Cejchovní znamení 11.

Anis dal na radu své přítelkyně a přenechal svoji práci na stavbě pyramidy pro mladého faraóna na někom jiném. Vrátil se zpět do paláce na několikatýdenní dovolenou. Ode dne, kdy se přinutil k návratu, nevyšel ze svého pokoje snad ze strachu, že by někde mimo svůj pokoj mohl narazit na Billa po boku jejich vladaře. Netroufal si ani přemýšlet nad tím, jak by asi reagoval, kdyby je spolu skutečně viděl.

Otrokáře znali v paláci všichni. Ten nebožák, který prohrál svoje srdce v lásce, zamiloval se do ženy, jež den před uzavřením jejich svazku spáchala sebevraždu. Všichni znali tu historku o tom, jak Anis slepě miloval, ale srdce ženy, kterou si vybral, patřilo jinému. Samozřejmě jistý podíl patřil i Anisovi, ale nic to neměnilo na tom, že byla ochotná spáchat pro toho druhého – pro Donovana – sebevraždu. Tradovalo se, že její srdce bylo příliš malé na to, aby v něm mohla nosit slib jednoho muže a lásku druhého. Utíkala před svými trably a radši si vzala život, než aby se zabývala jejich řešením. Anis se dlouho poté vzpamatovával ze smutku, který zahalil jeho osobu do svého temného oparu. Stejně tak sestra ženy, kterou miloval. Dívka tolik podobná, jako by jí z oka vypadala. Maya.

Anis slyšel muže za svými zády, jak si mezi sebou něco špitají. Odhadoval, že do řad služebnictva se rozneslo, kdo byl kdysi otrokářem toho černovlasého zázraku, který věrně doprovázel faraóna na každém kroku. Anis se otřásl jen při té představě. Nechtěl myslet na to, jak faraón vlastní jeho Billa. Byl tu, aby si odpočinul od toho, jak moc jej Billův stín pronásledoval na stavbě. Byl všude. Muži se při jídle nebavili o ničem jiném, stejně jako ženy štěbetaly o tom, jak pěkné tuniky nechává Amendetom pro svého mazlíčka šít. Ten pojem rezonoval Anisovi v uších, i když jej nikdo zrovna neskloňoval. Slýchal už tolikrát… z úst snad úplně každého. To označení si s Billem už všichni spojovali, tolik ho vystihovalo! A už jen z toho důvodu bylo Anisovi tolik proti srsti.

Otrokář si povzdechl a rukou promnul unavený obličej. Pohledem vyhledal nejbližší lavičku skrytou ve stínu jabloně. Jeho kroky zamířily přímo k ní a on už brzy usedal. Jeho tělo však svírala neustálá strnulost, svírala jeho útroby ve svých pařátech a nedovolovala mu zhluboka se nadechnout. Ten stav mu tolik připomínal dobu po smrti jeho jediné spřízněné duše. Vždycky si myslel, že právě ona je ta pravá. Ale pak mu ji Bohové vzali, nejspíš pro své vlastní potěšení. A pak když konečně našel někoho, kdo by mu ji mohl nahradit, přišel o něj úplně stejně, akorát s tou výjimkou, že mu ji vzal mladý faraón místo Bohů.

Ševelení větru v korunách stromů se smísilo s tichým smíchem, který dolehl k Anisovým uším. Nechtělo se mu otevírat oči a vracet se zpět do krutosti světa, kde mají všichni právo na štěstí, pouze jemu se neustále ve velkých oklikách vyhýbá. Rozjařený smích však s každou další vteřinou sílil a nutil Anise proloupnout oči a vrátit se zpět do reality.

Bill se zvučně smát. Jeho smích se nesl sadem jako hudba tolik pasující k symbolu hojnosti, jímž sad s ovocnými stromy bez diskuzí byl. Bill utíkal vpřed a jeho hlava se každou chvílí stočila dozadu, jak zas a znovu přeměřoval svůj náskok. S každým otočením mu zrůžověly tváře a zaleskly se oči, které padly na obnažený hrudník jen o pár let staršího muže. Obrátil se zase zpět ke směru svojí cesty a jen tak tak se vyhnul jabloni, která mu zničehonic stanula v cestě. Vítr čechral jeho vlasy, které za ním poletovaly stejně jako lehoulinká látka bílé tuniky se zlatým vyšíváním kolem krku. Jeho tělo zaplavoval pocit, který poznal až ve dnech svého pobytu ve Slunečním paláci. Svoboda. Tolik ji miloval. Zvykal si na ni velice pomalu, o to opojnější pak jeho pocity z ní byly. Připadal si lehoučký, jako by jeho tělo dostalo svolení tančit spolu s větrem.

Teď však stál uvězněný v náručí mladého vladaře a problémy odpluly stranou stejně jako všechno ostatní. Bill si užíval každé chvíle, kterou mu faraón věnoval, ale tížil ho fakt, že těch chvil stále ubývalo. Ze začátku nebyla jediná minuta, kdy by Amendetom nebyl poblíž. Teď se však Billovi ztrácel a nacházel si pro něj jen několik minut denně. Bill trávil hodně času v archivu a v chrámu, ale ani to mu nemohlo přinést útěchu. Poznával, jak moc se stal na Tomově přítomnosti závislý. Vážil si jí už jen kvůli tomu, že do jejich malé bublinky, kterou si spolu vytvořili, nepronikaly urážky a posměch. Na Billa si v paláci stále ještě nikdo nezvykl. Ženy ho urážely, protože záviděly jeho postavení po boku faraóna, muži se mu posmívali kvůli jeho křehkému nevinnému vzhledu. Dokonce už ani kněz se na něj nedíval tak jako dřív. Bill si občas připadal naprosto ztracený, ale na všechny problémy zapomínal, když ho Tom vtáhl do své náruče, když si pro něj vytěžil alespoň pár minut svého času.

Bill mu věřil. Dokonce by se dalo říct, že ještě nikomu nevěřil tolik jako jemu. Kdyby musel, svěřil by mu svůj život do dlaní s vědomím, že o něj bude dobře postaráno. Bohužel, Tom si jeho víry nedokázal vážit. Každým okamžikem se mu stále více odcizoval, ztráceli to krásné pouto, které se mezi nimi vytvořilo při prvním polibku. Bill to nenáviděl. Nenáviděl chvíle, kdy viděl Toma obklopeného poddanými, jak přechází z místnosti do místnosti, aby vyřizoval povinnosti vladaře. Když byl Bill sám, vzpomínal na začátky, na své první chvíle v paláci, kdy s ním byl Tom na každém kroku. Tehdy o jeho přítomnost nestál, jeho ostych musel působit na faraóna snad až jako urážka. Teď proklínal sám sebe a rád by vrátil všechen čas zpátky, začal by znovu a nikdy by nenechal Toma tolik se mu duševně vzdálit.

Cítil slzy v očích, které si pomalu nacházely cestičku ven a brázdily jeho mírně opálené tváře. Jeho tělo se otřáslo pod náporem vzlyku a on zabořil obličej víc do Tomova krku.

Anis celý výjev sledoval se zatajeným dechem. Nechápal, kde nastala změna, proč se Bill najednou rozplakal. Nechápal nic. Jeho srdce ale rozhodlo za něj. Slyšel mnohé zvěsti o tom, jak moc musí být Bill pod ochrannými křídly Amendetoma šťastný, opak se však zdál pravdou. Rozhodl se. Pokud Billa tíží tohle divadlo, on se o něj postará. Věděl, že to dokáže lépe než faraón, který pořádně neznal krutost života, před kterou chtěl Anis Billa ochránit.

autor: Helie