsem si, že vůbec nechodíš ven, pořád jsi zavřený doma a něco tam kutíš,“ ztišil televizi, abychom si mohli povídat, protože koho zajímá poslouchat nějaké reklamy o Alze, kde ječí stupidní zelený marťan, nebo se nad nějakým sýrem rozplývají dva ujetí týpci.

„Nechodím no, nějak nemám ani za kým a co bych tam sám dělal. Většinou teda jsem doma, tam si vystačím,“ pokrčil jsem rameny. Co bych mu vykládal, možná mám talent na tvoření obrázků, ale už asi ne získávání kamarádů, člověk nemůže být dokonalý.

„Jsi mohl zajít za mnou, bychom třeba někam zašli.“ Vypadlo z něj najednou, a já jsem se na něj jenom překvapeně hleděl. Tohle jsem skutečně nečekal, navíc ani nevím, že bychom se spolu nějak extra bavili, to až teď mě oslovil u nich doma.

„Já se nechci moc vnucovat, připadám si blbě, a navíc jsem si říkal, že už se spolu teď nebavíme jako dřív, ty máš svoje zájmy, takže je to zbytečné, ne?“

„Ale blbost vnucovat. Já ani nevím, proč jsme se spolu přestali bavit? Už si na to ani moc nevzpomínám.“ Přiznal a zamyslel se. Ten jeho výraz byl dokonalý, musel jsem se slabě usmát.

„Já už taky vážně nevím, prostě se to nějak přetrhlo…“ přemýšlel jsem, co bych dál ještě řekl, ale Tom to naštěstí zachránil.

„Tak se na to vykašleme a začneme zase znova, co? Abych byl upřímný, docela mi ty blbiny chybí, co jsme spolu prováděli.“ Zasmál se slabě a jeho obličej se zvlnil do tak roztomilého výrazu.

„Já jsem jedině pro,“ usmíval jsem se taky a musel si ho pořád prohlížet, byl jsem jak nemocný, ale nemohl jsem si pomoct.

Tom

Nemohl jsem si pomoct, ale ta jeho nesmělost byla tak roztomilá a jak se na mě pořád díval, byl tak průhledný, ale já jsem mu nic nechtěl říkat, aby se necítil trapně. Za tu dobu, co jsme se spolu záhadně přestali bavit, zkrásněl, i když jsem po ulicích zaslechl jiné pomluvy na jeho adresu, ale je dobře, že to neví, nebudu mu to ani říkat, byl by pak akorát zklamaný.

„Co teda vlastně doma celou dobu děláš? Neumím si to představit, že bych celé dny byl zavřený doma, a ještě k tomu sám. Není ti smutno?“ Vyptával jsem se ho, vážně mě to zajímalo, protože tohle je celkem psycho.

„Dříve možná trochu bylo, ale já jsem si na to zvykl a dokázal jsem se zabavit sám. Většinou tam kreslím, různé věci, různé tváře.“ Svěřoval se mi a já ho jenom poslouchal. Ostatní by se možná začali smát, ale já zase takový šmejd nejsem.

„Tak to bych rád někdy něco viděl, hele, napadlo mě, nechtěl bys u nás přespat? Byla by sranda,“ navrhl jsem mu a zase viděl ten jeho váhavý a ostýchavý pohled.

„Jo, to by mohlo být, asi bych si zašel pro věci jenom, a nebude to vašim vadit?“

„Ale ne, neboj se, oni tě mají rádi, tak si zatím zajdi pro věci a vezmi ty obrázky, fakt bych se na ně rád koukl.“

Přikývl jsem a viděl ho, jak se zvedl a upaloval domů. No tohle bude ještě zajímavý den, zašel jsem dolů za mamkou jí oznámit, že Bill u nás přespí, přesně jak jsem předpokládal, jí to nevadilo, naopak, byla ráda.

Za chvilku jsem uslyšel, jak se zvřely dveře, což znamenalo, že se Bil už vrátil. Přes rameno měl menší tašku, kde měl věci, a v ruce držel složku, ve které nejspíš byly jeho obrázky. Vydal jsem se s ním rovnou ke mně do pokoje, a hned jsem mu složku vzal a začal si prohlížet jeho obrázky. Byly dokonalé, takhle propracované kresby jsem opravdu dlouho neviděl. Ty tváře, a jejich rysy, všechno to vypadalo jako fotografie.

„Bille, můžeš mi říct, co děláš na gymplu?“ podíval jsem se na něj a držel si složku na klíně. Jenom pokrčil rameny a usmál se.

„Učím se?“ Stále se culil a trošku mu rudly tváře.

