Na úvod dnešního dílu mám na srdci jednu ‚věcnou‘. V příběhu se momentálně ocitáme na jaře 2009, a to je doba, kdy Brian v jednom z rozhovorů poznamenal, že se s Helenou rozešli. Čtenáři/fanoušci Placeba mi jistě dají za pravdu. Já jsem se ovšem rozhodla této skutečnosti v Movie nevyužít a výjimečně si přizpůsobit realitu tak, jak mi to vyhovuje. A proto se jejich definitivního rozchodu ještě nějaký čas nedočkáte.
Jinak jako obvykle děkuji všem, kteří napíšou komentář. 🙂
pairing: Bill/Brian Molko
Bill
Procitnul jsem příliš brzy na svůj zvyk. Za závěsy jsem viděl mdlé světlo a tourbus byl v pohybu, ovšem to mi nikterak nevadilo. Postupem času jsem si zvykl a dnes mě to hučení a kodrcání spíš už uspává. Brian ještě nevěděl o světě. Vlasy měl rozcuchané a držel si mě tak, jako když jsme usínali. Opatrně jsem ho políbil na strništěm zhrublou tvář a stulil se zpátky k jeho bezpečím a něhou vonícímu krku. Znovu jsem zabral.
„No vstávejte, vy Růženky, nebo vám všechno snědí,“ z příjemné dřímoty mě vyrušil ženský hlas. „Vás aby člověk budil kafem jako Stefana.“
Ospale jsem se posadil, právě abych spatřil Fioninu odcházející postavu. Nafouknul jsem tváře. Ze spodního patra busu zazníval čilý hlahol. Brian na mě s úsměvem mžoural. Měkce jsem zabručel a klesl na jeho tělo. Obtočil kolem mě ruce.
„Dobré ráno, krásko. Kde ses vzala v mojí posteli?“
Se smíchem jsme se políbili.
„Škrábeš,“ řekl jsem mu.
„Ty taky.“
„Zatracený vousy.“
„Souhlasím.“
Normálně bychom se spolu jako obvykle po ránu pomazlili, ale tady to samozřejmě jaksi nešlo. A proto jsme si věnovali ještě několik nedbalých polibků a vyhrabošili jsme se z našeho provizorního lůžka. Ze spací části se vynořil Stef. Zíval s otevřenou pusou a vypadal jako přejetý parním válcem, tedy tak, jak jsem se cítil já. Zamávali jsme si. Měl na sobě jen boxerky.
„Jak moc musíš sportovat, abys měl takovou postavu?“ obdivně jsem na něho mrknul. Byl vytáhlý, tudíž vychrtlý, ale solidně osvalený.
„Proč se ptáš, když stejně oba víme, že cvičení nesnášíš?“ opáčil žertovně.
„Abych měl možnost tě okukovat déle,“ odpověděl jsem neobyčejně bez skrupulí a zahihňal jsem se. „Ale ty na mě se nedívej!“ zakryl jsem se dekou.
„Jo, nedívej se na něj! Pokračuj dolů!“ vložil se do toho Brian naoko pohoršeně a doprovodil ho ke schodům.
Hodili jsme se do pucu a sešli jsme na snídani. Kolektivně jsme se pozdravili, kluci uvolnili místa u stolu. Osladil jsem si kafe a zapředl rozhovor se Stevem. Brian zjišťoval, kde se nacházíme, načež začal žonglovat s mandarinkami.
„Jsi nějak dobře naladěný,“ poznamenala Fiona s potutelným úsměvem.
„Jop,“ zareagoval stručně a pohled, který na mě vyslal, dostatečně vypovídal o tom, že ze svého báječného rozpoložení viní mě. Poslal jsem mu pusu a sáhnul jsem po krabici s křupkami.
„Jé, to je náhoda, že máte zrovna moje oblíbené lupínky.“
„To není náhoda,“ brouknul mi Brian do ucha. Rozněžněle jsem mu opusinkoval krk.
Ale mé působení tady se chýlilo ke konci. Musel jsem si sbalit věci a se všemi se rozloučit.
Autobus mi zastavil na vhodném místě. Brian mi vysvětlit, jak se odtud dostanu do Londýna.
„Letenku máš?“
„Jistě, neboj se.“
Dávali jsme si sbohem mezi otevřenými dveřmi. Brian stál na schodu a byl náramně spokojený s tím, že má výjimečně oči v úrovni mých.
„Děkuju, že jsi mi umožnil být tu s vámi.“
„To já bych měl poděkovat tobě, že jsi to chtěl.“
Držel můj obličej v dlaních a při každém slově přivíral víčka.
„Na začátku června budeme hrát tři konzerty v Německu. Chtěl bys-„
„Chtěl,“ přerušil jsem ho a zamilovaně jsem přitisknul naše čela k sobě. „Už abych byl zase s tebou…“
Náš poslední polibek byl velmi jemný a dlouhý. Bohužel však ne nekonečný. Tak jako tak jsem musel poodstoupit, za Brianem se zavřely dveře a kolos se dal do pohybu. Ještě jsem zamával ostatním u oken a se svým kufírkem jsem vyrazil na vlakové nádraží.
Brian
Přepadle jsem se uchýlil do kuchyně a s prázdným pohledem sednul za stůl.
„Á, začíná se stýskací období, to nebude dobré,“ špitnuli si Fiona se Stevem. Sibyly jedny.
Netrvalo dlouho, aby mi všechno přetékalo přes hlavu. Sedla na mě ponorka. Všeho jsem měl plné zuby. A turné mě nebavilo. Kromě Británie už jsme se zastavovali ve Francii a Švédsku. Billa jsem neviděl tři týdny. Hrozně mi to lezlo na mozek. Když jsem ho neměl u sebe, nic mě netěšilo. Bylo pro mě nepochopitelné, že jsme bez sebe prve dokázali vydržet skoro čtvrt roku.
Dnešní den byl ovšem extrém. V noci jsem téměř nespal, takže jsem už od rána na všechny štěkal. Kouřil jsem jednu za druhou a protivně jsem odvolal interview, které mě mělo čekat na místě vystupování. Když mi Stef řekl, že to ode mě nebylo zrovna opodstatněné, bouchly mi nervy a zamknul jsem se na toaletě. Fiona mě okamžitě přišla přivést k rozumu.
„Briane no tak, nevztekej se.“
„Nechte mě na pokoji, kurva!“
Mám snad také právo někdy nebýt v pohodě.
Sednul jsem si na zem, zády se opřel o dveře a vyčerpaně si zajel prsty do vlasů. Byl jsem napjatý jako struna mé oblíbené Bitch. Naprosto automaticky jsem vyndal telefon a vytočil poslední volané číslo. Billovo. Dokázal mě potěšit už prvními slovy. Zbožňoval jsem způsob, jakým mě oslovoval. Nikdo jiný neříkal honey, darling a sweetheart tak jako on.
„Máš čas?“ ptal jsem se žalostně.
„Jasně.“
Teď, co jejich nahrávání konečně skončilo, měli pár dní dovolenou.
„Copak se děje?“
„Cítím se pod psa,“ přiznal jsem se odevzdaně. Možnost slyšet jeho hlas mě nutila myslet na něj ještě víc. Kdyby tu byl se mnou, schoulil by se mi ke krku a jeho paže by mi přítulně ovinula boky. Projela mnou další dávka slabosti. Bill mě zahrnul láskyplností a útěchou.
„Nepropadej trudomyslnosti, miláčku, vždyť za tři dny už budeme spolu. Můžeš na skype?“
„Ne, nemám tu laptop. Zavřel jsem se na záchodě…“
„Ach tak.“
„Chovám se jako dítě, viď?“
„Tak nemluv. Každý má právo občas nemít svůj den.“
Usmál jsem se. Vždycky věděl, co potřebuju slyšet.
„A co je nového? Jak si vede třeba taková Kitty Litter?“ tázal se zvesela.
„Parádně. Mám k ní skutečně pozitivní vztah. Pokaždé když ji hrajeme, vidím tě jasně před sebou, jak se na mně svíjíš, tvoje nahé křehké tělo, a musím zarývat prsty do strun, abych nezasténal přímo do mikrofonu.“
Tlumeně se rozesmál.
„Briane!“
„Ano?“ opáčil jsem laškovně.
„Nesmíš mi říkat takové věci, jestliže se nemůžeš postarat o následky, které napáchají.“
Zasmáli jsme se a šveholili jsme dál. Měl jsem pocit, že až odsud vylezu uklidněný a s dobrou náladou, všichni budou Billovi telepaticky děkovat.
Uplynuly ony slibované tři dny a my se měli vidět. Vycházelo to tak, že bychom spolu mohli být necelých pět dní. Za nynější situace se mi to zdálo jako blahodárná věčnost. Hráli jsme v Kolíně, v divadle. Dorazili jsme v dopoledních hodinách. Stef se Stevem vyšli na prohlídku města, ostatní se klasicky uchýlili do backstage a já zůstal lelkovat venku na parkovišti a nedočkavě jsem očekával Billův příjezd. Nezklamal mne. Jeho bílý vůz se přiřítil zavčasu a zabrzdil s kvílivým smykem. Proletělo mi hlavou, že ho musím vyplísnit za to, jak neopatrně řídí, ale ta myšlenka byla zapomenuta v okamžiku, kdy vystoupil. Zabouchnul dveře, vřele se ke mně rozběhl a skočil mi do náruče. Přesně tam, kam patřil. Lhostejno, že mi to téměř vyrazilo dech. Byl vítaným, ba ne – nepostradatelným břemenem. Líbali jsme se s naléhavou prudkostí, naprosto neskrývaje, že se nemůžeme nabažit rtů toho druhého. Bez jediného slova jsem si ho odnesl do tourbusu a zamknul za námi. Jako obvykle bylo nutné si toho mnoho vynahradit.
Nemohl jsem se ubránit úsměvům vrcholné spokojenosti, když jsem byl svědkem toho, jak Bill zcela přirozeně zapadl mezi nás. Jeho pověstnému charisma a nezdolně přátelské osobnosti neodolali ani lidé z našeho technického týmu. Švitořil si se všemi. Kamkoliv vplul, hned se to tam stalo živějším, veselejším a hlučnějším. Byl rozsévačem pozitivní atmosféry. Ale především já jsem díky jeho blízkosti pookřál. Každopádně, začaly se dít mírně úsměvné situace, například jako když jsme spolu po soundchecku seděli na pódiu a najednou se zjevil John, postarší chlapík, který se mi stará o kytary, a přinesl Billovi ledovou tříšť, kterou vzal bůhvíkde.
„Oh, to je od tebe milé, děkuji!“ zazářilo to moje sluníčko. Zmateně jsem se po nich podíval. John se zarazil, jak si uvědomil mou přítomnost.
„Briane! Omlouvám se, tak nějak mě nenapadlo vzít i pro tebe.“
„To je v pořádku…“ odpověděl jsem překvapeně a následoval pohledem jeho odcházející postavu. „Co to bylo?“
„Co by? Je moc pozorný.“
Podezíravě jsem se zašklebil a Bill nevinně pokrčil rameny.
„Jen jsem si s ním poklábosil! No věděl jsi, že jeho dcera získala doktorát z dějin umění?“
„Zajímalo by mě, jestli by sis dovedl omotat okolo prstu i mojí matku,“ poznamenal jsem pobaveně a přijal od něj nabízený kelímek se sladkou pochutinou.
Kolín jsme měli rychle za sebou a následoval přesun na nepříliš vzdálený Rock am Ring, který byl v každém případě nejzvučnějším jménem naší festivalové šňůry. Bill, ač skryt za brýlemi, si nadšeně vykračoval VIP sekcí.
„Jsem tak rád, že tady jsem! Víš, my Němci jsme vůči Rock am Ring velcí patrioti. Tahle akce je taková naše národní chlouba.“
„Aby ne,“ usmál jsem se a přivolal jej k sobě, protože jsem našel náš přívěs, který nám byl poskytnut pro příjemnější přenocování. Billa jsem samozřejmě vzal k sobě.
Čile vešel dovnitř, rozhlédl se, a hned se uchýlil na postel, aby ozkoušel její pohodlnost. Já zatím kriticky kontroloval stav sprchy.
„Tahle kapela hraje strašně fajn,“ zašvitořil, ale navzdory tomu přibouchnul malé okénko, kterým se onen zvuk linul dovnitř. „Zamkni, zlato.“
Tázavě jsem se k němu otočil. Právě dával nožky od sebe a s lišáckým úsměvem si rozdělával koženou bundu.
„Chceš… se vrátit ke zvykům z Paříže?“ uculil jsem se a vyslyšel ho.
„Beze všeho. A hlavně, večer budeš po vystoupení úplně nepoužitelný, takže…“ odmlčel se, rázným pohybem se zbavil trika a blýskl na mě kuličkou v jazyku.
„To není pravda,“ založil jsem si ruce na boky.
„Je,“ oponoval mi hravě. Na moment si stoupnul a sesoukal ze sebe úzké kalhoty. Potom se položil zpátky na lůžko a nonšalantně zakomíhal nohama. „Nenech se prosit a ukaž se mi!“
Ovšemže jsem neměl v úmyslu něco namítat. Ačkoliv mě napadlo, že poslední dobou se do téhle situace „striptýz pro Billa“ dostávám nějak často, pomalu jsem se začal vysvlékat. Jen co jsem shodil vršek, zamířil jsem k němu, vyzývavě si rozepínajíc kalhoty. Pousmál se a otřel se bříškem o deku. Včas se však posunul na kraj postele, aby mě mohl přivítat polibkem na pupík. Požitkářsky jsem mu zabořil prsty do vlasů a s něhou je hladil. Zbožňoval jsem je, byly měkké, krásné a strašně mu slušely.
Možná jsme se vzájemně často popichovali, ale jakmile došlo na milování, všechny legrácky šly stranou. Vyjel mi rukou po stehně a chvíli mě masíroval přes prádlo. Poté, co dlaň nahradil svými žhavými ústy, jsem byl donucen zavřít oči, jelikož se mi zamotala hlava vzrušením. Polknul jsem a naslouchal blaženým zvukům sání, které vydával. Jedním kolenem se opřel o zem. Mazlil se s mými boky, jako by je hnětl z hlíny.
„Miluju tvůj penis. Nikdy ho nemám dost,“ vyznal se mi udýchaně a lačně mě pohltil zpět. Pootevřel jsem víčka a vytrestal sám sebe kousnutím do rtu.
„Bille, přestaň…“
Udiveně ke mně zvednul zrak.
„Ne… nechci,“ kňournul a olíznul mě jako kočička. Promnul jsem si obličej.
„Mám zábrany oddávat se s tebou těmhle perverzním praktikám.“
„Proč? Máš to jistě rád, vždyť jsi nebyl žádné neviňátko.“
„To ano, ale…“
„A já to mám taky rád. Navíc tím nic nezměníš. Víš, kolik chlípných věcí se mnou dělali všichni před tebou? Mohl bych ti o tom vyprávět celou noc.“
„Ne, nechci o tom slyšet,“ vydechl jsem rozrušeně. „Na nich mi nezáleží, nejsou důležití. Nepřeju si, aby byl vztah mezi námi dvěma ocejchovaný primitivními zvířecími pudy a projevy. Jsi tak jemný a neposkvrněný, voňavý a křehký…“
Zjihle se usmál.
„Chápu, co se mi snažíš říct.“
„Nebyl bych schopný si tě někdy vzít hrubě, bezohledně, sobecky, tvrdě. Vím, že pokaždé, kdy se s tebou budu milovat, to udělám něžně a procítěně.“
Narovnal se, uchopil mou tvář do dlaní a políbil mě na čelo.
„Netrpím nedostatkem, že mě nemrdáš jako couru,“ špitnul. „Miluju způsob, jakým se mnou nakládáš. Dělej to tak klidně až do konce mého života.“
Ocitli jsme se v posteli. Bill se na mě překulil. Líbal mě a uzarděle šeptal, jak jsem jedinečný a že si mě nezaslouží. Toužebně jsem ho tahal za boxerky. Nebylo nic než naše těžkopádné výdechy a doteky, snažící se poskytnout tu nejmožnější míru potěšení. Osedlal si mě, a když jsem protnul bariéru jeho intimity, prohnul se v zádech jako proutek lísky. Sevřel mě koleny a jeho černobílé nehty poznamenaly mou kůži. Aniž by přerušil naše spojení, se na mě položil. Kmital zadečkem a mé steny lapal svými plyšovými ústy.
Myslel jsem na to, že bych udělal kurevsky nemožné, abych ho nikdy, nikdy neztratil.
Je krásne aký sú vtipný a veselí ale keď sa ocitnú spolu sami, zrazu akoby sa zmenila celá atmosféra príbehu a zahalila sa nežnou hmlou. Sú k sebe nádherne zamilovane nežný. A tá posledná veta berie dych.
ti dva si jsou takovou skvělou oporou. jeden je tu vždycky pro druhého, ví co si mají říct a vždycky to v tu pravou chvíli také řeknou.. 🙂 stále se mi moc líbí tvá představa zamilovaného Briana, láska na nás všechny působí stejně, ale jeho potřeba Billa je úplně rozkošná. nejde se jinak než rozplývat. 😉
Je krásne aký sú vtipný a veselí ale keď sa ocitnú spolu sami, zrazu akoby sa zmenila celá atmosféra príbehu a zahalila sa nežnou hmlou. Sú k sebe nádherne zamilovane nežný. A tá posledná veta berie dych.
ti dva si jsou takovou skvělou oporou. jeden je tu vždycky pro druhého, ví co si mají říct a vždycky to v tu pravou chvíli také řeknou.. 🙂 stále se mi moc líbí tvá představa zamilovaného Briana, láska na nás všechny působí stejně, ale jeho potřeba Billa je úplně rozkošná. nejde se jinak než rozplývat. 😉