Rivalové 21.

autor: Cincina

Možná, že některým z vás právě splním přání 😀 A některým zase ne 😀 Ale snad se vám tenhle díl bude líbit 🙂


VEČER

„Dobrou.“ Broukl Tom, vstal z gauče a odešel do Billova pokoje spát. Myslel si, že neusne, ale chtěl to aspoň zkusit. Ten SAW byl opravdu děsně hrůzostrašný film.

„Dobrou“ zašeptal Jorg a dál sledoval televizi. Ani se na Toma nepodíval. Byl zmatený. Nejdřív ho Tom nenápadně svádí, a pak zase nenechá na sebe sáhnout, nic. Jestli budu mít ještě jednu šanci, tak už ho asi ojedu! Ani nevěděl, že dneska tu šanci opravdu mít bude.

***

Tom se převaloval a nemohl zabrat. Když zavřel oči, vybavil se mu ten šílený vrah. Áááá, chce mě zabít! Proboha, Tome! Vzpamatuj se! Byl to jenom film! Otočil se na druhý bok. Zadíval se na dveře. Pohnuly se! Jsem jak malé děcko, sakra! Věděl, že dneska neusne. Šel proto do kuchyně, kde se nejdřív napil, a pak si namočil obličej. Nahlédl do obýváku, ale Jorg tam nebyl. Asi šel spát. Potichoučku se vydal k němu do ložnice. V tu chvíli mu absolutně nedocházelo, co dělá.


„Jorguu! Spíš?!“ Zašeptal.
„Mhhm…“ Otočil se na druhý bok.
Tom přišel až k jeho posteli. Chvíli na něho koukal. Pak do něho píchl prstem jako do mrtvoly. „Jorgu!“
Otevřel jedno oko. „Co?“
„Nemůžu spát.“ Zafňukal Tom.
„Z toho hororu?“
„Jo. Všude vidím šílenýho vraha.“
Jorg se rozesmál.
„To není vtipné.“ Odfrkl Tom a otáčel se k odchodu.
„Ne… prosím…“ Jorgovi ještě cukaly koutky „Počkej.“ A chytil ho za ruku.
Tom se tvářil uraženě. Neměl rád, když se mu někdo smál. Jorg si ho za ruku pomalu přitáhl k sobě a stáhl ho k sobě na postel.

„Ty, Jorgu… asi jsem si to rozmyslel.“

„Jako co sis rozmyslel?!“
„Nevím?“
„Hele. Už jsi sem přišel, tak si nevymýšlej. Nemůžeš spát? Tak spi tady. Pokud myslíš, že to zvládneš, tak můžeš jít. Ale pak si nestěžuj, že všude vidíš nějakýho vraha.“
„Ok. Jako bych nic neřekl.“
„Ok.“ Vydechl Jorg a už usínal. Položil svou ruku na Tomův bok a přitiskl se zezadu k němu.
Takhle usnu, no! Běželo Tomovi hlavou.

„Jorgu, takhle neusnu…“

Jorg zamlaskal. „Jak takhle?“
„No dotýkáš se mě a já prostě… neusnu.“
„Tak nemusíme spát a já se tě budu dotýkat ještě víc…“ zašeptal mu do ucha a přejel prstem po linii jeho těla.

Tom hlasitě vydechl. Neřekl nic. Nevěděl co. A právě tohle mlčení vybídlo Jorga k tomu, aby se Toma dotýkal ještě víc. Únava jako by ho rázem přešla. Chtěl využít tuhle příležitost na to, aby se ho Tom začal konečně dotýkat dobrovolně a nemusel ho k tomu nutit. Zajel mu rukou pod tričko a Tomovi okamžitě naskákala husí kůže.

„No tak, Tome… dotkni se mě.“ Šeptal Jorg zastřeným hlasem.