„Ty pako, ty patříš na uměleckou školu, protože tohle je naprosto dokonalé, ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by si takhle hrál s detaily každé tváře. Třeba tenhle dědek, ty vrásky to musela být sakra makačka. Je to opravdu krásné, skvělé, boží dokonalé… sakra, dochází mi pochvaly, prostě jedním slovem dokonalost,“ koukal jsem se na něj a viděl, jak má studem rudé tváře, jak mu to lichotilo.

„Tak to děkuju, jsem fakt rád, že se ti to líbí,“ culil se na mě a pořád si mě prohlížel. Nějak mi to ani nebylo nepříjemné, od něj mi to prostě nevadilo, vždyť já jsem na něj taky pořád hleděl.

„Ten komu by se to nelíbilo, by byl idiot a potřeboval by do držky, vážně skvělý. Měl bys jít na tu uměleckou.“

Společně jsme si takhle povídali celý den, rozebírali jsme jeho kreslení, moje zájmy a volný čas, prostě jsme se dokázali zabavit na dlouhou dobu, a musím říct, že to bylo vážně fajn a taky jsme se u toho celkem zasmáli. K večeru jsme začínali vymýšlet blbiny a házet po sobě polštáře a mlátit se s nimi.

„Dostal jsem geniální nápad,“ pronesl po chvíli udýchaně a polehával mi na posteli. Nacházel se v tak skvělé poloze, že bych po něm hned skočil, ale musím se krotit.

„No jaký, ty Einsteine?“ zasmál jsem se a taky popadal. Bill zvedl ruku na znamení, že se napřed musí vydýchat a popadnout dech, a pak spustí. Tak jsem tedy čekal, a pak začal.

„Já si tě namaluju,“ koukl na mě a šibalsky se culil. Nechápal jsem, proč se tak usmívá, já jsem nebyl proti, tak klidně, ať si mě nakreslí.

„Tak fajn, kam mám teda jít?“ sledoval jsem ho a on se zvedl z postele a šel ke své tašce.

„Na postel,“ odpověděl mi a já se na ni posadil. Všiml jsem si, že z tašky vytáhl nějakou menší taštičku. To má jako všechny tužky a gumy v té taštičce? Čekal bych, že mu bude stačit jedna tužka.

„To máš tolik tužek v té taštičce?“ sledoval jsem ho překvapeně a hrál si s piercingem ve rtu.

„Ne, jenom tužky, taky make-up, stíny, lesk…“ vyjmenovával mi to všechno a já byl z toho ještě větší debil.

„Moment, ty mě jako nechceš kreslit na papír?“ Zarazil jsem se. On mě chce snad namalovat, jako je namalovaný on, ne?

„Ne, už jsem říkal, že tě namaluju. Já normálně nemaluju, já kreslím,“ culil se a posadil se na židli naproti mně a rozepnul taštičku.

„Tak to ne, já nechci být zmalovanej,“ posunoval jsem se dál od něj, tohle jsem teda nemyslel, když řekl, že mě namaluje.

„Ale no tak, jenom to zkusím, navíc tě nikdo neuvidí a bude sranda, chci vidět, jak budeš vypadat. Nebuď srab, Tome.“ Culil se na mě, tak teď mi už došlo, proč se tak šibalsky usmíval.

„Tak fajn, když teda chceš…“ pokrčil jsem rameny a posunul se k němu blíž. Co bych pro něj neudělal.

Bill

Zaradoval jsem se, otevřel svou kosmetickou taštičku a přisunul se k němu ještě blíž. Cítil jsem jeho vůni, byla tak silná a omamně skvělá. Teď jsem se ale musel soustředit na to, abych ho pěkně namaloval. Fakt ho chci vidět, jak bude vypadat.

Začal jsem make-upem. Šklebil se, když jsem mu ho roztíral po tváři. Musel jsem se zasmát, vypadal vážně roztomile.

„Neškleb se,“ culil jsem se a pořádně mu ho rozetřel.

„Jak to můžeš mít na sobě, připadám si, jako bych měl ksicht od bahna,“ koukal na mě jako zmoklé kuře.

„Ale jdi ty, zavři oči,“ začal jsem mu nanášet černé stíny a dával si záležet, i když nevím proč, protože hned jak se uvidí, to bude chtít sundat. Pak přišla řada na tužku, což byl docela boj, protože sebou pořád cukal a u řasenky to bylo hotové peklo.

Prohlédl jsem si ho a usmál se. Sice se to k němu vůbec nehodilo, ale vypadalo to dobře.

„Hotovo, tak se běž na sebe podívat,“ culil jsem se a on vstal a šel se podívat do zrcadla, které měl ve dveřích skříně, a jakmile se uviděl, jenom vykulil oči.

„Ty vole, vypadám jak kurva!“ spustil hned a já se hned musel smát

„Ale ne, nevypadáš“ smál jsem se jak vyšinutý a pozoroval jeho grimasy, co na sebe dělal do zrcadla. Pak se na mě otočil, dal si ruku v bok, trochu vyšpulil zadek, našpulil rty a mrkal jako panenka. Nevšiml si však, že mezitím dovnitř vešel jeho taťka.

„Juhůů, za pět set, brouku,“ mával na mě jak nějaká barbína, špulil rty a já se smál ještě víc a zakrýval si pusu, když jsem viděl jeho tátu, jak se na něj dost nechápavě a překvapeně dívá.

Když se Tom otočil a uviděl svého tátu, a on uviděl svého syna zmalovaného, oba na sebe šokovaně hleděli.

„Mám vám jenom říct, že máte jít na snídani. Jenom doufám, že tohle normálně nepraktikuješ?“ koukal Gordon na Toma a trochu se culil.

„Co blbneš, to se jenom Bill nudil, hned tam budeme,“ odpověděl mu Tom a Gordon pak odešel a já se rozesmál na novo, když jsem Toma viděl. Dal si totiž ruku víc v bok, trochu vyhrbil dopředu ramena, konečky prstů si přikryl rty a kulil očka.

„Hups,“ pronesl, a tím to všechno ukončil. „Fajn, a teď mi tu sračku sundej z obličeje, stačí, že už táta si o mně myslí, že chodím šlapat, nemusí si to myslet i máma,“ sedl si zpátky, přede mně a culil se.

Pustil jsem se tedy do odličování a brzy byl Tom zase normální krásný kluk. Vydali jsme se na večeři, která byla mimochodem výborná, a pak zase skončili v Tomově pokoji.

„Hele, já se zajdu umýt a ty se zatím třeba koukej na televizi, jo?“ pověděl mi Tom a brzy se ztratil ve dveřích svého pokoje. Tak jsem se posadil na jeho postel a díval se mezitím na televizi. Dávali tam nějaký zajímavý film, takže jsem se aspoň nenudil.

Asi za čtvrt hodiny se Tom vrátil zpátky jenom s ručníkem omotaným kolem pasu. Dredy měl stažené gumičkou na hlavě, aby si je nenamočil. Ještě nějaké kapky vody mu stékaly po odhalené a svalnaté hrudi. To bylo něco pro moje oči. Mohl jsem je na něm nechat. Vypadal tak… nehorázně sexy. Já se s ním nemůžu vůbec měřit, nedivím se, že po něm holky jedou.

Polkl jsem a raději svůj pohled stočil zpátky k televizi. Nemůžu ho takhle očumovat, je to neslušné. Zrovna si oblíkal boxerky, a pak vytáhl čisté kalhoty na spaní. Ty oči mi k němu prostě sklouzávaly samy, já si nemohl pomoct, ale snažil jsem se větší pozornost věnovat televizi, i tak to prostě nešlo.

„Já se taky půjdu umýt,“ rozhodl jsem nakonec, jinak bych na něj čuměl pořád. Vzal jsem si svoje věci a vydal se do koupelny zchladit. Sakra, jestli se takhle bude promenádovat, a já vím, že bude, tak tenhle večer opravdu nevydržím.

Když jsem vylezl z koupelny v dlouhém triku, boxerkách a odmalovaný, šel jsem do jeho pokoje. Doufám, že se mě nelekne, protože nenamalovaný nevypadám zrovna pěkně.

Uklidil jsem si svoje věci a sedl si k Tomovi na postel, když mi uvolnil místo.

„Tak kde budu spát?“ podíval jsem se na něj. Docela rád bych si lehl i tady k němu, ale to nepůjde.

Tom

Všiml jsem si Billova pohledu, když jsem se vrátil ze sprchy, a teď jsem na něj zase hleděl já. Ty jeho nohy byly skoro jak od modelky. U kluka jsem takové ještě neviděl. Chtěl jsem se zeptat, kdy otvírají, ale raději jsem si to rozmyslel, jinak bych dostal jednu po hubě. Pro změnu jsem se zase pořád na něj díval já.

Nemohl jsem si pomoct, pořád jsem ho sjížděl pohledem, ale tak, aby mě neviděl. I když možná by mi to ani nevadilo, kdyby mě viděl.

Nějak jsem se úplně zamyslel a vůbec si nevšiml, že se na mě kouká, když si ho očumuju. Byl jsem tak duchem nepřítomný, že mě nevyrušilo ani jeho odkašlání si. Probral mě až jeho hlas.

„Proč se na mě tak koukáš?“ zeptal se trochu nesměle a koukal se na mě se zvednutým obočím.

„Máš pěkné nohy,“ vypadlo ze mě hned, ani jsem nad tím nějak neuvažoval. Prostě jsem to řekl na plnou pusu a viděl, jak zrudl.

„Tak to děkuju…“ řekl stydlivě a sledoval mě, já jsem se mu podíval do očí a usmál se. Styděl se, byl tak průhledný a já to na něm všechno poznal.

„Já… nedej mi do huby… jenom, mohl bych si sáhnout?“ zeptal jsem se opatrně, protože vážně nevím, jak na to bude reagovat, a nerad bych ho naštval. Trochu překvapeně se na mě podíval, nečekal to, to šlo poznat. Čekal jsem, co mi na to odpoví.

„Tak fajn, ale pod podmínkou, že já taky,“ vypadlo z něj pak.

„Na moje nohy?“ koukal jsem na něj se zvednutým obočím. Netušil jsem, že ho berou moje nohy.

„Ne, nohy ne, ale hrudník,“ zase se trochu začervenal a plaše na mě koukal.

„Dobře,“ přikývl jsem a naklonil se k němu. Ani jeden jsme už nevnímali televizi, ale spíš sebe. Dlaní jsem mu přejel po stehně směrem k jeho kolenu. Kůži měl jemnou, příjemnou na dotek. Přisunul jsem se k němu blíž a cítil, jak mi sahá na hrudník. Mapoval ho dlaněmi a obkresloval mi prsty svaly. Nechal jsem ho, drobečka, ať si hraje.

Přejížděl jsem mu po stehně až na bok a koukl se mu do očí. Vzal jsem ho pod kolenem, pokrčil mu nožku a dal si ji přes bok. Přejel jsem mu po stehně jemně na zadeček a zase zpátky. Vzal jsem ho za bok a vyhoupl si jej do klína. Překvapeně na mě koukal a trochu se třásl.

„Neboj se mě,“ řekl jsem tiše a opřel se o stěnu za mnou. Lehce jsem jezdil konečky prstů po jeho stehnech a usmíval se na něj. Pak jsem k němu vztáhl jednu ruku a pohladil jej po tváři.

„Uvolni se, já tě nekousnu,“ usmíval jsem se na něj a viděl jeho malý úsměv a jak povolil napnuté svaly. Prohlížel jsem si jeho tvář, pak jsem se k němu trochu naklonil a jemně se otřel o jeho rty. Byl celý takový prkenný, nedokázal se uvolnit.

„No tak, zlato, klid. Nic ti neudělám, neboj se…“ pohladil jsem ho ve vlasech a sledoval jej.

„Já jen… že mě ještě… nikdo nelíbal…“ lezlo to z něj jako z chlupaté deky. Usmál jsem se a pohladil jej po tváři.

„To nevadí, jenom buď klidný. Já ti to ukážu. Nebudu se ti smát, když se to hned na poprvé nepovede, neboj se,“ jemně jsem ho hladil po tváři. „Tak zavři očka,“ zašeptal jsem mu do ouška. „A otevři trochu pusu,“ dodal jsem šeptem a hladil jej ve vlasech.

Udělal, co jsem po něm chtěl a čekal, co udělám. Jemně jsem se mu otřel o pootevřené rty a vplul jazykem do jeho pusinky. Vyzýval jsem ten jeho k hrátkám. Pomalu se chytal, ale trvalo mu to. Stále byl váhavý a já byl trpělivý.

Po pár zkušebních polibcích mu to už začínalo jít a začali jsme si to oba užívat. Byl šikovný, učil se rychle. Přitáhl jsem si ho blíž k sobě a hladil ho pod tričkem a on mě na odhaleném hrudníku.

Bill

Tom mě naučil líbat. Skutečně jsem si to užíval. Netušil jsem, že to takhle dopadne, a já s ním skončím v jeho posteli a budu se s ním líbat. Bylo to vážně dobré a já byl nenasytný a chtěl ještě. Tuto noc nedošlo k něčemu víc, jenom jsme se navzájem hladili a líbali. Dalo by se říct, že jsem se učil poznávat jiné tělo už i jinak, než jenom na papíře. Teď jsem se ho mohl skutečně dotýkat. Můžu už jenom doufat, že tohle nebyl jenom nějaký úlet a vydrží nám to spolu dlouho. Dalo by se i říct, že stylem, jakým se mě Tom dotýká, tak něžně, abych se náhodou nerozpadl, nebo mu neutekl, to zřejmě bude mít dlouhé trvání.

autor: Tina