Rivalové 24.

autor: Cincina

Zdravím. Lidičky, tenhle díl jsem chtěla poslat už dřív, ale všechno zkomplikovalo moje milované Mistrovství světa v hokeji, které bezprostředně miluji a také ho každým rokem sleduji. A tento rok jsme opět získali medaili 🙂 Bronz♥ No. Takže se vám omlouvám, obzvlášť Hině, která beztak byla na prášky, že nic nepřibývá 😀


Tom běžel chodbou a Jorg mu byl v patách. Konečně objevili na dveřích číslo osm. Pomalu otevřeli dveře a vešli dovnitř. Tom přiběhl k posteli. Rukou ho pohladil po tváři. Billovy řasy se zatřepaly a on pomalu otevřel oči.

„Bille! Lásko! Konečně ses probral.“ Tom měl slzy v očích. Jorg mezitím přišel k Billovi z druhé strany a Billův pohled se otočil k němu.
„Ahoj Bille.“ Zašeptal Jorg. Bill se zpátky podíval na Toma a usmál se.

Otevřel pusu a chtěl něco říct, ale vyšel jen nějaký chraptivý zvuk.
„Bille, chceš se napít?“ Podal mu Jorg sklenici s vodou. Bill natáhl ruku a sklenici si vzal. Napil se a bylo mu líp. Měl úplně sucho v krku. Vrátil sklenici Jorgovi a zmoženě položil hlavu na polštář. Proč nemůžu promluvit? Musím něco přece říct! Otevřel pusu a místo slov se mu z ní ozval nějaký neidentifikovatelný zvuk. Sakra!
„Tome, já se skočím zeptat doktora, jestli je to normální, že Bill nemluví.“
Tom jen přikývl a dál se díval na Billa. Pohladil ho po vlasech a pak sjel rukou na tvář. Bill se celou dobu na něj díval a usmíval se. Měl tolik otázek. Jak se mu to stalo? Jak dlouho tu leží?



***

Jorg si odchytil první sestřičku, která kolem něj šla. „Prosím vás, kde najdu ošetřujícího lékaře Billa Kaulitze?“

„Ehm… Kaulitz?…“
„Leží tady.“ Ukázal na dveře od pokoje.
„Myslíte Billa, že?“
„Jistě.“
„Doktor by měl být na ambulanci.“
„Díky.“ Mávl na ni rukou a vydal se na ambulanci. Zaklepal a vstoupil. Doktor tam nikoho neměl.

„Přejete si?“

„Před chvíli jsme spolu mluvili o Kaulitzovi. Pamatujete?“
„No jistě, že ano.“ Usmál se lékař.
„My jsme se vydali za Billem na pokoj. On tam ležel a chtěl nám něco říct. Jenže nic neřekl! Nemůže!… Je to normální?“
„Jistě. Byl v kómatu tři týdny a nemluvil. Hlasivky si výrazně odpočinuly, a teď se musí jenom snažit promluvit. Však ono mu to půjde, a pak už bude mluvit a bude k nezastavení.“
„Och. Tak to jsem rád.“ Chytl se Jorg rukou u srdce.
„Je vám dobře?“
„Jo, nic to není.“
„No nelíbíte se mi. Často se takhle držíváte za srdce? Píchá vás tam?“
„Ne. Jenom se mi občas silně rozbuší. Nebojte, nic to není. Děkuju za Billa. Nashle.“ A už šel pryč. Nechtěl, aby ho doktor zdržel nějakým vyšetřením. Však byl zdravý.

Přišel zpátky do pokoje a zamrazilo ho. Bill s Tomem se právě líbali. Chvíli se na to koukal s trochou bolesti. Ani nevěděl, jestli tu bolest způsobil Tom nebo Bill. Pak si odkašlal. Kluci se od sebe odtrhli.

