autor: Rose
Bill
„Ne, ne, ne! Bille Trümpere, nedívej se na něj! Prostě ne!“ rozkazoval jsem si v duchu. Zatnul jsem ruku v pěst a prudce jsem zahnul doprava, ještě tak pět metrů před Tomem. Modlil jsem se, aby se za mnou nevydal, i když mi to přišlo jako neuvěřitelná pošetilost. A taky že byla.
„Bille! Prosím, zastav se!“ zaslechl jsem Tomův výkřik a jeho hlasité rychlé kroky. Sám jsem svou chůzi zrychlil, ale nebylo mi to nic platné. O pár vteřin později jsem na svém rameni pocítil něčí měkkou dlaň.
„No tak, prosím, vyslechni mě,“ zašeptal a otočil si mě čelem k sobě.
„Dej mi pokoj,“ zavrčel jsem. Stálo mě to neuvěřitelné sebeovládání, protože bych se mu nejraději vrhl do náruče a na všechno zapomenul.
„Chybíš mi,“ pohladil mě po rameni, za které mě předtím držel.
„Pusť,“ zavrtěl jsem se a odstrčil jeho ruku.
„Bille,“ pohladil mě po tváři.
„Nesahej na mě,“ ucukl jsem a zaujal jsem nepřátelský varovný postoj.
„Vím, že jsem udělal chybu. Ale nikdo přece není dokonalý.“ Pak se krátce odmlčel, promnul si týl a omluvně se na mě usmál: „Dokázal bys mi odpustit?“
„Ublížil jsi mi,“ sundal jsem si brýle a zahákl si je jako čelenku do vlasů.
„Já vím… a moc mě to mrzí. Nechtěl jsem…“ Zní to tak upřímně. Kéž bych mu byl schopný věřit. „Prosím,“ pokračoval, „odpusť mi. Chtěl bych zase být s tebou.“
„Proč?“ povzdechl jsem si a pevně jsem se mu zadíval do očí.
„Protože mi na tobě moc záleží. A protože jsi to nekrásnější stvoření na celém světě,“ odpověděl. Svůj pohled jsem zklamaně zase sklopil.
Tolik krásných slov…, ale nejsou to ta, která chci slyšet. Postačila by mi dvě a vzal bych ho zpátky. Tak moc rád bych to udělal…
„Špatná odpověď.“ Krátce jsem se mu podíval do očí, pak jsem ho obešel, znovu jsem si nasadil brýle a rychlým krokem jsem se vydal domů.
***
„Ahoj, zlato,“ pozdravila mě mamka, jen co jsem dorazil domů.
„Ahoj,“ broukl jsem a okamžitě jsem chtěl vyběhnout schody, které vedly do mého pokoje.
„Počkej, Bille,“ ozvala se. Otočil jsem se na ni s nechápavým výrazem a sešel jsem ty čtyři schody, které jsem už stihl vyběhnout. „Nechtěl bys mi náhodou něco říct?“
„Ani ne,“ pokrčil jsem rameny.
„Jsi si jistý?“ Propálila mě úplně stejným výrazem jako já Toma, když jsem se ho ptal, proč bychom měli zase být spolu. Ach jo… ten pohled je fakt děsnej!
„No tak fajn,“ rezignoval jsem, „Tom mi dal ve středu kopačky a dneska se zčistajasna objevil před gymplem a prosil mě, abych ho vzal zpět. Tak se nediv, že mám takovou náladu, jakou mám. Může za to on.“
„Oh…,“ dala si mamka ruku před ústa. „Tak to jsem nečekala. Docela mě zklamal…“ A to přesně jsem nechtěl slyšet. Nevím proč. Jen jsem nechtěl slyšet, že Tom mamku zklamal…
„A vzal jsi ho zpátky?“ zeptala se s očekáváním v očích.
„Ne… Měl jsem?“ Vyčerpaně jsem se obkročmo posadil na židli čelem k opěradlu.
