Zdravím vás, milí twincestní nadšenci,Abych se tedy uvedla na pravou míru, jmenuji se Denisa, ale jelikož je to jméno mým uším nelibé, tak ho nerada slyším, a proto taky ta přezdívka. Co se týče věku, je mi přibližně 21, ono se to každým dnem mění. Vyskytla jsem se v Ocelovém srdci naší skvostné malé republiky (ano, správně, míním tím Ostravu :D) a hodlám tady snad i umřít (teda nejdřív tak za 150 let, aby bylo jasno :p).
Momentálně studuju výšku, i když občas mám pochybnosti o tom, že to opravdu má smysl, ale to bych mohla říct to samé i o životě, že. Co se týče mé budoucnosti, tak já mám v hlavě docela jasno – chci prostě být a žít. Otázkou je, jestli to tak jednoduše se mnou uvidí i okolní svět.
Obecně o sobě tvrdím, že jsem naprosto úchvatný člověk, jehož sebeláska sahá až do nebes, ale to vůbec nevadí, protože já vždycky chtěla být astronaut. Trpím chronickou spavostí, zapomnětlivostí, a taky koprolálií (nic z toho není tak vtipné, jak by se mohlo zdát :D). Kdo mě zná krátce, mi to sice nevěří, protože na nic z toho nemám papír, ale kdo mě zná déle, ještě většinou dodává, že jsem také naprosto líný ignorant a nejpříšernější hostitel. Tolik tedy k mé oduševnělé bytosti :p
*
Pokud bych se měla rozepsat o historii toho, jak jsem poznala TH, tak na to, si zcela náhodou vzpomínám docela jasně. Což je opravdu velmi zvláštní věc, protože jsem hlava děravá, a co se týče vzpomínek, tak mám většinou docela důkladně vymeteno. Docela si dokážu představit situaci, až se budu se svýma vnoučatama probírat fotkama a ony se mě budou ptát, kdo na nich je, a já jim tak akorát odpovím: Hm, jo… toho už jsem někde viděla. – Ale babi, to je přece děda! :D:D Ale to jen tak na okraj :))
Takže zpátky k věci – bylo jedno krásné všední odpoledne, léta páně 2006 (nebo tak nějak :D), a já jsem si hověla u kámošky v obýváku na koberci před telkou. Bylo mi sladkých 15, poslední ročník na základce (ach, sladké, nevinné to časy) a sledovaly jsme nějaký hudební kanál. A tam hle – Durch den Monsun. A mě to tak nějak vzalo. Vlastně ta nejuhrančivější věc na tom všem byla němčina, kterou jsem do té doby slýchala jen velmi sporadicky.
A pak už se to vezlo – hodiny a hodiny strávené na internetu projížděním různých fotek a článků a vlastně všeho, co se dalo najít (samozřejmě vždycky u někoho na návštěvě, protože v té době jsme ještě kompjůtr doma neměli). A já poznala svou první velkou lásku :)) A jak to tak bývá, fantazie mi nedala spát, zvláště, když se vám může zdát o někom tak skvostném, jako je kupříkladu Bill 😀 Pamatuju si, že jsem začala psát obyčejné povídky – tedy hetero, ale to časem začala být nuda.
Co se týče twincestu jako takového, tak ten prvotní kontakt už si nepamatuju, ale prostě jsem se najednou dostala k psaní i tohohle žánru a nová vášeň byla na světě. Samozřejmě, že za všechno tohle vlastně může twincestblog, který byl pro mě zdrojem neutuchající inspirace a potěchy.
Každopádně, ti chci říct, Jaňule jedna ušatá, že ty screeny, co jsi mi poslala, jsou docela podpásovka. Donutilo mě to sedět a půl hodiny na ně zírat a málem plakat smutkem, jak jsem na to mohla zapomenout.
No člověče, tys mi rovnou odpověděla i na otázku číslo dvě 😀 Tak se budeme tvářit, jako bych se zeptala, co ty a TH potažmo twincest, a jedeme dál. Abych navázala. Jak jsem stará, tak jsem z hlavy nevěděla, co to ta tvoje koprolálie je, tudíž jsem se mrkla, a to je ti ale vážně zajímavá nemoc. Myslím, že jí trpím taky :-D, aniž bych byla ovšem diagnostikovaná. 😀 Nikdy mě nenapadlo s tím někam zajít. Někdy to lítá jedno za druhým, jeden koprál střídá druhej, a nejde to kontrolovat. 😀 No… ovšem na veřejnosti jsem mírumilovný spořádaný občan, tam sprostý nadávky nevykřikuju, to zase ne. Co ty? Máš to taky jenom doma, nebo i takhle uprostřed zkoušky hodíš po profesorovi nějakou to koprálovku? 😀 A co on na to? Za jedna?
Tak a teď k druhé části otázky. Podpásovku v podobě obrázků ze starýho blogu jsem ti poslala, abych ti právě připomněla, když tu paměť oficiálně nevlastníš, co všechno jsi na starým blogu v roce 2007 podnikala. 🙂 No a jak je vidět, zabralo to. Dokonce ani já, s pamětí jako slon, jsem si nepamatovala, že to jsi ty, „ta“ Lisa, která zmizela a k lítosti všech nedopsala se Syhrael „Hyde – Tanec s ďáblem v těle“. Vím, že to tehdy byla úspěšná povídka, a Syhy jí nakonec nechala smazat. Ona toho moc po Weinachten taky nedopsala, takže si můžete podat ploutve. Ztratila se z twincestu jak pára nad hrncem, už si píše jen svůj slash a dělá galerii koketek. 😀
No na zkoušce se mi to nestalo, ale posledně jsem se podřekla normálně v hodině, když jsem na cosi odpovídala a spletla jsem se a moje oprava vypadala následovně: „Je to tak a tak – teda hovno, kecám – teda pardon…“ No co už, když člověk musí, tak musí. Veřejnost neveřejnost. Dalo by se říct, že jsem naučila mluvit sprostě taky svou mamku, což je sice docela chabá odměna za to, že ona mě naučila chodit, mluvit, neumřít hlady, vyprat si ponožky a vůbec všechno to okolo, ale aspoň nemůže říct, že jsem jí nikdy nic nepředala :D:D Takže mami, nemáš zač! :p
Co se týče mé ostravštiny, tak pokud bys se mnou mluvila naživo, tak to poznáš po prvním slově, protože já naše krátké zobáky miluju a lahodí to mým ušiskám. Ale když píšu, tak automaticky píšu „normálně“ 😀 A to samé taky očekávám od ostatních, protože co nemám ráda je, když musím louskat jakési patvary, či něco takového. Jednou jsme Češi, tak je třeba psát česky.
A co se ti nezdá na mém plánu žít ještě 150 let? 😀 To není zas tak dlouho. Když už můžem do 70 makat, tak ať si pak ještě můžu aspoň přiměřeně dlouhou dobu aspoň užívat, ni? A nemyslím, že by v našem kraji bylo životu nebezpečno. Aspoň ne víc, než je vlastně všude na světě 😀 Smrti je docela putna, jestli tě sejme na Masarykáči nebo Václaváku :D:D
Moje pauza s twincestem byla vlastně pauza tak nějak obecně. Protože to bylo v době, kdy jsem nastoupila na střední, přišla první velká opravdová láska a já najednou neměla čas na fantazii, když za dveřma čekal život.
Ale párkrát jsem přece jen na twc blog za ty roky zabloudila, ale bylo to pořád méně a méně častěji, až jsem na to zapomněla úplně. A teď jsem se vrátila a vlastně ani nevím proč. Snad proto, že mi chyběla jakási seberealizace. Nebo jsem snad o něco dospěla. Nebo se nudím. Kdo ví?
Na blog Syhy jsem taky nedávno narazila a prošmejdila jsem to tam, protože mě překvapilo, že už se od ní nic twincestního neobjevilo. Po přečtení jejího článku, proč tomu tak je, ji docela chápu. Předala světu všechno twincestní krásno, co v sobě měla a co předat chtěla, a teď už je jinde.
To já, na rozdíl od ní, jsem mírně retardovaná a mám zpátečnické tendence, takže se vracím ke kořenům :D:D Sice už to není, co to bývalo, ale pořád to na mě dýchá zhýralým domovem a nutí mě to chtít zase patřit zpátky. Vracím se do stáje jako šlapka po těžkém večeru, která chtěla okusit chuť svobody, ale zjistila, že u pasáka jí je stejně nejlíp. I když je to pěkné prase 😀 (zase ta koprolálie – ale já za to fakt nemůžu :D)
😀 Dobře, dobře, toho pasáka-prasáka nebudu brát osobně :-D, ale ve stáji tě jako bordelmamá ráda vidím zpátky, vždycky jsi byla dobrej a platnej kus, šlapalo ti to dobře. 😀 Zajímavý je, že zhruba v době, kdy ty jsi odcházela, já na blog přišla, mladá, svěží čtyřicetiletá, nadšená něčím tak nezvyklým a fascinujícím, jako je twincest. 🙂 Dneska jsem stará, utahaná, vorvaná pětačtyřicítka, uvázaná u neustále fascinující věci, jako je twincest. 😀 Jen lidí ubylo, to značně, autoři odešli žít život, jen já tu trčím a vítám zpátky občas nějakýho navrátilce. 🙂
No… ale teď konečně ke tvé tvorbě. Máš tu spoustu starých jednodílek, jednu vícedílku, a teď píšeš povídku z prostředí drog Wenn es manchmal regnet. Když ses tak znenadání objevila zpátky s poznámkou „ano, to jsem já, ta stará Lisa“, říkala jsem si, kde ses asi celou dobu toulala, a s každým dalším dílem tvé povídky jsem nabývala dojmu, že sis nejspíš někde pravidelně šlehala do žíly, a hned po detoxu a léčbě ses vrátila ke své minulosti, aby ses s ní nějak vypořádala. 😀 Psala jsem ti o tom, takže už vím, že to tak nebylo, ale možná to stejný dojem dělalo na ostatní. Jak tě napadlo psát o drogově závislém Billovi? A vlastně tak nějak celkově, kde bereš nápady na povídky, co tě inspiruje, kdy a kde ráda píšeš a tak…
Jsem opravdu velmi potěšena, že jsem vzbudila tak dobrý dojem o mé osobě :D:D Ne, vážně, opravdu to není tak, že bych doma v obýváku sjížděla háčko.
Co se týče toho drogového námětu, tak to přišlo tak nějak znenadání, ono to prostředí mi bylo vždycky blízké, a připadalo mi, že by to bylo s twincestní tématikou zajímavé. Ale tím, že jsem tak dlouhou dobu byla ze scény, tak jsem neměla ani tušení, co se za tu dobu stačilo napsat, a rozhodně jsem nechtěla přijít s něčím, co se omílá pořád dokola.
Když jsem si teď projela nějakou svou starou tvorbu, tak mě docela překvapilo, kolik je tam smutných konců 😀 Nevím, jestli se ze mě za ta léta stala taková citlivá bačkora, ale teď už bych si žádný špatný konec nelajzla 😀
Ale utrpení v průběhu mi naopak vůbec nevadí. Protože ačkoli je to ironie, tak mi přijde, že pokud je člověk spokojený a všechno mu vychází víceméně bezproblémově, tak spoustu věcí nedokáže prožívat doopravdy. Teprve když zažíváte těžké časy, tak nejlépe poznáte pravou lásku, pravé přátelství a vlastně pravou podstatu vašeho života. Najdete si priority, zjistíte, že věci, na kterých jste tak lpěli, vlastně vůbec důležité nejsou, a naopak toho, čeho jste si nevšímali, si najednou začnete vážit. – Takže asi proto, to prostředí. Protože je syrové a drsné a vlastně v něm jde o všechno. Je to o boji se sebou samým, a ještě něčím mnohem silnějším. Je to o tom, vyměnit tu krásnou faleš za bolestivou opravdovost a postavit se tomu tváří v tvář. A jaká jiná láska by mohla být v takové situaci opravdovější, než ta, kterou chová Tom ke svému ztracenému dvojčeti?
Co se týče mé inspirace, tak můj styl psaní je vlastně dosti nesystematický. Třeba u WEMRu mám už dávno napsaný ten nejposlednější odstavec a kus děje před ním, ale to, co se bude dít v dalším díle, je zatím nejasné 😀 Tak je to vlastně s celým mým životem. Vím, co bych od něj chtěla, ale nemám ponětí, co se stane, až zítra ráno vstanu. (Třeba se opařím čajem :p)
Většinou díly vznikají na základě různých podnětů – může to být věta, kterou zaslechnu někde na ulici, nebo situace, která mi najednou vyvstane v mysli. Nebo je to jenom pocit, ze kterého se musím vypsat (nebo vyspat?:D). Je to různé.
Píšu všude a pořád 😀 Píšu v autobuse (a pak nadávám, protože to po sobě nemůžu přečíst), píšu v noci těsně před tím, než usnu (zásadně ve formě sms, které ukládám do mobilu, protože se mi prostě nechce přes celý barák pro blok), píšu ve škole (když mám dojem, že je to mnohem záslužnější, než si dělat zápisky učiva), píšu v práci. Na koleni, v posteli, u stolu, na gauči, na zemi, na trávě… :D:D:D No znáte to.
Ale hlavně, když nepíšu, tak je ten příběh pořád v mé hlavě. Třeba minule jsem se začala naprosto pitomě červenat v tramvaji, když jsem si přehrávala v hlavě připravovanou erotickou scénu. Poněkud dětinské, řekla bych :D:D:D
Ale nepovažuju se za nějakou extra třídu, co se psaní povídek týče. Pravda je taková, že když jsem si pročítala starší věci, tak jsem se občas chichotala pod vousy a kroutila hlavou, a vlastně je to tak i u WEMRu, když se zpětně podívám na napsané díly, už už bych je přepisovala a udělala to docela jinak. Něco na tom bude, že se člověk každým dnem mění 😀
V tomhle posledním jsme stejné asi všechny autorky, já bych udělala totéž u své první povídky, ale nedělám to, ať je to tak, jak jsem to kdysi napsala, byla to prvotina, tak co. 🙂 Nějak se člověk učit musí. Je fajn pak vidět, jak se to postupně s praxí zlepšuje. Ale jinak… všechno dělám opačně. 😀 Blok na psaní u mě nenajdeš, jen jednou jsem zkusila psát na nějakým nudným školení, a když jsem to pak přepisovala do počítače, nezůstal stejně kámen na kameni, přepisování je vůbec moje doména, to dělám do poslední chvíle před zveřejněním. 😀 Neexistuje, abych měla nějakou scénu napsanou předem, všechno hezky popořádku, co já vím, kam mě ten příběh jednou dovede. 🙂 On se většinou tak nějak píše sám, někdy ani nevím, čím začnu, když k tomu sednu, leze si to z prstů samo. Jo, každej jsme ňákej, co autor, to způsob psaní. Moje nejlepší nápady většinou pocházejí ze sprchy, protože všude jinde se dá číst 😀
Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem četla opravdovou knihu, na kterou bych si mohla slintat a drobit, se kterou bych chodila spát a tahala ji s sebou i na záchod. Momentálně pročítám tak akorát povídky a skripta, ale toho prvního je příliš málo a toho druhého zase příliš moc :D:D
Ale co se týče mých oblíbených knížek, tak na prvním místě bude zcela jistě Alchymista (Paulo Coelho), protože ještě nikdy mi nic nedodalo tolik vnitřního klidu a sebesmíření, jako právě tahle kniha.
Potom ulítávám na dílech od Stephena Kinga – obvzláště Svědectví je moje oblíbená. Další, který zcela okouzlil mé srdce, je Jean-Paul Sartre – jehož Nevolnost, Zeď a Slova jsem si zamilovala. A nesčetněkrát jsem taky četla Obraz Doriana Graye (Oscar Wilde). Další milovaná kniha je Dracula od Brama Stokera, protože není nad starou dobrou klasiku 🙂 Z českých autorů mám ráda Jiřího Ortena, potom Jaroslava Velinského, který napsal, mimo jiné, knihu Engerlingové, u které jsem měla pusu otevřenou od začátku až do konce – to doporučuji zejména tobě, Jaňule 😀 Neboť, jak praví Wikipedie – román Engerlingové je sociální utopie o skupině lidí, která se dobrovolně skryje do uměle zbudovaného „lepšího“ světa v podzemí. (Taky ti to přijde povědomé? :D) Takže to jen tak mimochodem, mohlo by se ti to líbit 😀
Každopádně příběhem mého dětství a dospívání je rozhodně sága Harry Potter, potom jsem taky přelouskala upírské ságy, se kterými se v poslední době roztrhl pytel (většina z toho jsou monstrózní sračky, nutno podotknout) a pokud mi pod ruku přijde Kačer Donald, tak jsem blahem bez sebe.
U hudby nepohrdnu klasikou, jazzem, rapem, rockem, ale stejně mé srdce tíhne nejvíce k metalu, no a popík, ten vlastně ani moc nemusím. Stejně tak s country nebo lidovkama byste u mě moc nepochodili 😀 Ale zastávám názor, že člověk si zvykne na cokoli, takže když není zbytí… 😀
U filmů se ani rozepisovat nebudu, protože to bychom taky nedělaly nic jiného 😀 Ale obecně preferuji vše od Tima Burtona :p
Tady je vidět, jak moc člověka formuje jeho dětství, ten Kačer Donald mě rozsekal 😀 V mém dětství to byla hlavně žvejkačka s obrázkem 😀 a taky jedna z grotesek, jak se tomu tehdy říkalo, na který jsme chodili v sedmdesátých letech jako děti za kačku do proseckého kulturního domku jednou týdně, dodnes to mám v živý paměti. 😀
No jo, to si pamatuju, žes mi o knize Engerlingové psala v komentáři pod Genesis. Tenkrát jsem ji hledala, ale asi jsem nikde nevyšťourala e-knihu do čtečky, protože nejspíš bude nesehnatelná, ale teď jsem ji v jednom pražským knihkupectví našla jako klasickou knihu. 🙂 Nejspíš jsem si tehdy řekla, že si ji najdu, až to dopíšu, abych z toho náhodou nechytla nějakou inspiraci 😀 Ono to bude určitě úplně jinak pojatý, když se to odehrává na začátku století, ale stejně, člověk nikdy neví. 🙂 Rozhodně si to přečtu.
Ještě jsme ale vlastně ani moc nerozebíraly téma twincest, který je přece jen na tomhle blogu stěžejní. Jaký povídky z téhle oblasti ráda čteš, a snažíš se dohnat tu mezeru ve čtení a hledáš v archivu, nebo jen tak občas mrkneš, co je novýho? Ačkoliv se to nezdá, tak i mezi twincestními fans je dost důležité, jak dvojčata v průběhu let stárla a měnila se, hlavně Bill s jeho vlasy a momentálně i vousy a svaly. Jak se ti teď vlastně kluci líbí, a zajímá tě to vůbec? Žiješ spíš ve vzpomínkách na staré dobré časy, nebo pravidelně sjíždíš novinky o tom, co zase dvojčata kde vyfotila za „nádheru“, nebo jak si chudinka Billík při tenise spálil ramínka? 😀
Já bych spíš řekla, že tady je vidět, jak moc dětství člověka zdeformuje. S klidným srdcem můžu říct, že dětství ze mě udělalo zcela vyšinutého jedince 😀 Jak zmiňuješ tu žvýku s obrázkem, tak minule jsem si nemohla pomoct, a když jsem v obchodě narazila na Pedro s tetovačkou, tak jsem si jich musela koupit tucet. Ha, úplně jsem zapomněla, jak je to ve skutečnosti hnusné a tvrdé 😀 Ale tetovačka dobrá 😀
A co twincest a já? Popravdě, už si nemyslím, že tohle téma je v povídkách na blogu stěžejní. Mnohem častěji se teď objevují povídky, kdy Bill s Tomem nejsou ani příbuzní, ale musím říct, že jak to pro mě byla nová věc, tak jsem si na to vcelku rychle zvykla. Protože to dává mnohem více prostoru k tvoření a fantazii. A co si budeme povídat, za ta léta už se napsalo tolik variací na jejich incestní vztah, že je nadlidský výkon, přijít s něčím novým 😀 Takže mi nevadí číst ani tuhle variantu. Každopádně to, že jsem ze staré školy, se ve mně prostě nezapře, takže mezi mé nejoblíbenější povídky patří ty v podstatě nejjednodušší – nemusí tam být žádný šílený děj, pokud je to dobře napsané, stačí mi kochat se jejich láskou a rozplývat se nad jejich zakázaným vztahem 😀 Taky mi nevadí spojení Billa s Bushidem, protože Anis je v mých očích sympatický chlapík, který se do páru s Billem hezky hodí 😀 Překvapením pro mě bylo i to, že skousnu lehce i povídky, kde je hodně násilí a celkově prasečinek 😀 Teď to vypadá, že vlastně přečtu úplně všechno 😀 V podstatě jo, ale zásadně nečtu povídky, které mají dle mého názoru příliš plochý děj, nebo je to napsané stylem, který mi nesedí – např. příliš rozvláčně. Nesnáším, když se děj zbytečně natahuje. Podle mě by se v každém díle mělo stát něco zásadního. Nemyslím tím přímo nějaký zvrat v ději – klidně to může být jen citové uvědomění si, ale aspoň něco, co to zase posune dál.
Vzhledem k tomu, že aktuálních povídek čtu jen pár, tak často čmuchám v archivu a k mému nesmírnému potěšení jsem vyčmuchala naprosté skvosty. Musím říct, že za dobu mé nepřítomnosti vznikly opravdu skvělé povídky. Mám dojem, že jsem twincestní půdu opustila v tom nejplodnějším období 😀
Co se týče kluků a toho, jak se změnili, tak to ani moc neřeším. Dávno jsou pryč časy, kdy jsem do noci bloudila na netu a hledala si, co nového se o nich šustlo. Teď většinou mrknu na net, co se děje na app, a tím to pro mě vlastně končí. Dvojčata se pro mě stala spíše jen postavami v povídkách, než idoly, kterými pro mě byli před pár lety. Ale aspoň mi to dává možnost dívat se na to všechno objektivně a nebrečet nad každým chlupem, který se objeví na tváři některého z nich. Můj názor na ně je momentálně takový, že jsou z nich teď chlapi, se kterýma bych na jedno to pětipivo klidně zašla.
To fakt dáš? Pět piv? 😀 Teda ta dnešní mládež 😀
No… tak nějak jsem asi vyčerpala všechny otázky, co jsem měla v hlavě připravený, takže poslední, která ještě zbyla. Není to až tak úplně otázka, je to něco podobného jako ty dotazníky, kterých na blogách kdysi kroužilo miliony, a u nás nebyl ani jeden. Tak teď bude mít premiéru. 😀 Doplňuj načaté věty, a napiš první, co tě napadne, stručně, vtipně, ironicky i moudře, jak budeš chtít. 🙂 A pozor, žádný opisování z blogísků, tohle je čistě „made me“. 🙂 (moje otázky jsou na konci, aby tu nebyly dvakrát, můj začátek je kurzívou, zbytek doplnila Lisa)
Pět piv je většinou moje rozcvička 😀 Pak už se kutálím kdesi do neznáma a přestávám počítat. Už jsem si zvykla platit za sebe v hospodě průběžně, aby pak chudák ten, co tam zůstane poslední, nemusel za mě ty zlatavé moky, kterých už jsem se nemohla dopočítat, doplácet 😀 (musíme být přece soudružsky féroví :D)THF znám, ale příliš nenavštěvuji. Angličtinu sice ovládám, ale mnohem víc dokážu ocenit to krásno v rodném jazyce. Zvláště, když máme tak úžasné překladatelky (poklona až k zemi).
*
Och, takové doplňovačky si pamatuju 😀 Vyplňovala jsem nejednu, ale tahle bude speciální 😀
Ráno vstanu… a rozmýšlím se, jestli je opravdu nutné, abych vstala, nebo se můžu na všechno vyprdnout a spát dál. Občas to udělám, i když se na to vyprdnout nemůžu 😀 Svět počká, spánek ne.
Když se podívám do zrcadla… usměju se na sebe a pěkně se pochválím. (Když si to říkám já, můžu tomu věřit, neboť to dělám zcela nezištně 😀 Samu sebe můžu do postele dostat kdykoli :p)
K snídani… nesmí chybět černý čaj, jinak nehraju.
Nemůžu se přestat smát… když se někdo na veřejnosti natáhne. (Ne, nejsem škodolibá, je to i včetně mě :D)
Můj mobil… není nikdy vypnutý.
Máma mi říkala… že na veřejnosti se sprostě nemluví!
Ve vaně… se mi prdí nejlépe.
Venku prší a… mně je to banán. Vůči počasí jsem indiferentní.
Když jsem byla mladší… byla jsem schopná vyskočit z postele, aniž by mi něco někde křuplo.
Na záchodě… zásadně čtu filosofické a náboženské knihy. Kdekoli jinde by to mohlo mít fatální důsledky :p
Jednou se mi zdálo… že spím. A bylo to krásné. Sny jsou mnohdy vyčerpávající.
Děti… jsou pěkní smradi. Ale beztak si jednou aspoň jednoho pořídím.
Počítač… je zlo i naprosto skvělý vynález. Skoro jako člověk.
Nejvíc mě dokáže vytočit… když se mi v batohu rozprdne jogurt.
V posteli… hmm… ne, to nechtějte vědět.
Vysoká škola… je docela dobrý vtip dnešní doby. Ale tak trochu kameňák.
Láska… je ten kus z vás, kterého se dokážete dobrovolně vzdát pro druhého.
Prázdniny… existují jen do základky 😀 Pak je to jen nutnost jít do práce, když je venku kurevsky horko.
Nenávidím… když si musím oblékat kalhoty na bosé nohy.
Miluju… pívo, pívo, pívo, pívo, pívo, pívo, pivínko.
A basta.
No, tak myslím, že k tomu už není co dodat. 😀 Díky za rozhovor, bylo to zábavné, poučné, vtipné, stejně jako autorka, kterou jsem zpovídala.
Taktéž díky moc za tvou překvapivou nabídku rozhovoru, který jsem si užila do posledního písmene.
Protože ať je to, jak chce – sny jsou nakonec to jediné, co nám zůstane. Není-liž pravda? 🙂
Je-liž pravda. 🙂
Tak někdy zase příště nashledanou s někým podobně zajímavým. J. :o)
Ve vaně… se mi prdí nejlépe.
tak určite xDDD skvelý rozhovor, super som sa bavila 🙂 dúfam že rozhovory tu budú znovu pravidelne 🙂
Tak ze všeho nejdříve musím říct, že jsem si o tobě udělala jistý obrázek podle charakteru povídky, kterou od tebe čtu a teď jenom konstatuju, že ve skutečnosti jsi úplně jiná, než jsem se domnívala xD
Tipovala jsem tě tak trochu na něžnou a klidnou duši a ono to vypadá spíše na Áďu kříženou s tornádem =)
A protože čtu WEMR, tak jsem ráda, že jsi se k twincestu vrátila, protože jinak by jsme byli ochuzeni o nádherné čtení, sice smutné a kruté, ale přesto nádherné 🙂
Říkáš, že jsi tady na blogu po svém návratu objevila plno nových a skvělých povídek, tak by mě docela zajímalo, které se ti nejvíce líbily. Jsem prostě zvědavá na tvůj povídkový vkus xD
Takže děkuju za zajímavý rozhovor a těším se na další setkání s tvojí skvělou povídkou, a doufám, že nezůstaneš jenom u té jedné 🙂
A ještě se chci zeptat Janule, jestli na mě nějakou tu ostravštinu zpozorovala, protože já jsem taky kousíček od Ostravy a je pravda, že když přijedeme někam dál a začneme mluvit, tak se těm našim kratkym zobakum a některým, podle mě úplně normálním výrazům, všichni kolem řehtají xD
Tak by mě zajímalo, jestli si to přenáším i do psaného stavu xD
joooo Lisa!!! 😀 no tu si pamatuju. 🙂 a vlastně jí mám v paměti právě díky spolupráci se Syhrael a psaní Hyde – bože, tu povídku jsem se něco nahledala a proklínala všechno živé i neživé, že zůstala nedokončená. nebylo by k sehnání ještě někde těch pár sepsaných dílů? pro jednoho nostalgika? 😉
každopádně se mi potvrdily důvody odchodu i návratu k twincestu. máme to všichni stejně a já opravdu hodně obdivuji ty, které to ještě nepostihlo. 🙂 má poklona. 🙂 také mě dodneška mrzí, kolik lidí jsem tu propásla a ztratila s nimi kontakt. jednou bych se se všemi "starými známými" chtěla opět alespoň virtuálně někde setkat..
tak vítej zpátky Liso. 🙂 doufám, že si najdu čas WEMR projet. 🙂
[2]: Jani, v psaném projevu jsi v pohodě, ničeho jsem si nevšimla, ale mně kolikrát stačí, když je člověk důsledně spisovný, to ho pak do Ostravy zařadím automaticky. 🙂 Většinou se mi to pak následně potvrdí, nebo je to malinko jiná část Moravy. 🙂
Já když se s ostravštinou setkala jako dítě poprvé, přišla mi divná, ale nevadila mi tak jako brněnština. 😀 Na tu mě pak ale zase navykl můj oblíbený Bolek Polívka, takže už jsem vůči dialektům naprosto tolerantní a baví mě je napodobovat. Když se mi brácha oženil do Havířova, tak jsem se hodně přiučila od švagrové. Taková lochna s cuklema už mě nemaj šnaci překvapit. 😀
[3]: No tak to ti můžu ale udělat radost, flixíku, zrovna jsem Hydea stahovala pro Lisu, tak ti ho pošlu na mejlík. Můžeš si počíst, taky se na to chystám. 🙂
Taky bych se ráda setkala se starýma dušema, ale třeba nedávno jsem zrovna psala Michelle mejla, že má Tom zpátky dredy, protože ona na něm ty copánky nemohla vystát, ale neodepsala, nejspíš už na ten mejl ani nechodí nebo prostě nemá zájem. Tenhle sraz by se asi nepovedl, bohužel. 🙂 Ale hlavní je, že nám tu po těch lidech zůstaly stopy v podobě povídek. 🙂
Holka, ty mě jednou zničíš :D:D:D:D:D:D:D Nechápu, jak jsem mohla být tak pitomá a tohle si číst, když vím, jak probíhají ty naše rozhovory na ajsku :D:D:D:D A s tou vanou jsi to totálně zabila, stejně jako zbytek toho všeho 😀
…Btw, vás ostatní, co si tohle čtete, a napadla by vás taková blbost jako mě, že navrhnete téhle slečně spolupráci, dobře vám radím – nedělejte to :D:D:D Někoho, kdo dokáže napsat kus dílu předtím, než na to vůbec dojde, jsem jaktěživ neviděla :D:D:D:D
Som tu vlastne nováčik. Dostala som sa som od Syhraeliných koketiek ale okamžite po prvej prečítanej twc poviedke som sa zamilovala. Som rada, že si sa Lisa vrátila, pretože Tvoj sfetovaný Bill ma chytil za srdce. Je to úžasne boľavo-krásna poviedka. A som rada za tú Tvoju zmenu: "ale teď už bych si žádný špatný konec nelajzla :D" (dúfam, že sa postavy v poviedke nerozhodnú inak) Teraz si idem prečítať tú dokončenú poviedku – Desperation. Už sa na to teším. Asi nemá happy end? Nevadí, potom si dám kus čokolády.
Ďakujem za túto skvelú reportáž, bavila som sa.
Ale to jste mě pěkně otrávily, dámy! Já si cestou domů sumíruju, co všechno stačím po návratu udělat a prosím, teď abych psala komentáře. :)))
Když se tady před časem objevila nová povídka pod značkou Lisa, okamžitě jsem zpozorněla a začala pátrat, jestli by se náhodou nemohlo jednat o Lisu, autorku mé oblíbené povídky Desperation. Janule mi mou domněnku potvrdila, ovšem místo toho, abych se pustila do čtení žhavé novinky, vydala jsem se do sklepa, kde přechovávám poklady twicestní literatury. A tam jsem v šanonu označeném písmenem L našla, co jsem hledala. Povídka rozhodně neztratila své kouzlo a není důvod se nad ní usmívat, já jsem jako čtenář velice spokojená. 🙂
V twincestním světě jsme se sice minuly, já se přiřítila, když ty ses vytratila, ale protože se v tomto svatostánku všech twincestních nadšenců povídky neztrácejí, setkaly jsme se i tak. 🙂 No a samozřejmě doufám, že se budeme potkávat i nadále. Zvláště mě zaujala věta o nelajznutí si špatných konců. 🙂 V tom případě bych se snad těmi drogami mohla protrpět! 🙂
Tenhle rozhovor byl opravdu pekny. Uzasne jsem se pobavila a jsem rada, ze jsem mela moznost potkat i "sluzebne starsi" autorku, ktera se po zatoulani opet vratila. Tvou povidku ctu taky a moc se mi libi. Ta opravdovost v ni je pro mne tim nejvetsim lakadlem, protoze ja osobne na povidkovy cukrkandl moc nejsem.
Ostravacka? Ze Slezske? Marianek? Vitkovic, Hrabuvky, Vyskovic, Poruby, ci Zabrehu? Ne mne ten kratky zobak Janule poznala hned. A ja se ji ani nedivim:-)
Jeste jednou dekuji za zajimavy a zabavny rozhovor.
Díky moc všem za milá slova 😀
[1]: No a ne?:D Na to je vana nejlepší 😀
[2]: No jo, zdání klame 😀 Ale ne, já jsem velmi něžná a křehká dívka, pokud mě srovnáváš s traktoristou :p
Pokud jde o mé plány po dopsání Kemru (:D), tak chystáme s Helií společnou povídku a pak se neví. Docela uvažuju o dopsání Ich kann nicht ohne dich, ale to je taky zatím ve hvězdách. Třeba mi zase rupne v bedně a znova zmizím někde v nenávratnu. Ale doufám, že mě twincestní spáry ještě nějakou dobu nepustí 🙂
Skvělé povídky, které jsem objevila jsou zcela jistě ty od Helie; pak Haylzee naprosto zamávala s mou fantazií svými jednodílovkami, a vlastně obecně zahraniční autorky mají skvělé díla – viz. Little Muse a Majestrix – od nich zbožňuju vše; pak cynical terror a undrockroll – jejich spolupráce je naprosto přeúžasná a ostatní samostatné povídky taky; a poslední povídka, co jsem četla včera od LilKatie – I´m all you need – ta se mi strašně líbila, pak zcela jistě Genesis od Jaňule; S.O.S. (Anything but love) – naprosto úžasné psychodrama, ale jen pro ty, kteří na to mají žaludek a nevadí jim, když si pobrečí jako želvy 😀 Moje citovka je taky Rozum a cit; Just my boy – od Rachel – perfektní, taky mám ráda povídky od Tenshi88; Extasy a Sabči. Uff 😀 A zbytek si ještě musím pročíst 😀
[3]: flixo, tebe si taktéž pamatuju 😀 A co mi Jaňule poslala Hyde i s komentáři, tak si říkám, že jsi už taky takový letitý pardál 😀 A doporučuju to nečíst, protože mě teď vyloženě irituje, že nevím, jak to mělo pokračovat 😀
[5]: Haha, stejně nemůžeš popřít, že jsem dokonalá a ty jsi jedině ráda, že jsi mě kdy potkala, viď?:D Neboť já jsem za to převelice ráda :p
[6]: Neboooj, Desperation, ačkoli má docela beznadějný název tak happy end kupodivu má 😀 A děkuju, tvých komentářů si nesmírně vážím a vždycky se na ně těším 🙂
[8]: Děkuju, to slyším ráda 🙂 A Wemru není třeba se bát, ačkoli nemá zrovna nejlepší průběh. Řekla bych, že je pro všechny, kterým nevadí brodit se kalužemi, když vidí, že slunce vylézá z mraků a ty nohavice jim uschnou 😉 A nebo když nosí sukně :p
[Smazaný komentář] No není zač 😀 Já díky za tvé komenty, protože mám dojem, že mám snad ty nejlepší a nejvnímavější čtenáře, kteří píšou ty nejlepší komentáře 😀 No jsem víceméně původně z centra a teď přebývám trochu za Ostravou 😀
