autor: Lisa
Tom věděl, že by měl něco udělat. Dny ubíhaly jeden za druhým, ale on to neustále odkládal. Nechtělo se mu pouštět se na tak tenký led a riskovat, že zase rozbije jejich nově nabytou rovnováhu.
Copak bylo něco důležitějšího než to, že měl u sebe svého bratra a mohl jej držet v náručí tak dlouho, jak jenom chtěl? – Nebo do té doby, než si Bill potřeboval jít dát dávku.
Někdo by to mohl nazvat jako sobecké a byla by to pravda. Ale kdo by ho po tom všem mohl vinit? Chtěl být jen šťastný. A pokud to znamenalo odložit to nepříjemné na potom a teď si užívat sladké bratrovy přítomnosti, byl ochotný to takhle dělat.
*
Leželi spolu v posteli a Tom, naslouchajíc slovům jeho dvojčete, mu nepřítomně kreslil prstem na holá záda. Zadržoval dech pokaždé, když se mohl dotknout té křehké pokožky a kdesi v oblasti žaludku cítil příjemné chvění.
Od té doby, co se Bill vrátil, byl tohle něco jako jejich pravidelný rituál. Bill mu vyprávěl o tom, jak trávil čas, když byl pryč z domova, a Tom bezhlesně naslouchal. Byl to zdlouhavý a bolestivý proces svěřování, ale oba měli pocit, že si to ten druhý zaslouží. Bill věděl, že si Tom zaslouží vědět, jaká je pravda a Tom cítil, že to jeho bratr ze sebe potřebuje dostat. I když to, co slyšel, se mu vesměs nelíbilo.
Vyprávěl mu o Anisovi, Mikeovi, teď už i o Lukasovi a Tom si ke každému jménu přiřazoval obličeje, i když neměl tušení jak doopravdy vypadali. V jeho představách to byli ďáblové s krutou tváří a žádným srdcem. Lidé, které poháněl pouze mamon.
Většinu času byl zticha a nechal Billa, ať mu řekne vše, co má na srdci. Protože měl dojem, že kdyby jednou začal mluvit o tom, co si opravdu myslí, nebyl by schopný se už zastavit. A to, co by řekl, by rozhodně nebylo nic pěkného.
„Stejně nechápu, kde jsi pořád bral tolik peněz?“ zamyslel se najednou Tom, když mu Bill říkal, jak se dá taková dávka sehnat a co to stojí. Věděl, že jeho bratr si potřebuje dát většinou tak třikrát denně a nebylo mu jasné, jak by mohl splašit tolik peněz, když byl vlastně na ulici bez ničeho. Cítil, jak pod ním bratrovo tělo ztuhlo a chvíli bylo ticho.
„No, víš…“ začal Bill potichu a jeho hlas byl mnohem tišší, než před chvílí.
„Prodával jsem. Většinou kradené věci,“ hlesl nakonec do polštáře. Ani tak moc nelhal – ze začátku to tak opravdu dělal – to když nepotřeboval toho fetu tolik. Potom to už ani zdaleka nestačilo. Navíc to bylo dost nejisté – mnohdy se mu nepodařilo sehnat kupce a kradení prostě nebyla jeho parketa. Byl vždycky nervózní a choval se tak pitomě podezřele, že na sebe upoutal pozornost ještě dřív, než vůbec něco udělal. Takže potom přešel na prostituci. Ale tohle bratrovi říct nemohl. A ani nechtěl. Zapřísáhl se, že se to Tom nikdy nedoví a hodlal tenhle slib dodržet. Slyšel, jak si Tom oddechl a na kůži ucítil jemný závan. Jeho dvojče se sklonilo a políbilo ho na záda.
„Neříkám, že jsem tím nadšený, ale… Jsou i horší věci. Jsem rád, že to zůstalo jen u tohohle,“ přiznal Tom a někde uvnitř cítil obrovskou úlevu. Nebylo to poprvé, co uvažoval nad tím, jak si jeho bratr vlastně vydělával, a popravdě měl strach z toho, co se dozví. Ale pravda nebyla tak bolestivá. Nebyla příjemná, ale dala se strávit.
Bill se provinile ušklíbl – nemohl si pomoct a v duchu děkoval za to, že má hlavu zabořenou do polštáře. Nakonec se stejně ale neudržel, a když cítil, že Tom zahrnuje pusinkami celou jeho páteř, otočil se k němu čelem a přitáhl si ho k sobě k zoufalému polibku. Nemohl mu to říct, ale mohl se takhle aspoň trochu omluvit. I když Tom neměl nejmenší tušení za co…
*
„Jak moc mě miluješ, Tome?“ odtrhl se od bratrových rtů a zadíval se mu očí. Nevěděl, proč se zeptal takhle, ale najednou měl potřebu to slyšet.
„Miluju tě tak, že si nemyslím, že bych tě mohl někdy přestat milovat. Myslím, že tě budu milovat i potom, co už tady ani jeden z nás nebude.“ Tomovo vyznání ho zahřálo někde v hrudníku, ale ve stejné chvíli se najednou cítil i nepříjemně. Protože věděl, že kdyby se ho zeptal na oplátku Tom, nemohl by mu to vyznání oplatit. Nebo aspoň ne v takové míře.
„Myslíš si o mně, že jsem špatný člověk?“ zeptal se na mnohem palčivější otázku, která ho hlodala už dlouhou dobu.
„Ne, Bille,“ zakroutil jeho bratr razantně hlavou a políbil ho do koutku úst. „Myslím si, že jsi dobrý člověk, kterému se staly špatné věci – a to je rozdíl,“ znovu se jemně otřel svými rty o ty jeho. Bill se přitiskl víc k matraci, aby se mohl bratrovi podívat přímo do očí. Byla tady ještě jedna věc, na kterou potřeboval znát odpověď.
„Takže mě budeš milovat navždy, bez ohledu na to, co se stane?“
„Navždy…“ potvrdil mu bratr a svůj slib zpečetil hlubokým polibkem.
Polibky byly vlastně to jediné, kam se spolu zatím dostali. Bill zjišťoval, že mu nevadí, když ho Tom téměř nepřetržitě objímal a líbal – nahrazovalo mu to všechnu mateřskou a jinou lásku, kterou postrádal. Ale v nejbližší době neplánoval zkusit i něco dalšího. Měl Toma rád, to ano, ale pořád si nedokázal představit, že by s ním měl dělat to, co mu dělal otec, nebo to co on dělal Oliverovi. Protože s ničím z toho neměl spojené hezké vzpomínky. Tom ale nevypadal na to, že by mu něco scházelo, a tak to bylo v pořádku. Aspoň prozatím.
***
Tom neměl tušení, kdy se to tak pokazilo, každopádně v posledních dnech snad nebyl jediný, kdy by se s bratrem kvůli něčemu nepohádali. Cokoli, co řekl, vytáčelo Billa do naprosté nepříčetnosti, a naopak cokoli, co udělalo jeho dvojče, ho neskutečně štvalo. Protože měl pocit, jako by to už ani nebyl jeho bratr. Jeho gesta a výrazy – dokonce to, jak mluvil. Všechno bylo skryté za rouškou toho odporného svinstva, které mu kolovalo v žilách. A Tom to ze srdce nenáviděl. Protože on bratra miloval. Miloval na něm všechno do poslední špetičky a měl pocit, že v posledních dnech o to všechno přichází. Neměl ponětí, proč se to najednou tak změnilo, nebo co dělal Bill jinak. Ale rozhodně něco jinak bylo.
Z posledních sil se snažil udržet tu pomyslnou bublinu klidu, která už stejně měla nespravitelné trhliny, ale měl dojem, že už to dlouho nevydrží. Stačila poslední kapka a byl si jistý, že ta bublina pukne, a potom se rozpoutá peklo.
Začínal zjišťovat, co je potřeba pro ústavní léčbu a pomalu se připravoval na okamžik, kdy to bratrovi navrhne. Stále čekal na vhodnou chvíli, která ale pořád nepřicházela, a vypadalo to, že ani nepřijde. Tušil snad Bill něco? – Možná proto byl tak podrážděný. – A možná to s Tomem nemělo nic společného.
To se ale pletl – s Tomem to mělo totiž společného úplně všechno.
Veškerá frustrace, která se v jeho bratrovi hromadila, totiž vznikala právě kvůli němu. Bill byl tak strašně naštvaný – ale ne na své dvojče, nýbrž sám na sebe. Protože Tom se k němu choval jako k tomu nejdražšímu na světě a on to prostě nedokázal strávit. Hlodaly ho výčitky svědomí a v duchu si nadával do odporných parazitů, ale stejně si všechen vztek vždycky vybil na bratrovi – a to zapříčinilo, že byl potom naštvaný ještě více. Připadal si jako malý bezmocný křeček v tom pitomém běhacím kolečku. Protože ho roztočil, ale už ho neuměl zastavit. A pomalu, ale jistě mu začínal docházet dech.
*
„Kruci, posloucháš mě vůbec?“ třískl Tom rukou do stolu. Už několik minut na bratra mluvil a on nebyl schopný dělat nic jiného, než koukat před sebe. Ani nebyl schopný dívat se na něj. Nebylo ani tak důležité to, co mu říkal, ale nehorázně ho rozčilovalo, že se na něj Bill ani neotočil. Tom tyhle jeho apatické chvíle bezprostředně po dávce nesnášel. Měl chuť mu nafackovat, aby se vzpamatoval a do jeho tváře se vrátil aspoň trochu duchapřítomný výraz.
„Bille!“ křikl na něj znova, aby upoutal jeho pozornost.
„Neřvi na mě, doprdele!“ chtěl ho zpátky okřiknout Bill, ale z jeho úst vyšlo jen jakési zahuhňání.
„Budu na tebe řvát, dokud mě nebudeš poslouchat!“ zavrčel Tom.
„Nechci tě poslouchat. Nemám na to náladu. Na tebe ani na tvoje kecy,“ nechtěl být na bratra tak hnusný, ale nemohl si pomoct. Věděl přesně, proč je Tom tak strašně naštvaný.
Stejně jako věděl, že pokaždé, když si jde do koupelny píchnout, jeho bratr stojí před dveřma a napjatě poslouchá, jestli je všechno v „pořádku“.
Byl tak zhnusený sám ze sebe, protože vždycky, když vyšel ven a střetl se s Tomovým pohledem – viděl to zklamání. Nesnesl pomyšlení, že ho zraňuje každý den znovu a znovu. Ale nemohl proti tomu nic dělat. Ta beznaděj ho doháněla k šílenství a k tomu, aby se obracel k heroinu ještě více a vědomě si zvyšoval dávky, jen aby zapomněl na to, co ho ve skutečnosti tak štve. A o to víc byl naštvaný a zklamaný Tom. – Zase to pitomé křeččí kolečko.
„Fajn. Nevím, proč se vůbec ještě namáhám,“ odfrknul si Tom a pak s naštvaným dupotem odešel k sobě do pokoje. Nezapomněl pořádně prásknout dveřmi. Věděl, že se chová dětinsky a že by měl mít s bratrem více trpělivosti, ale co odjakživa nesnášel, bylo, když ho jeho bratr ignoroval. Od kohokoli jiného mu to bylo jedno, ale jediná pozornost, o kterou vždycky stál, byla ta Billova.
Bill zůstal bez pohnutí sedět, dokud nebyl čas jít zase do koupelny.
*
„Můžeš se laskavě přestat škrábat?“ vyjel na něj bratr, když už to nemohl vydržet. Seděli vedle sebe na gauči a sledovali nějaký film a Bill se celou tu dobu škrábal po celém těle.
„Běž do háje! Tak mě to svědí, no a?“ odseknul mu bratr a začal se škrábat ještě intenzivněji. Měl dojem, že už mu na noze, kde ho to svědilo nejvíc, nemohla zbýt žádná kůže a že se škrábe už přímo na kosti, ale pořád to nechtělo přejít. Druhou rukou se začal drbat i na druhé noze. Doprdele, proč ho všechno tak svědí? Zaryl si zoufale nehty do tváří. Krucinál, nedalo se to vydržet.
„Bille, co to děláš?“ vyjeknul Tom, když viděl, jak mu začíná z tváře téct krev. Odtáhl mu ruce od sebe a donutil ho přestat. Bill sebou neustále kroutil a snažil se aspoň třít nohy o sebe, aby se zbavil toho nepříjemného pocitu.
„Nevím,“ zakňoural. „Všechno mě tak zatraceně svědí, Tome.“
Bratr mu pustil zápěstí a Bill se hned nato začal zase drbat. Tom mu odhrnul nohavici a zalapal po dechu, když viděl, že si jeho bratr sedřel i tady kůži až do krve, která se vsakovala do látky kalhot. Zvedl se mu žaludek a rozhodně vytáhl své dvojče na nohy.
„Pojď,“ táhnul ho za sebou a snažil se mu držet ruce, aby se už konečně přestal škrábat. Dotlačil ho do koupelny, dal napouštět vanu a přehraboval se v poličce.
„Svlékni se,“ nařídil bratrovi, který vyjeveně stál na studených kachličkách, a jeho ruce putovaly po jeho těle, jako nějací pavouci.
„P-proč?“ zakoktal se. Nechápal, jak by mu vana mohla pomoct. Navíc si ani nechtěl představit, jak ho bude rána na noze bolet, až si vleze do té horké vody.
„Protože jsem to řekl. Dělej,“ odsekl mu bratr a ani se k němu neotočil. Bill už se tedy na nic neptal a v rychlosti ze sebe strhnul oblečení. Teď bylo škrábání mnohem snazší. Spokojeně vydechnul a pravidelnými pohyby si drásal hruď.
Tom konečně našel malou lahvičku a otočil se zpátky na bratra. Vzápětí měl pocit, jako by ho někdo praštil palicí po hlavě. Bill před ním stál – nahý – a on najednou nedokázal popadnout dech. Ačkoli byl jeho bratr pořád nezdravě pohublý a momentálně jeho tělo zdobily nepěkné škrábance, stejně cítil, jak se mu do tváří hrne červeň, protože si myslel, že nikdy nic krásnějšího neviděl.
Prudce se otočil zpátky ke skříňce a dělal, že ještě něco hledá. Zhluboka dýchal a v duchu se peskoval. Snažil se přimět k tomu, aby se choval jako dospělý a ne jako poblázněný puberťák. – Jeho dvojče bylo zraněné a potřebovalo pomoc. Tak proč dokázal myslet jen na to, jak by ho nejraději…? V duchu zaklel a skousl si jazyk. Cítil známé chvění dole v podbřišku a nejraději by si v ten moment nafackoval.
„Ehm..“ zachroptěl a pročistil si hrdlo. „Vlez si do vany,“ vysoukal ze sebe nakonec. Odmítal se otočit, dokud jeho bratr nebude ponořený pod vodou. Slyšel Billa usykávat, když se nořil do horké vody, a nakonec se ozvalo decentní šplouchnutí. To byl signál pro Toma, že je už bezpečné se otočit.
Přikročil k vaně a očima byl zapíchnutý do těch bratrových. Stálo ho nemalé úsilí udržet oční kontakt, ale zapřísáhl se, že se nebude dívat jinam.
„Co to máš?“ zajímal se Bill o lahvičku v jeho ruce.
„Tohle?“ pozvedl ji Tom, ať na ní bratr vidí. „Zůstalo to tu po mamce. Je to nějaký výtažek z Aloe. Mělo by ti to pomoct proti tomu svědění.“
Bill jen přikývl a ponořil se ještě hlouběji do toho mokrého tepla. Už teď mu bylo trochu lépe, i když ho rozškrábaná kůže pálila. Tom odšrouboval malé víčko a nalil část obsahu lahvičky do vody. Po chvíli Bill mohl říct, že se opravdu cítí lépe. Nejenže to krásně vonělo, ale dokázalo to uklidnit jeho podrážděnou kůži, až už svědění skoro necítil. Zavřel oči a spokojeně zafuněl. „To je příjemné, děkuju.“ Užíval si té pohody a jemně česal vodu svými prsty. Představoval si, že je někde v bazéně na dovolené a do tváře mu svítí slunce. Byla to krásná představa. Mohl by takhle ležet hodiny a užíval by si to.
Prudce otevřel oči, až když ucítil bratrovy ruce na své rozdrásané hrudi, jak mu tam roztírá ten voňavý olejíček.
„C-co to děláš?“ cítil, jak se mu zrychluje dech a cuknul sebou, až kolem vyšplouchla voda.
„Promiň, jen jsem ti chtěl pomoct,“ stáhnul se hned Tom. Nechtěl bratra vylekat, ale nemohl si prostě pomoct. – Musel se ho dotknout. Způsob, jakým si Bill užíval koupel, v něm prostě rozdmýchal pocity, které už nemohl ignorovat.
Chvíli na sebe jen zírali a pak Bill zamumlal něco na způsob, že už to odtud zvládne sám. Jeho bratr jen přikývl, otřel si ruce do ručníku a beze slova vyšel z koupelny.