„To je jen na tobě,“ pohladila mě po tváři.
„Ale já…, nevím. Jsem zmatený. Bez něj mě nic nebaví, nemám z ničeho radost, ale zase…“ Prostě mi neřekl, že mě miluje, jak ti to mám vysvětlit?
„Miluješ ho?“ chytla mě mamka za ruku.
„Jo,“ fňukl jsem a čelem se opřel o opěradlo židle. „Strašně moc.“
„Pak bys mu možná mohl dát ještě jednu šanci. Kdo ví… Třeba už tě podruhé nezklame. A jestli mu jí nedáš, třeba toho budeš až do konce života litovat. A třeba ti ublíží i po druhé. To nikdo neví.“ Pak mi dala pusu na čelo a se slovy: „Pořádně si to rozmysli,“ odešla.
Bezva… Nejradši bych se zahrabal deset metrů pod zem a měl bych od všeho pokoj.
Co mám, sakra, dělat?
Tom
„Tak co?“ vyzvídali kluci, jen co jsem se k nim vrátil. Ale z mého zklamaného výrazu se dalo vyčíst všechno.
„Jsem v háji,“ sklesle jsem se opřel o Ralphovo auto.
„Proč?“ zeptal se Matthew opatrně.
„Už to vypadalo docela dobře – no, jak se to vezme, prostě to už nebylo tak beznadějný – a Bill se mě zeptal, proč chci, abychom zase byli spolu. Proč ho chci zpátky. A já jsem opověděl, že proto, že mi na něm záleží a že je krásný, no a on mi řekl, že je to špatná odpověď.“ Všichni na mě chvilku jen tak koukali. První se pak vzpamatoval Sebastian a hlasitě se rozesmál. Ostatní se k němu téměř okamžitě přidali.
„Tome, ty jsi fakt pako,“ poplácal mě Jesse po zádech.
„Proč?“ nechápal jsem.
„Není to snad jasný, co jsi měl říct?“
„Ne,“ pokrčil jsem rameny.
„Počkej – “ zarazil se Ralph, „- ty fakt nevíš, co jsi měl říct?“
„Ne.“ Co bych měl?
„No, tak to je spíš k pláči než k smíchu,“ zamručel Sebastian.
„A co jsem měl, kurva, říct?“ rozhodil jsem rozčileně rukama. Něco mi uniká…? Jak to, že to všichni vědí, jen já ne?
„Na to budeš muset přijít sám. To ti prostě nemůžeme říct,“ usmál se na mě omluvně Matthew.
Jak to, že mi vůbec nedochází, o čem to mluví? Proč je tak jasné, co jsem mu měl říct? Znám ho z nich přece nejlíp a oni to vědí a já ne?
O dva dny později
Konečně jsme dostali vysvědčení a prázdniny klepaly na dveře. Dnes večer se koná závěrečný večírek pro všechny středoškoláky. Koná se to v ohromném klubu a většinou je tam tak kolem pěti set lidí. A Bill tam – doufám – bude taky.
Mělo to vypuknout kolem osmé. Sice všude chodím pozdě, ale tohle je výjimka. Kluci pro mě měli přijít kolem půl osmé, takže jsem se začal vypravovat už v půl sedmé. Osprchoval jsem se, dokonale jsem se oholil, dredy jsem si stáhl gumičkou do culíku a šel jsem se do pokoje obléct. A ještě nikdy jsem neměl takové dilema, co si vzít na sebe, jako dnes. V tu chvíli jsem byl neuvěřitelně rád, že jsem si dal takovou časovou rezervu. Měl jsem na vybíáaní oblečení ještě skoro půl hodiny.
Nakonec jsem se rozhodl pro bílou čepici, černou čelenku, černé tričko a modré džíny. Není to nic extra, ale přitom je tahle kombinace jednou z mých nejoblíbenějších. Doufám, že se bude líbit i Billovi. Navoněl jsem se mým nejoblíbenějším parfémem a zadíval jsem se na sebe do zrcadla.
