Darované srdce 16.

Když se Bill s Tomem vrátili zpátky a všechno se vysvětlilo, Georg se Billovi omluvil a vše bylo, dá se říct, v pořádku. Géčka žasla nad Billovým rozhodnutím všechno rozjet naplno. Ano, čekali na to, ale už nedoufali v to, že by na to Bill kývnul, proto je to překvapilo.

Ale nechtěli nic uspěchat. Navíc, jak se blížil konec školního roku, a tím i maturity, tak si moc dovolit nemohli. Dohodli se, že to nechají na léto, aby měli Bill s Tomem čas na učení. Ale nelelkovali a zkoušeli.

Bill během učení na maturitu napsal i pár písniček, a jelikož s Tomem trávil hodně času, tak občas vymysleli i nějakou tu melodii.

**

Byla hluboká noc, ale ani Bill ani Tom nemohli spát. Tulili se k sobě a užívali si toho druhého. Tom už kolikrát Billovi naznačil, že by se mohli ve vztahu pohnout dál, ale Bill to odmítal s tím, že není připravený. Sám ale nevěděl, jestli není připravený na to mít s Tomem sex, nebo na to svléknout se před ním, a tím odhalit svou jizvu. Bál se jeho reakce.

Tak se Tom spokojil zatím s mazlením. I když byli oblečení.

„Tome, něco mě napadlo,“ řekl najednou Bill do ticha.

„Co? Povídej,“ odpověděl mu Tom.

„Víš, jak jsi nedávno říkal o tý melodii, co tě napadla?“ zeptal se Bill a Tom jen přikývl. „No tak pro ni mám možná slova,“ usmál se.

„Opravdu? A můžu je vidět?“ zeptal se Tom zvědavě.

Bill bez odpovědi vstal a začal se přehrabovat v batohu. Pak vytáhl tenký sešit, do kterého si zapisoval svoje myšlenky a texty, co akorát vymyslel. Podal ho Tomovi otevřený na tom textu.

Tom se do toho začetl, a pak jen přikyvoval.

„Já si vezmu kytaru a ty zpívej,“ řekl Tom a vrátil Billovi ten sešit.

„Myslíš to vážně?“ zeptal se překvapeně Bill a Tom na to jen přikývl.

Tom začal vybrnkávat melodii. Bill se po chvíli nadechl a začal zpívat.

In mir wird es langsam kalt
wie lang könn‘ wir beide hier noch sein
Bleib hier
Die Schatten woll’n mich hol’n
ab heute wird die uhr durch´n countdown ersetzt
Doch wenn wir gehen,
dann gehen wir nur zu zweit

Oběma to připadalo, jako by se propadali do jiného světa. Světa, kde jsou jen oni dva. Oběma tahle chvíle připadala přímo magická.

Ich will da nicht allein sein
lass uns gemeinsam
In die Nacht
Irgendwann wird es Zeit sein
Lass uns gemeinsam
In die Nacht

Oba se ponořili do melodie i textu téhle písničky. Jejich písničky.

Ich höre
wenn du leise schreist
Spüre jeden Atemzug von dir
Und auch wenn
das Schicksal uns zerreißt
Egal was danach kommt
das teilen wir

Kdyby tam s nimi někdo v tu chvíli byl, myslel by si, že oba chlapci přestali vnímat vše, kromě písničky. A taky to tak bylo. Protože melodii i text slyšeli Tomovi rodiče a šli se za nimi podívat. Pootevřeli dveře a viděli oba sedět na posteli. Toma s kytarou na klíně, který se plně soustředil, a Billa se zavřenýma očima, zpívajícího nádherný text o nich. Oba se na sebe usmáli a potichu, aby je nevyrušili, zavřeli dveře.

„Někdy mi připadá, že je to sen,“ řekla Nadine Jörgenovi.

„Co teď myslíš?“ zeptal se jí.

„No to, že náš syn se doopravdy zamiloval. Ani mi nevadí, že do chlapce,“ vysvětlila Nadine.

„No… na jednu stranu jsem rád, že je šťastný. Ale přiznám se, že když řekl, že je gay, tak jsem mu chtěl zakroutit krkem. Ale Bill spíš vypadá jako holka, než jako kluk,“ usmál se Jörgen.

„To máš pravdu. Má takový víc dívčí vzhled, ale nedokážu si ho představit jinak. Víš… s víc klučičím vzhledem. A jak je milý. Občas mi připomíná malou Kim, pamatuješ?“ řekla mu Nadine.

„Kim? Proč si to myslíš?“ divil se Jörgen.

„No… on je taky takový šídlo jako ona. Ale to už je dávno. Kdo ví, kde je to dítě s jejím srdcem. Moc ráda bych ho chtěla poznat,“ zasnila se Nadine.

„Třeba ho poznáš,“ usmál se Jörgen.

„Budu upřímně ráda. Snad ta Tomova zášť zmizela,“ povzdychla si.

„To ví jen Tom. Ale taky upřímně doufám, že už je pryč. Možná díky Billovi. Párkrát jsem zaslechl, jak se o Kim baví s Tomem. Kdo ví, jak to všechno dopadne,“ řekl Jorgen a objal Nadine.

Mezitím dozněly poslední tóny písničky a v pokoji nastalo ticho. Ale ne takové to tíživé, ale spíš jako by byli oba chlapci lapeni ve slovech té písně. Taky že to tak bylo. Tom jen odložil kytaru a objal Billa. Oba tiše dýchali a neodvažovali se promluvit. Bill si užíval Tomova objetí a zavřel oči. V uších mu stále zněla ta krásná melodie jejich písničky a umožňovala mu pozitivně myslet na budoucnost. Beze strachu z Tomovy reakce. Bylo mu jasné, že se to Tom jednou dozví, ale kdy, to bylo ve hvězdách. Nikdo netušil, že ta chvíle se nezadržitelně blíží. Možná to bylo dobře pro oba, že netušili, co se stane v blízké budoucnosti.

**

Bill seděl u sebe v pokoji, ponořen do učebnic. Nechápal sám sebe, že odsunul učení stranou. To nebyl on. Vždycky byl poctivý student, ale po tom, co se dala skupina dohromady, neměl na nic čas. Teď to musel napravit, protože maturitní zkoušky se nezadržitelně blížily. Zbýval poslední týden.

Georg dokonce klukům oznámil, že se mají v den maturitních zkoušek seznámit s možným manažerem. Naštěstí to bylo až večer. Ale i tak byl Bill víc vynervovaný než obvykle.

autor: T-KAY