Jakmile se za Tomem zavřely dveře, začal se tahat za copánky na hlavě a bezhlesně si nadával. Samozřejmě, že se bratra už dotýkal – a často, když spolu lehávali a povídali si. Ale nikdy u toho nebyl Bill nahý a naprosto zranitelný. Bezmocně zaúpěl a plánoval se zavřít do pokoje, aby si aspoň trochu ulevil. Měl dojem, že mu to vzrušení, které se v něm nahromadilo, tlačí na mozek a on není schopný racionálně přemýšlet. Nesmí takhle přece ztrácet kontrolu.
Slíbil si, že příště si dá pozor. Příště si bude pamatovat, že Bill potřebuje čas.
*
Bill zaraženě svíral malou lahvičku, kterou mu bratr vtiskl do ruky, než odešel, a byl naprosto zmatený. Věděl, že je Tom zklamaný z jeho reakce – a co hůř, Bill se cítil zklamaný taky.
Ponořil se celý pod vodu a nechal ze sebe vyjít frustrovaný výkřik, který se na hladině změnil v záplavu bublin.
autor: Lisa
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1
Je mi ich ľúto oboch. Bojím sa, že aj keď Tom navrhne liečbu, Bill nebude súhlasiť. Som zvedavá ako bude zháňať dávku keď minie to čo nakúpil za Tomove prachy.
Myslela som si, že keď sa Bill vráti tak Tom si dá na prejavy lásky pozor. Nemyslela som si, že bude tú lásku prejavovať, keď mu Bill kvôli nej utiekol. Myslela som si, že to nechá tak a posnaží sa udržať v rámci bratského vzťahu. Musí predsa cítiť, že Bill ho nechce ako milenca, alebo je Bill tak dobrý herec?
Ďakujem za kapitolu. Táto poviedka má v sebe silu ale je mi z nej smutno. Tak beznádejne smutno a mám strach, že toto sa nemôže skončiť dobre. Bill je až príliš zlomený aby dokázal žiť normálne. Snáď mu Tom pomôže 🙁
Popravdeto Billove svrbenie sa mi vôbec nepáči a bojím sa, že je to náznakom niečoho zlého. Ma jednej strane je dobre, že Bill nepovedal Tomovy pravdu aby mu neublížil, ale je to aj zlé lebo to čspom určite vyjde najavo.
Mně se to tak nádherně čte! Prostě krásně napsané =) <3 Líbí se mi, jak to máš krásně propracovaný =) Já o drogách četla 2 knížky, je to zajímavý téma =)Doufám, že se Bill do Toma taky zamiluje =)
Tahle povídka mě opravdu dostala, zrovna jsem strávila několik desítek minut prohledáváním netu o závislosti na heroinu a jeho následném odvykání.
Ale k věci, tedy k povídce, začínám si myslet, že tohle nemůže dopadnout dobře, co až Billovi dojdou drogy? Tom asi těžko bude mít tolik peněž, aby si za ně Bill mohl kupovat drogy po neomezeně dlouhou dobu. A co další problémy se závislostí, např. jeho zdravotní stav?
Doufám, že se Bill půjde léčit, přece jenom nějakej posun v myšlenkách už se u něj objevuje a hlavně má Toma, který se o něj stará, má kde bydlet, tak by to mohl zvládnout, i když to bude trvat pěkně dlouho.
Jsem ráda,že Bill před Tomem zatajil to,že si na fet vydělával i prostitucí. Aspoň může být Tom víc klidný. Je lepší,že o tom neví. Jinak stejně mu furt vrtá v hlavě to,že by MĚL něco udělat…a to zbavit Billa fetu….jn…taky tak moc chci,aby s tím Bill přestal. A doufám,že se jim to společně povede přemoct. Jsem ráda,že je jejich vztah takhle na dobré cestě…ono to bude chtít čas…Je dobře,že Tomovi zatím stačej jenom polibky a čistě bratrova blízkost…A jsem ráda,že Billovy jeho polibky nevaděj!…Uvidíme,jak to bude dál.
Tomovo vyznání bylo prostě nádherné<3…a jsem moc ráda,že to Billa uvnitř zahřálo..přivodilo mu to ten krásný pocit….to už něco znamená :D♥!….
Ústavní léčba..no..páni..,ale podle mě je to opravdu dobrý nápad. Jsem zvědavá,kdy mu to Tom řekne,ale teď na to opravdu není nejlepší doba.
