autor: Helie
Jenom chci podotknout, že tenhle díl se samostatně bude nejspíš zdát naprosto nesmyslný, pomatený a nezapadající do děje, ale uvidíte, že jakmile se k němu přidají ty další, bude to všechno hned jasnější 😉 V tomhle díle se děj posouvá dost důležitě dopředu, navíc vám má dát možnost opět trošku nahlédnout pod pokličku všem těm záhadám 😀 Jinak děkuji všem pravidelným komentátorkám za jejich komentáře, za úvahy, za spoustu otázek, které si při čtení kladete =) Slibuji, že už brzo (ale ne zase moc brzo :D) najdete hodně odpovědí =)
Helie =)
Pomaten
Od chvíle, co La-ila zmizela z jeho stínu, pobíhal zoufalý faraón po svém paláci a snažil se vyhledat konejšivé teplo jejího těla, které mu vždy přinášelo ten největší klid v duši. Jeho zoufalství se pomalu dalo vážit na kila; bez svojí věrné lvice se cítil naprosto ztracený.
„Jeremy!“ zvolal zoufale na nejbližšího sluhu, který se k němu překvapeně otočil. Tom mu položil ruku na rameno a spustil svoji donekonečna omílanou otázku, kterou položil každému, koho potkal. „Neviděl jsi-„
Víc už říct nestačil. Blonďáček sotva stihl natáhnout ruce, aby zabránil vladařovu pádu. Amendetomovi se zatemnělo před očima a v mdlobách dopadl do sluhovy náruče. Jeremy ho opatrně položil na zem a zkusmo mu poplácal do tváří. Tom však nevypadal, že by se hodlal jen tak probudit. V Jeremym se hromadila panika. Netušil, co by měl dělat – šel by pro pomoc, ale odmítal tu Toma nechat v takovém stavu samotného. Jako na zavolanou zahlédl v zákrutě chodby stín.
„Pomoc, pomozte mi někdo!“ zavolal Jeremy. Cítil, jak se mu do očí tlačí slzy bezmoci.
V zákrutě chodby se objevila žena. Plavným, sebevědomým krokem došla k Jeremymu, zhroucenému nad Tomovým tělem. Jeremyho uslzené oči k ní vzhlédly. Mapoval jimi její křehkou bledou tvář orámovanou kadeřemi barvy pšeničného pole v krvavém západu slunce. Poklekla naproti němu a cudně si přehodila látku bílého roucha přes bledou nohu, která byla díky dlouhému rozparku na pár vteřin viditelná. Jeremy si nemohl pomoci – tu ženu odněkud znal, ale momentálně si nedokázal přiřadit k obličeji s lehkými náznaky pih a studánkově modrýma očima jméno.
„Co se stalo?“ zeptala se žena a její sladký, zvonivý hlas se kolem Jeremyho svíjel ve skoro viditelných stuhách. Mámil jej a nutil ho podlehnout onomu přenádhernému kouzlu.
„J-já nevím. Na-najednou prostě p-padal,“ zabručel Jeremy a po tvářích se mu svezly první slzy. Předem tušil, že pokud se Tomovi něco vážného stalo, bude prvním na seznamu podezřelých.
„Jdi sehnat pomoc, já ho pohlídám,“ pobídla ho žena, a aby přidala na významu svých slov, starostlivě přiložila jemnou dlaň na Tomovo čelo. Jeremy jen neochotně vstával od svého vladaře. Ženě nevěřil. Sice tu přetrvával pocit, že ji odněkud zná, ale stále byl nedůvěřivý. Co kdyby chtěla Tomovi ublížit, když se nemůže bránit?
Jediný pohled na vladaře ho však přesvědčil o tom, že pomoc skutečně potřebuje. Rozběhl se chodbou dál, aby se co nejrychleji dostal do kuchyně, kde se v tuhle dobu scházeli všichni služební kvůli krátké obědové přestávce.
Zatímco Jeremy pospíchal pro pomoc, na ženině tváři se usadil zlověstný úšklebek.
„Varovala jsem ji, že se od tebe nemá vzdalovat… neuposlechla. Víš, ráda bych ji za její neposlušnost potrestala, ale pak bych proti tobě neměla žádnou zbraň. Až ji najdu, vrátí se zpátky a všechno bude při starém. Snad se do té doby neprobudíš…“ Věděla, že je nebezpečné takto s vladařem mluvit, ale její šílenství plně ovládalo její mysl. Nepřemýšlela racionálně, už dlouho ne. Jediné, po čem z celého srdce toužila, byla pomsta. Bohužel do té zbývalo ještě příliš mnoho. I když se to na první pohled nezdálo, už nějakou dobu tahala v paláci za provázky ona. Díky La-ile a jejímu propojení s Tomem měla nad faraónem plnou moc, aniž by to jemu samotnému připadalo zvláštní. To díky ní se stal mladý černovlasý otrok jeho mazlíčkem, protože ona už dávno věděla, že v tom samém chlapci našel zalíbení i snědý otrokář. Její největší chtíč pomstít se mířil právě na jeho osobu.
Jedním očkem zašilhala na bezbranného vladaře. On byl jejím druhotným cílem, ale rozhodně nebyl tak důležitý jako Anis. Jeho musela zneškodnit jako prvního, protože nikdy v životě nezažila větší bolest než tu, kterou jí způsobil on. Chtěla, aby trpěl stejným dílem, jako musela trpět ona, když tenkrát viděla jeho a její sestřičku v pevném objetí. Tehdy žárlivost zaslepila její smysly, ale ona věděla, že proti milované sestře by nikdy nic provést nedokázala. Proto se jejím cílem stal Anis. Už si neuvědomovala, že ona sama mu dřív způsobila stejnou bolest, když po nocích utíkala za Donovanem, když jemu šeptala to stejné, co často slýchal i Anis. A pak když se uchýlila k té poslední možnosti, která by ji dokázala zachránit z pekla, které si v životě sama vytvořila, srazila otrokáře k zemi. Fingovala svoji smrt, jen aby mohla být znovu volná, aby se zbavila obou mužů, kteří si na ni dělali nárok.
„Proboha, co se stalo?!“ zvolal někdo a žena vzhlédla. Stál u ní starý muž a starostlivě sledoval faraóna stále ještě nevědoucího o světě. Kolem nohou starce se motaly dvě zhruba desetileté děti. Mladí otroci. Stařec si klekl namáhavě vedle vladaře a jednomu z chlapců podal svoji sukovitou hůl. Až poté se podíval na ženu, která klopila tvář k zemi a snažila se ji schovat za loknami.
„Co tu děláš, Mayo?“ zeptal se stařík a žena měla sto chutí zaječet, že ji nemá označovat za její sestru. Její pýcha trpěla, když pokorně svěsila hlavu a zvedla se na nohy. Podobnost jí a její sestry byla skutečně dechberoucí, proto nebylo divu, že si sestry muž spletl. Bohužel znal ženu za jejího života, proto jí připadalo zvláštní, když i on si je spletl.
Anebo se možná rozhodl krýt ji… Nevěděla. Něco jí však říkalo, že má co nejrychleji opustit bitevní pole. Proto se bez jediného slova rozběhla chodbou pryč a snažila se nevnímat vědoucí pohled starce, který se jí zarýval mezi lopatky.
*
Trvalo dlouho, než nejvyšší léčitelé dovedli Toma zpět nad hladinu vnímání. Stejně rychle, jako do bezvědomí upadl, se z něj i probral. Všichni očekávali malátnost, ale on začal fungovat úplně normálně, jako by se nic nestalo. Něco v jeho postoji se však změnilo. Když vyhnal ze svého pokoje všechny lékaře, kterým nalhal, že je v naprostém pořádku, postavil se k oblíbenému oknu. Něco v jeho pokoji mu připadalo v nepořádku, něco chybělo. Shlížel do překrásných zahrad, ale nevnímal jejich krásu. Snažil si vybavit, co dělal několik posledních dní, ale v jeho mysli se nacházela pouze prázdnota. Naposledy si pamatoval cejchování mladého otroka, ale dokonce zapomněl, jaký cejch mu nechal dát. Nepamatoval si jeho tvář, jméno, nic… Jen den, kdy byl cejchován.
Mračil se. Potopen hluboko ve svých myšlenkách pomalu přeslechl klepání na dveře, na které o několik vteřin později reagoval výzvou ke vstupu. Byl to ten blonďatý sluha, Jeremy.
„Co chceš?“ štěkl na něj Tom a stále ještě vystrašený sluha se mírně nahrbil, jak ho prudkost jeho hlasu vyvedla z míry. Na chvíli mu to připomnělo onoho muže, kterého znali všichni předtím, než do paláce přišel Bill. Tom sice občas měl své světlé chvilky, kdy vysedával v kuchyni se služebnictvem a popíjel s nimi pálenku, ale postupem času takových chvil stále ubývalo. Faraón byl čím dál častěji podrážděný a na každého štěkal. Dokonce se o něm po paláci nesl klep, že si vzal jednu ze svobodných žen i přes její vůli. To bylo samozřejmě nepřípustné, ale nikdo proti hlavě státu nemohl říct jediné slovo.
„P-poslali mne, abych se zeptal, jestli si Vaše Výsost něčeho nežádá, jestli nemá žízeň nebo hlad,“ zamumlal v rychlosti Jeremy. Naštvalo ho, že poslali právě jeho, i když byl před několika týdny přidělen k Billovi, ale teď jeho uraženost přešla v bojácnost. Bál se, protože na Tomově tváři nezářil onen úsměv, který si všichni oblíbili od doby, co se zde objevil ten černovlasý chlapec. Jediné, co se v Tomově tváři výrazně odráželo, byly hluboké vrásky na jeho čele symbolizující podrážděnost. Srdnatý, hodný a bezstarostný vladař, kterého všichni milovali, byl najednou pryč.
„Nic nechci,“ zvolal Tom. „Snad jen trochu soukromí a klidu!“ Jeremy ještě víc svěsil ramena a jal se k odchodu, když vtom ho zastavila Tomova další slova.
„Jeremy, pojď zpátky, ještě jsem ti nedovolil odejít.“ Sluha se začervenal a vrátil se zpět do faraónovy ložnice. „Je to zvláštní, ale nepamatuji si ani den od doby, kdy byl cejchován jeden otrok. Dokonce ani jeho jméno a cejch si nepamatuji.“
Jeremy vytřeštil oči. Nechápal, co se mu tu Amendetom snaží říct. Jak si nepamatoval žádný z dní, kterými doposud prošel? Jeremy pochopil, že se jedná o Billovo cejchování, protože od té doby žádné neproběhlo.
„N-nepamatujete?“ vykoktal ze sebe těžce. Přes Tomovu tvář se mihl stín starostí, když zakroutil hlavou na znamení potvrzení otázky. V jeho mysli nezůstal jediný den, jediná vzpomínka, naprosto nic… Jako by celou dobu od cejchování černovlasého otroka spal.
„Jaký cejch jsem mu dal?“ Ta otázka se zdála být nejdůležitější. I když se Tom snažil působit na své poddané jiným dojmem, vždycky pro něj na prvním místě byli právě oni. Staral se o ně, jak nejlépe dokázal, a po smrti jeho rodiny přeorganizoval všechno tak, aby jeho lid mohl žít spokojený život. Krutovláda jeho otce pominula, i když Tom se snažil působit chladně a odměřeně.
„Polibek lva, pane,“ odpověděl rychle Jeremy. Nechtěl ve faraónovi probudit novou vlnu vzteku. Tom na něj zůstal nechápavě zírat. Ten cejch zůstával roky ležet v zapomnění, skoro žádný faraón už ho nepoužíval, protože to byl ten nejvíce svazující cejch ze všech, ačkoliv se to tak na první pohled nemuselo zdát. Navíc bylo nepřípustné, aby právě tento cejch dostal některý chlapec, protože tento cejch přivazoval ženu, které byl udělen, k vladaři věčným poutem. I kdyby nechtěla, jednou by stejně musela uposlechnout jeho vůli a stát se jeho ženou.
„Přiveď někoho, kdo dokáže přivést zpět mé vzpomínky,“ zamumlal zmatený Tom a naučeně mávl rukou, aby Jeremyho vykázal z místnosti. Jeremy se ještě hluboce uklonil, a snad ještě zmatenější než jeho panovník, odešel. Tom se zatím s hlubokým povzdechem otočil zpět k oknu a přemýšlel o rozhodnutí, o kterém si ani nepamatoval, že by ho někdy učinil. Jak mohl být tak bezohledný a udělat tomu chlapci něco tak podpásového? Kam se poděla jeho nejlepší vůle ke svému lidu? Nikdy si nepřipadal tak moc sobecký jako ve chvíli, kdy mu Jeremy oznámil, že on zapečetil osud nevinného mladíka, jenž měl celý život před sebou…
autor: Helie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1
Dokonalá poviedka!!!
Miluju tuhle povídku prosím pokračování.Dost mě zajímá co bude s Billem,Tom by se mohl na prvné pohled zamilovat…nebo já nevim co nechám to na vás. I ♥ cejchovní znamení!!!!
Tak dneska se nám něco málo opravdu objasnilo.
Především jsem netušila, jak silné je pouto mezi Tomem a La-ilou, že jde opravdu o hranici života a smrti. Cokoliv se stane jí, stane se i jemu, dneska se to jasně prokázalo.
Teď jsem zvědavá, jaký postoj zaujme faraon vůči Billovi, protože tenhle "nový" Tom se mi vůbec nelíbí…
Mám o Billa strach, ale na Toma se už tolik nezlobím, on za to vlastně nemůže, je pod vlivem sil, které ho ovládají a řídí a on se nemůže bránit.
Co se týká Mayiny sestry, tak to mě hodně překvapilo, že se jedná právě o ni. Vymyslela si pro svou pomstu opravdu ďábelský plán a je jí jedno, že v něm obětuje nevinné.
Proč se vlastně zlobí na Anise? Vždyť on ji miloval a s Mayiou nikdy nic neměl.
Viděla je spolu v obětí, ale to ještě nic nemuselo znamenat, vyvodila si z toho mylné důsledky a vymyslela si krutou pomstu 🙁
Vymyslela jsi krásný příběh, zajímavý a dějově složitý a právě proto ho mám ráda :)♥
Těším se na další odpovědi a odhalování pravdy, i když je mi jasné, že to bude nejspíše smutné čtení.
[1]: Děkuji =)
[2]: Uvidíš =)) Tom se na první pohled rozhodně nezamiluje, to je dost nereálné, ale slibuji, že v 16. díle budou opět spolu =))
[3]: No… To pouto není tak silné, spíš za to může ten jed =) Kdyby tam nebyl, tak by byl Tom maximálně tak neklidný, ale rozhodně by nezkolaboval…
To se mě ptáš moc… ale chorobná žárlivost dělá divy 😀
Děkuji moc =))
[4]: Ohledně toho pouta, já si právě po dnešku myslela, že kdyby třeba La-ila zemřela, tak by zemřel i Tom.
No to jsem jelen… nějak jsem se do toho všeho zamotala… Co chce teda neMaya dělat? Co to nalila lvici do krku? Co chce udělat Tomovi? Tolik otázek a to jsem přečetla jen jeden díl… no doufám, že se v příštím dočkám alespoň pár odpovědí.
Páni, tak to byl skutečně skvělý díl. Opravdu jsem nedočkavá a už se nemůžu dočkat dalších dílů. doufám, že tady budou co nejdříve, protože jak jsem už říkala, tahle povídka je naprosto skvělá a to jak ji píšeš je dokonalé.
Doufám, že si Tom brzy vzpomene a všechno se to brzy vyřeší. Snad se Billovi nic nestane a Tom bude zase v pohodě 🙂
[5]: Ne… tak zlé to není 😀
[6]: I kdyby ne v příštím díle, tak uvidíš, že z celého příběhu potom odpovědi vzejdou samy ;))
[7]: Děkuji moc =)) Noo, další díl bude za týden 😀
O-oo-ooo, tak to bych opravdu nečekala.
Jestli tenhle díl měl odpovědět na některé otázky, tak dvakrát více mi jich teď víří hlavou 😀
Vzpomene si Tom, nebo budou muset zase začínat odznova? A pokud ano, změní se mezi nimi něco? Bude Tom litovat, že dal Billovi tenhle cejch? Když mu ho vlastně nedal ani ze své svobodné vůle.
A jak se Maya plánuje pomstít? Rozhodně se mi nelíbí, že do toho zatahuje i další nevinné, kteří s její zraněnou duší nemají nic společného, protože pomsta nikdy nepřinese nic dobrého.
Vypadá to, že na konci zůstane spousta zraněných nevinných.
Dnešní díl mě rozesmutnil a zároveň bylo pro mě potěchou ho číst. Nerada se opakuju, ale Cejch je pro mě zářící hvězda a tebe obdivuju za to, že nám předkládáš tak neotřelé příběhy 🙂 Díky.
[9]: Ne Maya, Mayina sestra, její jméno zatím nepadlo, protože ten 'moment překvapení' si chci zatím nechat na své straně 😀
Spíš duševně zraněných a tak nevinných úplně ne 😀 Ale mrtví nějací rozhodně budou…
Děkuji moc ^^
[10]: Hups, pardon 😀 to ta pokročilá hodina :DD
Jak mrtví? Děláš si srandu?:D:D Ty nás nehodláš šetřit, co?:D
[11]: Nedělám si srandu 😀 Z těch hlavních postav umřou tak dvě – tři 😀 Dvě stoprocentně a tu třetí zatím nevím 😀
[12]: No, pokud umřou na stáří – tak nic proti :D:D:D:D
[13]: Zas až tak dlouhá tahle povídka nebude :D:D
Bože ta ženská je šílená! Vždyť ona se mstí Anisovi za nic. S její sestrou..tou Mayou má jenom dobrý vztah..,ale určitě v tom nebylo nic jiného..žádná láska,když se objímali. Však jsi psala,že nikdy ..ani po "smrti" týhle ženský..netoužil po těle její sestry. Bože ona se fakt mstí za nic. A ke všemu to ona ho podváděla. Bože to je svině. Mno a jinak..ona to tam všechno ovládá. Oni jsou jak šachy..a ona hraje. tvl…
No a že si Tom na nic ohledně Billa nepamatuje..je taky hustý.