Milující, ale nebezpečný

Zdravím. Jsem tady se slíbeným pokračováním povídky s názvem Skuteční. Dlouho jsem uvažovala, jestli to mám zakončit smutně, ale nakonec jsem se rozhodla jinak a skončila to šťastně. Takže snad se vám povídka bude líbit a jenom komentujte. Budu moc ráda. Tina

Jsou jako my. Chodí, dýchají, mluví, vypadají jako my samotní. Jsou od nás takřka k nerozeznání. Pokud nechtějí, abychom je viděli, nevidíme je. V pravé podobě se nám ukážou tehdy, pokud sami chtějí. To jsou upíři. Temní, nebezpeční, krásní a galantní. A já na vlastní kůži poznal, že umí být i milující. Je to už nějaká doba, co jsme spolu s Tomem jako pár. Poznal jsem ho mnohem blíž.

Dozvěděl jsem se dobu, za jakou je tady na světě jako upír. Vyprávěl mi o svém životě dříve, než těžce onemocněl. Byl šlechtic a mezi lidmi byl dosti oblíbený. Pomáhal chudým, zřizoval zařízení pro zraněné a nemocné. Lid si jej oblíbil. Chtěli jej dokonce udělat králem, jenomže pak onemocněl. Neřekl mi, co měl za nemoc, prý se to snažil vypátrat v dnešní době, ale název pro jeho krutou nemoc nenašel. Bylo to něco ohledně toho, že mu pomalu začínaly selhávat životně důležité orgány.

Abych byl upřímný, je mi jej celkem líto, protože to musel být skutečně pozoruhodný a hodný člověk. Většinou ty největší svině žijí v blahobytu a přepychu až do stáří, a ty hodné postihne nějaké neštěstí. Tak to bylo, je a bude.

Ale už zpět do současnosti. Je zrovna léto, což znamená, že jsou prázdniny. Každý den si užívám s Tomem, jak jenom to jde. Znají ho i mí rodiče a skutečně si jej oblíbili. Když jsem to tak počítal, jsme spolu skoro už šest měsíců a já jsem nikdy nebyl šťastnější.

Bylo kolem půl desáté dopoledne a mě pomalu a s citem probouzela vůně čerstvě uvařené kávy a sladkých vaflí. Otevřel jsem své ospalé oči a zahlédl svého krásného upíra s tácem a na něm bylo vše, co jsem cítil.

Tom

Usmíval jsem se na mého sladkého Billa a vedl s ním další debatu o mé nenaplněné korunovaci. Od té doby, co jsem mu pověděl, že jsem měl být král, mi tak stále říká. Co s ním nadělám, trestat ho za to nemůžu.

Dřív jsem nikdy nevařil. Neměl jsem ani důvod se to učit. Za mého života vařily kuchařky a jako upír jsem potřeboval pouze krev. Teď jsem ale něco okoukal od Billa a něco se naučil. Chtěl jsem mu vždycky udělat radost snídaní nebo třeba večeří. Strašně rád jsem se díval na jeho krásný úsměv. Ať už jsem mu udělal radost tím jídlem nebo nějakým dárkem.

„Nepůjdeme dneska do mořského světa?“ zeptal se mě Bill s plnou pusou a olizoval si prsty od šlehačky. Pouze jsem se usmál a pozoroval toho drobečka.

Bylo najednou ticho a já se přistihl, jak civím na jeho krásné hrdlo. Bill si toho všiml taky, už mě dobře zná. Jako predátor jsem teď selhal, mám být nenápadný. Podíval jsem se mu do očí a stydlivě se usmál. On si bez jakýchkoliv řečí lehl do postele, natočil hlavu jemně na stranu a odhrnul si své havraní vlasy.

Vylezl jsem si nad něj obkročmo a nasál jeho krásnou, omamnou vůni. Chytil jsem jej na týle, trošku si jeho hlavu nadzvedl a zakousl se mu do krku. Už neusykl jako dříve, byl už zvyklý. Měl jenom zavřené oči a oddával se tomu příjemnému pocitu.

Bill

Měl jsem zavřené oči a oddával se tomu blaženému pocitu, neumím to přesně popsat, ale bylo to dobré. Když se odtáhl, viděl jsem, jak se v jeho očích objevily lehce zlatavé pruhy, které mu vedly od panenky po okraj duhovky. Měl je takové vždy, když se napil mé krve. Když byl hladový, oči měl tmavé, skoro až černé.

Olízl si své rty od krve a setřel si koutky. Vypadal spokojený a já byl taky. Pohladil jsem jej po tváři a usmál se na něj. Miluju jej, on vnesl do mého života něco tak zvláštně krásného a také dost adrenalinu. Někdy to bývalo až nebezpečné, ale já věděl, že on by mě nenechal zemřít.

„Kam bys chtěl tedy vyrazit?“ Zeptal se mě a lehl si hned vedle mě. Pootočil jsem k němu hlavu a zamyslel se. Kousal jsem se do rtu a díval se někam, neurčito kam.

Ve městě jsme procházeli kolem výloh obchodů a bavili se. Bylo to s ním strašně fajn, dokázal každou chvíli udělat zajímavější a veselejší. Kdo by to do upíra řekl. Člověk by si řekl, že to bude konzervativní, neveselý tvor, který žízní po krvi. Ale opak je pravdou. Celý den byl s ním skutečně legendární.

Nejlepší ovšem bylo, když strhl závěs od kabinky, ve které jsem si zkoušel oblečení, protože se mu zasekl. Prostě s ním tak škubnul, až se utrhl a ostatní si mohli prohlédnout moje černé boxerky a tenké nohy. Neměl jsem mu to za zlé, stalo se a já se při tom taky zasmál.

K večeru jsme se vrátili domů, příjemně unavení a spokojení. Koupil jsem si pár nových věcí a Tom taky. Tedy spíš mi je Tom koupil, za což jsem mu byl vděčný. Je to od něj milé. Hned jsem se svalil do postele a uvolnil se.

Tom

Pozoroval jsem toho svého havraního drobečka a usmíval se. Vypadal tak roztomile, když ležel na té posteli. Přišel jsem k němu a potutelně se usmíval. Pozoroval mě těmi svými čokoládovými kukadly a slabě se usmíval. Ležel na posteli jako placka a ani se nehnul. Pomalu, přesně jako šelma jsem si nad něj vylezl. Proč taky jako, vždyť já jsem šelma. Nechal jsem tu šelmu v sobě se probudit, ale držel ji pod kontrolou.

Jel jsem dlaní dál až přes jeho rozkrok a uslyšel, jak tiše vydechl. Vyjel jsem dlaní po jeho rozkroku opět nahoru a dočkal se stejné reakce jako posledně.

Začal jsem jeho klín rukou pomalu zpracovávat a hrál si s ním. Líbilo se mu to, dával mi to najevo a mě vzrušovalo to, jak se slastně kroutil a sténal. Oba jsme pomalu tvrdli a začínali být čím dál více vzrušení. Vášeň naplňovala celý pokoj a ta šelma ve mně už začínala být nedočkavá. Chtěl jsem Billa, chtěl jsem ho každou částečkou svého těla a on chtěl evidentně mě.

Dal jsem mu jemně od sebe jeho ladné, štíhlé nožky a pokrčil mu je v kolenou. Líbal jsem ho na třísle a druhou rukou ho hladil po druhém stehně. Pak jsem vyjel zpět nahoru a začal ho líbat na jeho plných, růžových rtech. Při tom jsem se natáhl pro lubrikant a vymáčkl si ho trochu na prsty. Poté jsem jezdil prsty po Billově vstupu a vnímal, jak mi slastně sténá do rtů.

Byl už na mě připravený, pozoroval mě tak vzrušeným a chtivým pohledem. Nepotřebovali jsme ani slova, k čemu taky. Naklonil jsem se nad něj a zasouval se do něj naráz celý. Už jsme se spolu milovali víckrát, takže byl zvyklý. Táhle sténal a zakláněl hlavu. Miloval jsem tyhle jeho projevy. Byl tak dokonalý.

Bill

Pohyboval se ve mně rychle, ale ne příliš tvrdě. Nechtěl mi ublížit. Vím, že kdyby se přestal ovládat a choval se úplně jako zvíře, tak mi ublíží. Možná, že by mě dokázal i zabít.

Natočil jsem hlavu na pravou stranu a odhrnul si své černé vlasy pryč. Vím, že má při tom rád, když mi může pít krev. Mně osobně to taky nevadí, ten blažený pocit je jenom další stupínek k mému vrcholu.

Všechno začínalo nabírat na intenzitě, protože jsme se blížili k vytouženému vrcholu. Tom už nesál mou krev, spíš se zaměřoval na přírazy a na to, abych vyvrcholil stejně jako on. Přišlo to celkem brzy. Naposledy do mě přirazil a s hrdelním zasténáním se do mě udělal. Já byl na tom podobně a vyvrcholil mu do ruky.

Padl vedle mě příjemně zmožený a spokojený. Chvíli mi trvalo, než jsem popadl dech, ale povedlo se. Podíval jsem se na něj a usmál se. Přisunul jsem se k němu a políbil jej. Nebylo třeba slov, pouze jsme se jeden druhého navzájem dotýkali a jemně se líbali.

Byl jsem ještě schopný zajít do sprchy a smýt ze sebe ty zbytky vášně, stejně tak jako Tom. Nakonec jsem padl do postele naprosto vyčerpaný a schoval se v náručí svého krásného upíra. Netrvalo dlouho a usnul jsem tvrdým spánkem.

Tom

Ukonejšil jsem svého černovlasého anděla ke spánku a opatrně se dostal z postele. Vždycky jsem počkal, až usne, a pak se vydal večer lovit. Potřebuju krev, abych se nasytil. Od něj je to málo. Je to jako byste si vzali za den jenom tři jednohubky. Nebude vám to stačit.

Vešel jsem do černé tmy, kterou přerušovala jenom světla pouličních lamp, a vydal se hledat si nějakou kořist. Jak už jsem řekl, nezabíjím lidi. Vysaju jenom tolik krve, aby potom omdleli.

Když jsem se konečně nakrmil, vydal jsem se zpátky domů, kde odpočíval můj krásný přítel. Cestou jsem přemýšlel, jak to s námi bude dál. Přece jen, nevím, jak dlouho spolu budeme, protože pokud on bude chtít být se mnou dlouho, bude časem stárnout, a to rozhodně nebude dobré. Každopádně raději nad tím teď nebudu uvažovat, je ještě příliš brzy.

O tři dny později jsme se vydali navštívit operu. Povedlo se mi jej přemluvit na trochu kulturnější zábavu, než bylo jenom nakupování. Snad se mu to bude líbit. Budou hrát Kleopatru, což si myslím, že by mohlo být kvalitní představení.

„Vypadáš v tom skutečně dobře, už se neboj,“ ujistil jsem už asi po desáté Billa, který si stále ve svém smokingu připadal divně.

Během hry ani nedutal. Se zájmem a pozorně sledoval herce. Řekl bych, že byl do toho tak ponořený, že i kdybych se teď vypařil, nevšimne si toho.

Po skončení hry jsme se vraceli opět domů. Bill byl tím skutečně okouzlen, za což jsem byl rád. Čekal jsem spíš, že se u toho bude nudit, že nebude schopný ocenit takové umění, ale je vidět, že jsem se mýlil. On není jako ostatní lidé v jeho věku. Kteří se potřebují pouze opíjet a za rohem souložit s kde kým. On je výjimečný, originální a tohle na něm tolik miluju.

Ještě před tím, než jsme vstoupili do mého bytu, mě Bill políbil. Ochotně jsem mu polibky oplácel. Vždycky moje smysly tak pomátl, že jsem se nedokázal soustředit na nic jiného než na něj. Poslepu jsem odemkl dveře a společně s ním vstoupil dovnitř. Uslyšel jsem, jak se dveře zavřely, když do nich nejspíš kopl.

Bill

Všechno se seběhlo neskutečně rychle. Jako člověk jsem nestačil tak rychle zareagovat, protože, když jsem se od Toma odtáhl, spatřil jsem za ním tři vlkodlačí tlamy, a pak se Tom složil k zemi. Ani vykřiknout jsem nestačil. Najednou tam prostě byli čtyři vlkodlaci.

Probudil se až po nějaké době. Vlkodlaci se mu procházeli po bytě. Byly to prostě zvířata. Jeden mu luxoval ledničku, i když v ní moc věcí nebylo. Druhý šmejdil po bytě a další dva nás hlídali.

„Co chcete?“ řekl chladným hlasem a pohlédl na dva vlkodlaky nám nejblíže. Chvíli se nic nedělo a vlkodlaci nás jenom pozorovali, ale pak se ti dva dotyční proměnili v lidi. Tom opět zopakoval svou otázku, ale ještě silnější hlasem.

„Protože chtěl zabít mě,“ ozval jsem se a viděl, jak se všichni na mě dívají. „Proč mě chtěl zabít? Copak vlkodlaci zabíjí lidi?“ těkal jsem pohledem z jednoho na druhého.

Věděl jsem, stejně jako Tom, že taky nemáme šanci. Jakmile Toma ovládne hlad, zapomene na to, že mě miluje. Bude se chtít prostě nakrmit a neposlechne moje prosby.

O tři dny později

Tři dny uplynuly jako voda. Mně sice dávali jídlo a vodu, prý abych jim „neleknul“, ale Tomovi nic, a já poznával, že má už hladem černé duhovky. Za celé tři dny se snažil dostat z těch pout, ale nepovedlo se mu to. Nechápal jsem, jak to? Je přece upír, má nadlidskou sílu a ani tak se z nich nedostal.

Hleděl jsem do Tomových černých očí, které dříve bývaly tak krásně hnědé. I kdybych ho teď prosil, tak prostě vím, že se neovládne. Zkrátka jsem s tím už smířený. Ale… něco se stalo.

„Sakra, kdo jste?!“ vypadlo ze mě už trochu naštvaně a hystericky. Všichni se na mě podívali.

„Neboj, Tomi, dovedou sem někoho, aby ses mohl nakrmit.“

Georg s Gustavem však byli rychlejší a dokázali mě od Toma odtáhnout dřív, než mě stačil zabít. V ten samý okamžik přišel Andreas s nějakou lehce opilou dívkou, kterou podstrčil Tomovi, aby se dostatečně nakrmil.

Tu noc mě málem připravila o život osoba, kterou miluji. Ovšem já mu to nevyčítám. Vím, že to nebyl on, že za něj jednalo to zvíře, které má v sobě, a kterého se už nezbaví. Nepřestal jsem ho milovat, a on si to nepřestal vyčítat, ale i tak jsme stále spolu šťastní. Mám neobyčejného přítele, je milující, ale přesto nebezpečný zároveň. I tak jsem s tím smířený a dokážu s ním žít.

autor: Tina