autor: Tina
Zdravím všechny přítomné, ať už vnímající nebo skoro spící. Jak jsem už před nějakou dobou slíbila, napsala jsem tuhle povídku, která navazuje na jednodílku s názvem Učitel i v soukromí. Kteří z vás nečetli, nebo už zapomněli, klidně si to přečtěte znovu, ať jste v obraze, ale nemusíte. I tak si myslím, že to dobře pochopíte. Je to tedy pairing Bill & Will. Tedy Bill, ale ve dvou osobách a s různým věkem. Doufám, že se vám povídka bude aspoň trošku líbit a budete komentovat, ať mě potěšíte. Takže přeji příjemné čtení. Tina
Seznámení těchto mladých mužů proběhlo vcelku netradičně, ale v tomhle chaotickém a urychleném světě je možné naprosto všechno. A teď je na čase vyprávět jejich příběh dál.
Byly to už přibližně tři týdny, co se ti dva znali a chodili spolu. Vlastně si to nikdy neřekli přímo do očí. Prostě to tak nějak vnitřně cítili, a to bylo hlavní. I když byl mezi nimi desetiletý rozdíl, skvěle si rozuměli.
William byl na cestě do práce. Cestou se stavil pro Billa, který se ještě dooblékal.
„Copak, nestíháš?“ zasmál se Will.
„Absolutně vůbec. Jsem rád, že jsem se stihl upravit a vybrat si oblečení,“ zapínal si knoflíčky od své černé košile a dopínal pásek u kalhot. Billovi se tohle stávalo poslední dobou celkem často. Jediné štěstí bylo, že měl Will cestu kolem a vzal ho, jinak by autobus nestíhal. Byl totiž jeden z těch, kteří budík zaklapnou, jakmile zvoní a spí dál, a pak se strašně diví, že nestíhají.
„Bylo by fajn vstávat třeba dřív, když víš, že ti to trvá,“ podotkl jeho profesor a přítel v jedné osobě. Zařadil rychlost a rozjel se směr škola.
„Jenomže ono jde spíš o to, že já ten budík vypnu a spím dál, protože se mi nechce vstávat,“ zazubil se Bill. Konečně už byl kompletně oblečený, prostě perfektní. „Oh málem bych zapomněl,“ vyjekl černovlásek, až se jeho profesor skoro polekal. Přitáhl si ho jemně za tvář k sobě a políbil ho. Jediné štěstí bylo, že Will stál zrovna na červenou. Avšak polibek mu ochotně oplatil. Většinou to takhle dělávali. Byl to takový jejich ranní rituál. Dlouhý vášnivý polibek jim pak prosvětlil celý den.
Když pak naskočila zelená, Will se zase rozjel ke škole. Tam už se však museli chovat jen jako profesor a student. Byl by to pěkný průšvih, kdyby z toho něco prosáklo na povrch, proto se William s Billem dohodli, že to nebudou říkat nikomu, ani svým nejlepším přátelům. Nikdy totiž nevíte, kdy se někdo k vám otočí zády a stane se z něj nepřítel.
Bill se vydal do své třídy. Nevěděl, jak tenhle den přežije, ale už se nemohl dočkat odpoledne, až zase bude moct být s Willem. Stále tomu nemohl uvěřit, připadalo mu to, jako by byl stále v nějakém krásném snu, nebo jako by to byla jenom pohádka.
Posadil se do své lavice vedle blonďatého kamaráda. Pozdravili se, a hned se dali do řeči. On, Andy a Georg, to byly menší drbny v mužském provedení. Georg byl ten, který vždycky něco zjistil, a už to rozebírali.
„Tak co, je něco nového?“ uculil se Bill, jakmile se Geo k nim otočil.
„Zajímá tě, kdo s kým chodí? Nic lepšího nemám,“ řekl svalnatý mladík s hnědými vlasy až po ramena.
