Selling Cheap 9.

autor: Darkbeth & Hina

Pozdravení! Tady máte nový díl, a zároveň s ním vám chceme s Hinou říct, že si opravdu vážíme komentářů, které od vás povídka dostává. Užijte si pokračování naší povídky. Vaše Darkbeth a Hina 🙂

Když přišel konec týdne, Bill byl čím dál tím víc nervóznější. Nevěděl, co ho čeká, a raději by to ani nezjistil.

Nerad si to přiznával, ale za tu dobu, co neviděl Toma, se mu po něm často stýskalo. Často přemýšlel o jejich posledním setkání a o tom, jak na něj byl Tom milý.

Když v pátek skončila škola a Bill se chystal jít domů, na chodbě mu zkřížil cestu Andy. Jeho obličej, který většinou zdobil úsměv, byl nyní zamračený a vypadal o několik let starší.

„Bille, chci si s tebou promluvit,“ řekl Billovi vážným hlasem a v jeho očích byly vidět starosti.

„Promiň, Andy, ale dneska nemám čas. Snad někdy jindy,“ odpověděl mu Bill, ale pohled sklopil k zemi. Andy by poznal, že se něco děje. A o to Bill rozhodně nestál.

„Ne, Bille. Chci s tebou mluvit teď,“ štěkl najednou naštvaně Andy a hrubě chytil Billa za paži. Bill se na něj překvapeně podíval.

„Andy, nech mě!“ pípl Bill a vytrhl se z Andyho silného sevření. Ještě se na něj jednou podíval, a pak se raději rozběhl pryč od Andyho, směrem domů a za svým novým zákazníkem.

Utíkal napříč ulicemi a ani si neuvědomil, že se žene přímo do pasti. Udýchaně se zastavil až před dveřmi jeho domova a snažil si zklidnit dech. Vyčítal si, jak se zachoval k Andymu, ale to, jak ho chytl… moc mu to připomínalo to, co tak nenáviděl. To, co musel dělat. Když se trochu uklidnil, tak otevřel dveře bytu, ve kterém bylo podezřele ticho.

„Tati?“ zavolal do bytu, ale nic se neozývalo. Vydal se proto dál, až narazil v obýváku na otce, jak leží rozvalený na pohovce. A samozřejmě měl v ruce alkohol.

„No to je dost,“ ušklíbl se, ale nekřičel na něj. Vlastně se tvářil spokojeně.

„A-ahoj,“ dostal ze sebe překvapeně Bill, přičemž nejistě přešlápl. Tohle se mu nelíbilo.

„Měl by ses jít osprchovat. Na večer máš domluvenej ten kšeft. Dá mi za tebe dvacet táců, tak se snaž,“ zasyčel Billův otec a samolibě se usmíval.

„A kdo to je?“ zeptal se z posledních sil Bill.

„Moc milý pán. Sice trochu starší, ale peněz má dost,“ řekl mu otec s klidem a dál už se mu nevěnoval. Bill za sebou zavřel dveře koupelny a na pokraji zhroucení přemýšlel, co dělat. Jeho zrak padl na mobil, který se vedle něj válel na podlaze.

Připadalo mu to jako znamení. Ale nevěděl, jestli dobré nebo špatné. Napadl ho jen jeden člověk, který by ho mohl zachránit. I když dá se tomu vůbec říkat záchrana?

Bill se natáhl pro svůj mobil a dlouze se na něj zadíval. Mám, nebo nemám? Zeptal se sám sebe. Jestli mu zavolá, stejně se nic nezlepší. Stane se to, co vždycky. Ale možná to nebude tak hrozné jako s jeho novým zákazníkem. Možná, že bude znovu jemný. Nebo taky ne…Pomyslel si Bill.

Nakonec mobil položil nazpět a šel se umýt. Pečlivě se osprchoval a umyl si vlasy. Stále ale pohledem hypnotizoval svůj mobil. Snad doufal, že mu Tom zavolá sám. Ale toho se nedočkal. Když už byl celý umytý, naposledy se prosebně podíval na mobil, a když se ani teď nic nestalo, nervózně se nadechl a vyšel z koupelny.

Měl ještě pár hodin čas, tak se stihl ještě namalovat, když se pomalu chýlil čas. Bill se nakonec rozhodl. Sám Tomovi zavolá. Potichu se proplížil do koupelny a sebral ze země mobil, který tam nechal. Našel v seznamu Tomovo jméno, ale pak se zasekl. Co mu vlastně řekne? Nakonec jen vyčerpaně zakroutil hlavou a dal vyzvánět. Když už to chtěl položit, protože to Tom nezvedal, tak uslyšel jeho hlas.

„Prosím?“ ozvalo se z telefonu.

„Ahoj, Tome. Tady Bill,“ šeptl Bill jen. Bál se ho o to požádat, ale zároveň věděl, že je to vysvobození.

„Ahoj, Bille. Chceš si na mě udělat čas?“ zeptal se skoro okamžitě.

„No já… potřeboval bych pomoct,“ pípl Bill.

„Pomoc?“ zeptal se nechápavě Tom. „No, jestli se chceš zbavit… řekněme své potřeby, tak jsem ti kdykoli k dispozici.“ dodal Tom a Bill si byl jistý, že se usmívá.

„To není tak úplně to, s čím potřebuju pomoct,“ špitl Bill.

„Tak co jiného bys potřeboval, kocourku?“ zeptal se znovu Tom.

„No, já… teda spíš otec…“ začal Bill, když v tom uslyšel nějaký cizí hlas, který se bavil s otcem. Proto okamžitě zmlkl a zaposlouchal se do otcova rozhovoru.

„Samozřejmě, ale budu chtít dvacet pět tisíc,“ dořekl Billův otec a v jeho hlase byla slyšet vychytralost a podlost.

„Dobrá, tak jsme tedy domluveni. Tady máte ty peníze,“ řekl druhý hlas, který ale Bill neznal. „A kde ho vlastně mám? Doufám, že už je připravený, nechci čekat.“

Billa z poslouchání vytrhl Tomův hlas. „Haló Bille! Seš tam?“ křičel do telefonu Tom.

„Ano, promiň,“ špitl Bill. Jeho hlas byl tichý. Slyšel, jak ke koupelně někdo jde. Tak sakra, Bille, řekni mu to! Okřikl se v duchu Bill.

Když v tom na dveře do koupelny někdo zaťukal. „Bille, seš už hotovej? Máš tady zákazníka,“ promluvil otcův hlas.

„Bille, co se děje?“ uslyšel ještě Bill Tomův hlas v telefonu.

Bill smutně vypnul hovor a věděl, že už je všechno zbytečné. Pořádně se nadechl a odhodlaně vyšel ze dveří.

„Tak, tady ho máte,“ ušklíbl se Billův otec, načež ho vystrčil ze dveří vstříc neznámému muži.

„Čau, kotě. Jsem John,“ ušklíbl se postarší muž a změřil si Billa lačným pohledem.

„Dobrý večer,“ špitl Bill.

„Aww, ten je sladkej. No, za pár hodin ti ho vrátím,“ zasmál se John.

„Užij si to,“ mrkl na něj Billův otec a nadšeně si přepočítával peníze.

„O to se neboj,“ zasmál se ještě jednou John, než i s Billem zmizel za dveřmi.

„Vezmu tě do jednoho moc pěknýho hotelu,“ zašeptal mu John do ucha a Bill se zhnuseně otřásl. Mohlo mu být tak přes čtyřicet. Nebyl sice tolik starý, ale i tak do bylo pro Billa proti srsti.

Jakmile nasedli do auta, které stálo před Billovým domem, John dal pokyn řidiči, aby vyrazil.

„Tak co, kocourku? Jak to máš nejraději?“ začal s oplzlými otázkami John a položil svou ruku na Billovo stehno. Bill na to nic neřekl, jen se víc posunul na svou stranu sedadla.

„Ale no tak! Nemusíš být tak ostýchavý. Rád ti vyhovím…“ začal znovu John a rukou pomalu přejížděl stále víc nahoru, dokud se nedostal k Billovu rozkroku.

„Co to…!“ vyhrkl Bill.

„Nedělej, že jsi tak nevinný! Mám rád, když jsou koloušci jako ty trochu stydliví, ale co je moc, to je moc!“ vyprskl John a druhou rukou chytil Billa pevně za bradu.

„Máš krásný obličej,“ pošeptal Billovi přímo do ucha. „A taky rty.“ Billovi se z těch jeho řečí dělalo špatně. Jak rád by teď byl někde jinde. Kdekoli, jen ne tady a s ním.

John se najednou naklonil k Billovi a dravě ho políbil. Jazykem se snažil dostat do Billovy pusy, ale to se mu nepodařilo. S jemným hrknutím totiž zastavilo auto přímo před obrovským hotelem a řidič mu oznámil, že dojeli na místo.

„Vystup si,“ štěkl na něj nepříjemně muž, který už začal být nedočkavý a při pohledu na Billa značně nadržený. Neustále musel Billovo tělo sjíždět pohledem, až z toho bylo Billovi zle. Proč nemůže vést normální život? Tuhle otázku si pokládal snad každý den. Spousta jeho vrstevníků mohla mít ten luxus být rozmazlený a drzý na své rodiče a ničeho si nevážit. Bill tohle nikdy nezažil. S povzdechnutím vystoupil z auta a následoval Johna do hotelu. Stejně jako tenkrát s Tomem za celou cestu do pokoje nepromluvili, ale přesto mu to ticho teď přišlo stokrát horší a téměř ho tlačilo do uší. Chtěl odsud utéct, ale věděl, že tohle si nemůže dovolit. Sledoval čísla pater ve výtahu a modlil se, aby jejich pokoj byl co nejvýše. Alespoň jednou ho někdo vyslyšel. Výtah se zastavil ve dvanáctém patře a oba vystoupili. John oplzle obmotal Billovi paži kolem boků, přičemž stále sjížděl na jeho zadeček, který v dlani stiskával.

„Za chvíli budeš v ráji,“ pošeptal mu do ouška a následně po něm přejel jazykem. Bill se zhnuseně otřásl a snažil se nic nevnímat.

Když John otevřel dveře do velkého pokoje, Billa ovanula štiplavá vůně. V pokoji bylo zapáleno několik svíček, které zřejmě vydávaly tuto nepřirozenou vůni. Velká okna, z kterých by mohl být nádherný pohled na potemnělé město, byla nyní zatažena silnými závěsy.

„Tak co, kocourku? Líbí se ti tady?“ zaslechl Bill a ucítil na svém těle Johnovy ruce. „Jestli se ti tady líbí, tak bychom sem mohli chodit častěji,“ šeptal dál John a přitiskl se svým tělem ještě víc k Billovi. Jazykem mu dlouze olízl krk a jeho ruce začaly pomalu rozepínat pásek u Billových kalhot.

Jakmile byly Billovy kalhoty rozepnuté, John si Billa rychle otočil čelem k sobě.

„Jsi nádherný. Ale bez oblečení budeš ještě víc,“ řekl a na malou chvíli se Billovi zadíval do očí. Bill své oči ale sklopil k zemi, když mu John strhl kalhoty a klekl si před něj. Ten se na Billa jen nadrženě podíval a rukou mu přejel přes stehno.

„Ahmm…“ kuňkl Bill a snažil se zahnat ten nepříjemný pocit, který v něm každou chvílí narůstal.

„Copak? Líbí se ti to?“ zamumlal muž klečící před Billem. Bill mu na to ale nic neřekl a raději byl dál potichu. John to ale vzal jako souhlas k jeho otázce. Proto se hlavou přiblížil k Billovi a jazykem mu začal dělat vlhkou cestičku od stehna až k tříslům. Přitom do Billa začal tlačit směrem k velké posteli.

„Už mám na tebe takovou chuť,“ olízl si rty John a myslel si, bůhvíjak přitom nevypadá smyslně. Bohužel, opak byl pravdou. Bill se snažil potlačit nepříjemné zachvění a raději se i přes všechen odpor snažil trochu spolupracovat, aby ty peníze získal. Zhluboka se nadechl a pomalu sjel dlaněmi na Johnovu bouli v rozkroku, přičemž ji slabě stiskl. Efekt to ovšem mělo.

„Já věděl, že budeš dobrá kurvička,“ zasténal John a začal z Billa servávat oblečení. Lačně přejížděl dlaní po Billově těle, zkoumajíc každý detail mladistvé pokožky. Jak dlouho už pod ním neležel někdo mladý, svěží… John se úchylně usmál a sám si začal stahovat oblečení. Nestyděl se. Kalhoty si stáhl rovnou i s trenýrkama, které nosil. Když Bill spatřil jeho tělo, tak najednou zatoužil mít nad sebou Tomovo silné, krásné tělo. Ačkoliv by ho měl nenávidět, cítil z něho i jakousi ochranu. Jako by ho znal už dlouho. I když to bylo samozřejmě absurdní.

„Tak kočičko, teď si pěkně užijeme,“ zasmál se úchylně John a přetočil Billa na bříško.

„Ah…“zasténal hraně Bill, když u svého vstupu ucítil něco velkého. Chtěl to mít už co nejdřív za sebou.

„Seš tak rajcovní,“ šeptl oplzle John a roztáhl Billovy nohy co nejvíc od sebe. „Máš tak krásné tělo. Tak mladé a svěží. Dalo by se s ním dělat tolik věcí…“ šeptal dál John, když do Billa tvrdě přirazil.

Billa jeho rychlý vstup překvapil. Z úst se mu dostal hlasitý výkřik a prsty pevně chytil prostěradlo.

John do něj stále přirážel a pokaždé vykřikl Billovo jméno. Bill pod ním jen zmoženě ležel a při každém přírazu se stáhnul, jak nejvíc mohl. Nemohl si pomoct, ale v mysli se mu znovu vybavovaly vzpomínky na Toma. Část jeho mysli si dokonce představovala, že místo Johna je tu s ním právě Tom.

„Sténej, kurvičko! No tak, jen do toho!“ vykřikl udýchaně John. Bill to sotva zaslechl, ale nakonec udělal, jak John chtěl.

„Ach!“ zasténal Bill a před očima se mu objevil obličej Toma.

„Sténej víc!“ vykřikl znovu John. Billovi se točila hlava a v ústech měl sucho. Ale i přes to poslechl.

„Já… já nemůžu!“ vykřikl Bill a silněji stiskl prostěradlo, které drtil v rukách.

„Víc!“ křikl John a silně do Billa přirazil.

„Kurva, Tome!“ vykřikl konečně Bill, když ucítil, jak se jeho tělo plní Johnovým spermatem.

autor: Darkbeth & Hina