„Mhhh…“ vydechl Tom a otočil hlavu směrem k němu. Díval se mu do očí a chtěl z nich něco vyčíst. Nešlo to. Byly zastřené chtíčem. Věděl, že ho Jorg chce dostat, ale až tak moc?
Jorgova ruka vyjela zpod trička a přímo si to mířila k rozkroku. Tom to tušil a už chtěl Jorgovu ruku chytit, ale Jorg byl rychlejší. Stále se díval Tomovi do očí a silně stiskl jeho rozkrok. Tom přivřel oči blahem. Jeho tělem se rozlil slastný pocit, který nezažil… tři týdny? Čtyři?
„Ještě…“ zašeptal. Skousl si ret, protože si uvědomil, co právě vypustil z pusy. Nemůžu to Billovi udělat! Ale když ono je to tak dobré!… Jenom jednou!… Tom sváděl se sebou vnitřní boj. Nechtěl, ale zároveň chtěl a strašně moc.
Jorg vyhověl jeho prosbě a znovu ho silně stiskl.
„Aaaaach…ještě!“ to už to musel říct nahlas. Znovu ho stiskl. „Ó bože, jo!“ vzdychal Tom. Ještě dvakrát se nechám stisknout a ukončím to! Jorg ho opět stiskl. „Jo, jo, jo!“ A naposled. „Jorgu, sti- stiskni mě… prosí- ím…“ zakuňkal Tom. Jorg se usmál a znovu ho stiskl. „Ách…“ Tom tenhle sten zakřičel. Bylo to tak dokonalé. A to bylo teprve přes boxerky! Já chci ještě! Nemůžeš! Nesmíš ublížit Billovi!… Já to potřebuju! Chci se udělat! Ne! Ano! Jenom jednou! Ne! Ano!
Tom nedbal na své vnitřní hlasy. Chtěl se udělat. Nedotýkal se sám sebe už hodně dlouho. A co teprve cizí ruka? To už vůbec ne. Jorg zcela nečekaně Toma po boxerkách pohladil a nechal na nich svou ruku. Čekal, co Tom bude dělat. A uhodl. Tom totiž využil příležitosti a začal se o Jorgovu ruku otírat. Tvrdě. Zrychloval.
„Mhhh… to nejde…“ Zafňukal Tom. „Jorguuu… prosím… udělej mě…“
„Co za to?“ Zašklebil se Jorg.
Tom našpulil rty. Pak se usmál a zašeptal Jorgovi do ucha. „Dovolím ti vyšukat ze mě duši…“
„Mmmm… dobrá motivace. Tak pojď, udělám tě.“
autor: Cincina
betareaed: J. :o)

3 thoughts on “Rivalové 21.

  1. ÁÁÁÁÁÁ!! 😀 😀 Já chci další díl!!! Hned teď!! Prosím! xD Tohle je týrání! Nevydržím čekat ještě tři dny! 😀 Ale počkat… tři dny 😀 No sakra, já tady ani za tři dny nebudu!!! 😀 Božé, co sem komu udělala!?! 😀
    Holka, tak tohle bylo D-O-K-O-N-A-L-Ý!!! 😀 Moje přání se mi teda sto procentně vyplnilo 😀 A ta Tomova poslední věta… 😀 To vážně neměl říkat 😀 Protože Jorg to určitě udělá 😀 😀
    Sakra, já se tak strašně těším na pokračování!!! 😀 Ale jen ať si to teď Tom nějak zázračně nerozmyslí! To bych ho vlastnoručně uškrtila 😀

  2. Juhůůů!:D Konečně jsem se dočkala,já věděla že spoluu budouu něco mít!:D:D Už při tom jak si psala: některým z vás právě splním přání..!:D Úžasná byla ta Tomova vnitřní hádka…;D!Jen aby se nic  nedozvěděl Bill:D… Alee jak si to mohla takhle useknoout,tohle se nedělá!:D Už se těšiim na další díl!;)Btw Dokonalá povídka:)

  3. Já chci, aby Tom byl s Billem! 😀 Kort teď, když všichni víme, jak Jorg doopravdy vypadá 😀 😀 Ne, ale tak v týhle povídce si ho představuju krásnějšího =) ale stejně chci T+B 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics