Someone like you 22.

„Myslíš, že bude v pořádku?“ Bill ještě naposled prolétl Geovo spící tělo úzkostlivým pohledem a udělal několik kroků ke dveřím, odkud jej pozoroval pár unavených očí.

„Potřebuje se z toho jenom vyspat,“ odpověděl Tom šeptem a tiše vydechl, jakmile vzal Bill do dlaní jeho tvář a zadíval se mu hluboce do očí.

„Ty taky nevypadáš nejlíp,“ prsty se měkce dotýkal jeho tváře, která se zdála být v tmavém stínu místnosti přímo tajemná. Tom neodpověděl. Sklonil hlavu a poslepu vyhledal Billovy boky, za které si jej přitáhl do svého objetí.

„Možná se taky potřebuji jenom vyspat,“ promluvil tichým hlasem a Billovi z jeho slov naskočila husí kůže.

Jeho pohled v tu chvíli již nebyl unavený. Byl přímo vášnivý, toužící, jako by Billa svlékal očima z veškerého oblečení. Ve chvíli, kdy jeho dlaň sebejistě vklouzla do zadní kapsy Billových kalhot, vzduch se stal náhle mnohem méně dýchatelným. Bill si silně skousl rty, aby potlačil zasténání, Tomovu ruku však neodsunul.

Právě naopak.

V té tmě vyhledal i jeho druhou dlaň a udělal s ní totéž, co před malou chvíli Tom. Jakmile Tom láskyplně stiskl obě půlky Billova zadečku, Bill se již zasténání neubránil.

Líbilo se mu to.

Líbil se mu pocit, že náhle někomu patří. Že již déle není sám, že našel osobu, po které toužil snad každým milimetrem svého těla, osobu, kterou nevýslovně miloval. Vnímal, jak jej Tom naléhavě přitiskl na své tělo, jak se jejich klíny nevědomky otřely a donutily tím oba roztřeseně vydechnout.

Tom se neustále vpíjel do Billových kouzelných očí. Byli totiž tím jediným, co dokázal v nekonečné tmě rozléhající se kolem nich zachytit. Sledoval jejich nevinnost, zranitelnost i křehkost, kterou v sobě ukrývaly, jejich medový odstín, který jej tolik pobláznil, ale také neuvěřitelné množství lásky vůči němu.

Zhluboka dýchajíc se naklonil k Billově tváři, zavřel oči a přitiskl své pootevřené rty na Billovy, které také zůstaly pootevřené. Nelíbali se. Jejich rty nevykonávaly žádný pohyb, jenom vnímali blízkost svého protějšku, a přesto se třásli pořád víc a víc. Tomovi bylo přímo do pláče, jak ve chvějících se dlaní svíral Billovu tvář, a dýchal vzduch proudící z jeho plic.

Bylo to, jako by dýchal Billa. Jako by jejich spojené rty zvláštní způsobem vytvořily jednu dýchací soustavu, díky které dýchali oba najednou.

Tom to již déle nevydržel. Zlehka pohnul svým spodním rtem dopředu, vklouzl do Billových úst a srazil se s jeho jazykem. Vlna vzrušení, rozléhající se jeho tělem, v něm vyvolala ještě větší chvění. Kdyby se neopíral o rám dveří, zřejmě by se neudržel na nohou. Ještě nikdy necítil nic tak krásného jako právě v tuto chvíli. Jejich nitrem se prolévala přímo živočišná touha, nutila je sténat už jenom při pohledu do očí toho druhého a oni v sobě přesto ještě nacházeli sílu odolat. Možná je v tu noc nečekal žádný intimní prožitek a možná je od něj dělilo několik vteřin.

Na životě bývají nejkrásnější právě takové okamžiky. Neplánované, nečekané, spontánní, které přímo vyrážejí dech.

„Zvedni ruce,“ Tom ucítil na svých rtech slabé zachvění, jak Bill promluvil. V tu chvíli oba zapomněli na Gea, který na mol opilý spal jenom několik metrů od nich a mohl se kdykoliv probudit. A možná je právě ta představa nečekaného odhalení vzrušovala a hnala je dál.

Tom se jenom na několik vteřin odtrhl od Billových úst, nechal si svléknout své veliké tričko a sledoval, jak tiše přistálo na podlaze, vzápětí následováno tím Billovým. Přitiskl si jej na svůj nahý hrudník a vnímal zběsilý tlukot Billova srdce.

Bill se v tu chvíli nepoznával. Nerozuměl tomu, kam se poděl ten nesmělý, a přesto ambiciózní kluk, který odešel od rodičů s vědomím, že si najde dobrou práci a za žádnou cenu si nikoho nepřipustí k tělu?!

Ten kluk tady pořád byl. Pořád měl i svou dobrou práci, přesto bylo něco jinak. Setkání s Tomem bylo psáno v jeho osudu zřejmě již odmalička. To, že se stali přáteli, bylo jeho volbou, ale to, že se do Toma bláznivě zamiloval, bylo jaksi mimo jeho kontrolu. Jeho blízkost, vůně, zbarvení jeho hlasu, to všechno patřilo mezi příčiny Billovy ztráty kontroly, a on se i přesto všechno cítil jako nejšťastnější člověk pod sluncem.

Tom si vůbec neuvědomoval, kdy jeho dlaně vyklouzly z Billových kapes a přistály na pásku jeho tmavých kalhot. Neuvědomoval si dokonce ani to, že Billovy výdechy byly stejně tak prudké, a zároveň roztřesené, jako síla, se kterou rozepínal jednotlivé knoflíky. Nemohl se dočkat chvíle, kdy bude moct sevřít ve svém náručí Billovo nahé tělo, a fakt, že si Bill na sebe nevzal spodní prádlo, to ještě více ulehčil.

Jakmile z něj stáhl to poslední, co na sobě ještě měl, chytil jej za tvář a pohlédl mu do stydlivých očí.

„Máš strach?“

Bill omámeně pootevřel rty a místo odpovědí sklonil hlavu. Se zavřenýma očima si vychutnával ten pocit. Bylo to poprvé, kdy se ocitl nahý v blízkosti jiné osoby. Soustředil se pouze na Tomův něžný hlas a horkost, která z něj vycházela a zahřívala Billovo zkřehlé tělo. Rychle zavrtěl hlavou, opřel se o Tomův hrudník a láskyplně vsál drobnou bradavku, kterou vzápětí pohladil konečky prstů.

„Miluji tě,“ pípl a udělal tento pohyb opět. Líbal Tomovu levou bradavku a soustředěně naslouchal tlukotu jeho srdce i Tomovým tichým vzdechům.

„J-já tebe ještě víc,“ bylo mu téměř neslyšnou odpovědí. Tom se zlehka dotkl Billovy klíční kosti a vzal mezi prsty řetízek, který mu visel na krku, a přitáhl si jej ke své tváři. Bill v tu chvíli málem přestal dýchat. Byl tak neopatrný.

Kdyby v pokoji nebyla taková tma, prozradil by se ještě dřív, než se mu s tím stihl svěřit. Tom by v tu chvíli zřejmě nedokázal opomenout fakt, že ve svém náručí drží chlapce, ke kterému se kdysi tak hezky zachoval, a bylo by po všem.

Tom však řetízku nevěnoval ani minimální pozornost. Veškerá jeho pozornost patřila Billovým rtům, které si s těmi jeho přímo hrály. Hravě je olizovaly, kousaly, různě za ně tahaly, a vzápětí se opět nořily do jejich hloubky. Mlaskavý zvuk, který vydávaly jejich proplétající se jazyky, se mísil se zvukem Georgova hlasitého chrápání. I když se to nezdálo být příliš romantické, zvuk Geova chrápání ani jeden z nich nevnímal a atmosféra, vznášející se kolem nich, jim přišla přímo kouzelná.

Během několika vteřin skončilo na podlaze i Tomovo oblečení, zatímco se jejich roztoužená nahá těla tiskla na studený povrch dveří.

Bill Toma objímal jednou nohou kolem boků, nesměle se třel svým vzrušeným mužstvím o to Tomovo, a snažil se opětovávat veškeré jeho polibky, jejichž intenzita však se vzrůstajícím se třením mezi jejich těly jaksi ustávala.

Pomalounku klesali k podlaze. Tom dosedl přímo na podlahu, Billovo nahé tělo si posadil na klín a opět se mu zadíval do očí.

„Nechci se vracet,“ promluvil smutným hlasem a otřel se čelem o Billovu tvář.

„To já také ne, lásko. Bojím se, čeho všeho je Andreas schopen. Nechci, aby ti ublížil.“ Bill jej láskyplně líbal do vlasů, což mu také pomáhalo zklidnit zběsilé dýchání.

„Na mně nezáleží. Ty jsi mnohem důležitější,“ pousmál se a objal Billovy boky ještě pevněji.

„Ovšemže na tobě záleží, Tome. Jsi úžasný kluk a já tě moc potřebuji. Nechci ani pomyslet, jak těžké to bude, až,“ neměl sílu dopovědět. Silně stiskl chvějící se rty a zadíval se do hloubky dvou uslzených očí, které si již vytrpěly až příliš.

„Nemluvme o tom, prosím. Alespoň dnes v noci ne,“ ukazováčkem setřel zbloudilou slzu, která stékala Billovou tváří, a opět se naklonil k jeho rtům, aby jim mohl věnovat dlouhý polibek.

Bill už o svém odchodu neřekl ani slůvko a dalších několik minut strávili už jenom mazlením. Líbali se, poslepu se seznamovali s tělem toho druhého a přáli si jenom jediné, aby ta chvíle byla věčná…

autor: B-kay