„Tak Bille, mluvil jsem s doktorem a je to úplně normální. Prý se časem rozmluvíš.“

Bill přikývl a slabě se usmál. Chytil Toma za ruku a naznačil mu, aby se k němu přiblížil hlavou. Tom tak učinil. Bill otevřel pusu a snažil se promluvit.
„Bille, miláčku nemusíš to dělat. Odpočívej.“
Bill našpulil rty a zakroutil hlavou. Znovu otevřel pusu, a teď se mu podařilo vydat chrčivý zvuk. Zkoušel to znova a znova. Nic. Tom ho raději políbil. Už se nemohl dívat na to, jak se Bill snaží a nejde mu to. Ale když se odtrhl, tak Bill to zkusil znovu. „Mmm…“
„Co Bile?“ Vykulil Tom oči.
„Mi-mi-…“
Tom napjatě sledoval, co z Billa vypadne. Bill se nadechl, zavřel oči a řekl: „M- miluju t-tě…“ a otevřel oči. Tom se usmíval a měl slzy v očích.
„Já tebe taky. Kvůli tomu jsi to nemusel dělat.“

Bill si vzal propisku a napsal Tomovi na ruku: MUSEL. Tom se na to slovo dobrou chvilku usmíval. Pak vzhlédl k Billovi, který ho celou dobu pozoroval. Dívali se na sebe a přemýšleli. Nemluvili spolu tři týdny, kvůli tomu kómatu. Bylo zvláštní zase vidět Billa, jak mluví, usmívá se, jak se snaží mluvit. Tom ho pohladil po tváři.

Jorg tohle celé sledoval. Samozřejmě nemohl přeslechnout, když z Billa vypadla ta dvě slůvka. Díval se na Toma a propaloval ho. Tom mu však pozornost nevěnoval. Jo, byl jsem mu dobrej, když chtěl udělat. Ale teď se Bill probudil a zase se bude všechno točit okolo něj. Ale Jorg byl rád, že se Bill probudil. Vždyť je jeho táta, tak to je snad samozřejmost.

„Tome, asi bychom měli už jít…“

autor: Cincina

betaread: J. :o)

10 thoughts on “Rivalové 24.

  1. Dokonalý!!:D strašně dloouuuho sem čekala na pokračování.;Dkonečně se Billi probudil♥..Těšiim se na další díl:)

  2. Jak víš, že jsem byla na prášky?!? 😀 Vylez z té skříně za mnou! 😀 😀 Vím, že se tady někde schováváš!! 😀 Ale abych se sama sebe zastala, tak to bylo přesně 216 hodin co nevyšel žádnej díl!! 😀 Z toho by byl na prášky každej 😀
    No ale teď už k dílu 🙂 Bill byl tak sladký, když chtěl Tomovi říct, že ho miluje. Sice když jsem prvně přečetla to "Mi-mi-…" tak jsem málem dostala šok 😀 Nevím proč, ale naráz mě napadlo, že bude chtít říct "Mimino." 😀 A to by se mnou vážně seklo 😀 😀 Ale zas na druhou stranu mě docela překvapil Jorg. Tou poslední větou si ve mně teda pěkně navnadila 😀 Že by si ho chtěl ještě nějak užít? 😀 V každým případě by to bylo zajímavý 😀
    Prosím ať je tady pokráčko co nejdřív!! 😀 Nemůžu se dočkat!
    P.S. A už mi vážně z té skříně vylez!! 😀 😀 😀

  3. [1]: Bude ho vydírat 😀 Musí toho přece využít 😀

    [2]: Děkuju 🙂 Už by si taky mohla přijít na icq 😀 Už jsme dlouho nekecaly spolu 😀

    [3]: Zamotá 😀

    [4]: 216 hodin? Tak moc jo ? :DDD Jak ráda bych vylezla z tvé skříně a poznala nejvěrnější fanynku Rivalů 😀 Nebooooj 😀 Další díl právě píšu… 😀

  4. [5]: Áno, tak moc! 😀 to bude chtít nějakou kompenzaci, co ty na to? 😀 😀 třeba něco jako extra dlouhý díl 😀 Hele, prolezla jsem všechny skříně a ty nikde nejseš!! 😀 Přiznej, že seš v ledničce?! 😀 Ani nevíš, jak já bych ráda poznala autorku mé nejoblíbenější povídky… i kdyby byla třeba v mražáku 😀

  5. [8]:  Však já si tě najdu *_* Muhaha 😀 Ne, jednou se poznáme, tím sem si jistá 😀 minimálně pod tou postelí jo 😀 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics