autor: cvokhauz
Jsi labuť s peřím havranů
a luna za mraky –
když usmíváš se po ránu
já stále věřím v zázraky
Není však ohně beze žáru
ni růže, co voní bez trní
tak toužím po lásky daru
odsouzen navždy k soužení
tak prosím, volám do tmy, do ticha
vždyť srdce mé už téměř nedýchá
betaread: J. :o)
krása…x) krátký a přitom nádherný…x)
Krásné =)
Moc pekne.
Fascinuje mě, když někdo dokáže řadit za sebe slova tak, aby nejenom zněla libozvučně, ale zároveň se pokoušela i cosi vyjádřit. Tiše a pokorně obdivuji a táži se, zda se jedná pouze o reakci na "pokulhávající rytmus", či zda se dočkáme dalších veršů. 😉
Děkuji za chválu… možná budu přispívat častěji, ale nečekejte nic rýmovaného. Jsem zamilovaná do volného verše. (Upřímně, s rytmem se taky moc nekamarádím.)