Toho se taky týkalo ještě jedno přátelství. Vlastně to ani přátelství nebylo… Byl to jeho internetový přítel. Bohužel, jen internetový, dělilo je od sebe něco málo přes 250 kilometrů, a to byla velká dálka. Všichni mu říkali už od začátku, že tohle nemůže brát jako opravdový vztah, neznají se osobně, neví, jaký je ve skutečnosti… On si však vedl svou hlavu. Netušil co, ale něco jej k němu neskutečně moc táhlo. Bylo to divné, ale tušil, že on by mohl být ten pravý. Pokaždé, když si spolu psali, byl neskutečně moc šťastný, a co teprve, když si volali? Jeho srdce bilo jen pro něj. Jeho přítel se jmenoval Tom. Byl o rok a půl starší, ale to nikomu vůbec nevadilo. Byli spolu už skoro měsíc, pro Billa naprosto neuvěřitelné, jeho nejdelší vztah. A vlastně i první. Avšak vůbec se za to nestyděl, nebylo proč…
Bill se zaradoval, když uviděl nepřečtenou zprávu. Okamžitě věděl, od koho je, nikdo jiný by mu jen tak sám od sebe nenapsal. Spokojeně se usadil na židli. Zpráva byla docela dlouhá, a tak se dal do čtení.
To, co zpráva obsahovala, ho více než zarazilo. Tohle nečekal ani v té nejhorší noční můře, ale bohužel, tohle se stalo skutečností. Otočil se na Andrease, který seděl za ním, a do ticha pronesl sklesle jednu jedinou větu:
„Tak jsem zase nezadanej.“
Andreas se zarazil v psaní na svém notebooku.
„Rozešel se se mnou,“ Odpověděl stejně tiše, tak jako to oznámil. Nemohl tomu pořád uvěřit. Rozešel se s ním… Všemu je konec. Všechno, co si vysnil, co budou dělat, až budou spolu, se rozpadlo jako domeček z karet. Nechtěl na sobě nechat něco znát, snažil se to držet vše uvnitř sebe, aby bojovalo jen v něm, ne na povrchu. V tu chvíli se mu chtělo plakat. Kdyby to však někdo uviděl, určitě by na jeho adresu byly směřovány věty typu – „Já ti to říkala…“ „Vždyť jsi s ním ani nechodil, to takhle nemůžeš brát…“ a podobně. Tomu se chtěl vážně vyhnout.
„Ale proč?“ Nechápal Andy. Bill vždycky zářil jako sluníčko, když byli spolu v kontaktu, pořád o něm básnil dokola a dokola. Tak proč…?
Černovlásek nad tím mávnul rukou. Vedl boj ve své hlavě, nechtěl se o tom bavit…
***
„Můžeš to prosím tě vypnout?“ Poprosil tiše svého kamaráda na druhý den. Počasí bylo stejné jako předchozí den, a tak vypadli ven do městského parku, kde se usadili na dvě z několika houpaček, a Andreas poslouchal své písničky, které obsahoval jeho mobil. On vždycky byl na takové rychlejší a uřvanější. Zkrátka screamo a metal, rock… Ale Bill chtěl poslouchat songy svoje. Což znamenalo zamilované ploužáčky. Nohy se mu bořily do písku, lehce se od země odrážel, aby se mohl pomalu houpat do rytmu písničky, který mu zrovna hrála –
A thousand miles away from you
A broken mess, just scattered pieces of who I am
I tried so hard
Thought I could do this on my own
I’ve lost so much along the way Tak moc si přál být s ním, ale nemohl. Určitě na něj zapomene a bude šťastnější s někým jiným, než s obyčejným černovlasým klukem. Tak moc chtěl být v jeho objetí nebo právě tady v parku a jen tak si povídat. Jenže tohle se mu už nikdy v životě nesplní…
„Ale já nechci poslouchat to, co posloucháš ty, nechej mě poslouchat to moje.“
„Jo jasně, ty tvoje zamilovaný… Zapomeň na něj…“
Then I’ll see your face
I know I’m finally yours
I find everything I thought I lost before
You call my name
I come to you in pieces
So you can make me whole
Text pokračoval dál a jeho to nutilo přemýšlet a vzpomínat čím dál tím více. Tolik toho spolu mohli zažít, ale teď z toho nebude nic, jen jeho vysněný sen a představy. Jasně, bylo to přes internet, ale opravdu ho miloval, jako by to bylo ve skutečnosti. Mnozí z jeho kamarádů, známých, by si řekli, že ten kluk je na hlavu, ale on si myslel svou. Miloval jej, jak nejvíce mohl…
autor: Kiki
Bože.. to je krásný.. :o) nemůžu se dočkat dalšího dílu.. :o)
Pěkný, jen by mě zajímalo, jak to bude pokračovat, když to Tom ukončil hned na začátku… No uvidíme, těším se na pokráčko 🙂
Jasně že to někdo bude číst 🙂 a ne jen někdo 😀 teším se na další díly. :))
Mňa donútilo začať čítať to, že je to podľa skutočnosti 🙂 mám rada príbehy zo života, len dúfam, že nebude príliš smutný. Zatiaľ to na mnoho šťastia nevyzerá.
vyzera to zaujimavo tesim sa na pokracko 🙂
Povídku čtu už po druhé je moc pěkně napsana.
Tak sa púšťam do ďalšieho príbehu, o ktorom som už dosť čítala a som zvedavá, čo z toho vznikne 🙂