You hold my destiny in your arms 5.

pairing Bill/Bushido

Společně procházeli několika místními obchody a butiky. Bill stále fascinovaně obhlížel každou výlohu s dobře vypadajícími kousky oblečení a jiné serepetičky, zatímco Bushido se mu neustále držel v těsném závěsu, aby měl jistotu, že se jeho poslednímu úlovku nepodaří utéci mu. Bill ale nic takového zatím neplánoval, na to byl moc fascinován faktem, že má alespoň takovou volnost a dostal povolení si vybrat pár kousků ošacení do jeho skromné skříně. Nemohl si vybrat, do jakého krámu vkročí dřív, proto Anisovi docházela pomalu jeho jinak dost vytrénovaná trpělivost.

„Čekáš, až se ti ty hadry, o kterých máš představu, seskupí všechny najednou v ruce?“ rýpnul si trochu podrážděně a Bill povzdychnul. Odlepil dlaně od jedné z výloh, kterou opřením pošpinil, a kouknul omluvně na Bushida.

„Omlouvám se.“ Vydal ze sebe jen, nic víc nevěděl, co by dodal.

„Tak proč si nezajdeš něco vyzkoušet? Tím, že nad tím budeš jen slintat, si toho moc nevybereš. Pojď.“ Popadl jej jemně za rameno a nasměroval dovnitř menšího textilního obchodu, kde se vyjímaly kousky spíše rebelského stylu. Což znamenalo, že chlapec byl v ráji, protože jeho stylem bylo přesně upnuté, výrazné a originální oblečení. Pobídnutí Anise, aby se šel podívat dovnitř, bylo zřejmě rozumné řešení, protože Bill během deseti minut nadšeně mířil do jedné z kabinek, aby si mohl vybrat to nejlepší. Vyzkoušel troje džíny, pět triček, dvě mikiny a završil to koženou bundou, která měla po sobě pár kovových cvočků, a Anis ho nazval právem rockerským amatérem.

„Vezmi si klidně dvoje džíny. Tři trička, ty mikiny a tu bundu ti tedy taky vezmu.“ Pronesl nakonec a Bill nerozhodně váhal, co tedy vyřadí. Nejradši by si vzal všechno, ale byl si až moc dobře vědom, že už i tak to bude stát ranec, a vůbec, že i tak si na jeho poměry dovoluje luxus.

Za dalších pár minut tedy kráčel s ověšenýma rukama díky taškám dál centrem, a ještě společně vybrali nějaké potřebné spodní prádlo, boty a jako závěr se usadili v malebné restauraci v přízemí, což znamenalo cíl dnešních nákupů. Bushido si utře vyčerpaně čelo, popadl jídelní lístek a Bill jej napodobil. Jeho nadšené pocity z dneška se v něm mísily. Takových zcela nových úlovků za dnešek, které patřily jen jemu, to bude muset ještě vstřebávat nějakou dobu. Nemluvně o tom, že Anis byl po celou dobu nakonec příjemným společníkem, choval se k němu mile a ohleduplně, občas dokonce žertoval na chlapcovu extravagantnost při vybírání neobvyklých kousků. Zkrátka a jednoduše, Bill se po dlouhé době zase cítil chtěný.

„Víš, ještě jsem uvažoval nad jednou věcí.“ Zamručel Anis za jídelním lístkem. Bill zvědavě stáhnul ten svůj, aby na něj dobře viděl, a pozvednul obočí. Bushido to sice nemohl vidět, ale mlčení pro něj znamenalo vybídnutí k pokračování. „Mohl bych tě vzít ještě ke kadeřnici,“ odložil konečně lístek a pohlédl na Billa, který se trochu zamračil. „Máš to roztřepené, tady, ty konečky. Rozcuchané v nějakém nepravidelném směru a vůbec, tvé vlasy působí neupraveně.“ Domluvil a Bill si v tu chvíli instinktivně probíral své vlasy.

„Možná to je dobrý nápad.“ Souhlasil nakonec, když pozoroval rozcapený vlas před obličejem. Bushido se spokojeně usmál a mávnul na mladého číšníka, který si počínal trochu amatérsky na placu, a při pohledu na rázného Bushida málem převrhnul celý tác s pitím, který si objednal vedlejší stolek. Do deseti vteřin byl u nich a poznamenával si objednávky od obou hostů.

„Je to pravda?“ odvážil se protnout ticho při obědě Bill. Svou otázku si rozmýšlel už dobrých 10 minut, co obědvali v tichosti.

„Co?“ Anis ani nezvednul svůj pohled a dál se věnoval své porci.

„Že mě jen vychováváš pro dalšího z kupců.“

„Ano, budeš se tam mít dobře, je to férový člověk.“ Odbyl jeho dotaz a zapil to polovinou sklenice vody, zatímco si prohlížel chlapce, který horko-těžko polknul sousto a radši sklonil hlavu k talíři. „Budeš se tam mít lépe, než by ses měl kdekoliv jinde.“

„Mám se dobře třeba u tebe, už jen pobyt tady mi přijde jako nadstandard.“

„To si jen myslíš.“ Zasmál se Bu a odložil příbor, když dojedl. „U mě je pohoda jen proto, že vás mám pár a dostávám od Johnyho za mé „zvířectvo“ dobře placeno, že za jednoho klidně vyžiju na půl roku.“

„Máš nás za zvěř?“

„Mám vás za božská stvoření, která mi zajišťují přežití na tomhle zasraným světě.“ Ušklíbnul se a Bill zrozpačitěl. Dál se rozhodl konverzaci nerozvíjet, dojedl svůj talíř, div jej nevylízal do čista, a společně se poté odebrali do nedalekého kadeřnictví, které si za své služby bralo docela velké částky. Proto se Bill cítil nesvůj, když se ocitnul na křesle vedle nějaké postarší dámy, co si hýčkala svůj květák na hlavě, a říkala tomu drahá móda.

Bushido se zatím omluvil a odešel si ještě něco zařídit, nechal tam Billa a jednu z pracovnic o samotě.

„Máš krásnou tvář.“ Usmála se žena, která mu prohlížela přes zrcadlo obličej, aby mohla vyhodnotit, jaký sestřih by mu nejvíce seděl. „Nevypadáš zrovna mužně.“

„Já vím.“ Odseknul Bill a trochu se zamračil. „Možná je to výhoda do života.“

„Možná ano. Pokud je tamten fešák tvůj přítel a takhle si tě hýčká.“ Zasmála se a spokojeně na něj mrkla, když Bill zčervenal a zavrtěl nesouhlasně hlavou.

„Tak to není.“

„Aha, nevadí.“ Pokrčila rameny a pustila se do své práce. Bill si nechával dopřát krátké masáži hlavy, při čemž jeho vlasy byly umyty několika drahými a kvalitními přípravky. Po té už slyšel jen stříhání nůžek a na tvářích cítil teplý vzduch fénu.

***

„No vida, hned vypadáš víc k světu.“ Ohodnotil finální výsledek Bushido, který se vrátil chvíli před tím, než byl jeho účes dokončen. Bill se nemohl na svůj odraz vynadívat, neustále otáčel hlavu v několika úhlech před zrcadlem a sahal si do jemných, voňavých, a hlavně dokonale upravených vlasů. Už nevypadal jako rozčepýřený vrabčák. Jeho vlasy byly postupně sestříhány. Decentní patka mu padala před pravé oko a konečky sahaly krátce pod ramena. ‚Ještě se k tomu pečlivě nalíčit a budu dokonalost sama‘ pomyslel si Bill a zasmál se potichu pro sebe. Připadal si neodolatelný a otočil se s úsměvem konečně k Bushidovi.

„Jsem spokojený.“

„Povedlo se to.“ Přitakala kadeřnice a zametala spoušť pod křeslem.

„Vypadáš…“ Bushido se krátce zarazil, jako by nemohl najít správné slovo nebo spíš nechtěl. „Vypadáš prostě líp.“ Dokončil nakonec svou větu. Bill se trochu zamračil a Anis vytáhnul svou peněženku, aby mohl práci zaplatit. Poté se oba vydali konečně domů, venku se začínalo stmívat.

***

„Svělý!“ Zamručel obdivně Emmet.

„Dokonalý!“ Přitakal se smíchem Marcus.

„Nic zázračného.“ Odseknul třetí, tedy Tayler. Po večeři se společně odebrali do Billova pokoje, aby se mohl pochlubit svými novými kousky a nechat se obdivovat od svých přátel. Cítil se na vrcholu všeho a jednou si taky připadal jako střed zájmu. Ani Taylerovy otravné a rejpavé poznámky ho dneska nedokázaly rozhodit. Zkoušel si opět věci a nechával ostatní, ať je sami ohodnotí.

„Dneska byl opravdu milý. Byli jsme na nákupech, zastavili jsme se v jedné restauraci na oběd, a pak mě vzal do jednoho z drahých, místních kadeřnictví.“ Usmál se Bill nadšeně a srovnával své oblečení do skříně. Nakonec se oblíknul do něčeho více domácího a usadil se na stůl naproti postele, kde seděl zbytek.

„Zeptal ses ho, proč se s tebou nevyspal?“ pozvednul zvědavě obočí Emmet a Bill se trochu zarazil. Chtěl se ho na to vlastně zeptat, ale v úplném rozpoložení dneška na to zapomněl. Takže nakonec jen zavrtěl hlavou.

„Ne, nezeptal, nějak jsem na to zapomněl.“ Odpověděl.

„To nevadí, tak příště. Pokud ti to vůbec řekne.“

„Jasně.“ Bill se pousmál.

Chvíli na to se všichni odebrali z jeho pokoje, aby měl trochu klidu a mohl si po dnešku odpočinout. Než se s Bushidem odloučili po příchodu domů, řekl mu, že zítra mu musí sdělit, že jej prý začne brzy zaučovat svým požadavkům, ale promluví si o tom zítra. Chlapec hořel zvědavostí, ale přišlo mu nevhodné vymáhat to z něj hned – ještě si netroufnul.

Zatáhnul závěsy na oknech, trochu pouklidil malý pokoj a zamířil do sprchy, značně zahloubán nad tím, jestli ho zítra něco velkého čeká, čeho by se měl obávat, nebo Anis bude dál držet svou docela milou a přátelskou stránku. Usmál se lehce a zamknul se v koupelně.

autor: PeTiŠka