Kurnik, nějak se mi to pomíchalo, či co 😀
Ta reakce na osmičku, je vlastně reakce na sedmičku, tedy na Kattys a to poslední je k tobě modrozelenko 😀 Ať v tom není brajgl 😀
[10]: No jo, to já mezitím v administraci smazala komentář nějaký módelky, co chtěla, abychom klikli na její úžasnej blog, tak je v tom teď trochu binec. 😀
No joo, vidíš to. Ale stejně jsem teď za kreténa já! :DDD
[9]: Prečítala som Desperation a je to nádherná poviedka. Presne také milujem, keď si vzájomne neubližujú 😀 Trochu som komentovala, ale poďakujem aj tu 🙂
[9]: Samozřejmě že jsi naprosto dokonalá a samozřejmě že tě naprosto zbožňuju :D:D:D:D Jen to tvoje myšlení dopředu mě neskutečně vytáčí :D:D:D Ale zase díky tobě budu o X let dýl živá, protože ty záchvaty smíchu u těch našich konverzací se musí nějak projevit :D:D:D Počkej, ještě si za těch 150 let zatancuju na tvém pohřbu :D:D:D
[13]: Jé, ty jsi prostě zlatá! 😀 Moc díky, jsem ráda, že se líbilo 😀
Ha, naprosto mě pobavila tvá charakteristika dvojčat: Tom je ako slon v porceláne a Bill ako čertík na strune. :D:D Výborné. A zimomriavky netřeba vysvětlovat 😀 Však nejsem Maďar, abych nerozuměla 😀
[14]: Ty jedna! To bys fakt udělala? V tom případě mi ale musíš na pohřbu zatrsat Shuffling, nebo se zvednu a dám ti za uši 😀
Tak takhle jsem se už dlooouho nepobavila 😀 vůbec jsem nevěděla o koprolálii, takže jsem ráda, že jsem se o sobě něco nového dozvěděla 😀 ta hláška s hovnem mi není neznámá a mnohdy ze mě vyletí mnohem peprnější slova 😀
Stoprocentně nejlepší rozhovor NA SVĚTĚ! 😀 mám pocit, že se budu smát ještě tak tejden 😀
jo a ta doplňovačka je skvělej nápad 🙂
[16]: Tak jistě – když už budou pohřbívat tebe, tak to můžou vzít jedním vrzem a až se tam rozpadnu, šoupnout mě do hlíny taky, ne? :D:D:D Aspoň rodina ušetří za výdaje, máš recht :D:D:D
[18]: Tak to teda ne, holčičko 😀 Já budu mít hrobku sama pro sebe! Žádná uprděná hlína, chci být pěkně v mramorové kobce, kde budu na podstavci hnít ještě dalších 150 let 😀 Mě se svět jen tak lehce nezbaví 😀
[17]: Jo, jo hovno je bohužel jen to nejslabší 😀 Ale co už, jsme jen lidi 😀 To mě těší, že tě snůška mých egoistických výlevů pobavila 😀 Od toho tu taky jsme, že 😀 I když Kršna se nám snaží tvrdit něco jiného.
[19]: … a platit ti to bude kdo? 😀 To to radši nechej na hostinu, ať si to pozůstalí užijou :D:D:D
[20]: Sím tě, takovou hrobku si spíchnu na zahradě sama. Máme tu pár starých cihel – sice to není mramor, ale s trochou fantazie by být mohl 😀 Když už si můžu představovat fiktivní incestní vztah mezi slavnými dvojčaty, proč bych si nemohla přikreslit svůj posmrtný bejvák 😀
Jo, k hostině se taneček hodit bude, ale před jídlem, po jídle by tě mohlo bolet bříško 😀
[4]: díky Janulko za poslání. 🙂
zrovna jsem si projela ty svoje staré komentáře a zase jsem se výborně nasmála. joo, to byly časy. 😀 stejně byl ten podzim 2007 nějaký podivný, zmizel Hyde..zmizela jsem já. :/
rozhodně se není za co v povídce stydět, mývala komentářů, o kterých by si mohla nechat každá dnešní povídka zdát. 🙂
[13]: Zuzko, ty jsi pro mě úplně největší machr pod sluncem! 🙂 sjíždíš tady denně několik starých povídek a ještě zvládáš sledovat ty nové.. OPRAVDU SMEKÁM!
Krásný a zábavný rozhovor! WEMR čtu a mám tu povídku moc ráda =) Vždycky mi jen vyrazíš dech, kolik o tom tématu víš a jak reálně a krásně to umíš napsat =) a ještě do toho vložit tu lásku, to je snad nadlidský úkol. Četla jsem 3 povedené knihy o drogách ale tahle tvoje povídka je všechny strčila do kapsy =)
[22]:Ďakujem za uznanie 😀 z nových čítam málo, ale dokončeným neodolám 😀 a večery sú dlhé, trpím nespavosťou 😀 ráno si nadávam, ale večer zase neodolám:)
[24]: Haha 😀 To je přesně ono – nespavost je pěkná svině 😀 Ráno člověk sice vypadá jako zombík a usíná pomalu i ve stoje v tramvaji, ale když přijde domů a má možnost přečíst něco dalšího, tak stejně neodolá 😀 Ještěže je zásoba povídek tak veliká a stále se prohlubuje 😀