Wish you were here 2.

Nastal čas Andreasova odjezdu domů. Bill mu byl za celé tyhle prázdniny s ním neskutečně vděčný. Moc mu pomohl, snažil se jeho myšlenky přivést jinam než na něj, a to se mu taky dost dařilo.
„Díky moc, Andy, jsi vážně skvělý,“ loučil se s ním na nádraží. „Příští prázdniny, jasný?“ Pousmál se lehce. Nechtěl, aby ho opustil člověk, kterého měl tak rád. Avšak Facebook to jistil, takže kontakt určitě nepřeruší.
„Ale, nemáš vůbec za co. A už se netrap, jasný?“ Rozcuchal mu lehce vlasy.
„Jasný!“ Zasmál se Bill a objal svého kamaráda.

Bohužel za chviličku jej musel pustit, protože vlak se řítil do stanice. Dlouhý pohled do očí, poslední objetí a Andy nastupoval do jednoho z několika vagónů. Čekala jej dlouhá cesta domů, ale za těch pár týdnů to teda stálo. Ještě mu zamával z okna, a potom se pohodlně usadil na sedačku.

Bill se pomalu rozešel k autu, kde čekala jeho máma, která je sem odvezla. Celá cesta probíhala v tichosti. Opět musel nad vším přemýšlet. Teď je vážně sám. Nikdo, kdo by jej mohl obejmout a říct mu, že všechno bude dobrý. Všechno by se mělo vrátit do starých kolejí. Jen on a hudba. Zavřený v pokoji se sluchátky v uších, papíry a tužkami. Miloval kreslení, stejně jako poslouchání svých oblíbených písniček.

***

Byl další krásný den, jeden z mnoha letních, a černovlásek seděl na houpačce. Naštěstí pro něj se stmívalo, a to znamenalo, že vykoukne na oblohu měsíc a spousta hvězd, lidé začnou zalézat do svých domů. Přesně tohle miloval. Nikde nikdo, klid, jen on a jeho vlastní myšlenky. Pomalu se houpal do rytmu písně.

Your voice was the soundtrack of my summer
Do you know you’re unlike any other?
You’ll always be my thunder, and I said
Your eyes are the brightest of all the colors
I don’t wanna ever love another
You’ll always be my thunder

Vzpomínal, co si tehdy psali. Až budou spolu, tak tady budou sedět a držet se za ruce. Všechno tohle byly jen vzpomínky, které se vlastně nestaly ani skutečností. Jak moc tu právě chtěl být s ním a být šťastný…? Šťastný jen díky němu. Bohužel, tohle realita nikdy nebude. Tak strašně moc se trápil, ale jen uvnitř sebe. Navenek to nikdo nepoznal. Nechtěl s tím obtěžovat okolí. Byl rád, že je s ním alespoň dobrý kamarád a kontakt spolu nepřerušili. Psali si každý den, jako tehdy… Ale musel psát jiným stylem, omezit pár slovíček, která by mu tak moc rád řekl nebo alespoň napsal. Opravdu ho miloval a měl pocit, že jej zná, že on je pro něj ten pravý, i přes to, že se s ním rozešel.

Hodiny ukazovaly devět hodin a byl čas se vrátit domů. Další bezesná noc před ním. Nicméně, nezbývalo mu nic jiného, než se opravdu rozejít zpátky. Možná by si mohl ještě skočit na počítač, jestli tam nebude i on. Tak strašně moc se před ním přetvařoval… I když spolu volali, tak i psali. A on to nikdy nepoznal. Bohužel a i naštěstí. Asi před týdnem si slíbili, že by to v září mohli zkusit znova, ale nedával tomu moc šanci. Bude to zase stejné. Nikdy se neuvidí, na to bydlí až moc daleko od sebe a nemělo to ani nejmenší cenu.

***

Pohodlně se usadil za stolem se svým počítačem a zapnul si okamžitě program Skype. Byl tam! Šťastně se usmál a rozhodoval se dlouhou chvíli, jestli napsat jako první. Nakonec mu to nedalo a udělal první krok on. Napsal mu. Téměř okamžitě uviděl tužku, která se mu pohybuje po monitoru. Odepisoval mu. Na tváři se Billovi vykouzlil úsměv. Den se stává krásnějším. A to jen díky psaní si s ním. Pustil si písničky, což znamenalo narušování nočního klidu, ale jemu to bylo úplně jedno. Byl spokojený, tak ať o tom každý ví.

Najel si na internetovou stránku, kde se spolu seznámili, což znamenalo Facebook. Podíval se, co je nového, okomentoval to, co se mu líbilo a podobně. Jako každý den. Najel si i na jeho profil. Chodil tam každý den. Zajímalo ho, co ten den dělal, jak se měl a podobně. A taky s kým si psal. Jasně, byla to jeho věc, ale ačkoliv nechtěl, musel si i sám sobě přiznat, že lehce žárlil. Zarazil se a bylo mu do breku, jakmile uviděl „Ve vztahu s…“ Cože? Vždyť… Řekli si, že… V tu chvíli nevěděl, co má dělat. Jestli se složit pod stůl a brečet, nebo to nechat být, že je to fake vztah. Další věc ho zarazila, když uviděl v komentářích „Miluju tě.“ Takže fake vztah mohl vyškrtnout. Do očí se mu vtlačilo pár maličkých slz. Tohle je konec. Teď už skutečně.

Dobrá nálada odešla s mávnutím kouzelného proutku. Vypnul počítač a odešel do postele. Snažil se usnout, ale to se mu moc nedařilo. Pořád musel myslet na to, jak se tak moc mohl zklamat. Byl čas se rozloučit se společnou budoucností a čas se kouknout po někom jiném. Ne, že by si chtěl okamžitě někoho najít, ale potřeboval se zbavit toho trápení a zapomenout…

autor: Kiki