Můj dnešní plán ještě není tak úplně domyšlený. Doufám, že během večera ještě přijdu na to, co Bill chce slyšet, protože dosud vážně netuším.
Dneska ho prostě musím dostat zpátky, protože bez něj se cítím, jako bych byl napůl mrtvý. Jako bych z poloviny neexistoval. Udělal jsem chybu, když jsem poslechl mé kámoše. No, spíš bych měl říct Daniela, protože nebýt jeho, nic z toho by se nestalo.
Ale co… i kdybych nepotkal Billa, stejně bych jednou přišel na to, že jsem gay, a stejně by se něco podobného někdy stalo. Alespoň jsem se poučil. Jen…
Zamračil jsem se na sebe do zrcadla.
„Tak mě poslouchej, ty tam nahoře! Nejsem už vytrestaný dost? Já myslím, že jo. Prosím, poraď mi, co mu mám říct. Já prostě cítím, že patříme k sobě, ale jak to mám vyjádřit slovy?“ Ne, že bych byl věřící, ale teď by se mi nějaká boží pomoc celkem šikla.
„Tome, jsou tady kluci!“ ozval se ze zdola mamky hlas. Včera jsem jí řekl, co se stalo. A i ona mi naznačila, že ví, co jsem měl říct. Ale samozřejmě mi taky neporadila. Copak jsem vážně tak mimo?
„Jo, už jdu,“ houkl jsem zpátky k ní. No, žádné znamení nepřišlo. Nic. Asi na to prostě budu muset přijít bez pomoci.
autor: Rose
betaread: J. :o)
Amm.. Tom je tak hloupočkej.. :o) snad mu to brzo docvakne.. :o)
To je pako….. jezisi 😀 neuvěřitelny pako :DDDDDD
No, tak uvidíme, jestli na to Tom příjde. Pěkný, těším se na další dílek 🙂
Ježiiiiš!:D Ten Tom je fakt uplně vymetenej ne?:D:D..ještě k tomu ta věta na konci …Já prostě cítím, že patříme k sobě, ale jak to mám vyjádřit slovy?..Jak asii?!:D
Bože, ten Tom je debil :D:D:D Na to by přišlo i dítko ve školce, ale tak zase s tou jeho pověstí děvkaře je pravděpodobné, že nějaké 'Miluju tě' ho nenapadne :D:D Ale je to fakt vtipný no :D:D:D Těším se na další díl, snad ho to konečně trkne :D:D
na toto nevie dojsť? oooch 😀
"povzdech" Tom je prostě mamlas 😀 mno doufám, že nakonec se mu vyjádření citů zhmotní ve slova, jinak být Billem, tak ho fakt něčím přetáhnu před hlavu (klidně kabelkou, jestli ji mívá tak těžkou jako já, tak se Tomanovi rozsvítí ;))
Tomi je takový hlupáček!!
Nádherný dílek x) ..
Těším se na další! Doufám, že bude brzo…
[4]: NaprOsto souhlasím xDDD ddddddddemence toto xD
Tome ty jsi takovej debil :DDDDDD
To je kokot! 😀 Ale Bill mu to dobře nandal….Najednu stranu chci aby si k sobě našli cestu ale nadruhou zas chci aby mu Bill dal pořádně za vyučenou….jinak moooc krásný dílek :* ♥♥♥
To mě poser na holý záda! :DDD TOME!.. Ty kokote!.. 😀 Doufám, že zjistíš.. že ty slova jsou dokonce dvě!♥
Jo Tome…ty jsi vážně mimo xD..Tak jsem zvědavá,jestli na to přijde…jestli mu srce napoví,protože já si myslim,že to z jeho strany láska rozhodně je…jen mu to musí docvaknout.
A Bill udělal dobře,že se přemáhal a nedal se tak lehce zase získat zpět.
Hahah 😀 To je blb 😀 😀 Doufám, že na to během večera přijde =) 😀