autor: Saline A.
„Tomi?“ zavolal jsem do ztichlého bytu bez naděje, že by se mi ozval. Vypadalo to na večeři u rodičů, proto jsem se vydal do kuchyně, abych nebyl o hladu. Z lednice jsem vytáhl nějakou omáčku s masem a rýží, a zatímco se to ohřívalo v mikrovlnce, po celé kuchyni jsem hledal vzkaz o tom, kde by Tom mohl být. Po chvíli hledání jsem ho skutečně nalezl na ošatce s pečivem, že je venku.
Nelámal jsem si tedy s jeho nepřítomností hlavu a spokojeně se dal do Tomem skvěle uvařené omáčky, pouštěje si rádio na zahnáni mrtvolného ticha. To ale téměř okamžitě přerušilo zvonění oznamující příchozí sms.
„Okamžitě zmiz z bytu, otec je na cestě!“ stálo v ní. Okamžitě jsem upustil od veškeré činnosti, a jen s mobilem v ruce se rozběhl ke dveřím, abych mohl z bytu utéct, ale bylo pozdě.
Před dveřmi, celý brunátný stál otec. Když mě spatřil, zrudl ještě víc a rozešel se proti mně. Couval jsem, jak to šlo, ale jak to bývá zvykem, zády jsem narazil do zdi a já tak neměl kam utéct, proto jsem se jen uchýlil k prosbám. „Tati, prosím, nechej mě jít.“
„Ty malá svině! Támhle se pelešíš s tím feťákem, ale vykrmuješ se u mého syna za mé peníze!“ chytil mě pod krkem.
„Všechno si platím sám,“ chabě jsem zalhal a ihned toho zalitoval, protože mi na tvář přiletěla taková facka, až mi začala téct krev z nosu. Jen matně a naslepo jsem v ruce stiskl na telefonu rychlé vytáčení na Anise, kterého jsem měl pod jedničkou.
„Myslíš si, že tě jen tak pustím, po tom, co mi řekl ten tvůj buzerant? Nemáš tu nikoho, aby tě ochránil, ty trosko! Nejsi schopný se mi ani postavit, jak jsi neschopný!“ bez smyslů na mě řval a fackoval mě.
„Tom přijde a pomůže mi,“ zasípal jsem. Všemi možnými způsoby jsem se snažil odstrčit jeho ruku z mého krku, pomalu mi docházel dech.
„Nikdo ti nepomůže! Než vyběhne schody, tak tě stihnu zabít, ty jedna malá kurvo!“
„TÁHNI OD NĚJ!“ ozvalo se ode dveří. Po vzhlédnutí jsem viděl Toma, nepříčetného vzteky. Rychle vzal jakousi sošku z předsíně a blížil se k otci. „Okamžitě ho pusť, nebo zavolám policii! Tentokrát by ti to neprošlo, už jsi v podmínce,“ vrčel výhružně.
Překvapeně jsem vykulil oči, když ruka kolem mého krku zmizela a já tak dopadl na kolena, zoufale popadaje dech.
„Tohle ještě neskončilo,“ zavrčel mi otec do obličeje, ale otočil se a kolem Toma jen se znechuceným odfrknutím prošel rychlým krokem. Jakmile zmizel z dohledu na schodech, Tom sochu odhodil a přiběhl ke mně.
„Bože Bille, moc mě to mrzí, nevěděl jsem, že je tak blízko, když mi volal,“ něžně mi vzal hlavu do dlaní a prohlížel si následky otcových ran. „Jdu pro led.“
Krátce jsem kývl, a vzápětí sáhl po mobilu s probíhajícím hovorem s Anisem. „Anisi,“ vzlykl jsem do sluchátka zoufale.
„Jsem před domem, už jdu, miláčku, vydrž,“ okamžitě se mi dostala odpověď. S dalším vzlyknutím jsem znovu přikývl a schoulil se do klubíčka.
„Pojď sem,“ klekl si přede mě Tom a na nos mi přiložil sáček ledu. Krev nepřestávala téct.
„Do prdele,“ ozvalo se od dveří zoufalé zaklení. „Kde je ten hajzl?“ přihnal se k nám Anis.
„Pryč,“ zavrčel Tom, očividně nespokojený jeho přítomností. „Jak jsi to věděl?“
„Bill mi volal,“ odsekl nevraživě, ale vzápětí se otočil ke mně a vyzvedl mě do náručí. „Kde máš pokoj?“ něžně zašeptal.
„Odvedu tě tam,“ zareagoval pohotově Tom, než jsem stačil cokoli říct. Vděčně jsem se přitiskl k Anisovi a tiše mu vzlykal do trička.
„Promiň, přišel jsem, jak to šlo,“ zašeptal mi do ucha, jakmile mě položil do postele a posadil se na okraj. Prsty mi odhrnul vlasy z čela, aby si mohl prohlédnout má zranění. „Bolí to hodně?“ jemně mě pohladil po tváři.
„Docela,“ přikývl jsem a chytil ho za ruku. „Děkuju, že’s přišel.“
„To je samozřejmé,“ lehce mě políbil na rozseklé rty. „Doufám, že ti nic nezlomil. Zabiju ho za to, že se tě dotknul,“ najednou výhružně zavrčel.
„Nedělej nic, jen tu zůstaň se mnou,“ stáhl jsem ho, aby ležel vedle mě. Bylo mi jedno, kde se nacházel Tom, jen jsem potřeboval, aby mě Anis pevně držel a nepouštěl. Všiml jsem si, jak zvedá pohled a zřejmě něco Tomovi říká, ale nebyl jsem schopný rozeznat, co. Mé tělo se otřásalo nezvladatelnými vzlyky, zatímco se mě Anis snažil ukolébat ke spánku, abych se nějak uklidnil.
„Miluju tě,“ tiše mi broukal do ucha neustále dokola. Přimkl jsem se k němu ještě víc, hledaje v jeho náruči útěchu.
*
„Anisi!“ prudce jsem se posadil, celý zpocený z právě odezněného snu.
„Tady jsem,“ chytil mě za ruku z křesla, které si přinesl. Zkontroloval jsem jeho obličej, svraštělý starostmi a smutkem. „Jak ti je?“ něžně mě pohladil po hřbetu dlaně.
„Bolí mě hlava,“ ospale jsem zamumlal a mlčky poslechl jeho pokyn rukou, abych si k němu vlezl. Uvelebil jsem se v jeho klíně, vnímaje laskavé hlazení v pase. „A mám pocit, jako bych měl rty napíchané botoxem.“
„Máš rozseknutý ret, takže ti to nateklo. Netočí se ti hlava?“
„Ne, jen bolí,“ zavrtěl jsem hlavou. „Kde je Tom?“
„Na policii. Ať je tvůj názor jakýkoli, tohle nemůžeme nechat jen tak. To, že jsi chtěl ignorovat slovní útoky, jsem byl ještě schopný víceméně tolerovat, ale to, že na tebe vztáhnul ruku, nenechám jenom tak ani já, ani Tom. Šel k mému známému, sepisují výpověď, ale s největší pravděpodobností budeš muset u soudu svědčit, miláčku.“
„Soud?“ vystrašeně jsem k němu vzhlédl.
„Ano. Jsi nezletilý, k soudu to půjde stoprocentně. A ty musíš k lékaři. Tom sice udělal tvé fotky bezprostředně po napadení, když jsi usnul, ale budeme potřebovat i lékařské ošetření. Chtěl jsem tě nechat trochu vyspat, doufám, že jsi neměl otřes mozku.“
„Nemám z čeho ho mít.“
„Co třeba z toho, jak tě mlátil?“ zavrčel, ale okamžitě mě omluvně políbil. „Promiň, jsem rozrušený. Mám chuť ho zabít, jen ty mě držíš tady. Pojeďme k tomu lékaři,“ pomalu mě postavil na nohy. „Zvládneš jít sám?“
„Jo,“ souhlasně jsem přikývl a rozešel se nejistým krokem ke dveřím. Matně jsem vnímal, že za mými zády Anis s někým komunikuje přes telefon, ale nijak hlouběji jsem ho neposlouchal. Soustředil jsem se jen na chůzi, ve snaze vystrnadit z hlavy tu nesnesitelnou bolest vystřelující z celé pravé půlky obličeje a nosu.
„V pořádku?“ otočil se ke mně Anis, jakmile jsme dosedli do auta a vyjeli.
„Jo,“ znovu jsem zabroukal a hlavu i opatrně opřel o chladné okénko. „Trochu se mi zvedá žaludek.“
„Zkus to vydržet ještě deset minut, už tam budeme,“ tiše zamumlal. S letmým kývnutím jsem zavřel oči. Celou dobu, co jsme byli na cestě, jsem cítil, jak se na mě Anis starostlivě dívá. Chtěl jsem mu říct, že je mi dobře, a že nikam nemusíme, ale jazyk jsem měl jako svázaný a do očí se mi znovu hrnuly slzy, tak jsem raději mlčel, abych ho zbytečně nerozrušoval. „Tak pojď,“ pomohl mi vystoupit, podpíraje mě v pasu. Mlčky jsem sebou nechal manipulovat jako s loutkou, stejně jako při naší poslední návštěvě tady. Anis vyřídil veškeré přijímání, najednou jsem seděl před doktorem, který mi prohmatával obličej poté, co stihl udělat rentgen.
„Zlomené nic není, ale pohmožděné hodně. Docela se divím, že ten nos zlomený není, musela to být pořádná rána. Víte, kdo vám to udělal?“ obrátil se ke mně, ale když jsem nereagoval, otočil se na Anise.
„Jeho otec,“ zaslechl jsem ještě, než jsem se otočil k oknu a pozorujíc churavé na procházce, je přestal poslouchat. Najednou mi bylo všechno jedno – bylo by mi jedno, kdyby mě otec zmlátil do kóma. Alespoň bych přestal otravovat život všem ostatním, kteří za mě musí ustavičně něco řešit. Jako za malé dítě. Proč já se vlastně během mého pobytu na ulici nezabil? Všem okolo by beze mě bylo líp, neměli by na krku žádné břemeno, kterého se… „Bille?“ vyrušil mě z myšlenek Anis. Nechápavě jsem k němu vzhlédl, abych zjistil, co po mně chce. „Můžeme jít,“ zamával deskami s kopiemi výsledků vyšetření, pravděpodobně.
Mlčky jsem přikývl a nechal se chytit kolem pasu, ale v mlčení jsem nepřestával, ani po příjezdu domů. Tiše jsem obešel Toma, míříc rovnou do svého pokoje.
„Co s ním je?“ starostlivě se zeptal Anise.
„Nevím, nepromluvil od té doby, co mi v autě řekl, že mu je špatně,“ odpověděl mu ve stejném tónu. Nijak jsem to nekomentoval, ale v pokoji si našel svou omyvatelnou tabulku, na kterou jsem napsal, že jsem unavený a následně se zachumlal do peřiny, demonstrujíc hluboký spánek.
„Co řekl doktor?“ ozval se za dveřmi Tomův hlas.
„Nemá nic zlomeného ani otřes mozku, jen silné pohmožděniny, i na krku, ale toho si Bill ani nevšiml. Doktor taky říkal, že může upadnout do nějakého psychického trauma, což se obávám, stalo, protože projevy jsou prý uzavření se do sebe, agrese nebo strach, ale taky poruchy spánku a sebevražedné sklony. Ne, že bych si myslel, že by Bill byl schopný sáhnout si na život, ale musíme ho hlídat, Tome.“
„S tím bude problém,“ zmučeně si povzdechl Tom. „Vzhledem k tomu, že musím chodit do školy a ty do práce a otec ví, že u mě Bill žije, tak není v bezpečí. Otec sem může přijít kdykoli, a to platí i o tvé práci.“
„Ale neplatí to o mém domu,“ zaradoval se Anis. „Gordon nemá ponětí, kde bydlím, a i kdyby, dovnitř nemá šanci se dostat. Až se Bill probudí, tak to s ním probereme, ale asi to bude problém. Možnost nastěhování se ke mně jsem mu už párkrát nabízel a pokaždé odmítl.“
„To ale nebyl v ohrožení života. Otec je schopný ho zabít, nebyl by první ani poslední.“
„Vždyť ho znáš, Tome. Je to hlava skopová. Nejraději bych ho vzal k sobě na Maledivy, ale to by zabil on nás. Nikdo by ho nepřinutil natrvalo opustit Berlín, tebe, Adriena, a zřejmě už i mou mámu.“
„Ani se mi s tím nestačil pochlubit. Jak se líbil?“
„Máma z něj byla úplně hotová, okouzlil jí, stejně jako mého bratra. Oba se moc těší, až se znovu ukáže, přičemž řekla, že může přijít naprosto kdykoli. Myslím, že si skvěle rozuměli.“
„To rád slyším. Teď jdi k němu, ať tam není sám. Já musím jít.“
„Dobře. A Tome? Díky, že tu můžu být. Vím, že mě nemáš rád.“
„Dělám to kvůli Billovi,“ zabručel.
„Já vím,“ odvětil Anis, načež se otevřely dveře od mého pokoje. Tichými kroky došel až k mé posteli, na kterou se položil, pátravě mi hledíc do obličeje. „Miluju tě, poklade. Tak se mi nestraň,“ zašeptal mi do ucha, než se přitiskl k mému tělu, pevně mě objímajíc kolem pasu.
Otevřel jsem oči a pohlédl do těch jeho ustaraných. Jednoduše jsem se natáhl, abych ho lehce políbil a alespoň trochu tak rozptýlil jeho obavy.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Ach ne, tohle není dobré…=(
Bill znovu přestal mluvit, bojím se, že ani Anis mu momentálně nijak nepomůže. Bill je úplně v šoku a jeho myšlenky ohledně toho, že by všem bez něj bylo líp a že by bylo lepší, kdyby byl mrtvý jsou alarmující.
Mám pocit, že je mu všechno jedno, teď už záleží jen na tom, jak moc ho Bu miluje a jestli mu svojí láskou a starostlivostí dokáže pomoci.
Billův otec je jedním slovem zrůda a patří za mříže a já doufám, že tam taky skončí…
Jedinou pozitivní věcí je, že to vypadá, že Tom vzal Anise konečně na milost. Sice říkal, že to dělá kvůli Billovi, ale já mu to až tak nevěřím. Podle mě jasně vidí, že má Anis Billa opravdu a upřímně rád a že by pro něj udělal cokoliv, jenom si pořád nechce přiznat, že se v něm zmýlil 🙂
Takže plusové body pro Toma =)
A taky pro tebe za další skvělý díl 🙂
[1]: Ty jo, ani nevím, co bych ti měla na tvůj komentář odepsat, úplně jsi mi vzala slova z úst, ale něco přeci jen sesmolím 🙂
Co se Billova mlčení týče, myslím, že Anis ho zase rozmluví, protože Bill ví, že ho nesmírně miluje, ale problémy se určitě vyskytnou jiné a závažnější 😉
Billova otce do vězení snad dostanou, je v podmínce, takže myslím, že zas tak obrovský problém to nebude. 🙂
Taky myslím, že Tomovi konečně došlo, že Anis tu je pro Billa z jiných důvodů než kvůli sexu, tak uvidíme, jestli si to bude pamatovat :))
Moc děkuji, ty máš zase velké plusové body za komentář! :)* ♥
oooh nádhernéé..upně jsem měla strach že ho fakt zabije..je to svině ten jejich táta -.-"…a nejvíc se mi líbilo jak se Tom s Anisem o Billa starali 🙂 taký starostliví kluci :D..úžasný..těším se na další dílek 🙂
[3]: Nehorázná svině!
Děkuju moc :))
Kurva ale ten jeho fotřík by si fakt zasloužil minimálně kastraci… MINIMÁLNĚ!!! 😀 Já měla úplně mžitky před očima :D:D:D Fakt hajzl, milej pan Gordon >.< To trestní oznámení je snad i málo :D:D
Naprosto se mi nezamlouvá Billův zdravotní stav – ne až tak ty pohmožděniny a ostatní rány fyzického rázu, spíš ty psychické mi dělají starost. Ta otupělost, nepřístupnost, mlčenlivost. To nevěstí nic dobrého…
Co se mi ale strašně líbilo, tak to, jak krásně o něj Bu s Tomem pečovali, a dokonce spolu dokázali i normálně mluvit =)) Ten konec měl strašně… nevím… velké charisma… To, že spolu normálně mluvili, bavili se i o normálních věcech =)) A Tom v podstatě přistoupil na to, že se Bill může k Anisovi přestěhovat =) To beru jako ten největší pokrok =))
Jen se bojím, jak to bude pokračovat, jak Bill zvládne ten soud, když už takhle je na tom dost psychicky špatně… Tam na něj bude uvalen hrozně velký nátlak a já mám fakt strach, aby se tam z toho nezhroutil, popřípadě aby se mu neozvalo svědomí a on nedokázal svědčit proti tátovi. Přece jen, i když je to naprosté hovado, je to jeho táta… Nevím no…
Btw… jak jsi pokročila se svojí pauzou? Už to jde? =))
Smer Billovych myšlienok sa mi vôbec nepáči. Pre nikoho nieje bremeno alejeden úzasný obetavÿ a milujùci človek. Gordona by som najradšej zabila aj za jeho čini ale aj slová. Dúfam že Gordona odsùdia a že Bill sa spameta a nenecha sa zlomiť. Toto bol veľmi pekný ale smutny diel. Na zaver by som ešte povedala že som pyšná na Toma za to že aj.proti svojmu usudku Anisa toleruje lebo vie že Bill to potrebuje.
[5]: Tak na něj naskoč, drahá. Jsem si jistá, že ti všichni poděkují! ^^
Uvidíme, jestli se Bill ukáže jako silný bojovník, kterého už nic nezlomí a naopak ho to zocelí, nebo jestli bude pomalu chřadnout. Já doufám, že ho to zocelí 🙂
Tom naštěstí vidí, že Anis Billa skutečně dokáže ochránit, zatímco on sám by měl krátké ruce, co se tohoto týče. 🙂
Já doufám, že se Bill dokáže postavit proti tomu tyranovi, přestože ho v hloubi duše určitě má alespoň trošku. No uvidíme, jak soud proběhne. 🙂
Moje pauza je taková všelijaká, ale snažím se, dělám co můžu :))
[6]: Také doufám ve spravedlivý soud, ale myslím, že je to jednoznačné. Už je v podmínce za fyzické napadení a v tomto případě by málokterý soudce nechal rodiče na svobodě. 😉
Moc děkuji! 🙂 I já jsem na Toma pyšná, jako na vlastního! :))
[7]: Tak mě tam zakomponuj a uvidíš to tóčo :D:D:D
po té konfrontaci s Anisem bych nevěřila, že se k něčemu ještě Gordon odhodlá. já bych se tedy osobně Bushida doost bála. 😀 ale komu není radno…doufám, že ho Anisovi právníci dostanou do lochu. měl by sám chtít, protože jinak z něj Anis vymlátí duši, to je úplně jisté.
vypadá to, že bude alespoň na čas zakopána válečná sekera s Tomem. já myslím, že už se to mezi nimi vylepší úplně, společný nepřítel vždycky stmeluje. 😀
doufám, že se Bill zase úplně neuzavře, jeho myšlenky se mi vůbec nelíbí. ale opět to vystihuje to, jaký na na něj mám pohled. je to moc křehká osoba a nejsem si jistá, jaký na něj budou Anisovy temnější stránky dopad.