autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Dlouhou dobu jsme tam s Tomem spolu takhle seděli. Nebyla třeba něco říkat či dělat. Odpoledne jsem Toma nakonec přemluvil, aby se aspoň trošku najedl. Byl to téměř nadlidský výkon, ale nakonec jsem do něj něco lehkého nacpal. Po celý den jsme spolu jen tak tiše posedávali. Moc jsme toho nenamluvili. Řekl bych, že jsme se oba soustředili na přítomnost toho druhého. Až k večeru, když jsme si lehli do postele, jsem se nadechnul ke slovu.
„Já vím, že není vhodná chvíle se na tohle ptát, ale rád bych si o tom maličko promluvil,“ šeptnu mu do ouška a pohladím ho po zádech. „Chtěl bys tady být…?“
„Jak jako… tady?“ zašeptá a natočí ke mně hlavičku.
„Tady… u mě v bytě,“ kouknu se mu do očí. Nechci ho nijak nutit, ale byl bych rád. Samozřejmě bych pochopil, kdyby řekl, že ne. Simone je doma sama a ani to není zrovna nejlepší.
„Vždyť tady jsem,“ poví mi tiše. Viděl jsem v jeho tváři mírné zmatení a rozrušení.
„Víš, myslel jsem… že by sis ke mně vzal víc věcí a tak, že bys tu bydlel…“ Nevím, jak to správně vyjádřit.
„C-co…?“ vydá ze sebe překvapeně. Zašustila peřina, jak se ke mně otočil čelem. „To myslíš vážně?“ zeptá se nevěřícně. Vypadal tak vylekaně a nedůvěřivě.
Tak to jsem neměl. Já vážně nevím, jak to vyjádřit. Nechci, aby to bral nějak špatně.
„Poslyš, já vím, že je to hrozně… rychlé. Spíš ti chci říct… Kdybys chtěl… moc dobře víš, že tady můžeš kdykoli být. Já jen… nevím, jak ti to správně říct,“ pošeptám.
„Já jen… překvapilo mě to, víš. Nepřipadá mi reálný, aby-abys se mnou chtěl bydlet nebo tak. Já-já… víš, jaký jsem bordelář. V jednom kuse za mnou chodíš a uklízíš po mně,“ pousměje se plaše, přičemž mě pohladí po předloktí. Oh, bože, to je úleva.
„Ale je to realita,“ šeptnu a trošku se uvolním. „I kdybych za tebou měl běhat a zametat, tak to budu dělat rád. Vážně bych… s tebou chtěl bydlet.“
„Já…“ vydechne a na nějakou dobu se odmlčí. Stále mi mnul prsty zápěstí. Sklonil pohled do nějakého neurčitého bodu. Je z toho chudáček tak zmatený. To jsem nechtěl.
„Nemusíš mi teď odpovídat, jen chci, abys o tom věděl. Tady pro tebe budou vždy otevřené dveře, a pokud budeš chtít, tady může být tvoje ‚doma‘.“
„Já bych chtěl. Vždyť… Já… Víš, že je mi tu s tebou dobře. Jsem tu s tebou rád. Jen teď… připadá mi to vůči mamce nefér. Zůstával jsem doma hlavně kvůli… Molly, ale… teď není ta nejlepší doba. Nechci, aby se cítila sama, víš,“ pošeptal a vzhlédl mi smutně do očí. Propletl si se mnou prsty, načež se lehce pousmál. „Ale nějaké věci si sem dám. Až se to trochu uklidní, tak… já bych tu s tebou byl rád.“ Zůstanu se na něj dívat. On by se mnou vážně byl. Bydlel by tady. Bože můj… Je to tak nádherný slyšet a vědět. I přes všechnu tu bolest se musím trošku usmát.
„Lásko, já… samozřejmě, já-já vím. Tohle všechno se musí trošku uklidnit. Já nechci, aby tvoje mamka zůstala takhle sama, bez tebe. Jen… děkuju,“ přitáhnu si ho víc k sobě. „Ani nevíš, co to pro mě znamená,“ dám mu pusinku na rty. Nechci teď žádná pevná rozhodnutí. Má naprostou pravdu. Simone ho teď hodně potřebuje, ale jen to, že by si ke mně dal více věcí a časem by u mě bydlel, je naprosto skvělé.
„Ne, já-já děkuju, že ses… zeptal,“ rozeznám na jeho rtech úsměv. „Už jsem o tom přemýšlel, jaký… jaký by to bylo. A teď se to stane,“ pohladí mě po tváři, čímž mi odhrne neposedné vlasy a políbí mě. Maličko se znovu usměju a polibek mu oplatím.
„Udělám všechno proto, abych tvoje představy naplnil a byly pro tebe alespoň trošku hezké a příjemné.“
„Všechno s tebou je pro mě příjemný, věř mi,“ špitne mi do rtů. Dokáže mě tak potěšit. Stačí klidně jedno jeho slovo a je mi hned lépe.
„Děkuju, ale tak je to i z mé strany,“ líbnu ho ještě jednou.
„Škoda, že nám ta idylka nevydržela o něco dýl,“ vydechne zklamaně, ale i přesto mě něžně políbí. Nevím, co mu na to odpovědět.
Jen ho pohladím po tváři a opřu si čelo o to jeho. Tom se náhle tak zvláštně potutelně usmál. Ať jeho úsměv vyvolalo cokoli, už hodně dlouho se takhle neusmíval. Pohlédl jsem na něj a snažil se zjistit, co ten úsměv vyvolalo.
„Copak je?“ pošeptám.
„Opravdu si jednou klekneš?“ usměje se sladce. Vzápětí si se mnou propletl prsty na rukou a nedočkavě mě pozoroval. Pootevřu rty a zahledím se mu do očí. Snažím se zachytit nějaké myšlenky a vyhledat ta správná slova. On by si to vážně přál? Uvažuje o tom? Nenapadlo mě, že si vzpomněl zrovna na tohle, i když to není jen tak něco. Pro mě je to vážná věc, o které bych s ním dokázal opravdu přemýšlet. Možná, že si jen nalhávám něco, co není vůbec pravda, ale jak ho znám… kdyby o to nestál vůbec, nezeptal by se.
„Kleknu,“ řeknu naprosto vážně, i když se trošku usmívám.
„Opravdu?“ vydechne nevěřícně. Očividně ho dnešní večer nepřestanu překvapovat. Oddaně na mě hleděl svými čokoládkami. Je tak krásný. Je vidět, že se mu honí hlavou spousta otázek. Jen to, jak se ujišťuje…
„Opravdu,“ pohladím ho po tvářičce. „Přemýšlíš o tom?“
„Když jsem přemýšlel nad tím vším, co se stalo, tak mi pak… došlo, co to vlastně řekla a… musel jsem nad tím přemýšlet. Ta představa…“ pošeptal tónem, který zněl, jako by byl snad omámený. Pozoroval naše propletené prsty.
„…jaká se ti představa zdá, hm?“ šeptal jsem, abych nenarušil jeho proud myšlenek. Je pravda, že v té situaci se nad tím nedalo moc pozastavit. Ale teď… lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem o tom ani nepřemýšlel.
„Chtěl bych to. Kdyby-kdyby sis přede mě kleknul, a najednou vytáhnul tu krabičku, tak… asi bych se zbláznil,“ broukne s úsměvem, přičemž stále sledoval naše ruce a hladil mě palcem po dlani. Zdálo se, že jsem ho úplně odpoutal od všech hnusných myšlenek. Sladce se usměju a dám mu pusinku na tvář. Tak hrozně moc mě to těší. Už jen to, že o tom přemýšlí. Je to pro mě dobré znamení.
„…těším se na tvůj výraz, až to jednou udělám,“ brouknu a stisknu jemně jeho dlaň ve svých.
„Ty bys mě opravdu chtěl?“ hlesne po chvíli ticha.
„Chtěl, Tomi,“ zvednu mu trošku hlavičku, abych se mu podíval do očí. Jeho výraz zjihl a oči měl plné něhy a lásky. Dlouhou dobu se na mě rozněžněle díval, až se ke mně naklonil a dlouze mě políbil. Trošku jsem si ho u sebe přidržel a polibek prodloužil. Ten pocit lásky by se mezi námi dal krájet. Je to tak hezké, tak nepopsatelně dokonalé.
„A jednou si tě opravdu vezmu,“ šeptnu mu do rtů. Sladce se usmál, přivinul se ke mně, div mě nezalehnul, a začal mě láskyplně líbat, jako bychom na světě zbyli v tento okamžik jenom my dva. S veškerou spokojeností jsem ho přijal a položil si ho na sebe. Dal jsem všechen prostor do rukou jemu. Chtěl jsem, aby dělal, co on chce. Nechci, aby se cítil nějak stísněný. Ať dělá, co on chce. Jen jsem mu přejížděl vlídně po zádech a líbal ho.
„Miluju tě,“ vydechne mi toužebně do úst a položí se na mě celou vahou. A tak to mám nejraději. Když vím, že je naprosto uvolněný. Sjedu mu dlaněmi na bedra.
„A já tebe, moc,“ políbím ho i s jazykem. Hned můj jazyk přijal, trošku zafuněl nosem a dlaní mě pohladil po boku. Obkroužil jsem zlehka jeho jazyk tím svým a začal ho něžně líbat. Pokrčil jsem trošku nohy, aby se mu o něco lépe leželo a vyjel mu na lopatky. Nechci zajít někam daleko. Vím, že se na to necítí. Ale na druhou stranu, tímhle mu chci dokázat a vyjádřit svou lásku. Jen doufám, že to tak bere. Přichytil mě za tvář, mělce mi vydechl do úst a otřel se mi o nos svým, když nakláněl hlavu, aby si mohl lépe pohrát s mým piercingem v jazyku. Povystrčil jsem víc jazyk, aby k té mojí hračce měl ještě o něco lepší přístup, a nechával ho hrát si. Bylo mi to vždycky příjemné. Špičkou jazyka ji s úsměvem obkroužil, načež mi obkroužil i celý jazyk. S citem mi stiskl v dlani bok a pohladil mě po podbřišku. I přes svoji začáteční vášeň byl náhle tak ostýchavý a opatrný, jako by se bál, že něco pokazí. Nevím, jak mu ukázat, že se bát nemusí. Nechci, aby to bral tak, že po něm žádám něco víc.
Několikrát jsem mu věnoval vášnivější polibek, abych mu naznačil, že je vše v pořádku. Nikam jsem ho ovšem nehnal a netlačil. Pokrčil jsem jednu nohu o něco víc a umožnil mu tak ke mně mít lepší přístup a hlavně pohodlí. Povytáhl se ke mně výš, přičemž se mě přidržel za rameno. Ruku mi přesune na krk, načež mě bříškem palce pohladí po čelisti. Pomalu zvolnil naše tempo. Jeho polibky náhle byly něžné, jako kdyby to bylo právě to, co v danou chvíli potřebuje. Pohladil jsem ho prsty po šíji a nechal se unášet těmito jemnými polibky, které jsem mu ovšem stejně tak oplácel. Jen lehce jsem si ho u sebe přidržoval. Otřel se mi o nos svým, vydechl a nasál mi horní ret. Sjel jsem mu dlaní po lopatce, kam jsem jen dosáhnul, a nechával jej. Spolupracoval jsem tak, že jsem mu jazykem přejížděl po rtech, kterými mě svíral. Jsme tak sehraní. Zavřel oči, a ještě se ke mně více přivinul. Dával mi najevo, jak zoufale mě potřebuje.
„Mmm,“ vydechnul jsem vlídně, jako bych mu naznačoval, že jsem tu pro něj. Zdálo se mi, že si mě přímo vyžaduje. A bylo to tak. Moje blízkost pro něj v této situaci byla důležitá, téměř nutná. Chtěl mi to dokázat. Proto se dál dožadoval mých polibků. Aniž by se dožadovat musel, věnoval jsem mu jich další stovky. Líbal jsem ho s veškerým citem. Hrudník se mu náhle začal lehce chvět, zatímco on trhaně vydechl. Jeho tváře byly vlhké.
