The only light in darkness 2/2

autor: Iveth Biersack

Ahojte moji drazí čtenáři 🙂
Hlásím druhou část povídky! Musím říct, že se mi psala dobře >:D Vím, že teď mám trochu zpoždění s Dark Hill, ale dala jsem si trochu pauzu. To ovšem neznamená, že povídka již nebude pokračovat! 🙂 S dalším dílem se vám přihlásím již brzy a bude stát za to ^^
Ale teď už hurá o čtení :))
Iveth<3

Bill

Další tmavá noc. Opět se svět oblékl do neproniknutelně černého pláště. S jedinou změnou. Na černém hábitu přibylo několik zlatých skvrn. Skvrn v podobě zlatých hvězd. Hvězd, na které jsem tak dlouho čekal. Že by konečně přišly ty světlejší zítřky? Na taxíka jsme dlouho nečekali a už jsme byli v bezpečí našeho luxusně zařízeného nového baráčku. Jen co se zaklaply dveře, nemilosrdně jsem na ně Toma namáčknul a jal se líbat jeho rty. Nemůžu bez nich už nikdy víc existovat. Jak jsem doteď mohl vydržet? Nechápu. Každopádně mě něco napadne. Koupil jsem si i pár kousků, co by se Tomovi mohlo líbit. V jednom krámku jsem byl sám, protože Toma oslovil obchod -jak já říkám- s pytlovinou. Ano mám na mysli hoperské oblečení a jiné věci.
„Tomi, mám pro tebe překvapení,“ zavrním mu tiše do rtů a kousnu ho. Tom se usměje a odhrne mi pramen rozdováděných vlasů na ucho.

„Ano? Tak to se moc těším,“ oplatí mi vyzývavým tónem a stiskne mě na zadečku. Och, je tak moc roztomilý! Žďuchnu do něj a donutím ho tak, aby mě pustil.

„Tak zůstaň tady, já tě zavolám!“ zašklebím se a s miliónem tašek vyběhnu schody nahoru do pokoje.

Tom

Jen co přijedeme domů, Bill se promění v dravé zvíře, nebo jak bych to nazval.

„Tomi, mám pro tebe překvapení,“ zavrní Bill tiše a znovu mě políbí. Už jsem se zmínil, jak dokonalé jeho rty jsou? Nejvíc mě dostává jeho piercing v jazyku. Obočí zdobené kouskem chirurgické oceli mi rázem vystřelí vzhůru. Tak tohle už mě zajímá.

„Ano? Tak to se moc těším,“ pošeptám jenom provokativně a pustím ho. On nadšeně vyběhne nahoru a zavře se v pokoji. Mezitím si sednu do kuchyně a otevřu si redbulla. S úsměvem upíjím z modravé plechovky a přemýšlím, co se Billovi zase honí tou jeho roztomile ztřeštěnou hlavinkou. Po chvilce slyším otevírající se dveře a následně tiché kroky směr do koupelny. Usměju se a přemístím na sedačku. Tohle bude asi ještě na dýl, ale to mi v žádném případě nevadí.

Zapnu si telku a koukám na MTV. Uplyne asi hodinka od té chvíle, co Bill odešel, a to už se nervózně převaluju. Napětí a zvědavost. To je to, co se mi mísí v hlavě právě teď. Připadám si jako malé dítě, co se nemůže o Vánocích dočkat rána, aby si mohlo rozbalit dárek. On je vlastně taky takový dáreček. Musím se pořád usmívat jako blbeček. Když pak…

„Tomiiiii, pojď ke mně!“ ozve se z pokoje naléhavě Billův hlas. Usměju se a plechovku hodím do koše. Jako střela vyletím nahoru, přičemž se mi v hlavě míhají nejrůznější představy.

Bill

Když se zavřu v pokoji, svezu se po dveřích na zem. Jsem šťastný. Jako nikdy předtím! Pradox je, že moje životní láska je můj vlastní bratr. Moje dvojče! Ale přijde mi to naprosto normální. Musím se sebrat. Doslova. Zvednu se z podlahy a začnu vybalovat věci, abych našel onu malou taštičku s překvapením. Poberu to a jdu potichu do koupelny. Zamknu se a dám si rychlou sprchu. Koupelnu zahalí vůně vanilky. Moje nejoblíbenější. Rychle si umyju vlasy a vylezu ze sprchy. S ručníkem kolem pasu si vyfoukám vlasy a nechám je volně rozpuštěné. Pak se otočím na tašku. Usměju se a začnu to na sebe navlíkat. Černé upnuté kraťásky s podvazkama, boty na platformě, a krátké černé tričko s nějakým znakem. Na make-upu si dám záležet asi nejvíc. Když se na sebe podívám do zrcadla, musím se pochválit. Vypadám vážně skvěle! Ještě si na hlavu nasadím malá černá kočičí ouška a jsem spokojený. Hodím na sebe červený krátký župánek a nějak to sladím. Usměju se a vrátím se do pokoje. Zapálím svíčky kolem, které jsem vzal nevím kde, a natáhnu se na posteli.

„Tomiiiii, pojď ke mně!“ zavolám na něj, co mi moje hlasivky stačí a vystavím víc na obdiv svá tetování, hlavně hvězdu, na kterou jsem hrdý. Pak se otevřou dveře a v nich Tom, kterému málem vypadnou oči z důlků.

Tom

Vyjdu nahoru a otevřu dveře do pokoje. Spadne mi čelist. To, co vidím před sebou, jsem nikdy neviděl. Nic tak… nevinně dokonalého? To asi není to správné slovo, ale mně teď došel slovník. Děsí mě to, ale zároveň momentálně nechci nic jiného.

„Bille, vypadáš… dokonale!“ dostanu ze sebe akorát a pomalu jdu k němu. Cestou ze sebe stáhnu tričko a jsem jenom ve svých volných džínsech. Lehnu si k němu a sjedu jeho nádherné chlapecké tělo hladovým pohledem. Až teď si všimnu, že má černá ouška. „Tak kocourek, jo?“ šeptnu mu nadrženě do ouška a kousnu ho do krku. Odezvou mi je Billův zasekaný dech a přísahal bych, že zavřel oči.

„Jenom pro tebe, lásko,“ zašeptá a zakloní hlavu. Nabízí se mi tu jako laciná děvka, a přesto tak nepůsobí. Vidím ho z jiného pohledu. Z pohledu srdce. Čím dál víc si uvědomuju tu lásku v sobě. Ten dlouho schovávaný cit, který dřív nebo později musel vyplynout na povrch. Opět se neudržím a přivlastním si jeho rty. Tentokrát ale něžně. Bill se pousměje a cítím jeho drápky na zádech, jak přejíždějí sem a tam. „Tomi, lehni si,“ přikáže mi po chvilce něžného líbání, což bylo asi nejkrásnější v mém životě. Poslechnu ho a čekám, co se bude dít. V těch malých kraťáskách, které těsně obepínají jeho dokonalá stehna, si na mě obkročmo sedne a obdaří mě dalším ze svých svůdných pohledů.

Bill

Líbá sice naprosto dokonale, ale já si chci hrát! „Tomi, lehni si,“ přikážu mu a sám mu pomůžu se převalit na záda. Pak si na něj sednu a skloním se k jeho krku. Lehce se rty dotknu té jemné pokožky, a okamžitě mnou projede touha po jeho těle. Jsem si více než jistý, že on cítí to samé. Jsme přece pořád dvojčata! Já bych měl vědět nejlíp, co se mu líbí nebo ne. Pomalu rty bloudím po jeho krku a pokračuju níž. Trika se zbavil sám, tak mi aspoň ušetřil práci. Pomalu se dostanu jazykem až k jeho bradavce. Usměju se a začnu si s jednou hrát jazykem, přičemž druhou dráždím prstíkama. Tomova odezva v podobě tichých stenů se mi moc líbí a popohání mě kupředu. Zdržím se rty i u druhé, a pak postupuju zase níž.

„Billy!“ zašeptá moje jméno. Je to tak… nádherné, slyšet to od něj. Vzhlédnu k němu a můžu na něm oči nechat. V očích se mu zračí nekonečná láska a vzrušení. Těší mě, že jsem to zrovna já, kdo mu navodil tyhle stavy. Mé ego to vynáší vysoko do výšin. Usměju se a pokračuju. Rty prozkoumávám každičký milimetr jeho svalnatého těla. Drobnými polibky se tak dostanu až k lemu jeho kalhot, který je už tak níž, než by měl být, a lezou mu tak jeho modré trenky. Je to ovšem děsně sexy! Ušklíbnu se a rozepnu obratně sponu jeho nevelkého pásku. Stáhnu mu lehce kalhoty a zubama se věnuju trenýrkám. Dráždivě pomalu je stahuju.

Tom

Jeho rty cítím snad už úplně všude. Šílím z něj. Šílí z něj celé mé tělo, jak mi naskakuje husina.

„Billy!“ zašeptám vzrušeně jeho jméno. Zvedne ke mně hlavu a zadívá se mi do očí. V mžiku poznám, že mi čte myšlenky. Oba navzájem si vidíme do hlavy. Občas. Potom pokračuje ve své činnosti. Zvrátím hlavu dozadu a užívám si jeho horký dech a vlhké rty všude na těle. Cítím, jak se dostává tam, kam potřebuju nejvíce. Zbaví mě kalhot a následně i trenek. Během několika málo vteřin pod ním ležím tak, jak mě Bůh stvořil. A světe div se, nemám se za co stydět! V duchu se usměju. Najednou se mi pod zavřenými víčky mihne jeho chvějící se tělo pode mnou, jak do něj přirážím a on sténá mé jméno. Zprudka otevřu oči a znovu zavzdychám, když se dotkne jazykem mého menšího já. Je na něm vidět, že mu mé reakce dělají dobře. Těší mě to. Sám se musím držet, abych se na něj nevrhnul okamžitě, i když mi v tom trochu brání tichý hlásek v hlavě, který mi pořád připomíná, že to, co tu děláme je zakázané a zvrhlé. Musím ho nějak dostat pryč, už mě to štve!

Bill

Viděl jsem to již kolikrát, ale dělat to na vlastní kůži, to je něco jiného. Bille, tak vzmuž se trochu! Chytnu ho do ruky a začnu pomalu pohybovat. Přivřu oči a olíznu jeho špičku. Když slyším, jeho hlasitější zasténání, utvrdí mě to v tom, že dělám dobře. V duchu se usměju a pokračuju. Začnu ho kouřit, jak mi to přijde nejlepší, aby se mu to líbilo. A taky že jo. Začne hlasitěji vzdychat a šeptá moje jméno. Přidávám na tempu a pořád pohybuju rukou. Moje vlasy ho musí lechtat na stehnech a všude možně, jak pohazju hlavou, protože mi je sám stáhne na jednu stranu. Připadám si teď jak ty děvky z porna. Hmm, blbá myšlenka zrovna v tuhle chvíli, já vím. Radši už nebudu přemýšlet vůbec. Najednou mě Tom zastaví a udýchaně se usměje.

„Bille, lásko, dost!“ zaprosí úpěnlivě a převrátí mě pod sebe. „Teď jsi na řadě ty,“ bože, to je drahoušek!

„Miluju tě,“ musel jsem mu to říct. A budu mu to připomínat asi pořád. On začne stejně jako já předtím. Líbá mě na krku a pomalu se posouvá níž a níž. Sundá mi i to krátké tričko, co zakrývalo sotva tak hrudník, a hodí ho kamsi do neznáma. „Vypadal jsi nádherně, ale… takhle to bude lepší,“ po těchto slovech mě zbaví úplně všeho, co jsem měl na sobě. Sundám si těžké platformy a znovu ho na sebe stáhnu. Jsme už oba nazí a pekelně vzrušení. Tom o poznání více než já. Chudinka, asi ho to mučí. Měl bych mu od toho pomoci jakožto hodný bráška. Tak se mu nabídnu sám. „Tomi… vem… vem si mě!“ zaprosím a stisknu ho na ramenou.

Tom

„Tomi… vem… vem si mě!“ Když tohle slyším, nezaváhám už ani vteřinku.

„Máš… tady něco… no víš…“ doprdele, co je to se mnou?! Bill ale naštěstí pochopí a natáhne se roztřesenou rukou do šuplíku pro gel a podá mi ho s lehkým úsměvem. Vymáčknu si dostatečné množství na prsty a pokrčím mu nožku. Pomalu do něj zasunu jeden prstík a čekám, jak bude reagovat. Je stažený, ale líbáním se ho snažím přimět, aby se uvolnil. A zadaří se. Po chvilce už mě sám prosí, ať přidám. To je snad to nejkrásnější, co jsem kdy v životě slyšel.

„Tomi, to už… už stačí,“ špitne a podívá se na mě tím pohledem, co říká, že už vážně déle nevydrží. V tom případě ustanu ve své činnosti a roztáhnu mu nohy od sebe. Kouká mi do očí. „Bille, kdyby cokoliv… zastav mě, okej?“ koukám na něj jako na malé zranitelné štěně, které si právě někdo bere z útulku. On se na mě jenom usměje a kývne. Je strašně roztomilý, když se mu tak prudce nadzvedá hrudník, je celý zpocený, a co je hlavní… nadržený! Můj malý bráška. Už se neudržím a pomalu do něj vniknu. Bolestná grimasa v jeho tváři se nedá přehlédnout, ale snažím se být co nejjemnější. Navíc nic neříká. Kouše si ret a cítím, jak mi zatíná nehtíky do ramenou. Líbám ho na hrudníku a pomalu se do něj dostávám úplně. Chvíli setrvávám v nastalé pozici a dávám mu tak šanci zvyknout si.

„Můžeš,“ slyším po chvilince roztřesený hlásek doprovázený slabým úsměvem.

Bill

Mylsím, že jsem právě umřel. Kolikrát se mi o tomhle zdálo? Nespočetněkrát! A konečně se to děje. Spím se svým vlastním bratrem, a je to dokonalé!

„Můžeš,“ pokynu mu tiše a na důkaz svých slov se usměju a stisknu pevně jeho ramena. Cítím, jak se ve mně rozpohybuje. Zprvu to pobolívá, ale bolest nahrazuje snad nadpozemsky nádherný pocit. Pocit plnosti a bezpečí. Takhle jsem se nikdy necítil. Nikdy. Až teď se cítím úplný. Se svou druhou polovinou. Ten nádherný pocit se stupňuje víc a víc. Dávám mu to také najevo svými steny a rýhami, které zanechávám na jeho zádech. Cítím, jak se jeho přírazy stupňují a jak mi krčí i druhou nohu. Teď je to ještě mnohem lepší! „Tome! Sakra, Tome!“ neudržím se a vyjeknu. Několikrát. Na jeho tváři se zableskne slabý úsměv a ještě přidá. Přiráží do mě jako smyslů zbavený, a co víc, mně se to hrozně líbí. Napoprvé si to nemůžu přát lepší. S člověkem, kterého znám celý svůj život, miluji ho nadevše a chci s ním být napořád. Trhaně se snažím dýchat a pořád nahlas sténám. Naštěstí naši sousedi to slyšet nemůžou, protože náš barák je vcelku daleko. Taková menší izolace. Cítím, jak se i Tomovy přírazy zkracují. Už bude brzy konec, ale já nechci!

Tom

Neumím ten pocit popsat! To, co teď prožívám, je tak nadpozemské!

„Jsi tak úzký… tak zatraceně úzký!“ zašeptám a políbím ho. Následně ze sebe vypustím sérii dalších hlasitých stenů. Když Bill najednou vykřikne mé jméno, je mi jasné, že jsem se trefil na dobré místo. Snažím se, aby to bylo co nejpříjemnější pro oba. Ale cítím, že už to dlouhého trvání mít nebude. A taky že jsem se nemýlil. Ještě následuje několik krátkých, ale tvrdých přírazů a s jeho jménem na rtech do něj vyvrcholím. Hned chytnu malého Billa a ze zbytku sil ho začnu honit. Během několika málo vteřinek se udělá na své ploché bříško. Pořád jsem v jeho útlém tělíčku a zhroutím se na něj. Obejme mě kolem pasu a tiskne mě tak na sebe.

„Miluju tě, Tome!“ pošeptá mi vyčerpaně do ucha a pohladí mě po zádech.

„Já tebe taky, kocourku,“ oplatím mu a usměju se. Sundám mu čelenku s oušky a zavrtám prsty do jeho zpocených dlouhých havraních vlásků. Táhla se z něj vanilková vůně a působil teď tak křehce. Pomalu z něj vyjdu a plácnu sebou vedle něj. On se ke mně okamžitě přitulí jako raněné kotě. Pevně ho obejmu a zavřu oči. „To bylo…nádherné,“ řeknu s úsměvem a políbím ho.

Bill

Vyjde ze mě. Nesouhlasně zakňučím, ale přitulím se k němu.

„To bylo… nádherné,“ vypadne z něj najednou.

„Yeah… to bylo,“ přitakám a oplatím mu polibek.

„Miláčku… slib mi jedno,“ ozve se po chvilce rozespalý Tom. Brouček už usíná ^^.

„Ano, copak?“ probírám se mu jeho ‚žížalkama,‘ jak říkám jeho copánkům. S námahou otevře oči. „Že tohle nebylo naposled,“ usměje se nevinně jako andílek, až se musím zasmát. Zavrtím hlavinkou a políbím ho.

„Určitě to naposledy nebylo… miluju tě,“ ujistím ho a políbím ho znova. Pak znovu zavře oči a usne. Mně to nějak nejde. Hladím ho po hrudníku a přemýšlím. Nakonec mě to ukolébá taky, a tak po hodině mě přemůže spánek.

Tom

Druhý den ráno je to pro mě snad to nejsladší probuzení v životě. Moje láska klidně chrupkající v mém náručí, za okny slunce, jehož paprsky hladí mou tvář a zpěv ptáků, co teď kupodivu nezní vůbec tak hrozně jako vždycky. Neudržím se a políbím Billa na pootevřená ústa, která se v tu chvíli zkroutí do úsměvu. Už dávno nespal a jen čekal, až se vzbudím. S popřáním dobrého rána, se rozjelo nové kolo. Myslím, že dnes z postele jen tak nevyjdem. A to je zrovna venku tak krásně!

autor: Iveth Biersack