Zeiten ändern dich 67.

Později v noci už nechám svou kůži hýčkat Tomovými dotyky a spokojeně položen, poslouchajíc jeho srdce, zavřu oči.
„A ty jsi taky ještě Miriam neviděl?“
„Hmm,“ brouknu jen a rukou pohladím jeho bříško. „Pročpak?“ zeptám se po chvilce, když mlčí.
„Jen tak přemýšlím, jaký to je.“
„Když ti rodič přivede domu takhle někoho cizího?“ dokončím si to a oči zase otevřu.
„Jo. Teď to asi bude už jiný, ale jaký to bylo, když tě mamka seznámila s Gordonem?“
„Měl jsem strach. Úplně nepříčetný strach, protože jsem byl přesvědčen, že s mamkou můžu žít jenom já. Nechtěl jsem se s ní dělit od tý doby…“ mírně se zarazím, abych nabral dech, „co táta zmizel. Vlastně jsem se bál, že každej bude jako táta, že jsou všichni stejní.“
„Kolik ti bylo?“
„Šest… sedm vlastně. Ale když mne mamka seznámila s Gordonem, bylo mi jedenáct.“

„Kde jste bydleli?“
„Kousek od Regensburku. Měl jsem to tam rád.“
„Ale vždyť to je až… jak to, že jste se stěhovali takovou dálku?“
„Prvním rozhodujícím bylo, že já chtěl někam daleko, a potom rozhodlo to, že Gordon má v Magdeburku rodiče.“
„A kde máš prarodiče ty?“
Nadechnu se a zlehka polknu. „V Austrálii. Vlastně už jen dědu, babička začátkem července zemřela…“
„Promiň,“ špitne rychle na to Tom, ale já mu jen jemně stisknu ruku, abych ho ujistil, že je to v pořádku.
„Bydlí tam už dlouho. Vlastně vůbec celou tu dobu, co s námi je Gordon. Obávám se, že si ho nijak neoblíbili. Nikdy jsme s mamkou nepřišli na to proč, ale… bohužel. Chybí mi, a mamce chyběli dvakrát tolik.“

„Ty jsi někdy za nima byl?“
„Vídali jsme se tak dvakrát do roka. Ale nikdy jsem nebyl v Austrálii.“
„A s tvým tátou?“
Sevře se mi žaludek a s těžkým výdechem lehce zavrtím hlavou. „Nevím, kde bydlí teď,“ semknu rty k sobě a snažím se odehnat slzy, které se tam schovávají už pěknou chvilku, jen o sobě dají více vědět a doléhat na to, aby mohly ven. „A ani to vědět nechci,“ dodám už jen ztěžka, když pár slz pronikne ven a začnou si razit cestu napříč mým obličejem s cílem dopadnout na Tomovu hruď.
„Nee, ty pláčeš, promiň mi to,“ donutí mne se zvednout z jeho hrudi, aby mne mohl pevně obejmout. Jakmile mne ale jeho ruce ovinou, slzy se samovolně spustí zcela.
„To ty promiň, já jen, že…“ nezvládnu dokončit větu.
„Neměl bych být tak zvědavej, promiň, promiň, promiň,“ políbí mne na důkaz toho třikrát na čelo a nepřestává v utěšivém hlazení.
„Jsem strašně rád, že maminka poznala někoho, jako je Gordon, než zemřela,“ špitnu plačtivě, „jsem přesvědčen, že tebe by měla ráda.“ Otřu si rychle slzy, abych mohl nasadit lehký úsměv, a pozvednu pohled k Tomovi. „A jsem si stejně tak jistej, že mi tě podstrčila do života,“ zasměju se přes slzy a zhluboka se nadechnu.
„To si piš,“ usměje se a něžně mě políbí. „Co to je za písničku?“ Naznačí na hudbu tichounce hrající, kterou jsem si pustil před tím, než jsme ulehli.
„Tohle jsou,“ zaváhám na chvilku, „Bush. Tenhle song se jmenuje All Night Doctors.“
„Krásnej song.“

„Tomi, přijedeme tam v noci,“ usměju se a propletu naše prsty. Naplánovali jsme si na víkend výlet, ale dále než Magdeburk sahá. Respektive Gordon naplánoval, tak doufám, že podle jeho instrukcí tam trefíme. Vím přibližně, kde to je, a že se to nachází u velkého jezera v chatařské oblasti, ale jak tam dojet? Ale co, hlavní je, že budu celý víkend s Tomem.
„Jo, ale zapomněl jsem něco dát tátovi. Už jsem mu volal, přijede hned, co bude moct,“ ujistí mne a nechá otevřené dveře od jejich domu, kam nás okamžitě doprovodí Basta se Samem.
„Což je kdy?“ řeknu netrpělivě, ale hned na to se rozesměju.
„Hele, vidím to takto,“ začne Tom s nádechem, ale pak si mě přitáhne blíže a začne něžně dobývat mé rty. Jemně obtočí své ruce kolem mého těla a pak mne zvedne do své náruče, aniž by naše rty rozpojil. Se smíchem ho chytnu kolem krku a ovinu své nohy kolem jeho těla, aby mne vzápětí na to donesl až na gauč.

„Uhm,“ zavrním proti jeho rtům, „tvé výhledy do budoucna jsou… lákavé.“ Jemně na něm dosud usazen se nadzvednu, tvrdě proti němu zaútočím svými rty a otřu svůj rozkrok o jeho lehce odhalené bříško. Polibkama následuji lícní kost, až skončím na krku, kde mě jeho parfém tvrdě udeří do nosu, že se mé tělo z toho zhoupne radostí. Tom mi mezitím rukama sjede na zadek a já naopak rukama obkresluji jeho rýsované bříško. Pak ale jednou rukou tvrdě sjedu na jeho stehno, které mu silně stisknu a lehce se otřu o jeho rozkrok, který je skvěle vzrušený. Myslím, že chybíme vzájemně jeden druhému, jelikož jsme teď spolu nebyli víc jak tři dny. Dny, které nebraly konce.
Přes rozkrok přejedu dlaní, až se Tomova hlava zvrátí dozadu, a vrhnu se na sundání jeho trika. Jakmile to ale udělám, vzrušeně a s úsměvem si prohlédnu jeho tělo, až jasně pocítím, jak v mém penisu silně zaškube. Tom toho využije a začne rozepínat mé kalhoty, aniž by ze mne strhl pohled. Vyhledám si jeho pohled a slastně vzdychnu, když místo, aby kalhoty rozepnul zcela, jen tvrdě rukou zajede až pod trenky na můj penis. Myslím, že exploduju rovnou teď a tady!
Tvrdě skousnu svůj spodní ret a polknu. Tom se vítězně usměje a vášnivě mi skousne mírně krk a jemně vydechne do mého ucha.

„Co když to byla jen záminka, a nemá vlastně přijet nikdo?“ zasměje se a na mé tváři se okamžitě utvoří úsměv. Jasně, to by Toma vystihovalo pravděpodobněji.
„Ať je to, jak je to, teď už sakra dokončíš, cos začal,“ vydechnu se smíchem a okamžitě si přivlastním jeho rty, které začnu ne zrovna jemně dobývat. Jeho ruce začnou pracovat na sundávání mých kalhot, aniž by nezapomněl jemně prsty zajet pod trenky, čímž způsobuje, že pomalu ztrácím dech.
„Tome? Všimla jsem si, že…“ hlas pomalu přicházející ke dveřím v obýváku náhle utichne a my s Tomem synchronizovaně koukneme tím směrem. Doháje! Jeho mamka vypadá více vyděšená než my dva dohromady a nikomu z nás v tuhle chvíli nepřijde dobré říct asi cokoliv.
„… no… já… počkám…“ začne, zbytek slov polkne, zavrtí rychle hlavou a místnost opustí, s tím, že zavře i dosud otevřené dveře.
„Doprdele!“ sykne Tom tiše, přiloží si dlaň na čelo a s výdechem se opře pevněji do gauče.
„Ups,“ špitnu slabounce a nervózně si skousnu ret.
„Měla přijet až v pondělí.“
„Měla bohužel nikdy neznamená, že to tak bude.“
„Ve filmu to leda neplatí, tam přijížděj v nevhodný čas,“ zasměje se, „u ní ale v pondělí znamená přijedu ve středu, tak proč dneska?“ pousměje se Tom, což mne trochu povzbudí. Když se usmívá on, měl bych nechat i své přirozené emoce projevit. Trochu úsměvné to je, jenže mi vrtá hlavou, zda tohle pro ni nebude znamenat provokaci toho největšího stupně.
„Je to hloupý,“ s výdechem se na kolenou pozvednu a začnu si zapínat kalhoty. „Možná bychom se jí měli omluvit.“ Tom mne celou dobu pozoruje, až jsem nucen mu rukou jemně otočit hlavu, aby jeho pohled směřoval jinam. On se ale začne smát, krátce mne políbí, a když mu udělám prostor, vstane a hodí na sebe triko.

„Když bych se nevracel během následujících deseti minut, tak mě jistojistě vzala pánvičkou. Teda pokud se nachází v kuchyni. Pokud ne, tak přichází v úvahu…“
Přeruším ho se smíchem: „Jak můžeš mít v tuhle chvíli humor?“
„Vždyť si za to může sama,“ pokrčí ledabyle rameny.
„Neměl bych jít s tebou?“
„A kdo by pak zavolal policajty?“
Se smíchem nad ním zavrtím hlavou. „Běž.“ S výdechem kouknu na pejsky spokojeně ležící kolem křesla a dojde mi, že jsou tady s námi celou dobu. Další diváci? Jak rajcovní! Ironicky se ušklíbnu, kleknu si k nim na zem a začnu je oba hladit. Doufám, že proběhne všechno v pořádku, nerad bych byl svědkem nějaké hádky. Jenže sotva mi moje myšlenka projde hlavou, zvýší se o místnost vedle hlas. Nedá mi to, zruším veškerá svá pravidla, a zvědavě z obýváku vyjdu ven, kde se opřu o stěnu a zaposlouchám se.

„Mami, promiň, ale to je trochu směšný, ne?“
„Tak co se s tebou stalo?“
„Co by se mělo stát? Člověk nepřestává být člověkem, když se zajímá o stejný pohlaví.“
„Tome, ale tohle nejsi ty!“
„Vždyť mě neznáš.“
„Aha, jsem vlastně dosud byla mámou někoho jinýho.“
„Ježiši! Já přece neodepsal ze svýho života nic, jen do něho přišel Bill. Kdo řekl, že nemůže být v budoucnu všechno jinak? Kdo řekl, že jsem dosud byl normální, a teď nejsem? Divnej přijdu akorát tobě. Našel jsem v něm jen něco… prostě má něco, má v sobě něco, co nikdo jinej. Cítím to pouze s ním, neumím si představit, teda neuměl jsem si představit mít s klukem cokoliv, ale s ním… doháje, co tady vlastně obhajuju?! Nic tu přece není špatně!“

„A co když mi lžeš? Nechtěla jsem se tě na to ptát, ale poslední dobou, co se tady objevil Bill, jste se přestali s Andreasem nejen stýkat, ale i bavit. Takže se mi teď nabízí otázka, jestli jsi neměl nějaký vztah i s Andreasem, a jen abyste to ukryli před námi, schválně jsi chodil s holkama. Jen co se objevil Bill, museli jste se rozejít, a proto je mezi vámi to, co je. Prostě si to myslím, a přála bych si, abys ohledně tohohle ke mně byl upřímný! Rozhodně by se mi to pak přijímalo lépe!“
„To ale nemyslíš už vážně, že ne?!“
„Nevím, co si mám myslet!“
„Takže když bych ti řekl: Ano, měl jsem něco s Andym, tak ty budeš v pohodě, ale když ti řeknu, že jsem s Billem, tak mě máš chuť odepsat ze života? To je trochu ubohé, nemyslíš?“

Uvědomím si, že tady stojím s téměř otevřenou pusou a že bych tenhle rozhovor pro své dobro raději poslouchat neměl. Leknu se ale zároveň, když skrz otevřené dveře spatřím, že před domem zastavilo další auto. Lehce zpanikařím a co nejméně nápadně uteču zpátky do obýváku.

autor: Mintam