Moji drazí 🙂
Omlouvám se za zpoždění, ale nastala jistá situace ve škole, kterou musím vyřešit, tak nemám na nic jiného skoro čas (ano musím vytáhnout známky :D). Možná se to odrazí i na kvalitě dílu, ale doufám, že i tak si to někdo přečte a necháte komentář :)) budu moc ráda, vždycky mě to potěší 🙂 a možná pošlu i moji novou jednodílku, ale to se uvidí 😉 Teď si užijte pokračování 🙂
Iveth <3
Venku už se stmívalo, a ačkoliv už byl podzim, zima nebyla. Za velkými okny se snášelo ze stromů pestrobarevné listí a foukal do nich chladný vítr. Tom šel z večeře rovnou za Billem. Jeho nálada je na bodu mrazu, podobně jako venku skučící vítr. Přemýšlí o těch nejhorších variantách, co se může stát. Hned ve dveřích strne na místě, když vidí, že Billova postel je prázdná. Srdce mu vynechá pár úderů.
„Bille?!“ křikne na celou ošetřovnu a rozhlíží se. Nikde nic ale není. Když se otočí, málem ho klepne. Bill se za ním připlížil jako duch. Neslyšel ho. Hned ho obejme.
„Bille, měl jsem strach, kdes byl?!“ zašeptá tiše a přitiskne ho k sobě.
„Byl jsem se jen projít po tom týdnu,“ usměje se Bill a užívá si jeho objetí. Ten týden spánku byl pro něj přínosem. Konečně dospal probdělé noci snad za celý život. Tom ho pustí a prohlíží si ho. Žádné změny však nezaznamená. Bill si všimne jeho zkoumavého pohledu a zasměje se.
„No neboj se, upíra ze mě neudělali,“ zasměje se a ukáže na krk, ze kterého už má sundaný obvaz. Má tam jen malý škrábanec. Tomovi spadne okamžitě obrovský kámen ze srdce.
„Popravdě? Trochu jsem se bál,“ zahuhňá Tom a znovu černovláska obejme.
„Jak jsi… no to je jedno… hlavně, že jsi v pořádku!“ políbí ho.
„Jo… a už bych se rád vrátil na kolej,“ usměje se Bill. V tom vejde doktorka slečna Tauberová.
„Slečno Tauberová, už je mi mnohem lépe, mohl bych se vrátit k ostatním na kolej?“ Zeptá se hned Bill, ani ji nenechá nic říct. Ta se jen usměje a prohlíží několik papírů.
„Myslím že ano, pane Kaulitzi… když na vás někdo dohlédne,“ změří si Toma pohledem. Ten pohotově přikývne a usměje se.
„V tom případě můžete jít a dávejte na sebe příště pozor,“ usměje se a odejde.
Hned se sebou a odejdou na kolej. Kluci ho přivítají celkem mile, až to oba překvapí. Bill se usmívá, tím pádem i Toma pohltí klid na duši. Aspoň prozatím. Zapadnou nahoru do ložnice a užívají si navzájem své blízkosti. Za okny pokoje, tam venku v tom nečasu na Temném vrchu, sedí bledá postava na nízké zídce a s uznalým výrazem ve tváři hledí na obrovitý hrad tyčící se kus od něj. Přemýšlí nad tím, jak se tam dostat nezpozorován. Jak získat tu cenou věc. Jak získat onoho chlapce na svou stranu. Na stranu temnoty a zatracení. V následujícím okamžiku zmizí neznámo kam.
Na dalších pár dní má Bill naplánovaný klid. Je mu už ale mnohem lépe. Hlavně tedy s Tomovou péčí, která je úžasná. Tedy většinou.
„Toméééééé!“ ozve se křik a následně výbuch smíchu. Zase se škádlili. Váleli se po Billově posteli s tím, že Tom seděl na Billovi a lechtal ho. Ten se pod ním svíjel v křeči smíchu a snažil se vymanit od jeho nenechavých rukou. Po chvilce toho Tom nechá a chytne Billovy ruce za hlavou. V obou doznívají poslední záchvěvy smíchu, až si zůstanou jen hledět mlčky do očí. Čtou si navzájem myšlenky. Vědí, co si ten druhý myslí. A v obou duších se, ačkoliv v malém množství, zrcadlí strach. Strach z toho, co přinesou následující dny. Tom se usměje a udělá teď první krok. Začne Billa něžně líbat a pustí mu ruce. Ten ho hned obejme kolem krku a přitáhne ho víc na sebe.
„Tomi… Tomi prosím,“ špitne roztouženě Bill. Chce ho tak moc, že se asi zblázní. Tom pochopí a trochu se zasekne.
„Vážně to chceš? Klidně počkám. Nejsi ještě úplně fit,“ nadhodí hned a pohladí Billa po jeho andělské bílé tváři. Černovlásek pohotově přikývne a obtočí nohy kolem Tomových boků. Ten už neváhá ani vteřinu a přivlastní si znovu to růžové, jahodové pokušení v podobě Billových rtů.
Ten mu polibky aktivně oplácí a sám si říká o víc. Tom s radostí vyjde vstříc svým jazykem tomu jeho ve slastné hře. Jednu ruku uvolní a sjede na Billovo ploché bříško, přímo pod uplé triko. Vyhrne ho nahoru a svými rty se posune na hrudník. Jazykem začne kroužit kolem jeho levé bradavky a něžně ji zpracovává, dokud neztvrdne. Pak i druhou. Bill se pod ním kroutí jak cvičená žížala a vypouští z úst tiché steny. V rukou drtí peřinu a mezi zuby svůj spodní ret, až na jazyku ucítí ostrou chuť krve. Je snad až přehnaně citlivý na jakýkoliv Tomův dotek. Copánkatý chlapec se záměrně pomalu drobnými polibky přesouvá přes ploché bříško, podbřišek, až začne zápolit s Billovou přezkou u kalhot. S jeho drobnou pomocí se povede ji rozepnout, a tím pádem skončí kalhoty na zemi. Následovány černovláskovým tričkem a Tomovou košilí.
„Takhle s tou kravatou jsi sexy,“ vydechne Bill a vyplázne na něj jazyk. Tom se zasměje a opět se skloní. Usměje se nad černovláskovou roztomilostí. Má zase své oblíbené trenky s Medvídkem Pú. Tomovi to přijde nekonečně rozkošné. Zatím mu je nechá a posune se na jeho útlé nohy. Pohladí ho přes vnitřní stranu stehen a začne je zasypávat lehkými polibky.
„Tomi!“ vypískne Bill a zvrátí hlavu dozadu. Je to tak nebesky příjemné! Tomovi se jeho reakce ovšem moc líbí, a tak pokračuje dál. Stáhne mu jeho krásné medvídkovské trenýrky a hodí je vedle postele na zem. Mlsně se olízne a vzhlédne nahoru na červenajícího se Billa. Ten ho vybízí pohledem k činnosti. Je nedočkavý, a to samé se dá říct o jeho menším já. Svou nekonečnou stydlivost musí v tomto případě hodit za hlavu, protože Tom už se ujal své „práce“ a zpracovává Billovo vzrušení. Hned jak se ho dotkne špičkou jazyka, Billem projede neuvěřitelná vlna vzrušení. Možná je to proto, že se ho nikdy nikdo ještě nedotýkal na těchto místech. Žádnou slečnu ještě neměl. Jestli se tedy nepočítá Caroline, se kterou tak nějak chodil minulý rok. Ale díky Billově ostýchavosti se nedostali dál než k občasnému políbení. Teď se ho však dotýkal Tom, a jemu to přišlo naprosto normální. Milovali se a tohle k tomu prostě už patří.
Tom si dával sakra záležet a odměnou mu bylo Billovo sténání a prosby. Bylo to pro něj k nevydržení, a to už také cítil, že zanedlouho to mučení skončí.
„Tomi, já už,“ vydere ze sebe Bill a následně zaplní Tomova ústa svým spermatem. Tom se olízne a všechno spolkne. Bill má zavřená očka a jen cítí, jak si vedle něj Tom lehá, a obejme ho. Hned se k němu přitulí a usměje se.
„Děkuju,“ pošeptá mu a políbí ho jako takovou menší odměnu za dobře odvedenou práci.
