Side by side 21.

autor: Catherine

Zprvu bych se moc chtěla omluvit za to, že tak dlouho nepřibyl žádný díl. Měla jsem jisté problémy, které mi znemožňovaly psaní, nechtěla jsem tím povídku kazit. Nebylo to o tom, že bych nevěděla, jak dál.

BILL

Tom za nás oba zaplatil vstupenky do kina a nechtěl slyšet o tom, že mu dám peníze za svou vstupenku. Koupil jsem tedy alespoň velký popcorn, o který se rozdělíme. Nádobu s ním mám na klíně a Tom mě veze do sálu. Máme místa v řadě, která je úplně dole. Pro Toma to bude možná nepohodlné, ale já bych se nikam jinam nedostal. Jsem rád, že to respektuje, protože by mě klidně mohl nechat dole samotného a sám jít výš, kde by měl rozhodně lepší výhled na promítací plátno. Zaparkoval jsem tedy na konci první řady a podíval se na Toma. Nechce si sednout? Nebo… Proč stojí?

„Posaď se,“ vyzval jsem ho a pokynul rukou k červené sedačce vedle sebe. Tohle vážně není příjemné.

„Posadím se, ale jinam, než ukazuješ,“ věnoval mi svůj úsměv. Takže se mnou tady nezůstane, chce mít lepší místo, než je to dole. No… Dalo se to čekat, ale mrzí mě to. Bohužel s tím nic neudělám, pouze jsem kývl hlavou.

„Um… Aha. Užij si film,“ snažil jsem se tvářit tak, že mi je to vlastně úplně jedno. Bohužel to tak ale úplně nevyšlo, neumím se tak dokonale přetvařovat. Pohladil mě po tváři, palcem přejel po bradě a za ní pohled mých očí k svým zdvihl.

„Užiju si ho, ale s tebou. Jsme tady spolu, ne?“

A aniž by čekal na jakoukoliv odpověď z mojí strany, sklonil se a zase si mě vyhoupl na ruce. Nejsem pro něj moc těžký? Vypadá sice, že posilovna je pro něj něco jako druhý domov, ale starosti typu, zda nejsem moc těžký, si odpustit nemůžu.

„Jsme tady spolu, ale…“ podíval jsem se na něj, „kam mě neseš?“ snažil jsem se zjistit víc k důvodu, proč mě má na rukou.

Nic, bez odpovědi. Vážně je to zvláštní.

„Tome,“ zasmál jsem se a polechtal ho prsty pravé ruky, kterou se ho držím v týle. Mlčí a záhadně se usmívá. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Jsem uprostřed sálu, u řady, kde jsou dvousedadla, a Tom se u nich zastavil. Zamrkal jsem, on chce jít sem? Máme lístky dolů, ne sem, to bych to musel vědět. Byl jsem u toho, když je platil. Skousl jsem si jemně ret, musím Toma nějak upozornit na to, že jsme špatně. Ale jak? Ať to hlavně nevyzní tak, jako kdybych na tom hledal zbytečné chyby!

„Tome… Máme místa dole,“ podíval jsem se mu do očí. Se mnou v náručí si dere cestu mezi sedadly, drží mě hrozně opatrně, ale přitom pevně. Je vážně skvělý. Celý Tom, celý jeho přístup… Celý dnešek je báječný, a to ještě neskončil. Už teď ale vím, že se musíme zase co nejdříve domluvit na společné schůzce.

„Já vím, Billy. Byl jsi kupovat popcorn… A já lístky vyměnil. Myslel jsem si, že takhle to bude lepší,“ uculil se na mě a posadil se. Mě posadil hned vedle sebe, ruku mi automaticky obmotal kolem pasu. Donutil mě tak, abych se uvolnil. Má hlava klesla na jeho pravé rameno, přivřel jsem oči.

„To je… pěkný,“ na víc jsem se nezmohl. Nemůžu totiž uvěřit tomu, že jsme v tak důvěrné poloze. Ne, že bych nechtěl… Prostě mám pocit, že se mi to jenom zdá. A tohle není sen, o to je to hezčí a méně uvěřitelný. Nikdy se mi nic takového nestalo, vše, co teď zažívám, je pro mě úplně nově objevené. A každým okamžikem chci víc a víc, je to jako závislost vzniklá na droze. Rozdíl je v tom, že tohle není zdraví škodlivé.

„Ty jsi pěkný,“ zašeptal mi u ucha a vtiskl na něj malou pusinku. Oh, bože, tohle ať nedělá! Musím bejt červenej až na zadku.

„Děkuju,“ odvětil jsem nepřirozeně vysokým hlasem a skousl si ret. Tak tohle bylo trapný.

„No… Mně za svojí krásu neděkuj,“ pokračoval. Dělá si ze mě srandu? Proč alespoň neumím lichotky přijímat, aniž bych se prezentoval jako dítě? Tom se tím musí náležitě bavit.

„Dobře.“

A mezi tím vším začaly titulky k filmu, ostatní lidé, bylo jich asi deset, byli potichu. Bylo nezdvořilé, že je od filmu vyrušujeme svým nemístným štěbetáním. Přiložil jsem Tomovi na rty prst, abych mu naznačil, ať je potichu. Pohlédl jsem mu do tváře a dle jeho výrazu bylo jasné, že se chce začít smát – cukaly mu koutky. Musel jsem si skousnout mezi zuby spodní ret, abych nevybuchl smíchy. Tahle situace je vážně komická.

„Billy,“ zamumlal Tom a jemně mě kousnul do prstu. Sundal jsem mu ho ze rtů. Co asi může po mně chtít? Nechápavě jsem se na něj podíval a vytáhl jsem obočí. Výraz musel mluvit za vše, protože se nadechl a začal mluvit.

„Dej mi prosím pusinku,“ zamumlal a našpulil rty. Ještě přivřel oči. Pohladil jsem ho po tváři a naklonil jsem se k němu. Nebylo to ale kvůli polibku. Opřel jsem si čelo o jeho, oči jsem taky přivřel.

„Moc bys chtěl pusinku?“ zamumlal jsem.

„Strašně moc,“ zašeptal a nosem se otřel o ten můj, byl jako malej mazlík.

„V tom případě bys jí měl dostat,“ uculil jsem se a chytil ho opatrně za ruku. Pořád totiž nevím, jestli smím nebo ne. Jemně jsem mu ji stiskl a on mi stisk opětoval. Spokojeně jsem vydechl, kdyby se mě nechtěl držet, pustí mě rovnou, ne? Víc jsem se na jeho tělo natiskl a vtiskl jsem mu malou pusu pod rty. Potichu se zasmál.

„Maličký, dej mi ještě pusinku na rty.“

„Moc chceš?“ provokativně jsem mu spodní ret olízl špičkou jazyka, baví mě takhle si hrát.

„Moc… A neprovokuj,“ zašeptal a pohladil mě palcem druhé ruky po tváři.

„Nebo?

„Nebooo…“ naklonil se mi k uchu, olízl lalůček a jemně mě do něj kousl. Nasucho jsem polkl a potichu vzdychl. Tak tohle bylo… skvělý. Bylo to skvělý a neměl by to provozovat v kině, protože mi to jako mávnutím proutku navodilo až moc příjemných pocitů.

„Nebo?“ zašeptal jsem znovu, akorát rozechvěle.

„Nebo tě políbím sám a ulíbám tě k smrti,“ zašeptal mi chtivě do ucha. Zamrkal jsem a podíval se na něj. Tohle myslí vážně? Je to tak úžasný, zní to tak nádherně. Nemůžu říct nemravně, ale nějaký, alespoň malinký podíl nemravnosti v tom byl. Věta v kombinaci s Tomovým sexy hlasem zněla nesmírně vražedně. Zachvěl jsem se a podíval se mu do očí.

„Ulíbej mě k smrti,“ zamručel jsem, nebylo to už tak potichu jako všechno před tím. Hned jsem se rozhlédl kolem sebe, když v tom se otočil muž, který seděl na sedačce pod námi a sjel nás oba pohledem. Mohlo mu být tak třicet, víc ale ne.

„Pokud chcete vyrušovat, jděte z kina ven. Ostatní přišli kvůli filmu, ne kvůli tomu, aby poslouchali vás dva… Nějaký buzeranty,“ zašklebil se hnusně a otočil se zpátky. Bodlo mě u srdce. Tak tohle bylo… hnusný. A typický jednání homofobního člověka. Nechápu je, nikdy je ani nepochopím. Co je špatného na tom, že se někomu líbí člověk stejného pohlaví?

Semkl jsem k sobě víčka a opřel se víc do sedačky. Podíval jsem se pod nohy a trošku jsem se pousmál. Asi bych se takovými lidmi neměl zabývat, trápit se tím… Ale to nejde. Nejde, abych to nevnímal.

„Billy, moment,“ pohladil mě po tváři. Otočil jsem na něj hlavu, co jde dělat?

„Co…?“ nechápavě jsem zamrkal. Chce snad odejít?

„Dej mi chvilku, hm?“ pohladil mě po tváři a spěšně líbnul na rty. Kývl jsem mu na souhlas a zase se otočil k plátnu. Jak úžasně zkažená chvíle… Jenom kvůli jednomu hlupákovi. To se mi snad vážně jenom zdá.

„Mohl bys mi laskavě zopakovat, co jsi řekl Billovi?!“ ozvalo se nepříjemně pod naším místem s Tomem. Podíval jsem se na… Toma? Vytáhl jsem obočí. Na tohle chtěl chvilku? Šel vyřešit nedorozumění?

„Myslíš, že se nějakýho debilního buzeranta bojím? Naivko,“ pokračoval.

„Měl bys,“ zavrčel Tom, v jeho hlase byla vážně slyšet zloba, „a co, že jsme dva kluci? Co je na tom kurva divnýho? Je to normální, jako kluk s holkou. Vsadím se, že kdyby za tebou byly dvě holky, ohmatávaly se a bůhvíco, ani trošku ti to nevadí a ještě rád se na ně u toho díváš.“

„To je něco úplně jinýho. A teď vypadni, zaplatil jsem si za film, hm?“

„Co je na tom jinýho, do prdele?!“ Tom se už nesnažil mírnit. Kdybych se mohl postavit, snažím se ho zastavit. Takhle ale můžu jenom doufat, že pokud mu to řeknu slovně, tak on mě poslechne.

„Tome, neřeš to… Nemá to cenu, hm?“ usmál jsem se na něj. Potřebuji ho uklidnit. On se ale klidnit asi neplánoval. Podíval se na mě, v obličeji je celý brunátný.

Už to vypadalo, že má pro mě též přichystanou nějakou uštěpačnou poznámku, na poslední chvíli ji ale spolknul. Pouze zakroutil hlavou nad mužem, který seděl pod námi a vrátil se zpátky ke mně. Pohladil mě po vlasech a poté sjel dlaní po tváři až na čelist, po které mi přejel palcem. Pousmál jsem se, pod dotekem jsem přivřel oči. Je to tak moc příjemné, vážně. Za tak krátkou chvilku jsem se naučil zbožňovat Tomovy doteky, těším se na ně víc a víc, zda-li je to ještě vůbec možné. Naklonil se mi k uchu. Oh… Chce mi snad na něj dát zase tu malinkou pusu? Okamžitě se mi rozbušilo srdce, nasucho jsem polknul. Vážně netuším, co mám očekávat, co bude dělat. Místo pusy ale začal šeptat.

„Billy… Vím, že asi kazím film, ale… ten chlap. Strašně mě naštval. Nepůjdeme už? Nechce se mi tady být. Omlouvám se, slibuju, že na něco půjdeme jindy. Nevadí ti to?“ domluvil a dal mi na ucho i pusu, kterou jsem tak moc očekával. Přivřel jsem oči a skousl si ret. Na film jsem se sice hodně těšil, ale pokud se tady Tomovi nechce být, nemůžu ho nutit. Pouze jsem přikývl.

„Můžeme jít… Bude to asi lepší, protože stejně bys z filmu nic neměl.“

„Děkuju, princezno,“ pohladil mě po tváři a zvedl se. To byl pro mě jasný signál, posunul jsem se co nejvíce na okraj, aby si mě mohl vzít do náruče. Učinil tak a snesl mě dolů. Usadil mě opatrně do mého vozíčku a vezl mě z kina.

***

Venku je příjemný vzduch. Zima není tak příliš lezavá, přestože již spadl první sníh. Nebo mě snad hřeje myšlenka, že mám Toma u sebe? I to je docela možné. Určitě zase budu dlouho přemýšlet nad tím, jaké to dneska bylo. Nebojím se používat slovo, že to bylo dokonalé. Bylo to totiž možná ještě lepší než to. Nakonec jsme se shodli, že na jídlo už nepůjdeme, protože jsme byli oba plní rozpukané kukuřice. To ovšem nevadí, zvládneme to příště. A na příště se již vážně těším. Podíval jsem se na růži, kterou mám na klíně. Vážně si ji musím usušit, abych měl na dnešek i hmotnou vzpomínku.

Vzhlédl jsem před sebe a zakroutil jsem hlavou. Musím se vzpamatovat, myšlenkám se můžu oddávat, až budu sám doma. Hned jsem přejel pohledem ulici, jsme v naší. Dům, ve kterém s rodiči bydlíme, je hned na okraji. Škoda, co bych teď dal za to, kdyby byl dál. Mohl bych být s Tomem ještě o chvíli déle.

„Jsme tady,“ zamumlal jsem nespokojeně a Tom zastavil. Ihned si stoupl přede mě. Zvednul jsem k němu pohled, pohlédl jsem mu do očí. Pohladil mě po tváři. Tak něžně, opatrně… Jako pokaždé, tak jak to umí jenom on.

„Ozvu se ti, ano? Chci tě zase co nejdřív vidět,“ pousmál se. Kývl jsem na souhlas.

„Já tebe taky… Budu čekat, Tome. Děkuju ti za dnešek, bylo to vážně nádherný,“ uculil jsem se.

„To já děkuju tobě, vážně. Dobrou noc,“ sklonil se ke mně a láskyplně mě pohladil po tváři a políbil na rty.

„Dobrou,“ zašeptal jsem mu do rtů, znovu jsem ho políbil. Ještě jsem ho po tváři pohladil a on ode mě odstoupil. Vyndal jsem klíče, odemkl branku a otevřel ji. Vjel jsem dovnitř, otočil jsem se na Toma. Zamával jsem mu, on mi zamával nazpět. Ještě mi poslal vzdušnou pusu. Příjemně mě zahřálo u srdce, bude se mi usínat s opravdu nádherným pocitem.

autor: Catherine