autor: Rose
Zdravím všechny věrné twincesťačky, které u mojí povídky vydržely. Tohle je předposlední díl, tak si ho náležitě užijte, protože fakt netuším, kdy tu bude poslední, protože před týdnem byl rodičák a naši viděli moje úžasný známky, no a jak to dopadlo? 😀 Samozřejmě ŽÁDNÝ počítač. xP Takže tenhle díl jsem poslala od kamarádky (mimochodem, je to ta, co dělala poster k týhle povídce :D) a nevím, jak pošlu poslední. :/ I přesto doufám, že vás jako čtenářky neztratím. 🙂
Jo a ještě jsem se chtěla omluvit všem spisovatelkám, že teď tak dva nebo tři týdny nebudu moct číst, ale přísahám, že pak vše dohoním. Tak konec vykecávání a pusťte se do čtení. 🙂 Vaše Rose
Tom
„No tak, brácho, vypni už a užívej si. On se určitě brzy ukáže,“ objal mě Ralph kolem ramen. Už bylo po deváté, venku se už značně setmělo a Bill stále nikde.
A já jsem už hodinu statečně odmítal veškerý nabízený alkohol. Přeci s Billem nepovedu tak vážnou konverzaci, když nebudu napůl při smyslech, nebo, nedejbože, úplně namol.
Rozezněly se tóny už asi pátého ploužáku a já jsem odmítal další dívku, která mě chtěla vytáhnout na taneční parket. Já jsem tak děsný idiot… Kdybych používal mozek, no, spíš srdce, mohl jsem tu teď být s Billem a neřešit, jestli mě pošle do háje, nebo jestli se nade mnou slituje a vezme mě zpátky.
„Tome,“ doběhl ke mně Jesse, „Bill už je tady!“
„Fakt?“ Prudce jsem se zvedl. „Kde?“
„No, před chvilkou přišel, takže asi někde u vchodu.“
Dál už jsem neposlouchal, protože jsem se začal prodírat davy lidí, kteří tančili na parketě. Hledal jsem ty okouzlující černé vlasy, hluboké hnědé oči jako čokoláda, a ty nejsmyslnější narůžovělé rty, jaké jsem kdy viděl.
Ale nikde jsem ho nemohl najít. Jediné, co osvětlovalo místnost, byly ostré bílé a barevné reflektory, takže se mi hledalo dost špatně.
A v tu chvíli jsem zahlédl celkem vysokou hnědovlásku. Monica.
„Ahoj Moni,“ položil jsem jí ruku na rameno.
„Ahoj,“ usmála se na mě a dřív, než jsem stačil vyřknout otázku, poukázala asi 20 metrů od sebe. „Támhle je,“ dodala. Věděla, koho hledám.
„Díky,“ kývl jsem a vydal se jeho směrem.
Byly s ním Taša a Michelle, ale jen, co mě zahlédly, se šibalskými úsměvy vyklidily pole.
A pak se na mě otočil.
ON.
Bill.
Jeho pohled mě div že nesrazil na kolena. Cítil jsem v něm odhodlání, vztek, plamen vášně, ale i takový zvláštní cit.
„Ahoj,“ usmál jsem se na něj nejistě, když jsem se k němu přes všechny dostal.
„Čau,“ broukl a chtěl se otočit k odchodu, ale nemohl, protože jsem ho chytil za ruku, abych ho zastavil.
„Můžeš mě laskavě pustit?“ zamračil se.
„Promiň,“ nechal jsem svou ruku pomalu spadnout z jeho ramene.
„Tak co chceš?“ pobídl mě.
„Nesedneme si?“ navrhl jsem. Nechtělo se mi moc stát. Nebyl jsem si jistý, jestli mě nohy samou nervozitou udrží.
„Fajn,“ přijal mou nabídku a šli jsme se posadit na blízký gauč.
To napětí ve vzduchu bylo přímo svazující.
Nevěděl jsem, jak začít. Znervózňoval mě jeho výraz. Rozhodně nevypadal moc přátelsky. Tvářil se v jednu chvíli naštvaně, v druhou lhostejně, ale rozhodně ne nějak povzbudivě.
Nakonec jsem se ale odhodlal.
Bill
„Bille,“ chytil mě Tom za ruku, když jsme se posadili na ten gauč, „vím, že jsem udělal chybu. Jsem absolutní idiot. Já vím…“
„A?“ nadzvedl jsem obočí.
„Prosím, odpusť mi.“ Pak se mi dlouze podíval so očí a mé bariéry se začaly hroutit.
„Proč bych měl?“ Můj hlas už rozhodně nebyl tak sebejistý jako předtím.
„Já nevím“ povzdechl si. „Záleží mi na tobě a tak nějak jsem doufal, že i tobě záleží na mně.
