autor: B-kay
„Nikdy bych neřekl, že na světě existuje něco tak krásného,“ pohled, který Bill věnoval Tomovým očím, byl sice unavený, přesto všechno však jeho oči vyzařovaly klid a něhu.
Přivřenýma očima sledoval Toma, sklánějícího se nad ním, jak pomalounku pokrýval drobnými polibky jeho bříško i vystouplé kyčle. Jakmile jeho rty sklouzly ještě níž a pootevřené tiše vyčkávaly na reakci, téměř neslyšně zasténal a vzápětí si omámeně skousl rty.
„Ty jsi mnohem krásnější, Bille,“ šeptal Tom proti bledé pokožce a nedokázal se nasytit tepla i vůně, kterou vyzařovala. Spodním rtem mapoval místa posetá husí kůží a on sám se jí při pohledu na Billa nedokázal ubránit.
Billovo tělo bylo přímo mistrovským dílem. Ještě nikdy předtím nic tak kouzelného neviděl. Na chlapce vypadal skutečně výjimečně. Jeho tvář byla přímo panenkovsky krásná stejně jako i jeho tělo, které bylo už jenom na pohled neuvěřitelně křehké, a právě proto v Tomovi vyvolávalo pocit, že by mu silnějším dotekem snad mohl ublížit.
„Doufám, že jsem se nenechal příliš unést. Nechtěl jsem ti způsobit bolest,“ své obavy vyslovil i nahlas a pohledem utkvěl na Billových pootevřených rtech.
„Nezpůsobil jsi mi bolest. Právě naopak. Bylo to moc krásné,“ spokojeně se usmál a nadzvedl se tak, aby mohl věnovat Tomovým rtům procítěný polibek.
„To bylo jen…,“ Tom se zhluboka nadechl a na krátkou chvíli sklonil hlavu.
„Jen co?“
„Chtěl bych ti dát víc,“ zašeptal ve chvíli, kdy na líci ucítil měkké pohlazení.
„Dal jsi mi úplně všechno, Tome, a každým dnem mi dáváš pořád víc a víc. Opravdu si myslíš, že to ještě pořád není dost? Mně na penězích vůbec nezáleží. Nesoudím lidi podle velikosti jejich bankovních kont, ale podle toho, jací jsou uvnitř,“ Bill mu pomalu nadzvedl hlavu a zadíval se do jeho uslzených očí.
Věděl, že Tom byl stejně jako on jenom člověkem, ale chvíle, kdy měl v očích slzy a z posledních sil se bránil pláči, jej pokaždé nepříjemně překvapily.
„Víš, že jsi mé jediné štěstí, Bille? Jsi takový můj talisman pro štěstí a já si neumím představit, jaké to bude, až mi odjedeš,“ Bill neodpověděl. Nebylo to jenom z důvodu, že jeho chvějící se rty prostě nedokázaly vyslovit jediné slůvko, bylo to zejména proto, že by se pak jistě rozplakal, a to nechtěl. Nechtěl Toma ještě více trápit, a právě proto jenom tiše sklonil hlavu a natáhl dlaň ke svým kalhotám. Tom jej sledoval smutným pohledem a ve chvíli, kdy jej Bill poprosil, zdali by mohl na chvíli zavřít oči, jej okamžitě poslechl.
Zhluboka se nadechl, stiskl víčka a očekával, co se bude dít dál.
„Pamatuješ se na slova toho maličkého chlapce, Tome? Pamatuješ, co ti řekl, když si od tebe ten přívěšek vzal?“ Tom se neubránil tichému vydechnutí. Bill mu tiše sténal jednotlivá slova do ucha a Toma jeho krásně zbarvený hlas přímo vzrušoval.
Třásl se po celém těle a ve chvíli, kdy se Billovy rty nevědomky otřely o jeho ušní lalůček, myslel, že každou chvilku omdlí. Rychle přikývl, neschopen promluvit. „Co přesně řekl?“ Bill nepřestával ve vábivém sténání do Tomova ucha. Tom se sice zatvářil mírně překvapeně, netušil, proč se jej na to Bill ptá, a už vůbec ne, proč se jej na to ptá v takové chvíli, ale zapřemýšlel a pokusil se je zformulovat tak, jak si je pamatoval.
„Řekl, že…,“ z hrdla mu unikl mučivý sten ve chvíli, kdy Bill pomalounku vylezl na jeho klín a přímo ničivým tempem omotával své dlouhé nohy kolem Tomových boků tak dlouho, dokud je nesevřel ve vášnivém objetí, „že mi jej vrátí hned, jakmile se vyplní jeho přání,“ zavzdychal a vnímal Billovy ruce, plazící se přes jeho ramena až ke krku. Tempo jeho doteků, tak líné a pomalé, v něm probouzelo ještě větší touhu a způsobovalo, že se jeho tělo chvělo stejně jako to Billovo.
„Víš, co si tehdy přál?“ Tom už nedokázal přemýšlet nad významem Billových slov.
Rychle zavrtěl hlavou a bezmocně omotal své ruce kolem Billových boků, aby jej mohl poslepu přitisknout na své rozpálené tělo. „Přál si, aby tě ještě někdy spatřil, a to přání se mu skutečně vyplnilo,“ Billův hlas byl v té chvíli tak tichý, že měl Tom problémy zaslechnout každé slovo, přesto mu však dokázal porozumět. Prudce otevřel oči, vzal Billovu tvář do dlaní a sledoval každý její milimetr. Jakmile naklonil hlavu, uvědomil si, že Billovy ruce, plazící se přes jeho ramena až ke krku, jej nehladily. Připínali mu na krk přívěšek, který neviděl téměř sedmnáct let.
„To není pravda,“ pípl a v očích se mu opět zjevily slzy, jakmile se pozorněji zahleděl na jednoduchý přívěšek, který dostal ke svým pátým narozeninám od svých rodičů a týden na to jej daroval tomu malému chlapci.
Opatrně jej vzal mezi prsty a nehtem obkreslil drobné iniciály svého jména. Byla to pravda.
„Vím, že jsem ti jej měl dát již dřív, ale měl jsem strach. Nevěděl jsem, jak zareaguješ, zdali se na mě nebudeš zlobit, ale už jsem to déle nevydržel. Chci, abys jej měl u sebe, protože-“ zběsilý proud jeho slov byl zastaven jediným Tomovým pohledem. Díval se na něj pohledem plným něhy.
„Jsi to ty,“ zašeptal, ukazováčkem jej pohladil po tváři a sledoval, že oči, které k němu láskyplně vzhlížely, byly stejně tak kouzelné a hluboké, jako oči toho malého dítěte.
Nemohl tomu uvěřit.
Opět jej měl u sebe. Držel jej ve svém náručí úplně stejně jako před lety. Tak krásně nevinného a křehkého.
„Svůj první polibek jsem dostal od tebe,“ vydechl ve chvíli, kdy si uvědomil tu skutečnost a Billovy jemně zrůžověly tváře při vzpomínce na svůj skutečně odvážný čin. Pusa na líčko, chtěla pro tak malé dítě skutečně velikou dávku odvahy.
„B-bylo to poděkování,“ pousmál se.
„Víš, že jsi mě tehdy naprosto okouzlil? Úplně stejně jako tehdy, kdy jsme se poprvé potkali. Po tváři ti stékaly kapky deště a stejně tak jsi i voněl. A když jsi na mě promluvil, byl jsem v tom až po uši.“ Bill si vesele skousl spodní ret, naklonil se ke své lásce a dlouze jej políbil.
„Tak to jsme byli dva,“ usmál se proti Tomovým plným rtům, a vzápětí hladově pootevřel rty.
Nic víc však nestihl udělat, jelikož se vzápětí všude kolem rozlehl zvuk hlasitého klepání. Bill sebou polekaně trhl a vyděšeným pohledem utkvěl na Tomovi, který se tvářil podobně.
„Tome, otevři, to jsem já,“ Geo zpoza dveří ještě jednou hlasitě zaklepal, a tím je donutil, ačkoliv nechtěně, vstát a urychleně se začít oblékat. Tom měl sto chutí Gea praštit, protože jim tím zmařil dokonalou šanci se ještě chvilku pomazlit.
Ve spěchu na sebe hodil své špinavé kalhoty i tílko, počkal, dokud se i Bill neoblékl, a poté rychle přiběhl ke dveřím.
Snažil se tvářit spokojeně, ale mírná červeň ve tváří obou a Billovy rozcuchané vlasy jasně naznačovaly, čemu se posledních několik minut věnovali.
„No to trvalo. Cos tady vyváděl?!“ Georg přímo vletěl dovnitř, a hned na první pohled na něm bylo vidět, že je naštvaný. Jakmile však spatřil v rohu místnosti jemně se usmívajícího Billa, pochopil a věnoval oběma omluvný úsměv.
„Omlouvám se, že jsem sem jen tak vpadl, ale ta malá otrava si tady zapomněla nějakého plyšáka,“ promluvil na jeden nádech a rychle se rozhlédl kolem sebe, zdali jej někde neuvidí pohozeného.
Mezitím dovnitř vběhl i malý Alwin i přesto, že mu to Geo zakázal, a rychle utíkal k místu, kde si jej nechal.
„Není to jenom plyšák, je to můj medvídek,“ brumlal si pod nos a ošklivě na svého staršího bratra zahlížel.
Geo byl na něj po celý den skutečně zlý, a proto si vzal do hlavičky, že se k němu bude chovat stejně.
Po chvilce se vracel ke dveřím i s velikou plyšovou hračkou v náručí, a jak procházel kolem Billa, vesele se na něj usmál a zamával mu.
Bill mu okamžitě úsměv oplatil, a ještě ke všemu mu spiklenecky pošeptal, že je ten medvídek skutečně překrásný a ať si svého brášku nevšímá.
„Ještě jednou se vám omlouvám,“ Georg se rozpačitě poškrábal ve vlasech a i přesto, že jej jeho mladší bráška skutečně vytáčel, vzal jeho malou ručičku do své, rozloučil se s klukama a společně vyšli ven.
„Tak co, půjdeme?“ Tom několika kroky popošel k Billovi, vzal jej kolem boků a měkce jej líbl do vlasů.
Bill beze slova přikývl, ještě na malou chvilku se zavrtal do Tomova objetí a zhluboka se nadechl jeho vůně. Omámeně stiskl víčka a zachvěl se touhou.
Nikdy by neřekl, že bude schopný někoho takhle milovat…
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Dokonalost 🙂 nádherné, moc se těším na další dílek ^^
Snová kapitola snovej poviedky. Je to krásne a som z tých dvoch chlapcov v Tvojom podaní úplne mimo. Nádherná kapitola. Tak krásna až z nej strácam dych.
Skvělý díl… jsem moc ráda, že Bill Tomovi řekl, že on je ten chlapeček… zajímalo mě, jak Tom zareaguje… 🙂 Bože, miluju tuhle povídku 😉
Tak to s těma malýma chlapečkama byla opravdu romantika na entou. Tomu se říká osudovost, setkat se po tolika letech se spřízněnou duší ♥
je to uzasny <3 uz aby tu byl dalsi dil, je to neskutecne nadherna povidka :3 uplne jim tu jejich lasku zavidim.. a to, jak Tom dostal svuj retizek zpatky.. je to nadherny, ze se spolu zase setkali a prani se vyplnilo :))) :3
Opět nádherný díl,jak jinak taky :)!♥
Jsem tak ráda,že mu Bill řekl,že je on ten chlapeček….ta chvíle byla kouzelná…♥! naprosto kouzelná..zase jsem brečela…jako fakt snad u skoro každého dílu téhle povídky..je to opravdu silné a velmi nádherné<3
*Love at first sight<3!
Já se zblázním!.. Je to tak dojemné a citlivé a nádherné a dokonale napsané!.. :** Miluju tu povídku a přeju jim hodně štěstí!..♥ To milování bylo tak nádherné a prosítěné!.. Jsem šťastná, že mu Bill řekl o svém vyplněném snu.. a to jak mu dával ten přívěšek mou maličkost skoro rozplakalo.. Nevím.. jestli zvládnu Bilův odchod.. :(( Ale dokonale píšeš B-Kay! Miluju tvoje povídky!♥
tomu říkám osud. 🙂 proto pochybuju, že by je ještě nějak rozdělil, když je po 17 letech dal s takovou námahou dohromady. 🙂