You hold my destiny in your arms 7.

Billa probudil hluk, který vycházel z chodby. Rozespale zafuněl a přetočil se na druhý bok, čelem ke zdi. Přehodil deku přes hlavu, aby se tak vyhnul slunečním paprskům, které se draly oknem do jeho pokoje. Po pobouřkové noci se venku udělalo hezky. Noc. Bill s tíhou otevřel své rozespalé oči a mžoural chvíli před sebe, rozkoukával se. Ihned si vzpomněl, jakou návštěvu tu během noční chvíle měl, a vůbec celý ten incident. Trochu se zastyděl, odkopnul peřinu na konec postele a protáhnul své dlouhé, štíhlé tělo. Rozhodl se, že ještě poleží pár minut, než se půjde najíst, protože jeho žaludek se hlásil o pozornost. Jenže když dohady neodeznívaly a mířily směrem dolů ze schodů, vstal tedy a oblíknul na sebe tepláky, nějaké tričko obyčejné, vlasy prohrábnul rukou, aby alespoň trochu rozehnal to ‚hnízdo‘, co se mu přes noc vytvořilo na hlavě. Vydal se do kuchyně a krátce se zastavil před dveřmi, aby zjistil, kdo diskutuje a o čem vlastně.

„Nevím, co od toho očekáváš, nejsi nic víc než jeho dočasná hračka.“ Ozval se první hlas, který zněl poněkud rozmrzele a vyčítavě. Poznal v jeho tónu stejně tak rozespalého Marcuse. Nakouknul opatrně jedním okem, aby se ujistil o svých odhadech. Měl pravdu, blonďák postával u kuchyňské linky, připravujíc dva hrnky pro ranní kávu.

„Kdyby se tam neobjevila ta malá bestie, mohla to být dokonalá noc!“ Zasyčel druhý účastník debaty a Bill ihned rozpoznal Taylera s jeho stále něčím nespokojeným hlasem. Opět mu hlavou proběhly vzpomínky na noc a lehce protočil očima.

„Byla by to noc stejná jako každá jiná, kterou s ním trávíš. Vzchop se.“ Zamračil se Marcus, až se mu mihla vráska na čele a postavil před nabručeného Taylera hrnek s přehnaně silnou kávou. Posadil se naproti němu a stisknul v dlaních svůj osobní hrnek se jménem dokonce. Malá pozornost od Anise, když měl narozeniny. Tayler se zhluboka nadechnul, Bill dobře odhadnul, že vydýchává svůj hněv.

„Jednou mi řekl, když jsme byli u něj v pokoji, že mě má nejradši. Dokonce prý uvažoval o tom, že by si mě nechal.“ Syknul přesvědčivě a potichu, že Bill se musel trochu víc naklonit, aby slyšel.

„Vsadím se, že si před tím dal pár panáků někde s tou svojí skvadrou pašeráckou, užil si s tebou rychlý, tvrdý sex, a pak to pronesl v návalu euforie.“

„V alkoholu je pravda!“ Tay zavrčel a trochu s hrnkem praštil, jak jej pokládal zpátky na stůl.

„Ne vždycky tomu tak je. A u Anise určitě ne.“ Povzdychnul Marcus a sledoval cíp ubrusu, tvářil se zamyšleně a jeho tón zněl beznadějně. Nevěděl, jak jednat s Taylerovou žárlivou osobností naložit, a co mu poradit. A hlavně mu nějak šetrně vysvětlit, že Bushido nestojí o nějakou lásku a vztah. „Smiř se s tím, Tay, že dřív nebo později skončíme všichni u Johnyho. Anis nechce vztah, on na tohle prostě není, spí s námi se všemi.“

„S ním ne.“ Odesknul a oběma – Marcusovi a Billovi – bylo jasné, že je řeč o něm. „Zaráží mě, že si ho nevzal jako každýho z nás. Možná se ho štítí.“ Zasmál se nepřejícně a Bill potichu zafuněl vztekle, tohle bylo dost urážející. Měl chuť tam nakráčet a vysvětlit mu pěkně rázně, jak se věci mají. A taky o Bushidově včerejší návštěvě v jeho pokoji a menší výpomoci.