Billa chápu..Tom ho zahrnuje láskou…,kterou pěkně dlouhou dobu Bill neměl…,takže je to pro něj nové a nedokáže to množství vstřebat..proto je tak podrážděný ..pfuf :/..nejhorší je,že si to vylije na Tomovi a pak je na sebe ještě naštvanější..páč si uvědomí,že vylejt si to na něm je pěkná blbost a pak to je celé zase dokola…začarovaný kruh :/ A hlavně prostě ten pocit,že bratr ho miluje ..chová se k němu tak hezky…..tak je to těžké pro Billa strávit..,protože jemu je špatně ze sebe…a to je ten problém..a pak si to vždycky vylije na TOmovi…prostě to pramení z toho,že je naštvaný na sebe,protože bratrovi ubližuje a vidí v jeho očích zklamání po každé dávce,co si píchne a neovládne se a vylije si vztek na bratrovi..opravdu začarovaný kruh :/ nebo křeččí kolečko,jak jsi psala.
A vůbec se mi nelíbí,že si Bill ty dávky zvětšuje…chce zapomenout..jasný,ale je to nebezpečný jak kráva…!
Bože…úplně jsem si představila tu Billovu rozdrápanou kůži….:(….Tom měl super nápad a bratrovi tím pomohl!,ale taky si tím naběhl….ach Tomi♥……..Je skvělé,že si uvědomuje,že Bill potřebuje čas. Tu situaci v tý koupelně jsem si opravdu dokonale představila….Musel se ho dotknout..♥…bože!<333
Áááááá JUPÍ! Já to říkám! 😀 ono to tam už prostě je ! :D…Bill se cítil taky zklamanej….ÉÉÉÉÉÉÉJ! :D! JO♥
No, naprosto netuším, co říct 😀 Je špatné, že je mezi nimi takové dusno. Myslím, že kdyby říkal Bill všechny věci na rovinu i s riskováním Tomova vzteku, všechno by to akorát usnadnilo. Připadá mi, že mají slušný problém s komunikací, protože jsou témata, na která nechtějí v průběhu rozhovoru narazit, a vyhýbají se jim natolik, že spolu neumí už normálně mluvit. Navíc by dost ulehčilo, kdyby Billovi Tom konečně navrhl tu léčebnu… třeba by se Bill i poddal, kdyby Tom trochu naléhal 😀
Ale nejvíc se mi líbí ten konec. To svědění mi připadá jako nějaká reakce na Billovo fetování… když jsi psala, že postupně navyšuje dávky. Ale ten konec *__* Bill ho neměl posílat pryč… myslím, že by to prospělo oběma, kdyby tam Tom zůstal 😀
Moc se těším na další díl =))
ježiš já nevím mně je líto toma.. ale na druhou stranu billa chápu.
Tak tohle nevypadá dobře…
Ze začátku to vypadalo na klid zbraní, ale potom se to celé zase pokazilo a je jasné, co je toho příčinou.
Bill dobře ví, že bratra zneužívá a v podstatě podvádí a on sám se s tím nedokáže vyrovnat. A to je dobře, protože až mu to vadit přestane, bude konec, konec všeho…
Vůbec nevím, co by měl Tom dělat, v momentě, kdy Billovi navrhne něco jako léčbu, rozpoutá se peklo a co teprve až vyjde najevo, čím si ve skutečnosti Bill na fet vydělával, bojím se, že Tom pravdu neunese.
Billovi by nezaškodilo, kdyby na chvilku přestal myslet na sebe a zkusil popřemýšlet taky o Tomovi, jak se cítí on, když vidí ho takhle se zabíjet, pokud má Toma alespoň trošku rád, nemůže mu být lhostejné, jak se tím trápí.
Bohužel, Bill vidí jenom to jediné, svou každodenní dávku, je hrozné, že se čím dál rychleji řítí rovnou do propasti.
To svědění nevěstí nic dobrého a přijdou horší věci, já si tak moc přeju, aby Bill šel trošku do sebe a nechal Toma říct, co má na srdci a rozumně si promluvit, chápu, že se bojí, ale uzavírat se sám v sobě mu nepomůže, tak doufám, že si nakonec vybere tu správnou cestu 🙂
Nádherně napsaný díl, i když smutný ♥
"Myslím si, že jsi dobrý člověk, kterému se staly špatné věci – a to je rozdíl," nebola to v nejakom filme? 😀 je mi to strašne povedomé .. 😀 ale inak skvelé, som zvedavá ako sa to celé vyvynie, potom to bude fakt fasa zložité . .:D