Wish you were here 1.

autor: Kiki

Takže jsem se konečně rozhodla dokopat se a napsat příběh, který bude podle skutečnosti, spíše podle toho, co se dělo a děje mně. Snad se vám bude zpracování líbit a bude to vůbec někdo číst. Za každý komentář jsem vděčná, díky!;) K.




Byl to jeden z krásných slunečných dnů a černovlasý chlapec jménem Bill měl u sebe na tři týdny letních prázdnin svého nejlepšího kamaráda, Andrease, kterého zná už hodně dlouho, téměř pět let přes internet… Před čtyřmi roky však jel Bill se svými rodiči na dovolenou nedaleko Andrease, a tak se domluvili, že si dají sraz. Byli spolu pouze hodinu a půl, avšak ani to jim nevadilo a prokecali celou dobu, kdy byli spolu. Bohužel přišel čas na rozloučení a nezbylo jim nic jiného, než pokračovat v komunikaci přes internet.

Toho se taky týkalo ještě jedno přátelství. Vlastně to ani přátelství nebylo… Byl to jeho internetový přítel. Bohužel, jen internetový, dělilo je od sebe něco málo přes 250 kilometrů, a to byla velká dálka. Všichni mu říkali už od začátku, že tohle nemůže brát jako opravdový vztah, neznají se osobně, neví, jaký je ve skutečnosti… On si však vedl svou hlavu. Netušil co, ale něco jej k němu neskutečně moc táhlo. Bylo to divné, ale tušil, že on by mohl být ten pravý. Pokaždé, když si spolu psali, byl neskutečně moc šťastný, a co teprve, když si volali? Jeho srdce bilo jen pro něj. Jeho přítel se jmenoval Tom. Byl o rok a půl starší, ale to nikomu vůbec nevadilo. Byli spolu už skoro měsíc, pro Billa naprosto neuvěřitelné, jeho nejdelší vztah. A vlastně i první. Avšak vůbec se za to nestyděl, nebylo proč…


Bill s Andreasem celý den řádili venku, aby taky ne, bylo krásně teplo. Černovlásek v hloubi duše tušil, i přes to, že měl velmi dobrou náladu a u sebe nejlepšího přítele, kterému mohl říct naprosto všechno, že je něco špatně. Ani v nejmenším netušil co, zjistil to, až když přišli domů a zasedli ke svým elektronickým spotřebičům, které jim umožňovaly se připojit k internetu.
Bill se zaradoval, když uviděl nepřečtenou zprávu. Okamžitě věděl, od koho je, nikdo jiný by mu jen tak sám od sebe nenapsal. Spokojeně se usadil na židli. Zpráva byla docela dlouhá, a tak se dal do čtení.
To, co zpráva obsahovala, ho více než zarazilo. Tohle nečekal ani v té nejhorší noční můře, ale bohužel, tohle se stalo skutečností. Otočil se na Andrease, který seděl za ním, a do ticha pronesl sklesle jednu jedinou větu:

„Tak jsem zase nezadanej.“

Andreas se zarazil v psaní na svém notebooku.

„Cože?“ Udiveně k němu zvedl pohled.
„Rozešel se se mnou,“ Odpověděl stejně tiše, tak jako to oznámil. Nemohl tomu pořád uvěřit. Rozešel se s ním… Všemu je konec. Všechno, co si vysnil, co budou dělat, až budou spolu, se rozpadlo jako domeček z karet. Nechtěl na sobě nechat něco znát, snažil se to držet vše uvnitř sebe, aby bojovalo jen v něm, ne na povrchu. V tu chvíli se mu chtělo plakat. Kdyby to však někdo uviděl, určitě by na jeho adresu byly směřovány věty typu – „Já ti to říkala…“ „Vždyť jsi s ním ani nechodil, to takhle nemůžeš brát…“ a podobně. Tomu se chtěl vážně vyhnout.
„Ale proč?“ Nechápal Andy. Bill vždycky zářil jako sluníčko, když byli spolu v kontaktu, pořád o něm básnil dokola a dokola. Tak proč…?
Černovlásek nad tím mávnul rukou. Vedl boj ve své hlavě, nechtěl se o tom bavit…

***

„Můžeš to prosím tě vypnout?“ Poprosil tiše svého kamaráda na druhý den. Počasí bylo stejné jako předchozí den, a tak vypadli ven do městského parku, kde se usadili na dvě z několika houpaček, a Andreas poslouchal své písničky, které obsahoval jeho mobil. On vždycky byl na takové rychlejší a uřvanější. Zkrátka screamo a metal, rock… Ale Bill chtěl poslouchat songy svoje. Což znamenalo zamilované ploužáčky. Nohy se mu bořily do písku, lehce se od země odrážel, aby se mohl pomalu houpat do rytmu písničky, který mu zrovna hrála –

I’m here again
A thousand miles away from you
A broken mess, just scattered pieces of who I am
I tried so hard
Thought I could do this on my own
I’ve lost so much along the way

Tak moc si přál být s ním, ale nemohl. Určitě na něj zapomene a bude šťastnější s někým jiným, než s obyčejným černovlasým klukem. Tak moc chtěl být v jeho objetí nebo právě tady v parku a jen tak si povídat. Jenže tohle se mu už nikdy v životě nesplní…

„Nemůžu, nechci, aby byl můj nejlepší kámoš v depkách. No tak, úsměv!“ Usmál se na něj on sám, ale šťastný pohled opětován nebyl a v nejbližší době snad ani nebude.
„Ale já nechci poslouchat to, co posloucháš ty, nechej mě poslouchat to moje.“
„Jo jasně, ty tvoje zamilovaný… Zapomeň na něj…“

Then I’ll see your face
I know I’m finally yours
I find everything I thought I lost before
You call my name
I come to you in pieces
So you can make me whole

Text pokračoval dál a jeho to nutilo přemýšlet a vzpomínat čím dál tím více. Tolik toho spolu mohli zažít, ale teď z toho nebude nic, jen jeho vysněný sen a představy. Jasně, bylo to přes internet, ale opravdu ho miloval, jako by to bylo ve skutečnosti. Mnozí z jeho kamarádů, známých, by si řekli, že ten kluk je na hlavu, ale on si myslel svou. Miloval jej, jak nejvíce mohl…

autor: Kiki

betaread: J. :o)

7 thoughts on “Wish you were here 1.

  1. Pěkný, jen by mě zajímalo, jak to bude pokračovat, když to Tom ukončil hned na začátku… No uvidíme, těším se na pokráčko 🙂

  2. Mňa donútilo začať čítať to, že je to podľa skutočnosti 🙂 mám rada príbehy zo života, len dúfam, že nebude príliš smutný. Zatiaľ to na mnoho šťastia nevyzerá.

  3. Tak sa púšťam do ďalšieho príbehu, o ktorom som už dosť čítala a som zvedavá, čo z toho vznikne 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics