Smilstvo 1/2

autor: Tina

Zdravím všechny twincestní duše, nadšence a úchyláčky. Jsem tady s povídkou, která nese název Smilstvo. Abyste rozuměli, je to pokračování povídky jménem Hřích, která už tady byla. Tentokrát už jsem upustila od předchozí inspirace z filmu a zaměřila se spíš jen na svou fantazii. Takže doufám, že se vám povídka bude líbit a najdu taky komentíky buď pochvalné, nebo kritické. Přeji hezké čtení. Tina

Bill už si, sice nerad, začínal zvykat na ten nehorázný klid. Jediné, co tady rušilo, až pro něj děsivou pohodu, byla občas sekačka na trávu nebo pila na řezání dřeva. Tyto zvuky mu začínaly lézt opravdu na nervy. Tolik mu chyběl ruch města a hlavně noční život. Tady všichni šli brzo spát, dalo by se říct, že chodili spát se slepicemi, aspoň tak si to Bill v duchu říkal. On byl navyklý chodit spát třeba až ve tří ráno.

Co jej tady však nejvíce štvalo a děsilo zároveň, byla ta nuda, kterou zažíval. Žádný alkohol, žádné povyražení, jediný objekt, se kterým by se dalo něco dělat, byl Tom, ale ten byl v poslední době tak zaneprázdněn pomáháním rodičům, že na Billa neměl čas. Navíc se mu i pár dní po tom, co se stalo u toho jezera, vyhýbal. Bill to však bral s humorem. Věděl, že ho to přejde a bude moct na něj zase něco zkoušet. Černovlásek věděl, že se Tomovi tak trochu líbí, i když to rasta zapíral, jak jenom mohl, a lhal tím i sám sobě.

Byl zrovna jeden z těch parných dní, kdy se nedalo dělat nic jiného, než jenom lenošit. To horko bylo opravdu hrozné. Bill toho však využil jinak než ostatní obyvatelé. Natáhl se na lehátko jenom ve svých černých titěrných plavkách, které trochu připomínaly boxerky, ale látka byla lesklá. Zakrývaly to, co bylo potřeba, ale zároveň dokonale vykreslovaly bouli v Billově rozkroku. Bylo to až dráždivé, a to se černovláskovi líbilo. Nastavil své hubené tělo slunečním paprskům a opaloval se.

„Měl by ses namazat krémem, ať se nespálíš,“ ozval po nějaké době mužský hlas. Bill jej moc dobře znal a jenom se pro sebe usmál. Ovšem, že to byl Tomův hlas. Stál přímo na zahradě kousek od Billova lehátka jenom v šortkách a pantoflích. Jeho tělo bylo krásné, svalnaté a opálené.

„Hlásíš se dobrovolně?“ usmál se na něj škádlivě a natočil hlavu, aby jej viděl. I přes své sluneční brýle dokonale viděl, jak je Tom atraktivní a přímo k nakousnutí.

„To asi ne, jenom jsem tvé babičce donesl jahody a přišel tě pozdravit,“ odpověděl mu a snažil se trochu pohledem uhýbat a nedívat se na jeho hodně odhalené tělo, i když jej už viděl nahého.

„Super, tak já tě taky zdravím, a teď mě pojď namazat,“ rozhodl Bill a poslepu šátral na zemi po opalovacím krému. Když jej konečně nahmatal, podíval se na Toma, který tam stále stál jako přikovaný. „No neboj se, já tě nekousnu. Aspoň ty záda, tam si nedosáhnu,“ posadil se a nohy dal od sebe na každou stranu lehátka, aby se mu sedělo pohodlněji a namazal si je.

Tom k němu tedy přišel a posadil se za něj na lehátko. Vzal opalovací krém a dal si jej trochu do dlaní. Pak ho začal roztírat po Billových zádech. Snažil se zůstat v klidu, je to přece jen jenom mazání, nic víc.

Dával si záležet, aby krém dostatečně rozetřel po celých Billových zádech a rukama sjel i na jeho boky a pak zase mezi lopatky. Bill jenom spokojeně bručel, jak mu to bylo příjemné.

„To je bomba,“ zavrněl spokojeně a zavřel oči, aby si to pořádně vychutnal. Rozhodně se mu nelíbilo, když Tom přestal. „Ještě prosím. Bolí mě záda a ty je skvěle masíruješ, namasíruješ mi je? Prosím,“ pohlédl na Toma a sladce se usmál. Tom byl nerozhodný a sledoval jej jako mladý koloušek. „Prosím, jenom mi je namasíruješ, děláš to vážně dobře.“ Neptal se ani na jeho souhlas či nesouhlas. Prostě mu vrazil krém do ruky a lehl si na břicho. Ruce si dal pod hlavu, zavřel oči a vyčkával.

Tomovi se trochu klepaly ruce. Slíbil si přece, že už na něj nesáhne, a bylo to tady opět. Ten kluk byl jedno velké pokušení, kterému se dalo jenom těžce odolávat. Aby také ne, vždyť byl mladý, krásný, atraktivní, a zřejmě i věděl, co říct a kam správně sáhnout.

Nakonec se přece jen rozhodl, že jej tedy namasíruje. Bude to jenom kamarádská masáž, nic víc. Pouze uvolní jeho záda a zase pojede domů.

Vymáčkl si opět trochu krému do rukou a pustil se do jemného masírování Billových křehkých zad. Moc netlačil, aby jej náhodou nezlomil. Bill vypadal tak křehce a skoro až nevinně, ale pusu měl pořádně prořízlou.

Jemnými a krouživými pohyby uvolňoval jeho ztuhlé svaly. Nechápal, jak je může mít ztuhlé, když prakticky nic nedělá, ale s tím si teď nebude lámat hlavu. Raději dál pokračoval a odpovědí mu bylo Billovo spokojeně bručení.
„To je paráda…hmmm…“ usmíval se a vnímal Tomovy doteky, jak se snažil být opatrný a jeho hrubé ruce uvolňovaly jeho svalstvo. „Jo přímo tam…“ bručel a někdy to mohlo znít skoro až jako slastné zavzdychání. Bill byl velký požitkář a uměl si všechno dokonale užít.

Když Tom skončil s masáží, tak se zvedl z lehátka a krém z rukou si vmasíroval do kůže.

„Díky, byla to paráda, nechceš taky ty namasírovat? Vsadím se, že z toho pracování, jsi taky ztuhlý, co?“

„No já nevím, možná bych měl už jet,“ řekl váhavě Tom. Měl by už vypadnout. Tohle přece nemůže dělat. Není to dovoleno a on to i přes to dělá. Nejspíš skončí v pekle. Bude se někde vařit v kotli i s dalšími hříšníky.

„A co máš tak důležitého na práci? Vsadím se, že dobrá masáž ti jenom prospěje,“ lákal jej dál Bill a usmíval se. Chtěl si také opět sáhnout na to dokonalé tělo. Nechtěl se už jenom dívat. Nakonec Toma přemluvil a nechal ho lehnout si na břicho na lehátko. Chvíli si prohlížel jeho svalnatá záda a bylo mu jasné, že když bude sedět vedle něj, tak ho tak dobře nenamasíruje, jako když bude sedět na něm.

„Sednu si na tebe, neboj se, jenom abych tě líp namasíroval, ok?“ než stačil Tom cokoliv namítnout, už mu Bill seděl obkročmo na zadku, takže mohl cítit jeho klín v úzkých plavkách. Snažil se zůstat v klidu a stále si opakoval, že je to jenom masáž.

Na rozdíl od Toma, Bill si tohle skutečně užíval. Vymáčkl si krém do dlaně a začal Toma masírovat, jak jenom nejlépe uměl.

„Uvolni se, já tě fakt nekousnu, leda že bys chtěl,“ zasmál se Bill a cítil, jak se Tom pod ním trochu uvolnil. Věděl, že je nervózní z něj, že se snaží ovládat a chovat se podle pravidel, a Bill byl ten rušivý element, který to celé kazil, a to se černovláskovi líbilo ze všeho nejvíce. On sám byl zkažený do morku kostí.

Po chvíli si všiml Tomova uvolněného úsměvu, evidentně se mu to líbilo, a proto Bill pokračoval dál. Masíroval mu jeho svalnatá záda i boky. Masírování byla zástěrka toho, jak se Toma opět dotknout.

„Líbí se ti to? Je to dobré?“ zeptal se Bill šeptem přímo do Tomova ucha a usmíval se pro sebe. Tom prudce otevřel oči, když slyšel Billův šepot a jeho horký dech na své kůži. Tohle je prostě jenom zkouška. Zdali odolá pokušení a on musí odolat.

„Jo, je to… příjemné,“ odpověděl mu trochu trhaně a malinko natočil hlavu, aby viděl Billovi do obličeje. Spatřil šibalský úsměv, ale co jej štvalo, že mu neviděl do očí, neviděl, co se v nich mísí. „Mohl by sis prosím sundat ty brýle, ať ti vidím do očí, nemám to moc rád, když s někým mluvím a pořádně na něj nevidím,“ poprosil jej a doufal, že jeho přání bude vyplněno.

„Tak fajn, když ti na tom tak záleží,“ usmál se černovlásek a dal si své sluneční brýle do vlasů. Potom pokračoval dál v masírování. Když už nakonec nevěděl, co dalšího vymyslet a jak masírovat, nechal toho a slezl z Toma. Posadil se vedle něj na trávu do tureckého sedu, aby na něj dobře viděl.

Tom otevřel oči, a hned si všiml jednoho faktu. Bill nebyl namalovaný. Ani kapka toho sajrajtu, kterým si zakrýval obličej, aby si připadal lépe. Byla vidět jenom jeho přirozená krása, která Toma opravdu očarovala, takže teď byl v Billových sítích lapen úplně. Ani nedutal a pouze sledoval tu jeho něžnost a křehkost. Už nevypadal jako ten frajer z města, který nad vším ohrnuje nos. Vypadal tak přirozeně a obyčejně, pro Toma byl prostě nádherný a on už sám věděl, že opět zhřešil, jaké se mu to hlavou mihotaly myšlenky.

„Co je?“ zeptal se Bill trochu překvapeně, když zpozoroval Tomův pohled, jak se na něj dívá. Takhle se na něj díval poprvé a trochu ho to děsilo, a zároveň hodně překvapovalo.

„Víš, že vypadáš mnohem lépe, když na sobě nemáš tuny toho sajrajtu?“ Černovláska to natolik vykolejilo, že to bylo poprvé, co přišel o slova, a Tom to rychle poznal, byl bystrý, proto pokračoval.

„Opravdu jsi krásnější, takový jemný a křehký. Nevím, proč se maluješ, když pak schováváš něco tak pěkného.“ Slova z něj padala jako sněhové vločky z oblohy. Billa však nemrazily, nýbrž hřály. Tohle bylo to nejhezčí, co mu kdy kdo řekl. Musel se rychle vzpamatovat, aby nevypadl trapně, ale bylo už pozdě, už se tak cítil.

„Ehm… to si nemyslím. Vypadám jistě jako krtek,“ zasmál se a raději uhnul pohledem. Tahle chvíle byla opravdu zvláštní, vyvolala v Billovi tolik pocitů jako nikdy. Cítil se trapně, stydlivě, nevěděl, co říct.

„Ale ne, nevypadáš, vypadáš přirozeně krásně, vážně,“ usmál se na něj slabě Tom, nějak se přestal ovládat. Billovo kouzlo jej celého pohltilo.

„No…tak děkuju. Abys věděl, jsi první, kdo mi to řekl, a taky opravdu jeden z mála, kdo mě takhle vidí. Připadám si dost divně. Takový holý,“ přiznal se Bill a studem mu trochu růžověly tváře. Nebyl zvyklý o tomhle mluvit.

„Nemáš se vůbec za co stydět, neschovávej se pod tím,“ sledoval jej Tom a všímal si, jak uvedl Billa do rozpaků, a líbilo se mu to, přišlo mu to roztomilé.

„Poslyš, pojedeme ještě s pár přáteli stanovat do hor, je tam takové nádherné jezero, kde stanujeme často a nebude tam takové vedro, jako tady, jel bys taky?“ zeptal se po chvíli Tom, když byl rozhodnutý a ochotný tam Billa vzít. Byla tam nádherná příroda a čerstvý vzduch.

„A nejsem pro tvé přátele moc zkažený? Už jsem zaslechl, co se tady roznáší za drby,“ ušklíbl se a podrbal se ve vlasech.

„Pomluvy ignoruj, povídá se toho hodně. Tak chtěl bys jet? Mí přátelé jsou sice podobní jako já, jak jsi to říkal? Pošahaní? Ale myslím, že by to mohlo být fajn, seznámil by ses s více lidmi a třeba bychom ti nepřišli tak zaostalí,“ koukal na něj a slabě se usmíval.

„Rád pojedu, jenom je blbé, že neberete nějaký alkohol nebo aspoň trávu. To by bylo vzrůšo,“ zazubil se šibalsky.

„Ne, tohle opravdu nebereme. My se dokážeme bavit i bez takových věcí, uvidíš, že to bude fajn,“ usmál se na něj slabě. Aspoň doufal, že to Billa nebude nudit a nebude chtít jet hned po první noci domů.

***

Nastal den odjezdu. Rozhodli se jet na celý týden, takže si s sebou brali opravdu dost věcí, aby jim to stačilo, a hlavně Bill. Nevěděl, co si má vzít, ale Tom mu poradil. Přesto toho měl vážně hodně. Účastníků bylo celkem pět. Tří kluci a dvě holky. Všichni se vešli do jednoho auta i společně s jejich zavazadly.

Zprvu vládlo cestou takové napjaté ticho, nikdo nevěděl, co by měl v přítomnosti jejich nového člena říct, tak spustil Bill.

„Jak dlouho už takhle jezdíte?“ Seděl vepředu s Tomem, který řídil, takže se na ně otočil dozadu. Odpověděl mu hnědovlasý kluk, stejně starý, jako byli oni. Měl milý obličej a krásně modré oči jako nebe, jmenoval se Matt.

„Bude to už asi pátým rokem, řekl bych. Mám pravdu?“ obrátil svůj pohled na děvčata. Jedna dívka s vlasy barvy slámy jenom přikývla a stydlivě se usmála, jmenovala se Meredith.

„Mohla bych se tě na něco zeptat?“ zeptala se po chvíli i druhá dívka s krátkými hnědými vlasy, zelenýma očima jako jarní listy rostlin a štíhlou postavou.

„Jenom se ptej, já se nebojím,“ zasmál se trochu Bill a viděl malý úsměv na Tomově tváři a pak, jak mu úsměv opadl. Zřejmě věděl, na co se chtěla hnědovlasá dívka jménem Lindsy zeptat.

„Je pravda, co se po vesnici o tobě povídá?“ zeptala se trochu opatrněji, protože věděla, že to není moc vhodné téma. Billa to však nijak neštvalo, byl na pomluvy zvyklý.

„A co se o mně povídá, nějak to moc nevnímám, takové nepodstatné věci,“ usmál se na ni mile a pozoroval všechny tři, jak na chvíli tiše a zaraženě seděli.

„Povídá se, že prý máš něco společného s černou magií. Dokonce jsem zaslechla nějaké dvě stařenky, že máš smlouvu s ďáblem, ale tohle mi moc nesedí. Taky se povídá, že jsi zvrhlý, zkažený a nestydíš se, a taky se povídá, že jsi…“ zasekla se Lindsy, která se kupodivu nějak moc rozpovídala a jenom pohlédla na své kamarády.

„Co se ještě povídá?“ vyzval ji Bill. Opravdu jej zajímalo, jakou pikantnost se ještě dozví.

„Že jsi prý homosexuál,“ řekla to tak stydlivě, jako kdyby se za to slovo sama styděla. Bill se jenom zasmál, jak mu to všechno přišlo vtipné. Zdejší občané brali všechno tak vážně, až to nebylo pěkné.

Když se konečně uklidnil, tak se pohodlně usadil a sledoval cestu. Ve zpětném zrcátku si všiml těch napjatých, a zároveň zaražených pohledů. Tohle si skutečně užíval.

„Tak abych vám to objasnil. Fakt černou magii nepraktikuju, ani nevím jak. Smlouvu s ďáblem rozhodně nemám, na ďábla nevěřím. A kdyby to šlo, tak bych chtěl mít trochu svaly,“ ušklíbl se a sledoval ty pohledy. „Ale kecám,“ zasmál se a pokračoval dál.

„Zvrhlý, zkažený jsem a rozhodně se nestydím, nemám ani trochu za co, a to, že jsem gay, je pravda. Nechávám se od kluků šukat, ale zase si nemyslete, že jsem nějaká běhna, s každým nejdu.“

„Bille, mírni se,“ napomenul jej trochu Tom. Ani nemusel vidět výrazy svých kamarádů, aby pochopil, co si teď myslí. On si už ale na ty Billovy narážky tak trochu zvykl.

„Ou sorry, že vás kazím,“ otočil se na ně a omluvně se usmál. „Vyletělo mi to z pusy,“ zakřenil se a zase se pohodlně usadil.

autor: Tina