„To si nech, takovéhle klepy, můžeš probírat s holkama,“ zasmál se Bill a ukázal na skupinku blondýnek vepředu. Od té doby, co je William učí matematiku a fyziku, se všechny holky nacpaly dopředu, aby ho mohly okukovat. To se Billovi rozhodně nelíbilo a dalo by se říct, že i žárlil. Když to tak vzal, ty holky byly daleko hezčí než on, s bujným poprsím a ladnými křivkami, docela začínal mít strach, že by mu ho mohly přebrat. Takovéhle holky se nezastaví před ničím, když něco chtějí, dosáhnou toho, ale uklidňovala ho myšlenka, že Will ho má rád. Snad.
William mezitím spěchal do svého kabinetu, aby se mohl připravit na hodinu. První hodinu bohužel neměl s Billem, ale momentálně měl tak na spěch, že ani neměl čas nad tím uvažovat. Kabinet sdílel ještě s jednou profesorkou. Byla to taková postarší paní, která měla ráda určitý řád, a už na první pohled vypadala velmi přísně. Ale na druhou stranu to byla i vcelku příjemná paní. Dívala se na Willa skoro jako na svého studenta, koneckonců trochu tak i vypadal.
„Dobré ráno,“ pozdravil ji William a dodal zářivý úsměv. Ona mu pozdrav oplatila a dál se věnovala svým věcem. Mladý muž neměl mnoho času, tak jenom pobral své věci a vydal se na hodinu. Přišel jenom o pár minut pozdě, což nebylo zase tak zlé, a studenti nevypadali na to, že by jim to nějak vadilo.
Hodiny se vlekly až neskutečně pomalu. Bill už se nemohl dočkat toho, až bude hodina matematiky.
„Hele, ty s námi nějak moc nekomunikuješ, větší pozornost věnuješ oknu než nám, co je s tebou?“ zeptal se Andy, který byl celkem všímavý.
„Se mnou? Nic. Jsem v pohodě,“ zavrtěl Bill hlavou a podíval se na oba dva. Tohle by si teď zasloužilo fotku. Oba se na něj dívali zamračenými pohledy a zkoumali ho, jako by byl snad pod mikroskopem. „Nedívejte se na mě takhle. Nic mi není, tak jenom moc nemluvím, a co?“
„No obvykle ti pusa jede rychleji než Karolíně, a to je co říct, protože té ta pusa jede extrémně rychle.“ Podotkl Georg.
„Svěř se nám se svým trápením. Tetičky Selma a Helga ti pomůžou,“ řekl Andy takovým chraplavým hlasem, jako staré tetky.
„Ty jsi blbý,“ zavrtěl Bill hlavou a zasmál se.
To už ale zazvonilo na hodinu matematiky. Mladík byl tak natěšený, až konečně po tom úmorném dni uvidí svého prince matematiky na bílém koni. Bill mu tak v duchu říkal. A když vešla štíhlá postava do dveří a svou ladnou chůzí došla až ke katedře, všechny dívky se jen rozplývaly. Plus, jeden černovlasý mladík v předposlední lavici.
„Já nechápu, co ty holky na něm mají? Žádný borec to teda není,“ podotkl tiše Georg. Bill se na něj zamračil a v hloubi duše nadával. Co to povídá? Jak, že není žádný borec? On je dokonalý. Místo nadávek, které měl na jazyku, jenom dodal.
„Nezáviď, Geo,“ ušklíbl se a upřel zase zrak na Willa.
Profesor mezitím vysvětloval další látku a studenti si psali poznámky. V jeho hodinách byli díkybohu hodní, takže se s nimi nemusel rozčilovat. Celou hodinu zajížděl pohledem do zadních lavic, tam kde seděl Bill, a pozoroval ho. Hltal každý jeho pohyb, ať už si hrál s tužkou a poslouchal, nebo si s ní poklepával na rty. Všechno ho fascinovalo, ale musel se ovládat, protože se na něj dívalo zhruba třicet párů očí.
Jakmile jim zadal samostatnou práci. Obcházel kolem lavic a díval se, jak studenti počítají, a popřípadě vysvětlil, co nechápou. A u Billovy lavice se zdržel hodně dlouho. Andy z toho byl značně nervózní, ale černovlásek si to naplno užíval. Schválně dělal blbého, aby mu to William ještě jednou vysvětlil, a nasával jeho omamnou vůni. Tak rád by si ho teď přitáhl a políbil, jenomže to by všechno zkazil.
„Tak co? Už tomu rozumíš?“ zeptal se po chvíli a pohlédl na Billa. Byla to jenom chvilinka, ale i ta mu stačila k tomu, aby se nořil do té čokolády, kterou Bill schovával za závojem hustých černých řas.
„Celkem ano,“ přikývl mladík a věnoval mu krátký úsměv. Už jenom malý dotek rukou, když si bral Bill propisku, a profesor pokračoval v chůzi dál.
Zrovna tahle hodina uběhla celkem rychle, což Billa mrzelo. Bylo to pěkně nefér. Ale už mu zbývají jenom 2 hodiny, a pak bude se svým černovlasým princem.
Po škole se černovlasý mladík vydal okamžitě ven. Dal si ještě s Andreasem cigáro a jen tak si povídali. Potom se k nim přidala ještě jedna kamarádka. Byla sice z nižšího ročníku, ale dalo by se říct, že Billova druhá nejlepší kamarádka. Byla to taková veselá, ale dost šílená holčina s obrovským smyslem pro humor.
„Čau kluci, hele, nebuďte soukromníci a podělte se,“ kývla na ně, až jí pramen jejích rudých vlasů spadl do tváře.
„Hele neměla jsi nedávno růžovou hlavu?“ otázal se Bill, když jí podával cigaretu.
„Jo, to měla, jenomže jsem vypadala jako přeslazená kravka, takže to šlo na červeno a tohle se mi fakt líbí. Jestli máš zájem, můžu s tebou taky něco provést,“ vycenila na něj její bílé zuby a pak si zapálila nikotinovou tyčinku a labužnicky z ní potáhla.
„Ne díky, já jsme se svou černou naprosto spokojen,“ zavrtěl Bill hlavou.
„A co tady náš sladký blonďáček? Kdy ty mi dovolíš si na tobě vyhrát. Mám už v hlavě nějakou představu, bylo by to perfektní,“ prohrábla se mu jeho blond vlasy.
„Zapomeň, Červená, já jsme se svou barvou naprosto spokojen. Vsadím se, že bys mi tam nacpala všechny barvy duhy a já bych vypadal jako totální imbecil, ne díky,“ zazubil se na ni Andy a típl cigaretu o fasádu budovy, většinou jí dávali přezdívku podle barvy jejích vlasů. Sophie se takhle snažila Andyho ukecat už hodně dlouho, ale on ji vždycky odmítl, jeho blond vlasy byly něco jako poklad. Nenechal si na ně sáhnout.
Bill tomu všemu jenom přihlížel a usmíval se. Když v tom mu přišla na mobil zpráva.
Pokud chceš, můžeme jet ke mně, za chvíli budu končit, tak jestli jsi už nešel, počkej na mě u mého auta, za minutku jsem tam. Sám pro sebe se jenom pousmál a dokouřil cigaretu. Netrvalo to ani nějak dlouho, a už viděl ze dveří školy vycházet svého matematického prince.
„Tak panstvo, já vás opustím,“ řekl po chvíli a taky típl cigaretu o fasádu školy.
„Něco mi tady uniká, ne?“ zeptala se Sophi po chvíli s nadzvednutým obočím. Její zelené oči jiskřily podezřením.
„Ale ne, Bill si jenom nechává vozit zadek Trümperovým autem, nic zvláštního,“ řekl Andy a ledabyle pokrčil rameny.
