autor: Saline A.
Tento díl, který osobně ze srdce miluji, bych ráda věnovala nejvěrnějším komentátorkám Helie, Flixo a Janče. Slečny, jste skvělé! Vaše krásné komentáře mě vždy potěší, protože vidím, že to vnímáte mnohem víc než většina ostatních. Vidíte tak hloubku a čtete mezi řádky, což je skvělé. Děkuji! ♥
Saline A.
Unavený, s kruhy pod očima, ale spokojený, že obraz je hotov, jsem ráno přešlapoval v kuchyni s žaludkem na vodě. Z celého dne jsem byl neuvěřitelně nervózní, i když jsem se těšil. Obraz stál v předsíni hned vedle mé kabelky, a stejně jako já netrpělivě čekal, až se bytem rozezvučí zvonek ohlašující Anisův příchod.
„Jsi nervózní?“ povzbudivě se usmál Tom, poklidně snídající.
„Úplně se mi klepou ruce,“ souhlasně jsem přikývl a zděšeně vzhlédl ke zvonku, který se konečně rozezvonil. „Já teda jdu, Tomi. Přijdu večer nebo zítra, ale spíš večer, ano? Užij si den.“
„Ty taky a buď v klidu.“
Roztržitě jsem přikývl, zatímco jsem se soukal do kabátu a bral všechny své věci. Schody jsem bral po třech, až se zpětně docela divím, že jsem nespadl a nezlámal si minimálně dvě končetiny, jak znám své štěstí. Po otevření dveří se na mě zářivě usmíval Anis, ležérně opřený o auto. Sotva spatřil obraz v mých rukou, hlasitě se rozesmál.
„Nemohl jsem přijít s prázdnou,“ na vysvětlenou jsem zamumlal, než jsem věci bezpečně uložil na zadní sedadla. „Ahoj,“ objal jsem ho kolem krku, abych s ním mohl spojit rty v láskyplném polibku.
„Mohlo mě napadnout, že najdeš něco jiného, že najdeš nějakou skulinu. Mamka se zblázní,“ objal mě nazpět kolem pasu. „Ale bude nadšená z toho, jak jsi vynalézavý.“
„To jsem rád, jsem z toho hodně nervózní,“ zabořil jsem mu hlavu do krku.
„Můžu ti dát panáka na kuráž, v kastlíku mám placatku s vodkou.“
„To bych se znemožnil už úplně, protože mně stačí úplně malinko, abych se začal motat. Hrozně rychle se mi začnou plést nohy, o jazyku ani nemluvím. Kdybys tam ale měl čokoládu, tak nepohrdnu,“ culil jsem se pod nos.
„Tu nemám v kastlíku, ale v kapse u kalhot, kam si musíš sáhnout sám,“ ušklíbl se. Nadšeně jsem vypískl, abych vzápětí mohl začít prohrabovat všechny jeho kapsy, než mi v dlani skončila zabalená čokoládová tyčinka. Rty se mi roztáhly ve slastném úsměvu a nyní, naprosto spokojený, jsem odcupital na své místo spolujezdce.
„Můžeme jet,“ křikl jsem s pusou až po okraj nacpanou tou nejlepší čokoládou, kterou mi mohl přinést, když se stále opíral o auto.
„To rád slyším,“ pobaveně se usadil za volant a zkušeně se zařadil do provozu. „Až vyjedeme z vaší čtvrti, pojedeme asi 20 minut do Charlottenburghu.“
„Jen 20 minut? Myslel jsem, že z Kreuzbergu to bude trvat déle,“ překvapeně jsem k němu vzhlédl. „Ale to nevadí, hlavně že ji máš takhle blízko od sebe.“
„To každopádně, při výběru lokality to hrálo velkou roli. Rozhodně bych nechtěl, aby bydlela daleko ode mě. Těším se, až uvidíš ten dům, určitě se ti bude líbit. Je vážně optimisticky naladěný už zvenku. Přesně jako moje máma.“
„Těším se na ní,“ popravdě jsem zamumlal, s rukou pevně svírající tu jeho. „Konečně poznám člověka, který mi daroval to druhé nejvzácnější v životě, co mám.“
„Ona se na tebe taky těší,“ jemně mi políbil ruku, alespoň jako náhražku za rty.
„Jak se jmenuje tvoje maminka?“ zvědavě jsem se na něj natočil, abych mohl pokládat všechny otázky, které mě na jazyku svrběly.
„Marie Luisa.“
„To je moc hezké jméno. Zní velmi mile. Máš sourozence?“
„Mladšího bratra Sercana. Možná ho dnes poznáš, žije s mámou, je mu jen třináct,“ pousmál se.
„Páni, to je docela velký věkový rozdíl, vůbec si to neumím představit,“ překvapeně jsem vydechl. „A jak si rozumíte? Nemáte mezi sebou rozepře nebo tak?“
„Stejně jako všichni bratři, i my spolu máme rozepře, to je jasné, ale myslím, že spolu celkově vycházíme dobře. Sice je to úplně typický huberťák, ale hodný kluk, mám ho rád,“ pyšně se usmíval, zatímco o něm mluvil. „Mamka si myslí, že si našel přítelkyni, ale ta malá potvora to vůbec nechce přiznat.“
„Myslím, že ty by ses ve třinácti taky nepřiznal. To, že se přiznáváš teď, je něco úplně jiného,“ provokativně jsem do něj šťouchnul. „Až bude chtít, určitě vám dotyčnou slečnu představí,“ usmál jsem se a rozhlédl se právě začínajícím Charlottenburghem. Okamžitě mě do očí praštil krásný žlutý dům s rozlehlou zahradou.
„To je on?“ zvědavě jsem vyhrkl.
„Věděl jsem, že ho poznáš,“ zářivě se usmál a s pouhým kývnutím zajel na předem vyznačené parkovací místo. Lehce uvolněný z předešlé konverzace s Anisem jsem vystoupil z auta, pobral své věci a pro dodání opory propletl prsty s Anisem. Povzbudivě se usmál a v pravidelných intervalech zesiloval a povoloval stisk mé dlaně, zatímco jsme se blížili k domovním dveřím. Aniž by se obtěžoval zvonit, rovnou jsme vstoupili dovnitř a mířili do nějaké místnosti. Nechal jsem sebou vláčet a rozhlížel se domem, hledal jsem nějaké fotografie nebo něco, ale než jsem si stačil něco prohlédnout, už mě trhnul zase o kus dál. Co naplat, budu si muset najít čas zvlášť. Najednou jsem se, neznámým způsobem ocitl v útulné kuchyni zaplavené lahodnou vůní.
„Mamko, jsme tu,“ vesele pustil mou ruku a vrhl se kolem krku drobné sympatické brunetce u kuchyňského pultu. „A tohle je můj přítel, Bill Kaulitz. Bille, tohle je moje maminka,“ seznámil nás.
„Dobrý den,“ okamžitě jsem jí podal ruku.
„Říkej mi Marie, drahoušku,“ vlídně se usmála, věnujíc mi polibek na tvář.
„Oh, dobře, děkuju,“ opětoval jsem jí úsměv. „Jinak, tady vám něco nesu. Anis mi vyřídil váš zákaz ohledně květin, tak jsem převzal iniciativu a vlastnoručně něco vyrobil. Přišlo mi hloupé přijít s prázdnýma rukama,“ pohotově jsem jí do ruky vložil zabalený obraz, v duchu se modlíc, aby se jí to líbilo.
„To je moc krásné, Bille, děkuju!“ nadšeně mě objala poté, co obraz rozbalila. „Přesně vím, kam půjde, takže později pošleme Anise nabít hřebíky na zavěšení a zatím si promluvíme, probereme drby z jeho života,“ spiklenecky na mě mrkla.
„Dobře, to přijímám,“ se smíchem jsem mrkl na Anise, nesouhlasně se pošklebujícího. „Viděl jsem, že něco kuchtíte, chcete s něčím pomoct?“
„To by bylo skvělé!“ okamžitě souhlasně přikývla. „Anisi, miláčku, běž rozdělat gril, my zatím připravíme jídlo,“ něžně ho pohladila.
„Jasně,“ políbil ji na čelo, přičemž když procházel kolem mě, vtiskl mi polibek na spánek a do ucha zabroukal tichá slůvka díků. Rychle jsem ho pohladil v pase, než mi dveřmi na terasu zmizel.
„Takže, Bille,“ okamžitě spustila Marie. „Všimla jsem si, že jsi podstatně mladší než Anis. Kolik ti je?“ podala mi prkénko s rozkrájenou zeleninou a sama se vrhla na porcování masa, zřejmě od včerejška naloženého v nějaké marinádě.
„Sedmnáct, ale já ten rozdíl moc nevnímám,“ dal jsem se do krájení.
„Sedmnáct, to je krásné! Doufám, že takhle milý bude ve tvém věku i Sercan,“ krátce se zasmála. „Samozřejmě tím nechci říct, že by nebyl milý, ale to víš, občas s ním puberta mlátí všemi couly.“
„To chápu, my s bratrem byli také velmi… vášniví puberťáci.“
„Ty máš bratra?“
„Ano, Toma. Je to mé dvojče,“ pousmál jsem se. „Nějakou dobu jsme se sice moc nevídali, ale teď už u něj bydlím a jsme spolu vždy, když nejsem s Anisem.“
„O tvé nepříjemné minulosti už jsem byla seznámená od Anise, snad se nezlobíš,“ váhavě ke mně vzhlédla a počkala, než nějak zareaguji, tak jsem zavrtěl hlavou. „Je mi to líto, co se ti stalo, opravdu si nedokážu představit počínání tvých rodičů, ale chci ti říct, že u mě jsi kdykoli vítaný, i bez Anise. Pokud třeba odjede a tobě bude smutno, klidně přijď, ráda tě tu uvidím.“
„Děkuju, moc si toho vážím, opravdu. Velmi rád poslouchám, když o vás Anis mluví, protože vždycky mluví moc pěkně. S jistotou můžu říct, že jste skvělá matka, protože málokterý muž nahlas přizná, že miluje svou matku a Anis to dělá často, což je opravdu skvělé. Když se to řekne nahlas, je to pravda,“ vlídně jsem se na ni usmál a nemít ruce od papriky, už bych ji objímal. „To, jak o vás mluví, mi plně nahrazuje můj chybějící vztah s matkou.“
„Odteď mě ber jako svou matku, pokud chceš, Bille. Budu tu pro tebe stejně jako pro Anise a Sercana.“
„Děkuju,“ vykašlal jsem se na papriku a velmi opatrně, nedotýkajíc se jí prsty, jsem ji objal. „Moc.“
„Tak co je s tím jídlem? Umírám hlady,“ vesele vešel Anis, ale sotva nás spatřil, se zarazil. „Tak vy se tu mazlíte a beze mě? To snad abych začal žárlit! Pojďte ke mně, vy moje lásky,“ rychle se vzpamatoval, objal nás kolem pasu a vtiskl polibky na čelo.
„Odnesu to ven,“ vyhrkla Marie a s tácy jídla v ruce vytančila na zahradu, nechávajíc mě v náručí Anise samotného.
„Bille?“ zašeptal a vyčkal, než k němu vzhlédnu. „Miluju tě,“ jemně mě prstem pohladil po tváři. Mlčky, přemožen dojetím, jsem ho dlouze políbil.
*
Den utíkal rychle. Sluníčko svítilo, ptáci zpívali a my se radostně účastnili podzimního grilování, při kterém se k nám na chvíli připojil i Anisův bratr Sercan, ale zhruba po hodině se s tajemným úsměvem zase vytratil a zanechal jen domněnky, kam by asi mohl jít. Celou dobu jsem si skvěle povídal s Marií, ze které se vyklubala skvělá vypravěčka, a já tak měl možnost poznat další kousky Anisova dětství, několikrát i s názornou ukázkou v podobě fotografií.
Bohužel, stejně jako končí pohádky na dobrou noc, i dnešní den se blížil ke konci a nám tak nezbývalo nic jiného, než se pomalu rozloučit a vyjet zpět do našich domovů.
„Určitě přijedeme brzy znovu,“ políbil jsem Marii na líčko.
„V to doufám,“ zářivě se usmála, načež horlivě objala i Anise. „Dávejte mi na sebe pozor.“
„Budeme, mami. Díky za dnešek, byla jsi skvělá,“ nadšeně ji stiskl. S láskou jsem tu scénu pozoroval, šťastný, že Marie Luisa existuje. Hned jak se od sebe odpojili, Anis pevně objal kolem pasu mě. Ještě jednou jsme zamávali k domu, než jsme, oba nadšení, sedli do auta a vyrazili na cestu. „Máma nebyla jediná skvělá. Ty jsi byl úžasný,“ láskyplně se usmál, berouc mě za ruku.
„Dnešek byl celý skvělý, Anisi. Děkuju. Bude to den, na který nikdy nezapomenu,“ jemně jsem ho políbil na hřbet dlaně.
„Nechceš dnes zůstat u mě a zakončit tak tenhle perfektní den?“
„Moc rád,“ s úsměvem jsem přikývnul, a zároveň vytáhnul mobil. „Jen napíšu Tomovi,“ dodal jsem na vysvětlenou. Zatímco mi pod prsty tančila klávesnice zaznamenávající obsah zprávy, sledoval jsem okolí ulice Schönesbergu, kterou jsme právě projížděli. Zbývala už jen jedna odbočka a my zastavili před Anisovým domem.
„Zaparkuju později nebo vůbec,“ dodal na srozuměnou, když se ani nepokoušel otevřít garáž, jen za námi zavřel branku. „Jsem moc líný srovnávat to,“ krátce se zasmál, načež mě pustil do útrob domu.
„To chápu,“ pousmál jsem se, zatímco jsem se zbavoval botasek.
Jen co jsem se postavil, kolem pasu se mi ovinuly Anisovy paže a na krk se přitiskly jeho rty. S něžným úsměvem jsem hlavu naklonil, aby měl snazší přístup, a položil ruce na ty jeho. Bylo jasné, že se chce mazlit a já mu to chtěl dopřát. Drobnými a pomalými krůčky jsme došli do ložnice, kde už jsem se konečně v jeho náruči přetočil a spojil tak naše rty v dlouhém něžném polibku. Vzápětí na to už jsem ležel v posteli znehybněn Anisovým tělem. Brali jsme to velmi pomalu, jako už dlouho ne.
Když mě Anis svlékal, na každý nově objevený kousek mé kůže mi vtiskl drobný polibek, tudíž mé tělo bylo zcela zulíbáno. Svíjel jsem se pod jeho přesně mířenými doteky, přičemž jsem se ho zároveň snažil svléknout. Jakmile jsme oba byli nazí, nic nám nebránilo v tom, abychom společně spojili naše těla v jedno. Líně jsme se proti sobě pohybovali, rty neustále spojené v jednom dlouhém polibku. Nikdo z nás nemusel nic říkat, stačilo to, jak jsme se líbali, jak mě Anis hladil v záhybech těla.
„Miluju tě,“ zabroukal mi do ucha, dosahujíc svého vrcholu.
„A já miluju tebe,“ znovu jsem ho políbil a s táhlými steny si užíval chvíle, kdy se Anis věnoval mému vyvrcholení.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Nejdříve ze všeho musím poděkovat za překrásné věnování ♥
Strašně mě potěšilo a hlavně způsobilo, že jsem se celou dobu při čtení přihlouple usmívala =)
A to usmívání nebylo jenom kvůli tomu, celý dnešní díl byl nasáklý příjemnou domácí pohodou, Anisova máma je skvělá žena a Billa přijala opravdu s otevřenou náručí 🙂
Jsem tomu ráda hlavně kvůli Billovi, Bu ho sice miluje, to ano, ale Billovi je teprve sedmnáct, potřebuje i jinou lásku, tu mateřskou a madam Marie mu ji určitě dokáže dát 🙂
A ten perfektní díl jsi zakončila opravdu stylově, krásné a láskyplné milování, co víc bych si ještě mohla přát? :
Ale ten obraz mě nenechává v klidu, jak to, že nevíme, co na něm je??!!
Tomu říkám hrubý nedostatek, a protože to nebylo řečeno, představuju si na něm výjev ala Allegator v pořádně živých barvách a dokud se nedozvím něco jiného, budu tomu věřit xD
A ještě se chci zeptat na něco, co bude možná někomu připadat hloupé, ale i když mám Bushida, myslím toho reálného, jako zpěváka docela ráda a jako chlap je pro mě opravdovým sexy bohem, o jeho soukromí toho vím dost málo, jen takové ty obecně známé věci. Takže co z toho je podle pravdy a co sis vymyslela? Myslím jméno matky a případnou existenci bratra a Anisův vztah k nim, dost mě to zajímá =)
Áááá, já tě miluju 😀 U téhle povídky mám vždycky totálně srdíčka v očích… a teď ještě daleko víc s tím věnováním, takže děkuji moc ^^ (Btw… to bylo to překvapení, že jo? 😀 Když jsi říkala, že se to netýká jich :D:D)
Celý díl byl, stejně jako mnohé předchozí, krásně pozitivně naladěný, což je v tom počasí venku něco naprosto skvělého 😀 Anisova maminka je dokonalé stvoření, tak láskyplných lidí už je ve světe strašně málo… Líbilo se mi, jak krásně Billa přijala =))) Téhle části dílu jsem se bála právě kvůli tomu přijetí – tak nějak jsem očekávala nějaké ty mráčky, ale jsem ráda, že se tak nestalo, tohle bylo rozhodně daleko příjemnější =)
Ale stejně nic nepředčí ten závěr, ten byl naprosto dokonalý =)) Z téhle povídky jako celku je krásně citelná všechna ta láska, ale ten závěr byl ještě intenzivnější než zbytek =)) Smekám před tebou za to, že tak nádhernou povídku dokážeš psát… a udržovat pořád tu příjemnou láskyplnou atmosféru =)) Miluju to 😀
Moc se těším na další díl =))
Úžasný :-))) Nejde to popsat , prostě ten konec ♥ :-** Nemám slov 🙂
[1]: Není vůbec zač, jak jsem řekla, já děkuju vám ♥
Přesně jak říkáš, Bill je stále dítě a stále tu mateřskou lásku neuvěřitelně potřebuje, takže i já jsem ráda za Mariino přijetí. 🙂
Krásné a láskyplné milování je mou specialitou :))
Na obraze jsou, myslím v minulém díle jsem to popisovala, motýli mezi květinami. 🙂 Pokud někde najdu alespoň zhruba podobný výtvor mých myšlenek, určitě to sem přihodím. 🙂
Ale klidně verzi s obrazem podobným Allegator věř ;D
Co se jména maminky i bratra týče, jsou to pravdivá jména, stejně jako vztahy k nim. 🙂 Pokud se o něm chceš dozvědět něco víc, určitě si stáhni film Zeiten ändern dich, je to autobiografický film a sám v něm hraje, takže bonus navíc 😀
A hloupé to není, vůbec! 🙂 Já sama se o něm učím za pochodu. :))
[2]: Ano, je to to překvapení. 😀 A není zač, já děkuju! 🙂
MYslím, že pozitivní věci teď každému přijdou vhod, proto jsem se to tak snažila vyladit 😉
Mráčky sice přijdou, ale až v jednom z příštích dílů, v tomhle si užívej tu pohodu :))
Ano, ta láska pro mě hraje obrovskou roli, protože já sama bych nejraději rozdávala na každém rohu ( i když umím být mrcha :D), ale stále jí je hrozně málo. A protože jsem romanticky laděný typ (HODNĚ romanticky :D), tak to chci všechno vypsat alespoň tady :))
Moc ti děkuji, zlatíčko, vážím si toho :*
[3]: Děkuji! :)) ♥
[4]: O tom filmu vím, ale němčinu jsem už dávno zapomněla a nevím, jestli se to dá sehnat aspoň s českými titulky.
Ale tak nevadí, když budu rozumět každé páté slovo, tak aspoň napasu oči xD
[4]: Motýli mezi květinami? No fuj!! xD To se nediv, že jsem to přehlédla xDDD
To si radši nechám tu svoji představu xD♥
[5]: S českými titulkami to určitě seženeš, ani já nejsem takový znalec němčiny, abych to zvládla bez nich 🙂 NA uložtu to najdeš :))
No dovol! 😀 Motýli jsou moji oblíbení, tak pozor!! :DD
ooooh bože to bylo úžasné,na chvilku mě to i rozbrečelo samým štěstím :') nádhera já nemám slov ^^ tu povídku jsem si prostě zamilovala a strašně se mi zaryla do srdce ♥♥
Tento diel sa mi veľmi pačil, tak ako všetky predošlé.Obraz ktorý Bill nakreslil je určite krásny. Anisava maminka, je úžasná žene. Je krásne aká je na Billa milá a aj to čo mu povedala, že zanou može kedy koľvek prísť.
[8]: Rozplakalo? Jé, to jsem nechtěla, ale aspoň to bylo štěstím! :)) Moc děkuji, vážím si toho :*
[9]: Moc děkuji, vážím si toho! :*
Úžasné, úžasné, úžasné ^^ Já už ani nevím co psát, protože se pořád opakuji 😀
To setkání bylo opravdu pěkné, milé. Achjo, proč je tu pořád Anis tak roztomilý? 😀
Krásný díl, jako vždycky! 🙂
další věnování a poděkování? no.. ty víš, co si myslím a vyvracet ti to nemá evidentně cenu. 😛 😀 každopádně já děkuji tobě, že tě stále ještě nepřestalo bavit čekat na můj opožděný a většinou velmi obyčejný komentář a že i tak pro tebe něco znamená. 🙂
tahle část byla opravdu slaďoučká. úplně přesně jsi vystihla mé představy o vztahu Anise s jeho maminkou a udělala z něj totálního megaťutíse. 😀 nečekala jsem, že ho natolik přemůžou emoce z toho, jak si Bill rozumí s jeho mamkou, až mu v tom návalu vyzná lásku, ale o to víc to bylo sladké a něžné. 🙂 přislo to prostě v pravou chvíli. 🙂 áááá, mám z toho chuť na čokoládu. 😀
To byl nejkrásnější díl,jsem ráda,že Billovi řekl že ho miluje =).Trochu jsem se bála jak bude na Billa reagovat Marie ,když je o tolik mladší :D,ale zbytečně.Úžasné.