You hold my destiny in your arms 6.

Probudilo ho nepříjemný chlad, který se dral k němu do pokoje přes pootevřené okno. Chvíli se snažil ten nepříjemný pocit zahnat, zachumlal se pořádně do své deky a pokoušel se zase nerušeně usnout. Když ale zima nepřestávala a foukalo přímo na něj, s tichým zakletím vstal a přešel k oknu, aby jej mohl zavřít. Otočil klikou a podíval se ven, kde byla černá, hustá tma a zaregistroval, že docela slušně prší. Trochu vyděšeně odstoupil, když se venku zablesklo, až se mu rozzářil celý skromný pokojík.

„Hloupá bouřka.“ Zamumlal Bill pro sebe, neměl zrovna tohle počasí v lásce, ale rozhodnul se tomu nějak nevěnovat pozornost. V tom probuzení zacítil menší zaškrábání v krku. Měl v něm vyschlo a potřeboval se nutně něčeho napít. Proto neváhal a rozešel se z pokoje ven v úmyslu, že se napije dole v kuchyni něčeho pořádně sladkého.

Pokud si pamatoval, kluci si všichni potrpěli na 100% džusy, přesně něco takového potřeboval. Potichu vyšel ze své jizby, našlapoval po špičkách, jako kdyby někoho mělo probudit každé jeho došlápnutí bosé nohy.

Byl už téměř na konci chodby a chtěl sejít první schod, když uslyšel jakýsi zvuk, z kterého mu naskočila husí kůže. V tu chvíli jako by zkameněl, rychle se přimáčknul ke zdi a vyčkal, jestli náhodou se mu to nezdálo a neuslyší hlas znova. A opravdu se po chvíli stalo znova… a znova. Bill v tom poznal ihned Taylera, jeho hrubý, nepříjemný hlas. Ten kluk hlasitě povzdychával a cosi mumlal, jenže to Bill neměl šanci rozluštit.

Rozešel se opravdu pomalu a opět po špičkách zpátky chodbou, aby zjistil, odkud zvuky vycházejí. Našlapoval podél zdi a zjistil, že všechny pokoje krom jeho, ze kterého vyšel a koupelny, jsou zavřené. Předtím, když chvátal do kuchyně, aby zahnal nepříjemnou žízeň, si ani nestačil všimnou malého stínu světla, který se dral skulinou z pootevřených dveří ven na chodbu, a taky přeslechnul i slabý proud sprchy, která byla zapnuta.

„Ah, bože…“ ozvalo se chraplavě z místnosti a Bill se přimáčknul zády na zeď těsně vedle dveří. Slyšel své srdce, jak prudce bilo rozrušením z toho, co slyšel. Bylo mu jasné, že v tuhle noční hodinu se někdo oddává slastným pocitům – ten někdo byl Tayler a Bill mohl jen hádat, kdo je jeho společníkem, protože kluci tady k sobě měli velice blízko, jak si stačil za tu chvíli všimnout. Pootevřel ústa, aby nabral trochu kyslíku, a opatrně se natáhnul, aby mohl okem zjistit situaci.

„Drž!“ Uslyšel další hlas, sotva se stačil rozhlídnout a polilo jej absolutní horko. Sledoval chlapce, který byl opřen břichem o studené kachličky ve sprchovém koutu, jak jeho obličej byl až zmuchlaný, jak se tváří dřel o zeď, a jeho přivřené oči a pootevřená ústa slastí tvořila opravdu vzrušivý obraz. Bill sjel jeho linii hubeného těla, až narazil na velké, mužné dlaně, které držely Taylera až křečovitě za boky, nehty se zarývaly pod kůži svou nezkrotností.

Bushido si držel svého milence tak pevně, že ani nedbal na fakt, že by ho to mohlo asi bolet. Protože když své ruce posunul o něco níže na stehna, Bill mohl sledovat zarudlé otisky na chlapcově pokožce. Bill polknul – tušil, že by měl rychle vycouvat a vrátit se do pokoje, protože tohle bylo neslušné a zvrácené někoho pozorovat při sexu. Ale nedonutil své nohy k jedinému hnutí, jeho podvědomí chtělo být divákem téhle scény, protože chlapec se sám dostával do vzrušení z podívané. Nemohl od páru odtrhnout oči, přestat sledovat snědé boky, jak chtivě přirážejí do těla, přestat sledovat, jak Tayler se vybízí a s každým Anisovým přírazem se prohýbá lacině proti němu, nemohl přestat sledovat především Bushida a jeho zkřivený obličej slastí.

Anis v další chvíli Taye obrátil prudce čelem k němu a přidržel mu ruce nad hlavou. Až surově jej kousal do krku, že mladík sténal občas i bolestí, ale nehodlal nijak odporovat, či Bushida zastavovat. Naopak ještě nastavoval krk, aby mu tím zlehčil přístup ke svému krku. Anisovy dlaně se sunuly přes celé jeho tělo zpátky k bokům a opět se vnořil do jeho těla hned potom, co mu roztáhnul nohy dostatečně daleko od sebe. Ozvalo se další srdceryvné vykřiknutí a Bill se málem zalykal. S každou další vteřinou si uvědomoval, že touží po tom být na Taylerově místě a nechávat se takhle levně prznit.

„Líbí se ti to?“ ozval se Anis chraplavým hlasem. Jeho hlas byl tak hluboký a poznamenaný vzrušením, že by se z toho musel oklepat každý včetně Billa. Až moc byl zahloubaný v té dokonalé podívané a touze, že se neudržel.

„Ano.“ Zasténal potichu, přesto dost hlasitě, aby upoutal pozornost přítomných. Bohužel bylo příliš pozdě, když si uvědomil, že svou myšlenku vyslovil nahlas. Plácnul se přes pusu a koulil oči na pár, který se okamžitě otočil za nečekanou odpovědí. Bylo mu jasné, že tohle naprosto podělal. Sledoval chvíli Taylerův vyděšený pohled, vzápětí po tom, co zjistil, kdo je jejich divákem, tak naprosto rozzuřený. Zato Bushido pozvednul své tmavé obočí a Bill by se vsadil, že na jeho tváři hrál pobavený úšklebek.

„Koukám, že jsme měli vzácného hosta.“ Zasmál se hluboce Anis a olíznul si rty. Bill nevěděl, co by měl říct, proto rychle vycouval bez dalšího čekání a rozeběhnul se ke svému pokoji, kde se radši zavřel a opřel se o ně zády. Položil svou ruku na srdce, které splašeně tlouklo, a oddychnul si. Sice jeho pokoj nebyl žádnou jistou krytinou, ale cítil se tady lépe a bezpečněji.

„Opovaž se.“ Zakňoural vyčerpaně směrem ke svému rozkroku, který se už začínal hodnou dobu probouzet. „To ne.“ Dodal po chvíli a zněl dost poraženě. Stále se zastával toho, že není žádná děvka, že sem pořád nepatří, ale pořád je to lepší, než se trmácet ulicí. Bral jako osobní porážku, když celou tu dobu, co sledoval akci mezi Bushidem a Taylerem, toužil být na místě Taye. Že přesně toužil po těch dotecích a té péči, až byla zřejmě trochu majetnická a surová, chtěl to. Toužil po Bushidovi, cítit jeho tělo, jeho vůni, jeho vzrušením podtržený tón hlasu.

Odebral se do své postele, kam spadl, a přes jeho veškeré zakazování ulehl na břicho a pravou ruku pomalu sunul ke svému napnutému klínu, který se hlásil o pozornost. Nebylo cesty zpět, věděl, že se neuklidní, dokud se tohohle nezbaví. Zabořil obličej do polštáře a trochu se prohnul, aby jeho dlaň měla lepší přístup a mohla tak uspokojit jeho choutky. Proklouznul pod své prádlo a začal se zlehka hladit bříšky prstů. Povzdychnul slastně a přivíral oči. Jeho hlavou se hnal obrázek Bushida. Tentokrát nemyslel na to, co viděl před chvílí, ale na to, kdy navštívil jeho ložnici a měl ten krátký incident on s ním.

„Ah, Anisi.“ Šeptnul pro sebe a pevně omotal svůj penis dlaní a mnul ho s veškerou snahou udělat si tak co nejlépe. Pomalu začal svou rukou jezdit tam a zpátky a sledoval zeď před sebou omámeně. V ten moment mu přišlo tolik líto, že tenkrát nepustil Bushida k tělu více, že mu nedovolil jako prvnímu ochutnat své tělo, že si to až vyčítal. Nechtěl, ale přesně tak se teď cítil.

V tom rozpoložení si ani nestačil všimnout, že svůj pokoj už neobývá sám, ale má společnost. Bushido stál v tichosti mezi futry ode dveří a sledoval chlapcovo počínání. Jak se Bill živelně prohýbal v páteři, když se stisknul o něco silněji, jak naříkal a občas zaslechnul své jméno. Dosáhl svého a donutil ho, aby se mu objevoval ve jeho erotických myšlenkách. Pousmál se pro sebe.

Ještě chvíli měl strpení, chlapcova ruka zrychlovala, jak vnímal, a ve chvíli, kdy se Bill otočil prudce na záda, prohnul se v zádech a poskytnul tak Bushidovi dokonalý pohled na jeho počítání, neodolal a rozešel se přímo k němu, měl chuť ho opět trochu vyprovokovat a popostrčit ho tou cestou, kdy se přijde Anisovi sám nabídnout.

„Páni, to tě ta podívaná docela dost rozrušila, co?“ zastavil se těsně u postele nad chlapcem. Bill prudce otevřel oči a ihned se zavřeštěním vytáhnul ruku ze svého klína a snažil se co nejrychleji nahmatat svou peřinu, aby se mohl před dotyčným schovat až po krk. Bushido byl ale pohotovější, chvatně po dece sáhnul a stáhnul ji k sobě tak, aby na ni Bill nemohl.

„Vrať mi tu deku!“ Osopil se na Bushida a děkoval té tmě, která kolem panovala, protože byl studem červený pomalu až na zádech.

„Proč, já myslím, že ti musí být teplo dost.“ Usmál se Anis a odhodil ji na důkaz svých slov na druhou stranu pokoje. Bill zrozpačitěl a stáhnul se více ke zdi, když si Bushido přisednul. „No tak, co se mě straníš, máš strach, dítě?“ zasmál se hravě a chytil chlapce za loket. Přes jeho menší protesty ho přitáhnul opět blíž k sobě. Bill to nakonec vzdal, nemělo cenu odporovat.

„Co ode mne chceš?“ zamručel rozmrzele, stále vzrušen na maximum. Chtěl být sám, chtěl dokončit to, co začal, chtěl utlumit svou erekci, která až bolela.

„Co jsi chtěl ty?“ Bushido donutil stlačením chlapce lehnout zpátky na záda, Bill se nechal. Odvrátil od něj hlavu, bylo mu jasné, co má na mysli. „To je v pořádku, já se na tebe nezlobím.“ Usmál se a sjel dvěma prsty po Billově hrudi až dolů k boxerkám, kde vystupovala příliš nápadná boule. Billovi to až teď došlo a protočil očima, jak moc mu bylo trapně. Trochu zasténal, aby zaprotestoval, ale zároveň to bylo zasténání prošení.

„Šel jsem se jen napít.“

„Do koupelny?“

„Do kuchyně!“ vyhrknul hlasitěji, protože se mu Anisova dlaň dobývala do klína. Druhou rukou mu stáhnul boxerky o něco níže, aby mu nepřekážely, a bez zdržování kolem něj obtočil svou silnou ruku. Začal chlapce honit tak zkušeným způsobem, že Bill se nezmohl na protestování.

„Pak nechápu, co jsi dělal u koupelny.“

„Kašli na to.“ Zaúpěl Bill a dlaní prohrábnul své vlasy a lehce se prohnul boky proti laskající dlani. Vzdychal tak intenzivně, že to na Bushida působilo dokonale. Pomalu, beze spěchu třel vzdouvající se penis a občas něco zamručel, když sledoval chlapcovy reakce či výrazy v obličeji. Netrvalo dlouho, protože Bill už si sám se sebou hrál dost dlouho, než se jeho boky vzepjaly, zajíkal se vlastním blahem a Bushidovu dlaň smáčel dávkou spermatu.

„Vidíš,“ sklonil se k němu Anis a usmíval se, „já umím být velkorysý ke všem svým úlovkům. Jen mi příště, prosím, nelez do koupelny, když se zrovna věnuju někomu jinému. Pokud to nebudeš ty sám.“ Otřel se o chlapcovy rty tak něžně, že Bill zafuněl a zavřel oči. Když je opět otevřel, jeho pokoje zel prázdnotou opět, dveře byly zavřené.

Těkal očima po pokoji dobrou půlhodinu. Venku stále vládnul déšť a občas hlasitě zahřmělo. Zvednul se a došel si pro svou peřinu, pohozenou stále vedle skříně na druhé straně od jeho postele. Zůstal stát, tisknouc ji u sebe, a zabořil do ní obličej. Potichu zaštkal do peřiny, až se jeho drobná ramena otřásla a nechal tak vstřebávat všechno své veškeré rozpoložení z posledních pár minut. Ten zatracený muž, ten arab, uměl tak dobře s člověkem manipulovat, až to chlapce děsilo. Chtěl být silný, ale v jeho příležitosti se mu sebekontrola naprosto vymykala z rukou. Chtěl být tím těžkým cílem, pro který bude Bushido bojovat, možná se i vztekat. Ale teď, tímhle okamžikem mu muselo být jasné, že Bill bude stejně tak jednoduchý jako všichni. Jako všichni ‚mazlíčci‘ z branže.

„Nelze to ovládnout. Nelze.“ Hlasitě vzlyknul a zvenčí se mu ozvalo jako odpověď další mohutné zahřmění.

autor: PeTiŠka