„Ale no tak, tetičko Selmo, nebuď závistivá. Ty to máš k baráku pár metrů. Tak se mějte,“ mávl na ně černovlásek a šel k Willově Audi. Sedl si na místo spolujezdce a usmál se na svého přítele.
Jakmile zaparkovala bílá Audi u Williamova domu, černovlasý mladík se k němu hned naklonil a políbil ho. Černovlasý muž si jej přitáhl celého do klína a polibky mu oplácel stejnou měrou.
autor: Tina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Páni.. nemůžu se dočkat dalšího dílu.. <3
krása .
perfektní .)
Budu komentovat i tady, aby to mělo větší úspěch :DD
už se těším na další díl. jednodílná povídka mě naprosto nadchla! 😀 takže se fakt těším.. :))
Jsem zvědavá na další pokračování vypadá to hooodně dobře!!! 🙂
Tak teda, říkala jsem, že si tuhle povídku určitě přečtu … a svůj slib tímto plním =) Nemám jak komentovat díl, protože je teprve první, je to jen seznámení se vztahy, prostředím a podobně. Ale moc se těším na další díly, jsem vážně zvědavá, jakou cestu pro ty dva nachystáš a jak se tam objeví Tom (kvůli tomu obrázku :D)… =)
teda mam gulas v tom, do koho picha s prominutim :DD ale j to nejak pochopim .. 😀 za chvilku .. 😀
Ale tesim se na pokracko 🙂
Ha! 😀 že to je ta povídka, o která si mi nedávno říkala? 😀 A jestli si dobře pamatuju, tak jsem slíbila, že si to přečtu 😀 a já sliby plním… většinou 😀
Ty bukvo! 😀 Tak to je naprosto úžasný! Nikdy jsem sice ještě povídku s paringem Will/Bill nečetla ale začíná se mi to vážně dost líbit 😀 Ale nejlepší jsou stejně tetičky Selma a Helga 😀 😀 😀 😀 Ještě musím podotknout, že mě zezačátku docela dost vyděsila ta holka na obrázku před povídkou, ale tak doufám, že to je jenom ta Billova kamarádka 😀 Protože ženskou v povídkách, kde je Bill a… (teď sem chtěla napsat Tom :D) Will vážně nestrpím 😀 Maximálně to může být teda kamarádka, ale víc se zakazuje! 😀
Už se těším na další díl 🙂 Honem, sem s ním!
Jednodielka sa mi páčila a som rada, že má pokračovanie. Začiatok je príjemne pohodový, mne by tá pohoda nevadila keby bola až do konca poviedky 😀 Budem sa tešiť na ďalšie diely.
Četla jsem jednodílku a hrozně se mi líbila =) Jsem tak ráda, že pokračuje =) Tenhle pár je tak originální! Těším se už na další díl. =)
Na jednodílku si dobře pamatuju. Byla to jedna z mála povídek, co si fakt pamatuju xD
Musím říct, že na to pokračování jsem fakt zvědavá. ^_^ Asi už jen z toho popudu, že sama píšu příběh o vztahu učitele a žáka xD
Těším se na další díl. Předpokládám,že se časem něco zvrtne xD
To jsem zvědavá, jak dlouho se jim to podaří tutlat před Billovými přáteli… zajímavé. Jednodílku jsem četla a celkem by mě zajímalo, jak to má pokračovat. Jen doufám, že to nebude nějaké zdlouhavé stereotipní drama, to by mě už asi kleplo… 😀
Páni, děkuju vám mockrát za komentáře, opravdu jste mě potěšili.
Doufám, že další díl, jich bude mít taky tolik 🙂
[8]: Tuhle přezdívku máš ty, ty bukvo, ale jinak děkuju, že jsi slib dodržela.
[12]: Tak snad doufám, že ti to jako zdlouhavé stereotypní drama nebude připadat 🙂
Jsem zvědava na další díl,nemám jasno kdo je William.