autor: Fee
pairing: Bill/Brian Molko
Bill
Po našem usmíření jsme se domluvili na schůzce. Brian měl přiletět na dva dny. Bylo to sice zoufale málo, ale začátek jejich konzertování byl na spadnutí, a proto se nedalo nic dělat. Byl jsem rozrušený z toho, že ho budu mít u sebe doma, že pozná místo, kde žijeme, ale v pozitivním slova smyslu. Ovšem nejprve jsem to musel oznámit Tomovi. Měl jsem oprávněné obavy z jeho reakce.
Přitočil jsem se k němu večer, když odpočíval u televize a cpal se pizzou. Přisednul jsem si, složil nohy pod sebe a vzal zavděk nabízeným trojúhelníčkem.
„Tomi? Přijede sem Brian. Jenom se chci ujistit, že ti to nevadí.“
Hlasitě polknul a nevěřícně se na mě podíval.
„Vy jste se zase dali dohromady?“
Uždiboval jsem kousky těsta.
„Nerozešli jsme se.“
Vypustil dopálený zvuk.
„No co čekáš, že řeknu? Víš, že si nepřeju, abys s ním byl. Nehodí se k tobě.“
„Jak tohle můžeš tvrdit, vždyť ho vůbec neznáš!“ namítnul jsem.
„Nemusím ho znát osobně, proboha! To, že je starej jak naše máma, vím i tak! A nejenom že je starej, navíc má ženskou i s dítětem.“
„Mlč už!“ udeřil jsem do pohovky. Na lícních kostech mi vyskákaly rudé skvrny. „Proč to pořád děláš?“
„Protože jsi šíleně naivní! Víš ty co? Nejsi pro něj nic jinýho než libovej kus masa. Bokovka, která je víc sexy než jeho stará!“
Složil jsem hlavu do dlaní a rozbrečel se. Proč říká tak kruté věci, nemá snad srdce?
„Proč ho tak nenávidíš? Proč jsi tak zatrpklý, proč pořád žárlíš! Jsi pro mě na prvním místě a vždycky budeš důležitější než on, rozumíš!“ vyhrkl jsem a zbrkle si otřel oči. „Jako mému dvojčeti by ti mělo záležet na tom, abych byl šťastný, bez ohledu na cokoliv jiného. S nikým na světě bych nebyl šťastnější než s ním. On je můj splněný sen!“ pronesl jsem dramaticky a zvednul jsem se na nohy. Vydal jsem se nahoru. Věděl jsem, že si to přebere, ale jeho závěrem jsem si tak jistý nebyl. Každopádně jsem vyčerpal veškeré své možnosti. Už jsem nevěděl, co říct víc.
Probírali jsme to u snídaně. Se spoustou okecávek nakonec uznal, že mám pravdu, že mu záleží na mém štěstí a že se s tím smíří. Mého milovaného brášku udolalo jeho svědomí. Skočil jsem mu kolem krku a zahrnul ho láskou. Za dvě hodiny, kdy odjel do studia, jsem jel vyzvednout Briana na hamburské letiště. Parknul jsem před příletovou halou na rezervovaném místě pro taxi a ztišil puštěné Coldplay. Byli jsme domluvení, že přijde rovnou do auta, protože zde jsem si doopravdy nemohl dovolit jít mezi lidi, veřejně se s ním vítat a tak podobně. Za chvilku byl tady. Své minizavazadlo a pouzdro s kytarou si hodil na zadní sedadlo, načež překryl mou dlaň na řadící páce svojí.
„Děkuju, že jsi mi odpustil.“
„Nevracej se k tomu už. Snažím se na to zapomenout,“ udělal jsem výmluvný obličej. Usmál se a nahnul se, aby mě políbil, ale někdo na mě zatroubil. Uchichtnul jsem se a raději nastartoval a zamířil k domovu. Auto jsem nechal stát na příjezdové cestě.
„Máte velkou zahradu,“ poznamenal Brian.
„To kvůli psům. Nelekni se, jakmile odemknu, tak vystartujou. Je jich hodně, ale jsou hodní.“
Otevřel jsem dveře. Čtyřčlenná smečka se vyřítila ven. Dřepnul jsem si a pomazlil se s nimi na přivítanou.
„No jo, zlatíčka, hodinku jsem tu nebyl a vy se můžete zjančit.“
Všechny jsem je Brianovi pojmenoval. Zvědavě ho očichali a rozutekli se po zahradě.
„Pouštíme je ven, jen když tu jsme a můžeme je ohlídat. Máme špatné zkušenosti. Měli jsme kocoura Kazimíra, odmalička. Zabili ho antifanoušci,“ zavzpomínal jsem pohnutě. Zaskočeně povytáhnul obočí.
„Mluvíš vážně? Proč se kolem vás pohybují samý zrůdy?“ prohodil řečnicky a vzal mě kolem pasu, zatímco jsme zacházeli dovnitř.
„Zajímá mě jediné – kde je tvůj pokoj,“ vtipkoval Brian a jeho ruce byly všetečně vábivé. Zasmál jsem se, naoko ho plácnul a otevřel do ložnice.
„Máš to tady krásné,“ ocenil fialově vymalované stěny a útulně zařízený interiér.
„No a co,“ uculil jsem se a stáhnul ho do postele. Rozpálil mě během deseti vteřin.
„Den ode dne mě přitahuješ víc,“ vzdychnul jsem mu do úst a pohladil ho po zadečku. Měl něco tvrdého v kapse. „Copak to je?“
Opřel dlaň vedle mé tváře a usmál se.
„Překvapení.“
Na nic jsem nečekal a vyndal to na denní světlo. Zalapal jsem po dechu. Byla to nová deska.
„S klukama jsme si říkali, že by se hodilo to na tobě otestovat,“ nestydatě se zazubil.
„Kruci, já vás miluju!“ zapištěl jsem a začal se dobývat zpod jeho těla, abych se dostal k notebooku.
„Počkej, počkej, kam se chystáš?“ zadržel mě.
„Chci si to pustit.“
„A co takhle to odložit a nejdřív se pořádně přivítat?“ nevinně zamžikal a vtiskával mi polibky do dekoltu. Pobaveně jsem se zašklebil.
„Děkuji za nabídku, ale ne,“ vypláznul jsem jazyk a zopakoval svou snahu o vyproštění se.
„Ale drahoušku, to přece nemyslíš vážně. Víš, jak dlouho jsme neměli sex?“
„Dokonce to vím přesně. Od pátého března. Ovšem to nic nemění na tom, že je pro mě momentálně, jak jistě chápeš, prioritou zbrusu nové CD,“ zlobil jsem ho. „Budeš to muset vydržet.“
„To nezvládnu. Je to těžké, v Paříži jsem si zvykl na určitý standart…“ šaškoval. Přerušil jsem ho políbením, načež jsem se převrátil na břicho. Přitáhnul jsem si k sobě laptop, píchnul do něj sluchátka a mezitím, než se zapnul, jsem si prohlížel booklet.
„Na téhle fotce vypadáš jako víla. Jsi tak půvabný,“ zamilovaně jsem se na Briana usmál. Pozvedl koutky úst a líbnul mě.
Brian
Lehnul jsem si na bok a smířeně si podepřel hlavu. Upřímně, byl jsem samozřejmě potěšený tím, že je Bill do té desky tak hin. Vložil disk do počítače a podíval se, jak se jmenuje první písnička.
„Kitty Litter? Co je to za název?“ rozesmál se. Schoval jsem úsměv. Ještě se bude divit.
Otočil se na záda, dal si sluchátka do uší, pustil to a v očekávání zatnul zoubky do spodního rtu. Byl rozkošný. Po pár vteřinách si, přesně jak jsem čekal, položil dlaně na oči a zrudnul. Song skončil za necelé čtyři minuty. Strhnul si sluchátka a posadil se.
Otočil se na záda, dal si sluchátka do uší, pustil to a v očekávání zatnul zoubky do spodního rtu. Byl rozkošný. Po pár vteřinách si, přesně jak jsem čekal, položil dlaně na oči a zrudnul. Song skončil za necelé čtyři minuty. Strhnul si sluchátka a posadil se.
„Briane! Ty ses snad zbláznil!“ vykřikl. Pousmál jsem se. Ještě nikdy jsem neviděl, že by se tolik moc červenal.
„Proč?“
„Proč? Co ten text, ta hudba! Je to tak očividné, každý to pozná! Já to nepřežiju,“ zakňučel. „Tohle nesmíte hrát.“
„Co by ne? Miláčku uklidni se. Jak by to kdokoliv mohl pochopit? Pro ně to bude prostě sexy písnička, jakých jsme už napsali mraky. Nebo si myslíš, že mi někdy od nějakého fanouška přišel dopis typu „vím, o kom zpíváš v Taste In Men“? Jen ty a já víme, o kom to vypráví,“ chlácholivě jsem ho pohladil po zádech. Váhavě se na mě podíval svýma kolouščíma očima.
„A jinak? Líbí se ti?“
„Je úžasná,“ připustil stydlivě. „Jsem strašně polichocený,“ uchváceně se usmál a krátce se mi přitisknul na rty. Nechal jsem jako tajemství, že jsou tam pro něj schované ještě dvě písničky. Byl jsem zvědavý, jestli na to přijde sám.
Jak se prokousával dalšími songy, ustlal jsem si na jeho bříšku a krátil si čas jeho pozorováním. Kýval chodidlem do rytmu, neslyšeně vyslovoval slova textu, prsty ťukal do sluchátek. Když potom vyjeveně vytřeštil oči, pohlédl jsem na monitor. Julien, tak to není divu, má techno intro.
„Oh bože, miluju Julien. To je učiněná hudební epopej,“ vzdychl. Po ní následovala Happy You’re Gone, ta byla jeho. V textu jsem využíval motiv vlastní provinilosti z toho, že bych mu mohl činit trápení, a upozorňoval jsem na spojení, které mezi sebou máme. Bill pochopil a dojatě se ke mně přitulil. Ale nejvíc jsme řešili Movie – píseň, jejíž slova jsem napsal během své úzkostné chvíle poslední noci v Paříži a zakomponoval je do klavírní melodie, která byla hotová dávno. O její noty jsme se s Billem tehdy v L. A. přetahovali. Bill byl vystrašený z mých pocitů uvnitř té skladby a dlouho jsme to rozebírali.
„Jaká je tedy spokojenost s novou deskou?“ zeptal jsem se nakonec. Bill si na mě vylezl.
„Ohromná. Let me pay you back in kind,“ zašvitořil verš z naší písničky. Nech mě splatit ti to v naturáliích. Zaculil jsem se.
„Milerád.“
„Tohle je památná chvíle. Jsi první… první, s kým to dělám v téhle posteli,“ zasténal za deset minut. Pustil jsem jeho boky a zasmál se.
„Čím to?“
„To víš, domů si nevodím každého.“
Naše jazyky se staly středem polibku a já do něj opět pronikl.
„Ach. Briane, ty jsi bůh. Mám to ale štěstí.“
Když bylo po činu, mazlivě jsme se k sobě tiskli.
„Zbožňuju ten tvůj roztomilý důlek na čele,“ zapředl Bill. Políbil jsem ho na víčka.
„Něco mě napadlo. Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že by ses něčím ozdobil?“
Musel jsem se uchechtnout.
„Á, už je to tady. Stef mě před tebou varoval, že prý se jednoho rána probudím s tetováním přes celý obličej.“
„No dovol!“ pohoršeně si odfrknul. Vzápětí nasadil medový výraz.
„Říkal jsem si, jak by ti slušel piercing v bradavce. Jenom malinká činka, na hraní…“ dodal škemravě, jakmile jsem se zatvářil odmítavě. „Prosím prosím!“ třel dlaněmi o sebe. Usmál jsem se.
„Promiň, ale ke mně se to nehodí. Zato tobě by slušel.“
Proleželi jsme v posteli většinu dne a užívali si jeden druhého těmi nejpříjemnějšími způsoby. Navečer jsme se trochu zkulturnili a šli jsme vařit večeři. Šlo o vegetariánské těstoviny, s tím jsem neměl problém.
