autor: PeTiŠka
you can tell me that there´s nobody else. but I feel it
you can tell me that you´re home by yourself. but I see it
you can look into my eyes and pretend all you want
but I know, I know your love is just a lie. lie, lie, lie
it´s nothing but a lie lie, lie, lie! Pokojem se roznášela hudba ze sluchátek, které měl Bill zaražené tak hluboko v uších, že normálnímu člověku by přinejmenším praskly ušní bubínky. Chlapec si potichu pobrukoval slova písničky, která se mu v Emmetově mptrojce zalíbila, a čmáral už tupou tužkou po papíře.
Uplynul celý jeden den od rozhovoru mezi jím a Anisem. Od té doby kolem sebe téměř chodí po špičkách. Bill si nedovedl vysvětlit proč, ale bylo mezi nimi jakési napětí. On se choval spíše dotčeně a Bushido se tomu jen nenápadně smál, kdykoliv na sebe narazili. Chlapec měl stále ještě čas se k jeho nabídce vyjádřit. Už ten večer v posteli se rozmyslel, že tohle riziko podstoupí s tím, že si ho prostě nikdo nevšimne nebo ho Bushido jednoduše nedá někomu na pospas. Ta akce ho totiž něčím lákala, toužil trávit společnost mezi zbohatlíky, pokud se jim tak dá říkat. Vyzvídajícím klukům samozřejmě ještě nic neřekl, dokud to nebude definitivní.
Zrovna dokresloval soustředěně jakýsi detaily svého výtvoru, když jej někdo uchopil za rameno. Bill sebou škubnul, nadskočil ze židle dobré dva metry a přísahal by, že málem jej ranila mrtvice. Okamžitě vyndal sluchátka z uší a kouknul překvapeně po svém ‚málem-vrahovi‘. Emmet se naplno rozesmál a málem upustil sklenku plnou džusu, kterou držel v ruce. Bill se zamračil.
„Neklepal jsi.“ Odfrknul a trochu dotčeně kouknul na svůj obraz na papíře, který byl teď poctěn velkou černou a silnou čarou, jak mu ujela ruka leknutím.
„Mělo by to cenu? Ty simplíci jsou slyšet až na chodbu. No a ty v podstatě taky, myslím, že už jsme si tě všichni v domě poslechli.“ Smál se dál a Bill trochu rudnul, neuvědomoval si nějak celou dobu, že to poněkud přehání. „Refrény máš ale dobrý, utáhneš výšky!“ rýpal Emmet dál, a už se uklidňoval, protože Bill se tvářil už opravdu popuzeně.
„Cos potřeboval? Přehrávač ti ještě nevrátím.“ Usmál se narovinu Bill a na důkaz svých slov uchopil malou mptrojku pevně do dlaně.
„Jen si jí klidně ještě nech, ty písničky mám beztak odposlouchané, znám je nazpaměť i pozpátku. Nicméně, měl bys dodržovat trochu pitný režim, takže jsem ti přinesl džus.“ Odložil sklenku před Billa a zaštrachal v zadní kapse svých džínů. Bill pozvedl zvědavě obočí. „A tady tohle ti posílá Bushido, prý jsi asi uražený a nechceš s ním komunikovat, tak se rozhodl si zahrát na školáčka a poslat ti milostný dopis.“ Usmál se pobaveně, vytáhnul složený kousek papíru a podal mu jej. Bill okamžitě vzkaz převzal a vrtěl hlavou.
„Neřekl bych, že někdo jako on přejde na posílání si vzkazů.“ Zasmál se nakonec a žhnul zvědavostí, co mu napsal. Ať už to bylo cokoliv.
„Možná se na tebe nedá koukat!“ Uchechtnul se Emm, vzápětí byl nekompromisně dostrkán ven na chodbu s vysvětlením, že Bill na tom ještě tak bídně není a tohle je soukromá zpráva, že by udělal líp, kdyby vyklidit pole. A taky neposlouchal za dveřmi. Kráčel tedy do svého pokoje a ještě jej doprovázel smích. Bill se usmál, přešel zpátky ke stolu, usadil se do židle a ihned vzkaz rozložil, aby jej mohl přečíst.
Bill se po celou dobu čtení krátkého a lehce ironického vzkazu culil, aniž by si to uvědomoval. Oslovení princezna se mu začalo od Anise líbit čím dál víc a jeho písmo si zamiloval téměř okamžitě po prvním písmenku. Zasmál se potichu a rozhlídnul se po stole. Otočil malý kus papíru, kde se Bushido krátce vyzpovídal, a sáhnul po propisce, kterou objevil v dolním šuplíku od stolu. Chvíli ji rozepisoval na svém už beztak zničeném výkresu a odepsal tedy chvatně.
Dopsal a několikrát si zkontroloval svou stručnou odpověď. Jelikož navštěvoval jen prvních pár ročníků základní školy, nebyl si jist, jestli tam nemá nějakou hrubku. Nakonec jen pokrčil rameny, poskládal papírek do menšího čtverce a vykouknul na chodbu. Emmet, který měl pokoj naproti, kousek šikmo, měl tradičně otevřené dveře. Bill rychle přeběhnul a strčil mu vzkaz za límec.
„To byla rychlost, ti povím. Hořím zvědavostí, co si píšete!“ Usmál se a vytáhnul papírek. Bill se jen pousmál a společně zamířili zase ven. Emmet k Bushidovi do pracovny, která sídlela na druhém konci chodby, a Bill zalezl k sobě, trochu pouklidit stůl. Během chvíle se mu dostalo už jen odpovědi přes Emmeta, že zítra začnou s tím menším zaučováním. Emmet si z toho vysvětlil své, a tak Billovi nezbývalo, než mu povědět pravdu. A jelikož šel náhodně Marcus kolem, neváhal taky vejít dovnitř v zápalu Billova vysvětlování a poslechnul si to taky. Kupodivu nikdo neprojevil žádnou zášť.
„To si užiješ ten týden!“ Zasmál se Marc.
„Myslím, že z toho dělá velkou věc. Zvládnu jeden večer až přehnaně správné a rovné držení těla. Myslím, že se zvládnu slušně i najíst, a dokonce i slušně se chovat. Samozřejmě taky podle toho, jak se mnou bude jednat protějšek.“ Zašklebil se.
„No to je ono, to právě nesmíš. Ale neboj, to půjde, tam jsou převážně slušní lidé. Alespoň co se takhle ve společnosti týče, jinak jsou to samozřejmě nadržená prasata!“
„Ano, pomůžeme ti, Anis nás taky takhle dřel týden před tou akcí, abychom mu neudělali ostudu.“ Uchechtnul se Emmet.
„Takže už jste to absolvovali?“ zeptal se Bill a oba přikývli. „I Tayler?“
„Jo, bože, jak ten pak vyváděl, když si ho koupil jeden chlápek na jednu noc? Ono opravdu očekával, že to Bushido nikomu nedovolí, aby si jej koupil. Naopak nám ještě řekl, že se ho na chvíli rád zbavil. Bohužel v tu chvíli akorát Tayler vešel do kuchyně a slyšel to, no.“ Vysvětlil mu Marcus, očividně pobavený nad tou vzpomínkou. Billovi to ale upřímně moc povzbuzení nepřineslo. Jestli takhle bude Anis jednat i s ním, a ještě bude rád, jestli se ho ujme na chvíli někdo jiný, tak potěš pán bůh.
***
Bill třeštil oči na několik příborů před sebou. Několik vidliček poskládaných vedle sebe od největší po nejmenší. Obdobný počet nožů a asi tři lžíce různých velikostí. Kouknul před sebe na Bushida, který na něj hleděl pobaveně.
„Narovnej se.“ Napomenul ho hned pro začátek.
„Jsem narovnaný.“ Zaprotestoval Bill. V ten moment k němu přiběhnul zezadu Marcus, chytil jej pevně za ramena a prudce jej narovnal, až chlapci zakřupalo v páteři. Zaúpěl a odolal nutkání se po kamarádovi ohnat.
„Teď jsi narovnaný.“ Okomentoval to Anis a podepřel si hlavu rukou. „Takže, naučíme se teď k čemu jaký příbor slouží. Na večeři bude několik chodů, bude na místě se vyznat, kdy jaký použít. Zase se narovnal a sáhnul po vidličce nejdál od něj.
„Přijdou mi všechny stejné.“ Zamumlal Bill a kouknul na tu samou vidličku.
„To říká vždycky každý.“ Zasmál se Bushido a zvednul vidličku do vzduchu. „Tohle je, Bille, normální jídelní vidlička, která slouží na normální hlavní chod. Vždycky ti řeknu, o jaký chod se jedná, to nebude problém. Dál máme dezertovou lžičku, to je ta menší, ano správně, ta. Logicky jí budeš požívat, až přijde na řadu dezert. Možná bude i předkrm, to budeš mít tyhle vidličky dvě vedle sebe, uvidíme. Pak máme servírovací vidličku, to je na to, když si budeš chtít ze společného tácu něco přendat k sobě na talíř, tak touhle. No a pak salátová, ta bude pouze na salát, který bude možnou přílohou k něčemu.“ Vysvětloval znale Anis a Bill měl vteřinu od vteřiny pocit, že jeho hlava bude zřejmě brzy demonstrovat hlavní chod na jeho talíři, pokud se nezačnou bavit o něčem zábavnějším nebo nepřejdou k jinému bodu.
Billově smůle ale ještě musel podstoupit seznámení s noži, se lžícemi, s talíři, miskami a dalšími věcmi, o kterých neměl upřímně ani tušení, že se při stolování používají.
„Vyzkoušíme si i v praxi, jak jsi dával pozor, znám jednu skvělou restauraci. Nějaké dotazy?“
„Ano, budou k dispozici párátka?“ pozvednul Bill obočí.
„Ne, je neslušné se rejpat v zubech u stolu.“
„Ale co když tam budu mít kus masa?“
„Tak si s tím pak poradíš někde v ústraní, kde nebudeš na očích.“
„Co když to bude výstavní kousek, bude mi tam viset a nepůjde ven?“ povzdychnul naoko Bill a Anis trochu kypěl. Marcus schovával svůj smích do skleničky a Emmet radši dělal, že tam vůbec není a neposlouchá, jinak by se smál taky. Taylerovi se samozřejmě doneslo, že letos nebude jeho společností on, ale proklatý Bill. Proto trucoval od rána v pokoji a občas se ozvalo rozbití nějakého skleněného předmětu. Jednou na něj dokonce Bushido vletěl a zvýšil hlas.
„Já ti říkal, že máš mít pevné nervy!“ obhájil se okamžitě Bill, protože Anis se tvářil opravdu vražedně a Billa polilo horko. Přeci jen z něj měl stále strach a uchovával k němu respekt.
„Už jsi měl někdy tuhle velkou špičatou výstavní vidličku v zadku, princezno?“
„Ne?“ zapochyboval Bill a nenápadně se odsunoval od stolu, aby mohl případně zahájit rychlý útěk do svého pokoje a tam se zabarikádovat. A protože Bushido jej napodobil, prudce se zvednul, až se židle převrhla na zem.
„Tak pojď, všechno musí být poprvé!“ zasmál se zákeřně Anis a v dalším momentě už Bill s vřískotem vystřelil ke dveřím a po schodech nahoru v závěsu zuřivého Bushida, který stále držel v ruce velkou servírovací vidličku a se smíchem vyhrožoval.
„Páni, takového ho neznám. Jako by to nebyl náš Bu.“ Emmet se opřel o linku zády a měl co dělat, aby udržel ústa zavřená. Marcus se usmál, opřel se vedle něj a paží ho objal kolem ramen.
„Myslím, že Bill má na něj dost velký vliv, a že pro něj jednou bude moc znamenat.“
„Já si to ani nemyslím, Marcu, já to snad dokonce vím!“ zašklebil se pobaveně Emmet a oba dva se tedy jali uklidit z přeplněného stolu nejrůznějším nádobím a příbory.
autor: PeTiŠka
betaread: J. :o)
^^ ♥
Nemám slov!!…dokonalá poviedka….moc sa teším na pokračovanie!!
No toto, to už je konec??!! 🙂
Chudák Bill, něco takového mu nezávidím, deset lžic a deset příborů, vzpomněla jsem si na film Princ a chuďas, kde přinesli dvojníkovi prince mísu s vodou, aby si u tabule po jídle opláchnul ruce a on se z ní napil xD
Tak snad Billovi nic podobného nehrozí xD
Jinak Bu s vidličkou neměl chybu, jenom jsem čekala, jestli ji Billovi do zadnice zarazí nebo ne. Ale zase by to byla škoda, do takové dokonalosti šťouchat vidličkou, když jsou na to mnohem lepší věci xD
Toho večírku se docela bojím, i když věřím, že Bu Billa nikomu nedá. Ale chudák Tayler, to pro něj musela být opravdu krutá lekce, když ho Anis prodal a ještě si pochvaloval, že se ho zbavil, tohle snad u Billa bude o něčem jiném.
Emmet říkal, že Bill pro Anise hodně znamená a když to řekl Emmet, tak je to pravda a basta! xD
A cedulky byly taky super 🙂
Nedokazu si predstavit Billa s vidlickou v zadku 😀 Musel by byt dokonaly pohled 😀 ^^
Jo! 😀 Na tenhle díl jsem se strašně těšila 🙂 Na tuhle povídku se těším pokaždý :)…Je to tak strašně sladké 🙂 Jsem ráda, že nakonec tam Bill s Bushidem půjde a doufám!, že Bushido Billa nikomu nedá 😀 🙂
*Nejkrásnější :-))) Prostě dokonalý! Tak honem další díl ,, nejlepší je oslovení "princezno" ,, to je tááák dokonalé .. Tak šupajda další :)*
Ah bože,to je úžasné :D..Jojo jenom ať Tay trucuje debil :D.
HAhahaa to bolo dobré, som zvedavá ako to dopadne ďaleej :):):) super 🙂