„Šššš,“ opatrně jsem ho hned objal a přivinul ho k sobě. Přestal jsem ho líbat a vtisknul jsem mu jen pár drobných pusinek pod ouško. Položil mi hlavičku na rameno a rukama se mě chytil kolem hrudníku. Políbil mě na krk a tiše vzlyknul.
„Neplač, prosím,“ zašeptám a tisknu si ho k sobě. Je mi ho tak moc líto. Nevím, jak ho utišit. Jak mu pomoci. Popotáhnul nosem a pootevřel rty. Tiše vydechoval.
„Ššš, jsem u tebe, pořád jsem u tebe,“ šeptal jsem mu a hladil ho po hlavě. Beze slov mě pohladil po paži. Věděl to.
„Miluju tě, broučku… Nikdy tě neopustím,“ zavřu oči. Nedokázal bych ho opustit. Miluju ho, až to bolí. S ním jsem doopravdy poznal, jaké to je milovat. Pokýval hlavičkou a vděčně mi dal pusinku na klíční kost.
„Taky tě miluju,“ šeptne.
„Chceš už spinkat?“ pohladím ho po boku.
„Já… ne, já… stejně nebudu spát,“ vydechne.
„Musíš spát aspoň chvilku, potřebuješ si odpočinout…“
„To je dobrý. Jsem v pohodě,“ pošeptá tím svým tónem typu – nikdo si o mě nemusí dělat starosti.
„Tome,“ zvednu mu hlavu tak, abych mu viděl do očí, „mě neoklameš… Ještě vidím.“
„Nic takového netvrdím,“ namítne vzpurně. Vyvlékne se mi a zase si hlavu položí, abych na něj neviděl.
„Ale no tak,“ pošeptám. „Co chceš dělat, když ne spát, hm?“ pohladím ho po zádech.
„Nevím. Vždycky se najde něco, co bych mohl uklidit, přerovnat, uvařit…“ broukne.
„Tome, je večer, nic už teď nedělej. Víc tu není potřeba nic udělat.“
„Můžu přemýšlet,“ šeptne. To je to nejhorší, co jen může.
„Je to jen můj názor, ale myslím, že to není nejlepší nápad. Můžeme si povídat nebo já nevím… Cokoli,“ dám mu pusinku na tvář.
„Ne, to ne. Jen spi,“ usměje se přesvědčivě a podívá se jinam.
„Nechce se mi spát,“ brouknu. „Klidně můžeme jen ležet a nic víc. Pro mě je důležitý, že jsi u mě.“
„Dobře,“ vydechne. Přitiskne se ke mně, obličej si položí mezi můj krk a rameno a zavře oči. Pokračuju v dosavadní činnosti – jen ho něžně hladím po zádech. Jemně mě nehty škrabal po rameni, což bylo znamení, že stále nespal, ačkoli pravidelně oddechoval. Přivřel jsem oči a pokračoval. Nevím, co dělat. Nechci ho rozrušovat.
Táhlo se to tímhle způsobem alespoň půl hodiny, dokud Tom nepovzdechl, nezvedl hlavu a nezadíval se na mě. Hned jsem oči otevřel a podíval se na něj s otazníky v očích.
„…co televize?“ pošeptá zoufale s prosebným pohledem.
„Můžeme se dívat,“ usměju se na něj trošku. Lehce mi úsměv oplatil, pomalu se posadil a pohladil mě po břiše, načež vylezl z postele. Protáhnul jsem se a pousmál se.
„Nebo si tam můžeme dát nějaké dvd, nechám to na tobě.“
„Mně to je jedno, jak chceš ty,“ věnuje mi smutný úsměv. Vezme peřinu a odebere se z ložnice. S povzdechem se za ním rozejdu do obýváku. Tak rád bych ho viděl se zase upřímně a vesele smát. Chtěl bych udělat něco, z čeho bude mít radost, ale jsem asi vážně už bezradný. Došel jsem k němu.
„Mm, můžu se vecpat k tobě?“ usměju se. Seberu z konferenčního stolu ovladač a zapnu televizi. Ochotně zvedl peřinu, vyčkal, až se k němu posadím, a hned mi omotal ruce kolem pasu. Spokojeně se na mě položil jako na nějakého milovaného plyšáka. Usmál jsem se nad tím a sklonil se k němu. Dal jsem mu pusinku na hlavičku.
„Ty můj broučku,“ zašeptám při tom. Zvedl ke mně oči. Usmíval se. Našpulil rtíky, dožadoval se polibku. Takhle se mi to líbí… Snad ho z toho maličko dostanu.
„Pusinky by se ti zachtělo?“ usměju se na něj sladce.
„Moc pusinek,“ šeptne nevinně a sjede mi pohledem na rty.
„Kolik tak?“ pohladím ho palcem po rtech.
„Aspoň 20,“ pootevře je a vydechne mi na prst horký vzduch. Pomalu mu prstem přejíždím po spodním rtu. Má ty rty tak úžasně hebké a měkké.
„Myslím, že je to málo,“ usměju se.
„Jsem skromný, vystačím si s tím,“ broukne pobaveně. Jsem za tohle tak rád. Možná se mi ho vážně povede trošku odreagovat.
„No, ale co když to nebude stačit mně?“ posmutním.
„Pak dostaneš přídavek,“ usměje se. „Zkusíme těch 20, ok?“ řekne dětinsky. Drobeček můj. Já bych pro něj udělal vše, co bych mu na očích viděl.
„Dobře, přijímám,“ zaculím se. „Pusinky nebo polibky?“
„10 pusinek, 10 polibků. Pak uvidíme,“ zasměje se tiše a roztomile znovu našpulí rtíky.
„Hmm, dobrá,“ přivinu si ho k sobě.
„První,“ dám mu tedy první pusinku, „…druhá,“ pokračuji, „…a třetí.“ Dostanu se s ním až k 10. pusince. Trošku se pousměju. „A teď… polibky.“
Téměř mě nenechal domluvit. Nasál mi jemně spodní ret, vzápětí na to mi vlípnul další polibek. Došli jsme až k desátému polibku, ale na tom desátém jsem si dal extra záležet a líbnul ho i s jazykem.
„Tak…“ pohladím ho po tváři prstem. Usmál se, otřel se mi něžně o nos svým a ukradl si ještě jeden něžný polibek.
„Umm… 21,“ pošeptám do polibku a usměju se. Jeho nelze nemilovat. S tichým smíchem mi dal drobnou pusinku, načež se sesunul zpátky dolů do původní pozice a objal mě tím svým medvídkovským způsobem, přičemž si na mě položil hlavičku. Líbilo se mi, když se ke mně takhle tulil. Připadal jsem si… jinak. Jako by u mě zřejmě našel náruč, kterou vyhledával. Jako bych ho mohl ochránit nebo mu alespoň maličko pomoci.
„Chceš se tedy dívat?“ pohladil jsem ho po té hlavičce.
„Jo, dej tam teleshoping. Třeba najdeme něco pěknýho, co se nám sem bude hodit… Ne že bys to tu měl špatně zařízený,“ pošeptá. Vyhledá si pod peřinou moji ruku a proplete prsty s mými.
Je mi úplně jedno, i kdybych to tu snad špatně zařízené měl. Samozřejmě by mě mrzelo, že se mu tu nelíbí, ale… sakra, jde tu o něco jiného. On řekl ‚co se nám sem bude hodit‘. Myslí na nás, na to, že by tu vážně byl?
„Dobře,“ hned mu ruku maličko stisknu a semknu rty k sobě. Dám tam program číslo 0.
„Dělám si srandu. Nenávidím teleshoping,“ začne se náhle smát a šťouchne mi loktem lehce do žeber. Dobře, moje nadšení bylo asi zbytečné.
„Šmudlíku,“ zaculím se a pohladím ho po hřbetu ruky, kterou mě drží. Dám tam nějaký program s normálním vysíláním. Chvíli sledoval tiše obrazovku, až ke mně zvedl hlavu.
„Opravdu?“ povzdechne s povytáhnutým obočím.