„Tom by měl dorazit každou chvíli. Konečně budu moct vás dva seznámit. Už to byla ostuda. Jenom tě chci varovat… on tě nemá moc rád. Doufám, že to nebude dávat najevo, ale kdyby ano, nevšímej si toho, prosím.“
„Jasný, nic se neděje. Chápu to. Kdybych byl dvojče, taky bych byl takhle starostlivý.“
Právě když jsme prostírali, psi se začali s vrtícími oháňkami sbíhat ke dveřím.
„Á, páníček přišel,“ pousmál se Bill, povzbudivě na mě zamrkal a šel bratra přivítat. Nenápadně jsem se k němu přidal. Tom byl skoro stejně vysoký jako on, měl černé spletené vlasy a měkké ruce, jak jsem zjistil, když jsme si je podali. Zareagoval na mě s neprostupným výrazem. Šli jsme jíst. Povídali si o dni ve studiu. Anglicky, abych tomu rozuměl, což mi přišlo milé a na druhou stranu vtipné.
„Jsi taky vegetarián, Briane?“ obrátil se ke mně zničehonic. Možná jsem to mohl považovat za vstřícné gesto.
„Ne, ale nemám problém s přizpůsobením se. Nemusím jíst maso každý den.“
Po večeři jsme se přesunuli do obýváku. Za Tomem přišel jeden z psů a položil mu hlavu do klína. Zábava trochu vázla. Napadlo mě skočit si pro kytaru a osvědčilo se to jako dobrá myšlenka, protože mě Billův bratr zaujatě napodobil a zbytek večera jsme strávili přátelskou diskuzí. Bill sice mlčel, jelikož k danému tématu neměl co říct, ale vypadal, že je nastalým obratem potěšen, neboť nevěděl, na koho z nás se usmívat víc.
Jakmile Tom odešel, schválně jsem se zajímal, jestli jsem podle Billova sourozeneckého cítění aspoň trochu pozitivně zapůsobil.
„Tomi se snaží,“ řekl. „Tak snad to půjde.“
Netrvalo dlouho a také jsme se odebrali nahoru. Společně jsme se osprchovali a šli jsme spát.
Vstával jsem jako první, dům byl ponořený do ticha. Nechal jsem dveře Billovy ložnice pootevřené, čehož využila malá jezevčice, která okamžitě vklouzla dovnitř a zcela určitě zaujala mé místo na posteli, o něž jsem ji minulou noc připravil. Pustil jsem se do přípravy snídaně, protože jsem neměl do čeho píchnout. Byl jsem v polovině, když se na schodech ozvaly kroky. Byl to Tom.
„Ahoj,“ pozdravil jsem, ještě než se vůbec stačil zorientovat. „Doufám, že nevadí, že se tu hrabu v šuplících a tak.“
„V pohodě. Kde je Bill?“
„Ještě spí,“ usmál jsem se na okurku, kterou jsem loupal.
„Ten by prospal i konec světa,“ uchechtnul se. Dal jsem mu za pravdu. A pak to začalo.
„Chtěl bych si s tebou něco vyjasnit. Jsme věčně nucení používat přetvářku, ale v osobním životě se snažím vyvarovat se jí, takže…“
„Okay,“ kývnul jsem a zapřel se dlaněmi o kuchyňskou linku. Nepočítal jsem s ničím příjemným.
„Řeknu ti, co si myslím. Myslím si, že pro Billa nejsi dost dobrý a jen s tebou marní čas. Můj bratr je naivní a tebe platonicky miloval už v pubertě, proto mu na očích sedí růžové brýle. Nedopustím, aby ho kdokoliv využíval. Jo, chápu, je sexy a chceš ho šukat. Na to jsem zvyklý. Billovi dělají návrhy i chlapi, kteří byli hetero, dokud se nepotkali s ním. Ale oni aspoň na rozdíl od tebe jednají na rovinu.“
„To stačí,“ odsekl jsem obranně. „Opravdu zbožňuju lidi, kteří soudí, aniž by měli ponětí. Kdyby mi šlo o sex, jak říkáš, odkopnul bych ho hned, jakmile bych to dostal, není – liž pravda? Takže by sis měl trochu poupravit domněnku. Nejsem puberťák a nemám už věk na vztahy, které bych nebral vážně. Pro Billa jsem ztratil hlavu. Nepotrvá dlouho a budu připravený říct mu, že ho miluju. A jsem také připravený být s ním tak dlouho, dokud ho neomrzím. Jsi starší bratr; chápu, že se staráš a máš strach. Ale nenechám se urážet něčím, co nemáš podložené.“
Našpulil rty. Zapeklitě dvojčecí.
