Zeiten ändern dich 59.

S tajemným úsměvem ho povalím na postel a s chtivostí si prohlédnu jeho vypracovanou hruď. Hruď, kterou bych líbal do skonání světa! Obkročmo, avšak aniž bych na něm seděl, obklíčím jeho tělo, a jediné, co mu dovolím používat, jsou ruce a rty.
Svými rty, které chvilku co chvilku propůjčím Tomovým, jemně lemuji polibky jeho krk a hruď, až se dostanu k podbřišku. Usměju se a nehtama po něm nejdříve přejedu se škodolibým pohledem Tomovi do tváře. Ten si skousne spodní ret, aniž by ze mě spustil pohled, a jeho dech, stejně jako jeho rozkrok, mi dávají jasně najevo, že boduji. Vrátím se svými rty k Tomovi, abych ho obdaroval pár polibky, během čehož provokativně pomalu pracuji na jeho pásku u kalhot. Když ho rozepnu a sjedu dlaní níž, abych jen jemně přejel i přes kalhoty po jasně znatelném rozkroku Toma, jeho rty se zároveň s tím odtáhnou s výdechem a jeho oči se zúží. Nepřestávám v rozepínání jeho kalhot a po dokončení se Tom jen šoupne, aby svépomocí, avšak bez použití rukou, které plně zaměstnává mnou, kalhoty dostal dolů.

„Tome,“ vydechnu mu do ucha, „chci, abys mi to udělal!“ Zaražen sám sebou, avšak mile překvapen, pozvednu jen obočí a zadívám se do jeho očí. Ten, aniž by uhnul pohledem, se už dávno věnuje mým kalhotám, což zaregistruji až ve chvíli, kdy se octnu pod ním.
„Tohle bys měl říkat častěji, sluší ti to,“ zasměje se proti mým rtům a než se mu podaří říct cokoliv jiného, mírně ho se zatajeným dechem chytím za zápěstí.
„Budeš opatrný, že ano?“
„Buď zas chvíli opilej, jo?“ nepřestane se smát Tom, ale pak mírně zvážní a políbí mě na čelo. „Jsi můj noční anděl, samozřejmě, že budu opatrný. Zastav mě kdykoliv, kdy budeš cítit, že bys měl.“
Semknu rty, ale pak se usměju. „Ok.“ Tak strašně chci tohohle kluka cítit v sobě.
„Možná mi to nebudeš věřit, aleee,“ natáhne se přese mne do šuplíku v nočním stolku, „uklidníme trochu tvé obavy.“ S mrknutím mi mávne před obličejem lubrikačním gelem a já se jen rozesměju.
„Tome, jsi kouzelník?“
„Uhm, jo. A všechno kolem je tajemství. Nech se unést do mého tajemství,“ ukradne si zase mé rty, kterým se lehce poddám.

Moje tělo začíná šílet, a když už mám skoro pocit, že to nevydržím, ucítím dlaně Toma, které lehce přejedou přes můj rozkrok, a ještě snadněji ze mě strhnou trenky. Jeho rty se zlehka dotýkají různých míst na mém těle, a když zajedou až k podbřišku, pocítím náhlý tlak v hlavě, který mi dává jasný signál, že jestli se Tom dotkne právě mého penisu, vybouchnu!
Ten ale jen vtiskne polibek na vnitřní část stehna, a já jen s těžším dechem zakloním hlavu a zavřu pevně oči. Už jsem říkal, jak je dokonalý ve všem, co dělá? Nemýlil jsem se zatím v ničem!
Snažím se najít dech během toho, co se Tomovi podaří zpětně nalézt gel, aby do mne mohl opatrně zasunout dva prsty. Nervózně ho v sobě sevřu, načež ucítím jeho rty zase blízko mých.

„Musíš se trochu uvolnit, zlato,“ lípne mi lehkou pusu, aby mi dal prostor k hledání dechu, a hlavně toho stále neúčastněného uvolnění. Pevně semknu rty a s výdechem slabě povolím, když Tomova druhá dlaň přejede po mém boku. Dopomáhá mi ten faktor, že cítím jeho tělo blízko toho mého, že cítím jeho dech a jeho rty, které jen lehkými dotyky masírují můj krk, když se do mě pokusí opatrně vniknout. V ten samý moment se můj penis otře o Tomovo bříško a já mám pocit, že slastí začnu šílet. A než se Tom začne ve mně opatrně pohybovat, uvolním své tělo zcela, abych se ujistil, že mu dávám dostatek prostoru. Určitý strach nezmizel zcela, avšak když v mém penisu tvrdě škubne, dojde mi, že není cesty zpět a Toma zastavovat rozhodně nechci. Už ne. S lehkým úsměvem otevřu mírně oči a pohlédnu Tomovi do tváře. Ten mne pečlivě sleduje kousek po kousíčku, a když se opět střetnu s jeho pohledem, na tváři vykouzlí úsměv taky.

Jakmile se Tom ujistí, že je vše tak jak má, své pohyby zintenzivní a já v tu chvíli nechci dát najevo nic jiného než spokojenost. Popravdě to tak není, ale nesnažím se vnímat ten tlak, snažím se raději přemýšlet o svém penisu, který volá po pozornosti. Když i Tom začne pomalu bojovat s dechem, semknu pevně oči, a snažím se nedat najevo nic, co by ho zastavilo, a jen si jeho tělo přitáhnu k sobě blíže, abych snad uvolnil ten tlak, který mým tělem prochází jak varovný signál. Nebolí to příliš, nicméně je to něco, co způsobuje, že nejsem schopný soustředit se na nic jiného, což nechci, ale nevím jak to odstranit.

„Co se děje?“ zaslechnu jeho zrychlený dech u svého ucha a rychle se na něho podívám.
„Nic, nic,“ řeknu přehnaně rychle a snažím se ho ujistit úsměvem. To ho ale nepřemluví.
„Bille, sakra,“ řekne tím nejjemnějším tónem vůbec, „cítím tu křeč v tvém těle.“
„Tomi, prosím, hlavně nepřestávej. To zmizí,“ snažím se slova prokládat dýcháním, abych nepřestal úplně, a dychtím po tom, aby Tom pokračoval. Není to tak hrozné, aby se to nedalo vydržet, a hlavně nějak tajně vím, že až tohle překonám, přijde něco úchvatnýho. Já to sakra vím!
„Řekni mi pravdu, nechci ti už ubližovat,“ donutí mě se mu podívat do očí a já jen přikývnu.
„Neubližuješ mi, přísahám. To já, dej mi jen čas, ale nepřestávej,“ pousměju se, a když se na jeho tváři objeví úsměv taky, neodolám, abych mu trochu toho pracně získaného kyslíku neukradl a nepolíbil ho.

Tím pádem, když se Tomův penis vrátí na předešlou intenzitu, už se cítím o moc lépe, když vím, že jsem ujistil Toma, že vše bude v pořádku. Vím, že bude, a věřím, že se tohle prostě musí překonat, pokud jsem nikdy nic s klukem neměl. Ještě lépe se cítím, když slyším podle dechu, že to dělá dobře Tomovi, a proto své myšlenky věnuji jen jemu, až dokonce tlak ustoupí kamsi do podvědomí.
Prohlédnu si ho bystře a pousměju se jeho vrásce na čele. Hned na to jsem ale nucen pocítit opět sílu svého penisu, když mi Tomova ruka jemně promne varlata. Zalapu už po tak ztraceném dechu a pevně se přichytím deky pod námi. Zároveň můj penis masíruje neustálý kontakt jeho těla s tím mým, čemuž ještě dopomáhá i má zatoulaná ruka, občas se střídající s Tomovou, takže než se naději, pocítím velmi známý pocit, a to naprostého prokrvení celého těla těsně před vyvrcholením.
Mírně zakloněnou hlavu zakloním okamžitě o to více, s pokusem trochu to oddálit, ale nedopomáhá mi ani fakt, že se začnu soustředit na Tomův dech, který je na pokraji všech sil. Naopak, ještě mi vnímání jeho dopomůže k vrcholu zcela, takže se do dvou vteřin od ztracení všech smyslů udělám Tomovi na břicho. Naprosto ztracen v jakémsi nepopsatelném, avšak známém prostoru jen stihnu zaznamenat, že se chvilku na to Tom udělá do mě.

Po chvilce, co se nám oběma podaří nalézt nový dech, dá Tom s lehkým úsměvem střetnout našim očím, když ze mě opatrně vyjde. Opětuju mu úsměv a nechám jeho ruku obkreslovat mé tělo.
„Tomi, potřebujeme sprchu víc než kdykoliv jindy,“ podotknu a přivlastním si jeho rty.
„Hm,“ broukne jen, a pak se s úsměvem jen krátce vzdálí. Jeho břicho, zašpiněné mým spermatem, se mého těla zlehka dotýká, takže myslím, že on musí sprchu uvítat jistě více než já. Nechce se mi sice rušit tahle krásná chvilka, kdy jeho prsty kroužící po mém těle se dostanou k mým rtům, kde jen jemně prstem zůstanou přejíždět, a jeho oči jsou zabodnuté v těch mých, nicméně jsem si jistý, že bychom měli. V nepozorované chvilce vymění prst za své rty pro krátký polibek, a pak nás oba vytáhne na nohy. Tělo na tělo se dostaneme do koupelny a s úsměvem ho nechám nás zatáhnout pod sprchu. Slíbávám každou kapku, která začne stékat po jeho krku, a užívám si těch vášnivých polibků a dotyků, při vzájemném umývání, po celou dobu sprchy.

Když se po nekonečné době, avšak opět čistí, rozhodneme vylézt ze sprchy, zahalí mě Tom do županu a krátce na to i sebe, aniž by rozpojil naše rty.
„Tome, jak to, že tady máš tři župany?“ zeptám se pobaveně, a zároveň překvapeně, když spatřím tu přehlídku županů. Nejdřív má hned po ruce gel, teď zase župan, on byl snad připravený?
„Ještě jsem ti neříkal, že jsem úchyl do županů? Samozřejmě, nejraději chodím nahej, ale takhle je to pohodlný pro lidi, co bydlí naproti a já jako obvykle, nemám zataženo,“ zasvětí mne se smíchem.
„Ach tak,“ se smíchem mu to odkývu a nechám se jím pozadu dovést zpět k posteli, kde mi ale zase pásek na županu, jím zavázaný, povolí. „Zlato?“
„No tak, vždyť jsem ti říkal, že jsem tu rád nahý. A jsou čtyři ráno, nikdo není vzhůru,“ jemně zavrní, vezme můj spodní ret mezi své a jen ho masíruje, než se spokojeně uvelebíme zpět do postele. Zajedu jednou rukou pod jeho župan a začnu ho hladit po jeho jemné kůži během toho, co jeho rty opět hýčkají mé tělo. Pak se ale s úsměvem objeví nad mým obličejem a já si ho s libostí prohlédnu. „Mám pocit, že jsem teď víc opilej, než když jsme přišli,“ pohladím ho po tváři a druhou rukou zůstávám pod županem, který se ale díky tomu pomalu rozplétá.
„To se mi líbí,“ líbne mne na bradu, a pak se spokojeně uvelebí s hlavou na mém břiše. Proplete naše prsty a s úsměvem se zadívá do stropu.
„Tome? Kde jsi vůbec tak rychle vzal ten gel?“ nedá mi to, abych se nezeptal. Na náhody totiž moc nevěřím, a už vůbec ne na tak mnoho náhod, jaké mě čekají s Tomem. Ten se ale rozesměje a natáhne se do toho samého šuplíku, aby krátce na to vytáhl malou taštičku s nápisem „Krásný skluz mezi dospěláky“. Vyprsknu smíchy a taštičku mu vrátím. Aha, takže vtipný dárek od někoho.

Po delší chvilce, co mu prstama přejíždím po obličeji, si všimnu, že se zívnutím zavře oči a přetočí se na bok. Pozoruji ho, aniž bych ho přestal hladit, a když se pak zvedne a položí se těsně vedle mne se stále propletenými prsty, lípnu mu na rty malý polibek. „Dobrou noc.“
Nenechá vzdálit mé rty a věnuje mi jeden delší něžný polibek, během kterého můj župan pevně obmotá zpět kolem mého těla. Zavřu oči taky, když mi na víčka věnuje dva poslední drobné polibky a se spokojeným výdechem už vnímám jeho blízkost jen hmatem, než usnu.

Následující den mám ale pocit, jako by mi vážně v hlavě nějaká ta bomba bouchla! Opatrně otevřu oči a zjistím, že venku už je nejen dávno světlo, ale hlavně že slunce už má dokonce nakročeno skoro k západu. Uff, museli jsme spát dlouho. Pohledem vyhledám Toma, který má svůj obličej těsně vedle mého a zbytek těla se poflakuje kdesi. Pousměju se nad tím a pokusím se maličko pozvednout na loktech, v čemž mi ale zabrání bolest hlavy. „Uhh, do háje!“ šeptnu co nejtišeji a chytím se za hlavu s pevně semknutýma očima. Při pomyšlení na včerejšek a všechen ten alkohol se mi zhoupne žaludek natolik, že si musím poručit začít zrychleně dýchat, aby se mi z toho množství nechtělo zvracet.
Než oči ale zase otevřu, pocítím polibek na svém rameni, a pak spokojené zavrnění. „Copak?“
„Asi mi praskne hlava,“ špitnu a stočím pohled zas na Toma, který vypadá, jako by stále spal, ale tulí se k mému rameni. Spokojeně se usměje a jemně mne nosem pohladí po rameni.
„Hmm, tady někdo moc pil.“
„Tomane,“ zvolám hanlivě a šťouchnu do něj, aniž bych snad řešil, že se ještě tak zcela neprobral. Mírně se zamračí, přetočí na záda a teprve potom otevře oči. „Ještě mi to připomínej. Jenže tobě opět nic není!“ dodám ještě naoko naštvaně.
„Hm,“ usměje se škodolibě, a pak se pozvedne v loktech. Rozhlédne se po místnosti, až se jeho pohled zastaví na mně. Mrknu jen na jeho tělo, které župan sice ještě trochu svazuje, ale stačil by jen jeden pohyb a… S úsměvem se k němu přišoupnu a omluvně ho pohladím po lehce rozhalené hrudi. „Nebudu ti už říkat tak ošklivě,“ pohlazené místo políbím a zvednu k němu oči.
„Najdu ti něco na tu hlavu,“ políbí mne na čelo s úsměvem.
„Hm, to budeš hodnej.“ Nechám si od něho odendat vlasy z obličeje a s pulzující bolestí od něho o to raději přijmu léky, které mi přinese. Opatrně s výdechem položím hlavu zpátky a čekám nejlépe na okamžitý účinek zapitých léků.

autor: Mintam