„To si nemyslím.“

„A co si tedy myslíš?“

„Myslím si, že se mu Bill líbí, že ho zaujal jak nikdy nikdo.“ Odpověděl Marc potichu, ještě chvíli sledoval jedno místo, než konečně zvednul hlavu k Taylerovi, který během pár vteřin stačil vzteky zčervenat po celém obličeji.

„Jak si na to, prosím tě, přišel, Marcusi?!“

„Já nevím, i Emmetovi se zdá. Upřímně, pojďme si přiznat. Byl k nám někdy Anis tak velkorysý a ohleduplný? Nechal nás jít, když se s námi chtěl poprvé vyspat a my protestovali? Ne. Vzal nás v prvních dnech do obchodního centra nakoupit nějaké oblečení a tak, poté nás vzal na oběd a ve finále nás objednal do kadeřnictví, kde zaplatíš jen za hloupé umytí vlasů slušný balík? Ne.“

„To neznamená hned, že si ho nějak oblíbil, jen z něj udělal člověka!“

„A ten sex, který si od něj nevzal? Tohle by on normálně neudělal, jeho nezajímají pocity a touhy druhých, on chce jen vyhovět Johnymu, vytrénovat nás poslušnosti a různým erotickým intrikám, a pak se nás zbavit. Jenže myslím, že Bill bude trošku jiná parketa, nevím proč, ale mám takový pocit. Ne jednou jsem si všimnul, že ho Anis při společném jídle pozoruje. Chodí ho i kontrolovat na pokoj občas, všimnul sis? Kdy se přišel podívat k tobě na pokoj, pokud zrovna nechtěl sex?“ pozvednul Marcus obočí a Tay už rozzuřeně drtil hranu stolu.

„Jak si to mám pamatovat!“

„Tak vidíš.“ Usmál se Marc a upil ze svého hrnku.

„Halda keců, na tý bestii není nic zajímavého, těžko by byl někdo, kdo by Anise srazil na kolena, já jsem jeho oblíbenec, řekl mi to, nemám o tom pochyb.“ S těmi slovy se zvednul, hrneček, kde byla káva až po okraj, se s jeho zbrklým vztykem rozlil skoro po celém stole. Otočil se na patě a zamířil ven z kuchyně nahoru k sobě do pokoje, kde hlasitě třísknul dveřmi, až se Emmet ozval naštvaně ze svého pokoje. Nesnášel, když byl probuzen hluky.

Bill se krčil dál ode dveří, takže si ho naštěstí nevšimnul. Přemýšlel o těch slovech, která Marcus vypustil z úst. Přemýšlel nad tím, jestli ho Anis opravdu má rád a mohl by pro něj znamenat víc než jen pouhé zvířátko, které brzy bude mít nového pána, až se naučí trochu poslušnosti. Povzdychnul si, možná by mohl začít malou, nevinnou hru flirtování a provokace, jaký to bude mít výsledek. Nakonec se přeci jen trochu pousmál, odhodlal se vejít do kuchyně a pozdravil s patrným úsměvem blonďáka. Ten mu úsměv ihned oplatit, nabídnul mu kafe a už vstával zase k lince.

„Mohl bych poprosit čaj, prosím?“ zachraptěl Bill a snažil se pak odkašláním trochu zahnat svojí rozespalost v hlase.

„Jak je libo, princezno.“

„Princezno?“ pozvednul Bill obočí, protože nechápal, proč se mu dostalo takového oslovení, když byl stále ještě sám přesvědčen, že je kluk.

„Tak tě dneska pokřtil Anis.“ Zasmál se Marcus a už raboval mezi krabičkami různých čajů. „Ovocný, černý nebo třeba zelený?“

„Ovocný, je mi jedno jaký. Takže, Anis už tu byl? Už se probudil? No a v jaké situaci mě tak nazval?“ Billovi zvědavost nedala, chrlil otázky, až ho Marcus musel mlaskáním zkrotit trochu. Příliš mnoho otázek, příliš rychle.

„No, potkal jsem ho v kuchyni asi před hodinou, říkal, že má nějakou práci, tak si přeje být nerušen, že se zavře u sebe v pracovně. Nicméně, taky se zmínil, že s tebou potřebuje mluvit, tak až se prý ta princezna probudí, máme tě za ním poslat.“ Usmál se a společně s nějakým starším koláčem mu položil před nos snídani i s horkým čajem.

„Aha, nevím, jestli to mám brát jako urážku nebo lichotku.“ Zamumlal Bill zaručeně a přemýšlel, kolik různých významů může mít oslovení princezna.

„Rozhodně je to roztomilé, neslyšel jsem od něj takhle láskyplnější oslovení. Mně řekl například nejmileji „rozteklá vato“.“ Zaksichtil se Marcus a usednul zpátky, aby konečně mohl dopít svůj šálen kávy, protože bez toho by nemohl přes den fungovat. Bill se pousmál.

„Roztomilé, zvlášť u něj.“ Odfrknul ironicky a Marcus se upřímně rozesmál, protože tohle slovo opravdu k Bushidovi moc nesedělo. A tak dál spolu konverzovali už o běžných věcech, společně snídali a po chvíli se k nim přidal i Emmet, který byl po nepříjemném probuzení pěkně protivný. Naštěstí po vydatném jídle se mu nálada zvedla, takže ráno proběhlo klidně mezi chlapci. Bill ještě pomohl sklidit nádobí, než vyrazil za Bushidem, jak měl.

Před dveřmi se krátce nadechnul a s lehkým zaklepáním vešel dovnitř. Anis akorát něco cvakal do počítače a tvářil se u toho zamyšleně a možná trochu rozzuřeně. Když si všimnul své návštěvy, přeběhl mu po tváři malý úsměv.

„Tak konečně jsi vstal.“ Pronesl místo pozdravu a Bill za sebou zavřel dveře.

„Ještě jsem posnídal dole s klukama a pomohl uklidit.“ Obhájil se a přešel blíže ke stolu.

„Nic ti nevyčítám. Vlastně jsem chtěl s tebou mluvit o něčem, jak jsem tě už upozornil včera. Ovšem nejsem si jist, jestli tě třeba dnešní noc natolik nezaskočila, že bys zapomněl?“ pozvedl pobaveně obočí a Bill se ušklíbnul pro sebe. Právě v tuhle chvíli, vteřinu se rozhodnul zahájit své rejpavé hry.

„Zase tak skvostné to nebylo, abych z toho byl mimo dalších několik dnů.“ Vrátil mu s úsměvem Bill a Bushido odfrknul. Tohle byla možná chlapcova drzá stránka, kterou ještě neměl tu čest poznat a přemýšlel nad tím, jestli je to na něm právě tolik sexy, jak se teď zachoval, nebo to bude chtít převychovat. Rozhodnul se to nechat zatím být, protože drzý Bill se mu nezdál zase tak špatný. I když ta jeho plachost, na kterou byl zvyklý, taky není k zahození.

„No já bych řekl, že jsi byl včera na rozpacích příliš. Ale to není to, o čem jsem chtěl s tebou mluvit. Můžeš se posadit, takhle mi akorát vystojíš důlek do podlahy.“ Pobídnul Billa k menšímu gauči vedle jeho stolu. Bill se tedy posadil a vyčkával, co mu sdělí.

„Jde o to, že se po roce bude pořádat takový menší večírek s mými přáteli u jednoho z nich. Každý si tam může vzít jako doprovod jednoho ze svých svěřenců a já bych docela rád vzal tebe.“ Odmlčel se a nechal prostor Billovi, aby to nechal projít hlavou.

„Takže nějaký večírek pasáků nebo co?“

„Nebuď tak hrubý, je to slušná akce, která má však svá výjimečná pravidla. Ovšem pro tebe by to měla být pocta, že chci vzít tebe, protože ti zlatíčka vedle nás jsou brány jako náš nejcennější poklad.“ Usmál se Bushido až přehnaně vlezle a Bill se začal trochu mračit.

„A já jsem tvůj poklad? Když mě znáš teprve pár dnů?“

„Pro tebe by to byl hlavně jeden z prvních kroků mého zaučování, aby byl Johny spokojený. Naučím tě základním slušnostem, jako slušně komunikovat, správné držení těla, všimnul jsem si, že se dost hrbíš. Taky jak správně stolovat, jelikož se zúčastníme i společné večeře. A taky tě seznámím podle fotek s pár nejdůležitějšími osobami, které bys měl zdravit po příchodu a oslovovat je.“ Vysvětlil mu pohotově. Bill si na okamžik připadal jako ta holka z filmu ‚Deník princezny‘, jenže on tady nebyl žádná výsost, ale pouhé něco, co by se opravdu dalo přirovnat k děvce. Nicméně, představa takové extravagance ho lákala a zvlášť po boku Anise. A pak se mu taky vloudila jedna myšlenka – jak bude vyvádět Tayler, až se dozví, že si vybral jako svou společnost Billa? Mírně se pousmál, ale ihned zase nasadil vážnou tvář, aby si toho Bushido nevšiml.

„Co ta pravidla?“

„Jde vlastně jen o jedno základní.“

„A to zní?“

„Každý z těch mých přátel a ostatní společnosti, myslím těch pánů, ne vás doprovodů, si může takzvaně za peníze vykoupit na noc jednoho z vás od jiných. Rozumíš? Když dám příklad – budu s tebou a někdo mě přijde zažádat, aby si tě směl půjčit na noc. Určím si za tebe částku a půjdeš s ním s tím, že mi tě do druhého dne musí vrátit. Je to takové zpestření naší společnosti.“ Anis se usmál a Bill na něj koukal docela s údivem.

„Nechci, aby mě někdo bral někam pryč, nechci roztahovat nohy někomu cizímu, tohle je pro mě důležité, ty víš proč!“ zahřměl Bill a trochu se k němu naklonil. Panika hrála v jeho očích, jako by mu stále nedocházelo, že vlastně může odmítnout. Nebo nemůže?

„Ber to jako jednu z lekcí.“

„Nechci podstoupit tuhle lekci, nepůjdu s tebou na takovouhle akci, zapomeň na to!“ hrkal ze sebe zoufalým tónem a Anis se pobaveně zašklebil. V klidu podepřel hlavu o ruku a chvíli ho jen mlčky pozoroval. Byl si až moc jistý, že chlapec nakonec podlehne.

„Nějak jsi nabral drzosti ze dne na den.“ Podotknul pro sebe a přejížděl rukou po třídenním strništi. Bill neodpověděl, čekal na jeho závěrečný verdikt. „Máš den na rozmyšlenou. Buď se mnou půjdeš a dostaneš se do společnosti, kde na tebe bude každý hledět s údivem, nebo tě nechám s kluky, zamčeného v domě. Máš na výběr, tak to zvaž pořádně, oni na výběr nemají. Měl bys to brát jako poctu, ne jako urážku a chovat se jak srab. Přijdou horší věci, Bille, to mi věř.“

„Co mi uděláš, když nepůjdu?“

„Nic, jak jsem řekl. Vezmu místo tebe Taye, ten půjde moc rád, a ještě mi za to bude líbat ruce.“ Zasmál se Bu a zvednul se od stolu, naznačil chlapci, aby ho následoval ke dveřím s odůvodněním, že má moc práce, a to, co chtěl, už sdělil. Bill tedy pootevřel dveře a ještě krátce pohlédl na Anise, který se opíral vedle o zeď. Vycítil malou šanci opět zaprovokovat, proto se vytáhnul na špičky, chytnul se rukou lehce o jeho rameno a pousmál se.

„Kladeš na princeznu moc velký požadavky, tak musíš počítat s jakýmikoliv alternativami. Nemůžeš se mnou pak jednat jak s hadrem, u kterého máš jistotu, že vymete všechno, co si řekneš. Buď trochu shovívavý, netlač tolik a možná dosáhneš svého.“ Ušklíbnul se a po těchto slovech odkráčel k sobě do pokoje. Cítil se jako vítěz, ale pobavený smích, co se ozval ode dveří, mu trochu srazil hřebínek.

autor: PeTiŠka