„Bille, zlato, vstávej!“ pohladil ho po tváři. Ten vyplašeně otevřel oči s prudce se nadzvedajícím hrudníkem se na Toma zadíval.
„Já… promiň… zase ten sen,“ vzlykl a přitulil se k němu. Měl hrozný strach. Pronásledovala ho vidina jeho samotného na místě, kde nic není. Snad jen stromy, všude černo, tma. Nikde nikdo. Jenom pár červených očí zářících ze tmy k němu. Zlověstné vrčení ozývající se všude kolem, ze všech stran. Snaží se utíkat, ale jeho nohy jsou těžké, jako by měl na nohou přidělané okovy. Zůstává vyděšeně stát na místě a jen se rozhlíží. Chce křičet Tomovo jméno, ale selhávají mu hlasivky. Jediné, co z něj vychází, jsou divné zvuky. Něco jako řeč, ale on jí nerozumí. Náhle se červené oči pohnou směrem k němu a ze stínu temného stromu vyjde temná postava vzdáleně připomínající člověka. Vypadá napůl jako vlk a napůl jako člověk. Cení na něj své dlouhé, ostré tesáky a v očích jako by mu žhnuly plameny zlostí nad celým světem. Ale když má dojít ke střetu a jisté smrti, Bill se vždy probudí nebo to za něj udělá Tom. Nikdy se asi nedozví, jak ten sen skončí a možná je vděčný.
„Billy, zlato, to přece nevadí… mě jen hrozně mrzí, že ti nemůžu nijak pomoct,“ po těch slovech Tom cítí, jak Bill znovu usíná. Pousměje se a pořád ho k sobě tulí. Už nemá chuť na to spát dál. Kouká z okna a sleduje lehké vločky snášející se z temné oblohy na chladnou zem.
Druhý den byl divný. Všichni, co s nimi byli v ložnici, zmizeli ven užívat si sněhu, i když napětí ve vzduchu by se dalo krájet. Většina z nich si to však ani neuvědomovala. Jenom černovlasý chlapec, co se právě vzbudil. Tom se zrovinka vracel se snídaní, co ukořistil v jídelně. Usmál se na Billa a položil tác s jídlem vedle postele na stolek.
„Jak se ti spalo? Doufám, že už jsi spal klidně,“ usmál se a políbil ho na čelo. Bill si ho hned stáhl k sobě na postel a začal ho líbat. Líbat tak, že ani jeden neměl šanci se nadechnout. Bill na sebe Toma tiskl, jak jen mohl a zoufale dobýval jeho rty. Jako by to mělo být naposled. Ten mu to milerád opětoval a prsty bloudil po jeho plochém bříšku pod tričkem. Bill, zaznamenajíc lehké doteky na těle, se zachvěl a zaryl drápky do Tomových ramen. Ten pohotově začal stahovat Billovy červené volné tepláčky, ve kterých spal. Hodně pomalu.
Mezitím Bill nevydržel ten tlak a opustil Billovy rty. Sjel jimi na krk a zasypával ho něžnými polibky. Oběma ale prostupoval nepopsatelný pocit. To mravenčení všude po těle. Bill vyměnil jejich pozice, takže teď seděl on obkročmo na Tomovi a sundával mu tričko. Každý nově odhalený kousek Tomovy kůže obdařil letmým polibkem, a tak to pokračovalo až k jeho bradavkám. To si s každou zvlášť začal hrát.
„Vím, že mě chceš, Tomi,“ zavrněl mu Bill dráždivě do ucha a ušklíbl se. Od Toma se dočkal táhlého zasténání a o pár vteřin na to cítil Tomovy ruce na zadečku. Přivřel provokativně oči a olízl si vyprahlé rty.
„Kurva, ani nevíš jak moc,“ ozval se Tom polohlasně a na důkaz svých slov překulil Billa pod sebe tak, aby k němu měl přístup. Zašátral rukou pod polštářem a nahmatal tubičku, co hledal. Usmál se na černovlasého anděla pod sebou a ten mu úsměv opětoval. Ten nejkrásnější úsměv pod sluncem. To Bill ho držel nad vodou. Bez něj by se již dávno topil.
„Na co čekáš, Tomi?“ ozval se tichým, udýchaným hlasem Bill a pohladil Toma po tváři. Už se nemohl dočkat, až budou zase jedno tělo. Jedna duše.
„Nechvátej, lásko… chci, aby se ti to líbilo víc než jindy,“ pošeptal mu do ouška něžně Tom a pořád se usmíval. Věděl moc dobře, co se Billovi líbí. Po nanesení gelu na prsty do něj jedním vnikl. Po Billově kladné odezvě v podobě další sady stenů, přidal Tom další a další. Pohybval jimi a užíval si Billovy steny. Teď prosil naopak on, aby ho už nemučil a vzal si ho jako lacinou děvku. Ta představa se Tomovi více než zamlouvala, ale ne, nebude to praktikovat. I když jeho fantazie nebrala hranic.
Ještě chvíli nechal Billa se trápit ve slastných mukách a až po několika málo minutkách do něj pomalu vnikl. Tak pomalu, jak to jen jde a jenom špičkou. Zachvěly se mu řasy vzrušením. Bill stiskl peřinu pod sebou v očekávání, ale Tom z něj k jeho překvapení znovu vyšel. Toto opakoval několikrát. Bill z toho šílel, a to bylo to, co měl Tom na mysli. Líbilo se mu to! Dokonce moc. Nakonec po dávce Billova prošení do něj vnikl úplně a začal pomalu přirážet. Bill tím dával dost najevo svoje reakce. Nesnažil se tišit, protože si na to odvykl, jak byli zvyklí, že v sídle je může slyšet akorát párek nadržených upírů. Po nekonečných okamžicích té největší rozkoše se místností ozvaly výkřiky blaženosti dvou chlapců, jejichž těla se v náruči vyčerpání svezla na sebe a ztěžka oddechovali.
„Tome, to… bylo nádherný…“ vypadlo z Billa hned a usmál se. Miloval sex s Tomem. Nikdy nic podobného nezažil a za tu dobu, co jsou spolu, tak… dalo by se říct, že se oba zlepšili. Dříve to byl jenom Bill, kdo tu byl ten jiný. A teď by si Tom nedal jedno s druhým dohromady, jak předtím mohl prohánět ty pitomé sukně. Je to pro něj více než úsměvné a krajně nechutné. Sám se pořád nechápal, ale věděl jediné jistě. Billa miluje a nehodlá přestat.
Po krátkém spánku v náručí toho druhého se vzbudil první Bill. Podíval se vedle Toma na stolek na již vychladlé jídlo. Pousmál se a znovu zavřel oči.
Venku bylo šero, jako by už byla noc. Přitom byly asi dvě hodiny odpoledne. Obloha byla zahalena do černého pláště, který sem tam prořízl zlatavý blesk. Bouřka. Divné v tomto ročním období. Každopádně nevěštila nic dobrého. Bill se při zvuku hromu přitulil těsněji na Toma a začal se klepat. Navzdory upírům a všemu kolem nesnášel bouřky a jen tak se toho asi nezbaví. Toma vzbudil až jeden opravdu hlasitý hrom, co udeřil blízko. Zívnul a promnul si oči. Až pak zaznamenal třesoucí se klubíčko ve svém náručí. Usmál se.
„Ale Billy, přece by ses nebál,“ pousmál se Tom a políbí Billa do vlásků. Ten jenom zavrtěl hlavou a našpulil roztomile rtíky.
„Já se nebojím!“ ohradil se hned, ale jeho tvrzení vyvrátil následný úder hromu a osvícení pokoje bleskem. Přívalový déšť a vítr se opíraly do oken a zlověstně skučely, kde se dalo. Ten hrozivý zvuk se rozléhal všude kolem. Ve všech prostorách a nebylo před ním úniku. Tom již nevěděl, jak Billa uklidnit, tak ho začal něžňounce líbat. Bill hned začal ochotně spolupracovat, a byl to on, kdo začal jazykem zkoumat partnerova ústa. Tom ho ale hned zastavil. Nechtěl, aby se stalo něco, co se stalo sotva před pár hodinami. To by náš drahý Tom asi neudýchal.
Oba se došli radši najíst a pak se zase pomalu ruku v ruce vraceli zpátky na kolej. Kolem Billa jako by někdo prošel. Někdo, kdo není vidět. Vědět o sobě dal jenom chladným závanem vzduchu.
„Tomi, jdi napřed, ano? Musím ještě za… Carlosem!“ plácl první jméno, když ho uviděl na druhé straně chodby a vytrhl se Tomovi. Ten jen nechápavě zavrtěl hlavou a opřel se o zeď kousek dál. Nenechal ho bez dozoru. Jak si myslel. Byl to on. Dlouho mu to netrvalo.
„Andreasi, co tu děláš?!“ začal tiše Bill a šťouchl do něj. Andreas se konečně ukázal v celé své kráse. Ve tváři opět svůj typický úšklebek a založené ruce na prsou.
„Co tu dělám? To spíš já se ptám tebe… co tu sakra vy dva blbnete?! Hrajete si na mušketýry nebo co?!“ zasyčel na něj Andre a zamračil se. Billem projela vlna vzteku.
„My si na nic nehrajeme!“ odfrkl si Bill a pro jistotu o pár kroků ustoupil. Andreas protočil očima a přitáhl ho zpátky k sobě do postranní chodby, vedoucí k nepoužívaným umývárnám.
„Samozřejmě, že jsem věděl, že máte v plánu odejít, ale nevěděl jsem, kdy a jak… ale koukám… že jste si našli způsob…“ Pustil Billovo zápěstí a opřel se o zeď.
„No hele, řeknu ti to takhle… Mike není ten, za koho ho máš,“ zadíval se mu Bill do červených očí a pozvedl své dokonale upravené obočí. Andreas si odfrkl.
„Na co tím jako narážíš? Mike je můj blízký přítel,“ a především děvka, ale to je zase jiný příběh.
„Mike a Liam… jsou jedna a tatáž osoba…“ ne že by mu to Tom neřekl, ale i on měl nějaké divné tušení, že je na sídle někdo neustále sledoval. Navíc, ten den, když odjížděli. No radši na to nechtěl myslet. Andreas vypadal, že ho to nějak vůbec nezaujalo a pokračoval.
„No, ale proč jsem přišel… jak asi víš, chystá se další válka… měl bys být v pozoru a myslet na to, co jsem tě učil…“ dal Billovi ruku na rameno. Ten jenom kývl a rozhlédl se kolem. Naštěstí sem nikdo nekoukal.
„No hele, radši rychle vypadni, než si tě tady se mnou někdo všimne… a kdyby bylo něco nového, dej mi vědět,“ setřásl ze sebe jeho ruku a rozeběhl se pryč.
Tom to samozřejmě celé viděl. Ne všechno zaslechl, ale viděl, s kým se Bill baví. Trochu to tušil. A neměl mu za zlé, že mu zalhal. Je to především jeho věc. Ale teď už jsou na to dva. Hned jak k němu usměvavý Bill přišel, objal ho kolem pasu a na nic se nevyptával. Když mu Andre nic neudělal, nemá důvod plašit.
„Tak co budeme dneska dělat?“ zeptal se tiše Bill, když se znovu rozvalil na své posteli pod oknem a koukal svýma čokoládovýma kukadlama na Toma, který se usadil vedle něj. Nejprve se sklonil k Billovi pro polibek, a teprve pak začal něco ‚vymýšlet‘.
„A co… zůstat tady? V postýlce je fajn, ne?“ zahihňal se Tom a lehl si k němu. Bill se též zasmál a objal ho.
„Yeah, zůstaneme tady… je tu teplo a sucho…“ usmál se ještě. Pak se Bill zamračil.
„Víš, Tomi… nebyl jsem za Carlosem, ale…“ Tom ho přerušil ukazováčkem na rtech.
„Vím, byl jsi za Andym… co ti chtěl?“ zeptal se starostlivě. Bill trochu sklopil hlavu mimo jeho pohled.
„No víš… řekl jsem mu o Liamovi a on mě uklidnil, že znovu přichází válka,“ řekl s ironickým úsměvem a povzdechl si. V Tomovi to hrklo.
„Vážně řekl válka?“ měli by varovat učitelský sbor. Asi si moc zvykli na klid, když tu nebyli. A taky že neměli proč se stresovat. Liam šel jenom po tom pitomém zlatém klíči od všeho zla. Tomovi ale pořád nedocházelo, proč po něm tak prahne. Jediné, co věděl, že ten zámek hlídá největší upíří esa, respektive jejich duše. Víc nevěděl a asi ani vědět nechtěl. Stačilo, co mu Bill řekl nebo byť i jen naznačil.
„Víš, co jsem říkal… my dva to spolu všechno zvládneme… jednou nám celej Liam dá pokoj a budeme žít šťastně až do smrti a bez upírů,“ zasmál se Tom ve snaze odlehčit situaci. Povedlo se. Bill se zasmál a ukázal tak světu své dokonalé ďolíčky ve tvářích. On sice říkává, že je na sobě nesnáší, ale Tomovi to naopak přijde neskonale roztomilé. Když se o tom ale zmínil, Bill o tom nechtěl ani slyšet. Nakonec si povídali, pošťuchovali se a mazlili zase až do večera.
Následovala výjimečně dobrá večeře a nakonec skončili zase v ložnici. Tentokrát tu byli i James, Carlos a ostatní kluci. Alespoň před Billem se snažili chovat normálně a s oběma chlapci se v pohodě bavili. Bill dokonce přišel na to, že Carlos je hodný kluk a dá se s ním normálně bavit, když zrovna není s tou svojí partičkou.
Následující den byl… jak to říct. Trochu chaotický. Počasí se neumoudřilo, tak to vypadá jen na další nudný den, tentokrát ale strávený učením. Oba musí dohnat to, co zameškali, zatímco byli pryč. Velice neochotně se odporoučí na první hodinu jako naschvál zrovna přes polovinu hradu a tisíce schodů. Vyřízení dojdou do třídy a zasednou svá místa. Nějak napůl poslouchají výklad učitele, ale stejně stíhají do sebe pořád šťouchat a podobně. Tento den však bude delší, než si kdokoliv z nich dokáže představit. Jedna zásadní událost, která změní jejich životy. Nejen jejich, ale možná celé školy. A možná taky ne. To přinesou následující hodiny a pomalu ubíhající minuty plné napětí.
autor: Iveth Biersack
