autor: Rose
Tom
Nechápal jsem to. Nechápal jsem nic. Každý den do mě kluci rádoby nenápadně ryli tím způsobem, jako že se Sharon mi to tak slušelo a že mě chce támhleta a tuhleta. Včera chtěli dokonce udělat konkurz. Oh Bože…
Flashback
Byl pátek – čtyři dny od chvíle, co jsem to klukům řekl – a já jsem šel po školní chodbě. Kolem nástěnky u vchodových dveří bych asi prošel bez povšimnutí, ale když byl přímo uprostřed pověšen papír formátu A4, musel jsem se na něj podívat. A to, co tam bylo, mi doslova vyrazilo den.
Ohlášení!!!
Dnes ve 14:00 se bude konat konkurz na ideální dívku pro Toma Kaulitze. Každá kráska je zvána (a nebojte se, na všechny se dostane). Napište se na tento papír nebo na další přiložený k tomuhle. Budeme se na vás těšit, dámy.
Daniel Koenig, Jesse Jung, Sebastian Frei, Ralph Vogel a Matthew Klein.
„Já je zabiju!“ zavrčel jsem tiše. Papír byl už zcela plný – tak 30 podpisů. Nadzvedl jsem ho a zhrozil jsem se. Byl pod ním další papír, na kterém bylo už tak dalších 25 podpisů. Prokrista… Zuřivě jsem papíry strhl a jako nasupený býk jsem se za mojí povedenou partou vydal.
Byli v přízemí u bufetu a seděli kolem jednoho stolku. Rázně jsem si to k nim nakráčel a šlehl jsem s papíry přímo doprostřed stolu.
„Tak, a čekám na pořádné vysvětlení! Co to má, sakra, znamenat?“
„Jen drobná výpomoc kamarádovi,“ podíval se na mě Ralph nevinně.
„Ale chytlo se na to dost roštěnek,“ prohlížel si Sebastian se zájmem podpisy. „Byl to fakt dobrej nápad, Dane.“
„Já vím,“ usmál se samolibě Daniel.
„HEJ! Já jsem pořád tady! A nechci, aby se konal žádnej posranej konkurz, protože jestli jste si toho ještě nevšimli, jsem zadanej, kurva!“ vybouchl jsem a řval na celou chodbu, až všichni kolem nás zmlkli a jen na mě vyděšeně zírali.
„Tome, uklidni se,“ mírnil mě Matthew.
„Ne! Neuklidním, dokud toho vás pět nenechá.“ Přesto jsem se trochu ztišil a posadil jsem se na židli vedle Matthewa, když mi ji posunutím nabídl. A to se naštval pro změnu Daniel.
„Tak mě dobře poslouchej, Kaulitzi,“ řekl tiše, ale rázně, „my se ti snažíme pomoct. My respektujeme to, že jsi gay, ale ostatní takoví nebudou. Zničí tě. O to stojíš? Klesneš úplně na dno. Proč myslíš, že jsi tak oblíbený? Protože jsi na každé kalbě, protože ti každá dá, protože jsi pro každou sexy, a jak je vidět, tak i pro kluky. Třeba… třeba jsi chtěl jen zaexperimentovat. Budiž, ale už dost. Tome, tady už končí veškerá sranda.“
„Jo, to máš pravdu. Takže je to vážné, chápete? Je to vážné! Není to jen úlet ani experiment,“ zvedl jsem se ze svého místa a rychle, možná i trochu zklamaně, jsem odešel.
Konec flashbacku
Od té chvíle jsem byl, ale docela nejistý. Co když vážně spadnu k těm nulám, když jsem gay? Ale copak je Bill nula? Ne, není. Ale je pravda, že já mám celý život trochu jinou pověst. Trochu hodně jinou. A teď najednou BUM a Tom Kaulitz je gay.
Najednou mi zapípala SMSka. Byla od NĚJ.
Bill
Ahoj Tome, co kdybychom se dneska sešli? 🙂 Celý týden jsme se neviděli a už je sobota. Je mi smutno.
Jo, měl bych se s ním sejít.
Tom
Ahoj, tak jo. Kdy? Kde?
Bill
Co třeba v pět v kavárně? V té jak je u parku.
Tom
OK, budu tam. 🙂
***
Když jsem tam, ale dorazil, cítil jsem se jinak. Zvláštně. Jinak než třeba o tom víkendu.
„Ahoj, Tome.“ Bill se ke mně nahnul, aby mě mohl políbit. Přitiskl jsem své rty k těm jeho, ale jen krátce. Jen na pár sekund. Na pár? No, dobře, spíš tak na jednu či dvě.
„Tak pojď,“ pobídl jsem ho a otevřel mu dveře, které vedly do kavárny. Objednali jsme si ledovou kávu pro každého, pak pro mě nugátový řež a pro Billa ovocný s želatinou.
„Tak jak ses celý týden měl?“ zajímal se Bill a jemně mě chytil za ruku, kterou jsem měl položenou na stole. Vybavil jsem si Danielova slova: „My respektujeme to, že jsi gay, ale ostatní takoví nebudou. Zničí tě. O to stojíš? Klesneš úplně na dno.“
„Jo, šlo to,“ sundal jsem svou ruku ze stolu, čímž jsem z ní setřásl tu Billovu. „Co ty?“
Bylo vidět, jak při tom gestu znejistěl, ale pak se váhavě usmál a šeptl: „Fajn.“
Bill
Co se to děje? Proč se chová, jako by mezi námi nic nebylo?
„Tome,“ podíval jsem se mu váhavě do očí, „stalo se něco?“
„Ne-ne-ne, vůbec nic,“ zavrtěl rozhodně hlavou. Nevěřil jsem mu. Choval se jinak. Tiše jsme každý upíjeli svou kávu a jedli dorty. Měl jsem celou dobu sklopenou hlavu a jen, co jsem ji zvedl, setkal jsem se s jeho pohledem. To pro změnu sklopil hlavu on. Oh Bože…, tohle je tak absurdní.
„Chci už jít,“ vydechl jsem.
„Dobře,“ kývl Tom a zaplatil za nás.
„Nemusíš to za mě platit,“ zamumlal jsem.
„Ne, to je v pohodě,“ zavrtěl hlavou, když číšnici podával pěti eurovou bankovku. Pomohl mi do kožené bundy a vydali jsme se ven.
„Doprovodím tě domů,“ podíval se na mě.
„Díky,“ vrátil jsem mu pohled. Celou cestu jsme mlčeli, ale pak už jsem to nevydržel a zkusil jsem ho chytit za ruku. Nebránil se. Ale i tak, co je špatně? Proč se mnou nemluví? Dneska jsem mu chtěl původně říct, co k němu cítím, ale jak to tak vypadá, zřejmě na to nedojde, protože to dusno by se dalo krájet.
„Co jsem ti udělal?“ šeptl jsem po chvíli s těžkým srdcem.
„Nic, co bys měl?“ stiskl mi Tom nechápavě ruku.
„Já nevím, připadáš mi takový…, jako že nejsi ve své kůži.“
„Všechno je v poho, nedělej si starosti,“ zamluvil to. To už jsme stáli před mým domem. Tázavě jsem se na Toma podíval, ale on udělal něco, co jsem vážně nečekal. Pohladil mě po tváři, přitlačil na vchodové dveře a políbil mě. Sjel mi rukama na boky a přirazil si mě k sobě. Nechápal jsem, co se s ním tak najednou stalo, ale jeho doteky mi vážně chyběly. Jazykem jsem ho zlehka pohladil po jeho piercingu ve rtu, a pak se naše do teď jemné líbání prohloubilo. Pevně jsem Toma objal kolem krku, načež se přes bradu posunul na můj krk. Vzrušeně jsem vydechl a zajel jsem mu dlaněmi pod tričko.
„Řekneš už mi konečně, co se stalo?“ vydechl jsem, když mě zlehka kousl do kůžičky pod uchem.
„Vážně se nic nestalo. Netrap se, Bille,“ zvedl ke mně svůj pohled a odhrnul mi vlasy z obličeje.
„Tak fajn,“ skousl jsem si spodní ret, když mi jednou dlaní přejel přes rozkrok. Pak jsme opět spojili rty a s vášní, která se v nás náhle probudila, jsme se začali hladově líbat.
Stáli jsme tam možná i hodinu, protože už se pomalinku začalo stmívat. Stále bylo světlo, ale bylo takové mdlé s lehkými odlesky do červena, jak slunce postupně zacházelo.
„Asi už půjdu,“ zašeptal mi do rtů. Podíval jsem se na něj a následně na jeho rty. Byly rudé a hodně nateklé z toho nekonečného líbání.
„Ještě ne,“ pohladil jsem ho po tváři a znovu jsem se přisál na jeho rty. Nemohl jsem se jich nabažit. Tom mě objal kolem pasu, lehce mě nadzvedl, a pak mě opřel o zeď, takže jsem byl o dobrých deset centimetrů výš než on. Vklínil se koleny mezi mé nohy, abych se nemohl posunout zpět na zem a hodně zaklonil hlavu, abychom se mohli opět líbat.
„Taky nechci,“ zasmál se do polibku, „ale měl bych.“
„Odkdy se zrovna ty staráš o to, co by se mělo?“
„To víš no, já jsem slušný a hodný chlapec. Nevíš, snad?“ zaculil se na mě.
„Jo, jasně, a já jsem stoprocentní děvkař, ne?“ rozesmál jsem se a lípl jsem mu malou pusinku na čelo. Tom mě pevně chytil za boky a postavil mě na zem. Dal mi další dlouhý polibek, ale asi nevěděl, jak se rozloučit. Vyřešil jsem to za něj.
„Tak se měj a ne, že budu další rande zase navrhovat já,“ usmál jsem se na něj a cvrnkl jsem ho do nosu.
„Neboj se,“ zasmál se. „Tak ahoj.“ Pak mě pevně objal a políbil mě.
„Takhle se asi nikdy nerozloučíme,“ kousl jsem ho zlehka do spodního rtu.
„Nevadí,“ vrátil mi kousnutí, vtiskl mi ještě jeden polibek a pak už se otočil. Asi tak pět metrů od baráku mi ještě zamával a pak už zmizel za rohem.
Cítil jsem se šťastný, ale ten osten nejistoty a strachu ve mně stále byl…
autor: Rose
betaread: J. :o)
No…Tom si to teď asi bude muset nějak srovnat v hlavě…buď to to riskne a možná asi teda spadne k těm "nulám"..nebude prostě mít už tu jeho pověst nebo ….a to ani domýšlet nechci. takže jsem zvědavá. Jsem ráda,že se atmosféra ke konci jejich rande zlepšila…
Ty Tomovi kamarádi maj fakt dost..
Chápu Billovu nejistotu… nesnáším, když na někom vidim, že neni ve svý kůži a nechce mi říct proč 😀 ale tak aspoň mu dal na konci najevo, že mezi nima je to v poho =)
No, chápu Billa, taky bych byla nejistá. Snad si to Tom srovná v hlavě a neudělá žádnou blbost.. Pěkný dílek :))
nesnáším Tomovi kamarády jsou to pěkný svině 🙁
To co má za kamarátov??…ten koniec hol krásny ;D
už vidím jak ho tom opustí.. ajajaj
Kamarádi? leda tak k hovnu!!! Svině jedny nepřejícný….jen Tome neudělej žádnou blbinu !!! Vždyt Billa miluje….já se budu modlit!! jo bdu se modlit aby to mezi nima dopadlo dobře a aby se na tu "partu" vysral!! jo !! to udělám xDDDDD xDDD
Dělá si prdel? Tomane vrať se a udelejte si krásný večer!
já ani nevím, co bych měla říct. Chci ještě doplnit nějaké ty okeci k předchozímu dílu, který jsem taky četla až teď kvůli několikadenní nepřítomnosti. Jsem velice překvapená takovým zvratem, i když jsem tak nějak očekávala, že to nenecháš idylické až do konce… Jen doufám, že Tom neudělá kvůli pitomé pověsti nějakou blbost, které by potom šeredně litoval. Přiznám se, že osobně nechápu tyhle týpky, pro které je pověst na prvním místě. Jako jo, mít dobré postavení ve škole je určitě dobrá věc, já jsem to bohužel nikdy nezažila, takže nevím, jak se takový borečci cítí, ale přece jen jsou věci, které by měly mít přednost za každé situace nebo snad ne? =) Navíc za Billa by ksakru bojoval každý, ne? :D:D:D Super díl, moc se těším na další – už jen kvůli tomu, že jsem zvědavá, jak to Tom vyřeší… Btw… myslím, že by udělal dobře, kdyby to před Billem netajil. Je jasné, že mu nechce na čele přidělávat vrásky, ale já být na jeho místě, tak se stresuju víc, kdybych to nevěděla, než kdybych to věděla a mohla nějak pomoci :D:D
Krásný..!!!
Jen doufám že ho Tomi neopustí..!!!
Jeho kamarádi jsou fakt kreténi!
A co? Jako že je gay? Vadí jim to? Ať s tim jdou k čertu.. :DD
Billí a Tomí navždy !! <3 !! :))*
Nádhernej dílek..!! Děkuju! :))