„Já…,“ sklopil jsem pohled. Chvilku jsem byl zticha. A pak se mi náhle v záblesku zobrazily všechny ty děsivé vzpomínky ze dne, kdy se se mnou Tom rozešel.
„Víš, jak mi bylo, když ses se mnou rozešel?“ špitl jsem. „Byl jsem na dně. Zoufalý. Bezmocný. Chtěl jsem umřít. Chtěl jsem se zabít. Byl jsem pro tebe jen hračka, nic víc.“
„To není pravda,“ zavrtěl Tom rázně hlavou.
„Proč bych ti měl věřit?“
Proč? Proč bych mu měl znovu naletět?
„No…,“ zamumlal.
„Jsi jenom obyčejný lhář, Kaulitzi,“ zavrčel jsem. „Dochází ti vůbec, jak moc jsi mi ublížil?“
„Promiň mi to. Nechtěl jsem. Byla to ohromná chyba. Donutili mě k tomu kámoši.“
Rozhlédl jsem se kolem sebe.
„Támhleti čtyři, jak „nenápadně“ vykukují zpoza baru? To jsou tvoji kamarádi?“ poukázal jsem na čtyři hlavy, jak vykukují za barovým stolkem a dívají se na něj.
„Ehm, jo,“ podrbal se nevinně po dredech a udělal na ně výhružné gesto, aby okamžitě zalezli. Vypadalo to docela komicky. Až mi zacukaly koutky.
„Směješ se,“ usmál se na mě, až se celý jeho výraz úplně rozzářil.
„Možná,“ zamručel jsem, ale mé rozpaky se nedaly skrýt. Ne… Nechtěl jsem se před ním tak rychle uvolnit a otevřít.
„Tak,“ zvedl jsem se, „jestli už mi nemáš co říct, asi bych měl jít za kámoškama.“
„Ne, počkej,“ zarazil mě. Proč mám takový pocit, že ani neví, co mi vlastně chce říct?
„Co ještě?“
„Já ti chci něco…“
„Ano?“ nadzvedl jsem obočí. Kam tím míří?
„Já…“
Na tohle fakt nemám nervy.
„Čau,“ odstrčil jsem jeho ruku a vydal jsem se pryč.
„BILLE!“ uslyšel jsem najednou, jak volá moje jméno. Doslova řve. S otázkou vepsanou v očích jsem se na něj otočil.
„Já tě… miluju, Bille.“
autor: Rose
betaread: J. :o)
Konenčněěěěěěěěěěěěěěěě… to to trvalo 😀
Určitě si počkám :),ráda :)!
OHOHOHOHOOOOOOOOO konečně! Ej dobře ty Tome! Řekla bych,že máš vyhráno ! 😀 díky bohu že mu to docvaklo! 😀
Joooooooooooo!:D Konečněě!:D Přišeel na to!:D..Jsem zvědavá co mu na to Bill řekne..;)..
no konečne och bože :D:D:D
Já už si myslela, že mu to nakonec neřekne. Skvělý díl, snad tu poslední přibude co nejdřív 🙂
oh, finally 😀
Nobelovku pro Toma!!! "Miluju tě"To je objev tywe xDDDDDDDDDDDD xDDDDDDD
Aaaaaaaaa.. konečně mu to řekl..! 😀 super! 😀
vražda, tohle nám nemůžou tvoji rodicč udělat?! Dej mi číslo na tátu, já mu domluvím, aby tě nechali dopsat aspoň poslední díl! jsem ochotná podplácet!!!! 😀 to není možný to TEĎ stopnout 😀 néééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé
Opravdu moc krásné ale co mě trochu mrzí je že to bude příště konec!! Myslím že tahle povídka by si zasložila mnohem víc dílů a to už z jednoho prostého důvod jelikož spolu nic neměli, ale to mi nějak moc nevadí spíš sem si tuhle povídku zamilovala a nečekala sem tak rychlý konec…jinak opravdu krásný díl :* ♥♥♥
no toto trvalo Tome konečně jsi ze sebe vymáčkl to co po tobě chtěl Bill slyšet 🙂 Moje milovnaá povídka příštím dílem zkončí achjo :(((((
Heuréka! 😀 Kaulitz má docela pomalý vedení, že mu to došlo tak pozdě, ale aspoň že mu to došlo, to je hlavní 😀 Tvoji rodiče se rozhodli, že vyvraždí půlku pravidelných návštěvníků twc blogu, ne? 😀 To je tak strašně nefér!!! 😀 Doufám, čistě ze sobeckých důvodů :D, že se k počítači dostaneš co nejdřív, protože tohle budou muka… 😀
Joooo jupíí koknečně! =) <3 Moc se těším na další díl!!!! =)
Moc vám všem děkuju, na chvilku jsem tady. 🙂 Už jsem od kamarádky poslala i poslední díl, do neděle tu bude. 😉