„Copak?“ kouknu se na něj hned. Nechápu, o čem mluví. Ani tu televizi moc nevnímám.
„Vážně se chceš dívat na Terminátora?“ pousměje se pobaveně.
„Ahm, promiň,“ usměju se a přepnu to. „Na, něco vyber. Ani nevím, co kde dávají,“ usměju a vtisknu mu do druhé ruky ovladač. Hned se ho ujal, poposedl si, aby lépe viděl, a začal bleskově přepínat všech 100 programů. Soustředěně u toho vyplazoval jazyk. S lehkým úsměvem jsem ho pozoroval. Vypadal tak… roztomile. Vím, že takhle uvažuju často, ale on prostě a jednoduše roztomilý je. Konečně se obrazovka zastavila. Byl to druhý program, kde dávali Street Dance 3D. Položil mi ovladač do klína, zase si na mě pohodlně lehnul a pohledem se upnul k televizi. Začal jsem ho hned hladit po ramenu a společně s ním se soustředit na film. Snad se zabaví a aspoň na chvilku myšlenky odvede jinam. Stále se ke mně tulil a každou chvilku mě hladil prstíkem po dlani a zápěstí.
„Znáš ten film?“ pronesu tiše, abych ho příliš nerušil.
„Mm, trošku. Je tam dobrá hudba,“ poví mi neurčitě.
„Dobře,“ usměju se a víc si ho k sobě přivinu. Dal si jednu nohu přes moji, chytil se mě natěsno kolem pasu a hlavičku si opřel o moji. I přes to všechno, co se teď dělo, vypadal v tento okamžik spokojeně. Zdálo se, že já ho dělám spokojeným. Vtisknul jsem mu polibek na spánek. Nechal jsem ho se dívat. I já se díval, ten film byl hezký. Ale myšlenkami jsem byl jinde. Pořád jsem přemýšlel o tom všem, co se to stalo. Ačkoli se film líbil i Tomovi, asi po čtvrt hodince mu padla hlavička na moje rameno. Ztěžknul mi v náručí. Hlasitěji oddechoval. Maličko jsem sklonil pohled k němu. Opravdu usnul. Snažil jsem se moc nedýchat, abych s ním moc nehýbal. Nehýbal jsem se, vážně jsem se snažil se mu přizpůsobit. Potřebuje se vyspat. Jen jsem zeslabil trošku tu televizi a víc se vážně nepohnul. Klidně tu budu takhle ležet celou noc, hlavně aby se prospal.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: J. :o)
Doufma, ze se z toho Tom brzy dostane a opravdu se nastehuje k Billovi .. TOmova mamka by mohla bydlet treba o byt vedle 🙂
No nechame se prekvapit 🙂
To je krásný jak se o něj Bill stará a vypadá to že i Tomovi už je líp! Moc krásný díl
Krásné!! :))
Jak se o něj Billí takk krásně stará.. :**
Ňufíík!
Jinak nádherný dílek, těším se na další…
:))
Bill je naprosto úžasný <3 je nádherný, jak tu dělá první kroky =) a ty jeho romantický kecy 😀 tak krásný.. =) Jak se stará o Toma, já jenom zírám ta jeho objetavost nemá konce =)
<3 Já tuhle story táááák moc miluju!!!! :)) A nemůžu se dočkat, až si jednou Bill vážně klekne. :)) 😀 To bude krása. Budu brečet štěstím. :)) A až spolu budou bydlet… hm… dokonalost. :))*
Jsem tak ráda,že se našli a Tom na to teď neni sám. Opravdu se potřebují a jejich láska je krásná♥ Doufám,že jim bude brzo líp. Jinak bude super,jestli si Bill vážně jednou klekne a Toma požádá o ruku..jsem zvědavá=)
Néé , měli tam nechat Terminátora xDD Ok, už sem zase "normání" ;)) Moc krásnější díl, takovej…roztomilej, sladkej ;3 moc se mi líbí Bill, takovej ochranář…v týhle povídce je všechno 'naruby' =D
nádherné!!!!!!
jsem tak ráda že to Bill řekl… úžasné :))))