„Měl… bych ti to nějak oplatit,“ řekne pak tiše Bill a převalí Toma na záda. Ten se jen usmívá a pohladí Billa přes boky, když si na něj obkročmo sedne. Kouká na něj dolů a hladí ho přes jeho vypracované prsní svaly. Opět Bill neodolá a spojí jejich rty ve vášnivém polibku. Přitom se zadečkem tiskne na Tomův už takhle napřímený rozkrok stále uvězněný v kalhotách. S tím Bill udělá krátký proces, když Tomovy kalhoty následují ty jeho někam do rohu pokoje. Přes hrudník a bříško se sesune dolů a políbí ho na podbřišek. Tom ze sebe vydá žalostné zakňourání, jak už to nemůže vydržet. Je to až nepříjemné. Bill se nad ním slituje a zbaví ho i toho posledního kousku oblečení, co má na sobě. Tom úlevně vydechne a pohladí Billa po černých vláskách.
„Bille, pro… prosím.“ Vydá ze sebe tiše a zvrátí hlavu dozadu. Černovlasý ďábel se ušklíbne a vezme Toma do své útlé ručky. Začne rukou pomalu pohybovat a sehne se níž, až Toma na stehně zašimrají Billovy dlouhé vlásky. Je to ještě víc vzrušující. Ještě když se ho Bill dotkne svým nezkušeným jazykem. Neví, jak Tom, ale pro něj je všechno tohle nové. A Tom to dobře ví.
„Billy, neboj se toho,“ šeptne jeho směrem a povzbudivě se na něj usměje. Ten mu úsměv oplatí a zamkne svou ostýchavost někam hodně hluboko do sebe. Sehne se k malému Tomovi a olízne ho znovu. Svou malou ručkou ho obemkne a znovu pohybuje. Po chvilce váhání se ho dotkne jazykem a začne ho olizovat. To přináší Tomovi opravdu doslovně slastná muka. Hlavně když se ho Bill dotkne svou ozdůbkou, co má v jazyku. Ta malá kulička způsobí to, že Tom se napne jak struna a hlasitě zasténá. Připlácne si ruku na pusu, aby nebyl slyšet po celém hradu. Obzvlášť pak, aby je neslyšely ty paka dole. Hlavně ať je nenapadne jít nahoru! Napadne oba najednou. A co. Že jsou oni dva spolu, už každý ví. Buď je zavrhli, nebo to nějak přešli. Vlastně je to stejné jako dřív.
Tom pořád tiše sténá a automaticky pohybuje boky proti Billově pusince. Tomu to nějak zvlášť nevadí, aspoň jak se zdá. Na to, že to dělá poprvé, se mu to zdá přirozené a tak nějak… prostě normální. Tom ho ale po chvilce upozorní, že se blíží jeho chvilka, a to Bill zpozorní. Neví, jestli dokáže to, co Tom. Na poslední chvíli zaváhá a všechno mu skončí na bradě a po tvářích. Vyjukaně se na Toma podívá. Zachytí jeho pohled a zrudne. Tom na něj vykulí svá čokoládová očka a div že mu netečou sliny po bradě.
„Jsi tak sexy,“ vydechne tiše Tom a natáhne k němu ruku. Bill se k němu připlazí a zapře se rukama vedle jeho hlavy. Tom mu setře prstama nepořádek z brady a olízne je. Zbytek setře kapesníčkem. „Miluju tě,“ zašeptá pak do jeho rtů a usměje se. Začnou se znovu líbat. Tak něžně a nenásilně. Ne jako předtím. Ne tak dravě. Všechnu svou energii věnovali předešlé činnosti. Tom se už tak nevýslovně těší, až si Billa vezme. Nejradši by to udělal tady a teď, ale ví, že pro jeho malého Billa by to byl až příliš velký šok. Chce na to jít pomalu, aby ho nevylekal.
Další dny ubíhaly v klidu. To co se stalo, proběhlo ještě vícekrát, a dokonce několikrát denně. Tom se pokaždé musel hodně držet, aby Billa snad neznásilnil. Je tak zatraceně sexy. Víc než jakákoliv princezna na škole. Tom už by nikoho jiného nechtěl. Nikdy.
Právě je další z pochmurných večerů a Bill ho jako každý večer tráví společně s Tomem. Tentokrát ale jen sedí s klukama ve společence a povídají si. Bill sedí Tomovi na klíně a objímá ho kolem krku. Všude tu panuje dobrá nálada. Ale to jen proto, že netuší, co se na ně venku chystá. Přímo na Temném vrchu. Andreas se už pár dní ani neozval, ani o sobě nedal vědět. A Bill je mu za to vděčný. Vlastně si na něj skoro nevzpomene, co je s Tomem. Právě to ale asi zakřikl, když se mu Andy zase vkrade do hlavy a šeptá mu, aby šel za ním ven. V duchu Bill protočí oči a omluví se, že musí na čerstvý vzduch. Při otázce Toma, jestli nemá jít s nám, jen zavrtí hlavou a natáhne na sebe mikinu. Před hradem už čeká opřený o sloup Andreas. Bill k němu hned přiběhne a vyděšeně se rozhlíží kolem sebe.
„Jak si se sem sakra dostal?! Kde jsou stráže?!“ křikne na něj a zamračí se.
„Klid, Bille, klid,“ zasměje se klidně Andreas a chytne Billa za ruku. Ve vteřině se přenesou na Temný vrch a teprve tady se Andy rozpovídá.
„Víš, je to naléhavé… Liam se chystá zaútočit na školu… někdy příští týden… zřejmě,“ řekne s ledovým klidem Andreas a tiskne Billovu ruku. Ten vyděšením nad jeho slovy skoro zapomene i dýchat.
„Jak… jak to jako myslíš? A… co mám dělat já?“ zeptá se tiše blonďáka na instrukce. Těch se mu ale dostane v poněkud jiném formátu, než očekával. Čekal, že rovnou bude muset jít bojovat. Že on jediný ho může zastavit nebo něco podobného, jak to bylo v knihách. Jenže je to jinak.
„Musíme tě někde schovat, Bille… ještě na boj nejsi připravený… první bitvu zvládneme sami, ale příště… to bude rozhodující a horší… mnohem horší… měl bys varovat ředitele.“ Bill na něj vykulí oči.
„Schovat?! Sami?! Ředitele?! Co tím jako myslíš?!“ Musí teď vypadat jako hysterka. Andy se ušklíbne.
„Hele, poslouchej… schováme tě na pár dní v našem sídle. To je dostatečně daleko odsud… i s Tomem, pokud chceš,“ vzpomene si pak blonďák a usměje se.
„No… dobře… a kdy?“
„Přijdu pro vás, až bude čas,“ mrkne Andy a lusknutím prstů je přenese zpátky k hradu přímo před vchod.
„Včas ti dám vědět,“ zazní jeho poslední slova do ztracena, když zmizí. Bill ještě chvilku zůstane stát na místě s otevřenou pusou. Totálně zaskočený. Když se dá dohromady, vrátí se zpátky do hradu a odtáhne Toma někam mimo, a všechno mu vyklopí. Ten ho obejme a začne ho uklidňovat. To přesně Bill potřebuje teď.
Následující tři dny jsou… jak to říct… divné. Bill hned následující den, co se to dozvěděl, ohlásil řediteli. Ten slíbil, že zatím nebude dělat rozruch, ale poručil svým podřízeným, aby hned hlásili, kdyby kdekoliv v areálu školy viděli něco podezřelého.
Je teď odpoledne a Bill sedí na své posteli u okna a kouká se ven. Možná právě tento den je jeho osudným dnem. Možná právě tento den je jeho posledním. Těžko říci, kdy se Andy ukáže. Jakoby to zakřikl. Právě v okamžiku, kdy nedává pozor, se přímo v jeho pokoji ukáže onen upír a sedne si na jeho postel. To se sem přiřítí i Tom.
„Andreasi co tu chceš!“ křikne hned a zabouchne dveře.
„Musím vás oba odvést na bezpečné místo… teda nemusel bych oba, ale on bez tebe nepude,“ ušklíbne se Andy a kývne na Billa. Ten jeho slova potvrdí přikývnutím. Tom si jen povzdechne a kývne.
„Okej, a kam nás pozveš na dovolenou?“ snaží se to zlehčit Tom.
„Na moje sídlo ve Francii… je to daleko a je chráněné, aby ho Liam ani jeho banda nevyčmuchali. Doufejme, že když zjistí, že tu Bill není, nechá školu na pokoji,“ Povzdechne pak.
„Tak honem poberte pár věcí a jedeme,“ zatleská Andre a zmizí zase pryč.
Nato začnou oba rychle balit první, co jim přijde pod ruku. Po další uplynulé půlhodině už stojí oba před školou. Ředitel ani všichni ostatní si jich nevšímají. Když se Andreas ukáže, vydají se pryč.