„To jsou rozumné argumenty. Ale připrav se na to, že tě příští měsíce budu pozorně sledovat,“ opáčil s lehce protivným podtónem.
„Posluž si,“ vrátil jsem mu pevný pohled a šel jsem vypnout pískající konvici s vodou. To bychom měli.
autor: Fee
betaread: J. :o)
To vypadá hodně zajímavě! No Tome, možná už to trochu přeháníš, nemyslíš? Každopádně aspoň že Bill ví, jak to je 🙂 Trochu mi ale přijde, že Tomovi city jsou možná trochu silnější než bratrské..nevím nevím..
wowo…. já čekala, kdy Tom strhne tu masku přátelství a bude si to chtít vyříkat. a udělal to. teď jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
Ach, jak já se skvěle pobavila! 😀 Jen do něj, Tomeee! 😀
Pusuuuuu ♥
Z pohľadu Toma úplne chápem ako to myslí 🙂 a podľa mňa to nie je len žiarlivosť, ale má o brata strach. Ale Billove slová boli nádherné a bolo mi ho ľúto keď s plačom utiekol. 🙂 Ale Tom je skvelý brat a naozaj mu na bráškovom šťastí záleží. CD-čko bolo totálne skvelo opísané. Asi si príbeh písala prispôsobený textom, pretože to neskutočne sedí. Od teraz už nebudem vedieť vnímať Happy You're Gone bez myšlienky na Billa a Briana.
Myslela som si, že si Brian Toma trochu získa, ale Tomi je poriadne tvrdý, vlastne je to dobré, že si brata tak veľmi ochraňuje, ale Molkovo vyznanie vyzeralo tak krásne, že by mu mohol uveriť 🙂 ale nevadí, že bude ostro sledovaný. Hlavne, že bol kvôli Billovi nádherne slušný.
Veľmi sa mi páčila aj táto kapitola a tu sa mi najviac páčilo to Tomove ochranárstvo a potom tie texty…
to je zlatééééééééééééé!takové nádherné počtení před spaním<3a bezesrandy už se mi o té povídce zdálo :Dje to dokonalost
makes me come alive..
They both do!
Awww ^^
áááááááááááááááá a já jsem si myslela, že si s tím piercingem děláš srandů 😀 toho si vážím 😉
dost mě pobavil název úvodní písničky. 😀 tak tos trefila výborně. 😀 ale že já se pořád ještě divím, když pak začalo tvé vyprávění o tajích alba Battle for the Sun a důvodu Billova piercingu.. 😀 ale jen tak se nestane, abych tu propracovanost tvé povídky brala jako samozřejmost, protože tohle se vidí opravdu vzácně. 😉
tenhle díl byl perfektní. strašně mě potěšilo zapojení Toma do děje, protože jsem věděla, že ty tu jeho “bigmouth“ rozhodně nevynecháš. 🙂 miluju jeho ochranitelskost, kterou dává tak těžkopádně najevo. možná je trochu škoda, že nebyla popsaná i jejich ranní rozprava, protože mi na Tomovi přijde snad nejvíc sexy právě to, když přizná svou chybu. 😀
jsem ale ráda, že dá Brianovi šanci. rozhodně by u Toma mohl stoupnout na ceně už za to, že se za sebe a vztah s Billem postavil a obhájil ho. 🙂
při dozvucích Happy You're Gone se pořád nad touhle kapitolkou musím usmívat. i přesto, že jsem vynervovaně komentář třikrát smazala, protože mi vnitřní neklid nedovolí sepsat cokoliv víc smysluplného, pořád na mě tvoje povídka působí jako kouzlo, které mi roztáhne koutky úst od ucha k uchu. :*
[8]: Děkuju ti; jsi jediná, kdo si v tom vždycky všimne toho ne příliš zřejmýho, na co tam nenápadně a úmyslně poukazuju. Hrozně moc mě to těší. 🙂