Díky Andreasovým schopnostem přenášení, jsou na místě v pár minutkách. Najednou se objeví na bíle vydlážděné příjezdové cestě na prosluněném dvoře, vedoucím k nádhernému sídlu. Všechno to tu vypadá jako vytržené z nějaké pohádky o krásné princezně. Schody vedoucí ze dvou stran, vedou k pozlaceným ohromným dveřím, vedoucím do ještě nádhernějšího sálu. Vstupní hala je všude zdobena zlatem a mramorem. Na zdech, zdá se, že visí originály všemožných světových umělců. Kam oko dohlédne, jsou drahé vázy a jiné doplňky. Oběma chlapcům z toho až přechází zrak.
„To je nádhera,“ probere se první Bill a pořád se s úžasem rozhlíží kolem. Tom jen přikyvuje. Zná Billovo nadšení pro architekturu a podobné věci.
„Ach vítejte, pane Andreasi… budeme mít hosty?“ zeptá se přívětivě mladík, co přijde. Celkem pohledný, delší černé vlasy v culíku a kompletně černě sladěný oblek.
„Zdravím, Michaeli… ano, chlapci zůstanou na delší dobu, tak jim prosím ukaž jejich pokoj a dej vědět do kuchyně, ať udělají něco k jídlu,“ usměje se a sám zmizí někam pryč.
„Prosím, následujte mne,“ ukloní se Michael a vezme jejich skromná zavazadla v podobě dvou malých kufrů. Dovede je před jedny z dalších pozlacených dveří a otevře je. Se zaskřípáním se do tmavé chodby vlije oslnivé světlo, co do pokoje proniká zvenčí. Jasně rudá barva, kterou je pokoj vymalován, působí v danou chvíli jako docela uklidňující prostředek.
„Kdybyste něco potřebovali, stačí zazvonit,“ řekne Michael a odejde.
Bill zamíří okamžitě na velký balkón a rozhrne temně rudé závěsy. Kontrast temného pokoje s venkovním jasným světlem je úžasný. Opře se o černé zábradlí a rozhlíží se po zahradě. Všude jsou stromy obsypané různobarevným listím a nejrůznější květiny. Kolem Billova pasu se obmotají dvě silné paže a přitisknou ho k sobě.
„Bille, zlato, neboj se… bude to v pořádku,“ políbí ho do vlasů a usmívá se. Sám má obavy, ale pro Billa musí být oporou.
„Pojď si odpočinout… dáme si čaj, hm?“ usměje se pak Tom a vede ho dovnitř. Bill jen kývne a jde za ním. Chce si prohlédnout sídlo, když už tu je. Sejdou společně s Tomem do vstupní haly, kde na ně čeká Andy. Jakoby tušil, že přijdou.
„Tak co, líbí se vám tu?“ zeptá se potěšeně, když vidí výraz v Billově tváři. Ten se začne hned rozplývat na vším, co tu vidí, až se Tom zasměje. Je jako malé dítě.
Později sedí všichni tři na zahradě a popíjejí čaj. Bill se vyptává Andrease na všechno možné ohledně upírů a nastávající bitvy. Dozví se, že na sobě bude muset hodně zapracovat, aby Liamovi stačil aspoň trochu. Bude to těžké a namáhavé, ale on ví, že to zvládne. Musí ochránit sebe, školu a hlavně Toma. Jeho jedinou lásku, na které mu záleží. Jak nad tím přemýšlí, stiskne podvědomě víc Tomovu ruku. Pak se omluví, že si půjde lehnout. Najde pokoj a natáhne se do postele. Je velká a nehorázně pohodlná. Navíc to povlečení je příjemné. Nedokáže ani určit, co je to za materiál. Nemá ani čas přemýšlet, protože hned usíná.
Po dvou dnech už si oba na sídle zvykli a na školu si ani nevzpomenou. Andreas s Billem už začali trénovat a Bill se rychle učí. Sám na sobě může sledovat změny. Je to ale běh na dlouhou trať, a to vědí všichni. Ale výsledek snad bude stát za to.
autor: Iveth Biersack
JŮŮŮŮŮ konečně nový díleček už jsme se nemohla dočkat.snad budou oba v pořádku
Moc se mně ta povídka líbi,už se těším na další díl