It’s Good to Be King 2.

autor: zeph317

Tom se nemohl dočkat, až bude volný. Byl uspaný, hozený do klece, letěl přes celou zemi, a teď měl konečně vidět svůj nový domov. Chodil sem a tam v malé kleci, lehce kroutil hlavou, aby rozehnal i ten poslední zbytek drog, co mu dali.

Když nervózně páchnoucí člověk otevřel klec, Tom před sebou uviděl velký otevřený prostor. Měl by být ostražitý, ale chtěl se jen dostat ven, takže vyběhl do výběhu.

Chvíli se rozhlížel kolem sebe. Bylo to hezké místo, větší než jeho starý domov. Byla tam hluboká jáma naplněná vodou, hraničící s jednou dlouhou částí ohrady. Na druhé straně byli lidi, ucítil Tom. Druhá dlouhá strana velkého výběhu byla tvořena vysokými skalami zakrytými stromy, které poskytovaly stín, a nějaké příkřejší stoupání, které vypadalo jako jeskyně nebo nory vytvořené pro ně jako přístřešky. Třetí strana byla tak strmá, že Tom pochyboval, že by po ní někdo z nich mohl vyšplhat, a na poslední straně byla ohrada, odkud ho lidé vypustili.

Tom spokojeně zafuněl. Ta vůně lvic byla nesmírná. Mělo by tu být víc dobrých slečen, podle vůně těch věcí. Co slyšel ve své staré ZOO, slečny tady nebyly dostatečně obsluhovány, aby měly mláďata, takže potřebovaly někoho silného a mužného, jako je Tom.

Nemohl si pomoct, ale hrdě se nadmul, když myslel na všechny ty lvice, které pro něj chtěly zvedat ocasy. Nikdy ale nemusel bojovat se starým alfou o všechno, a přestože si užíval zábavu, nikdy nebyl otcem mláďat.

Tohle byla změna. Byl tu chlap, tak říkajíc.

Tom se vydal vstříc bazénu čerstvé vody, když koutkem oka zachytil rychlý pohyb. Skočil na stranu, aby udržel toho neznámého před sebou. Zavrčel.

„Ehm, čau, ahoj.“ Tom to znal až moc dobře na to, aby se úplně uklidnil, ale při pohled na druhého lva opustil bojové přikrčení. Ten druhý lev, zřejmě ne o moc starší než on, ale rozhodně o moc hubenější, trochu zakašlal a pak zařval: „CHTĚL JSEM ŘÍCT AHOJ!“

Tom stáhl uši, ale kůže na krku se mu nezježila. Ten druhý lev pokračoval.

„JSEM BILL A JSEM TADY ALFA. MUSÍŠ SE MI PODVOLIT. Oh, počkat, tohle není správně. Chci říct, NEJSI TU VÍTANÝ. JÁ JSEM ALFA A TY SE MUSÍŠ…“

„Jo, to už jsi říkal,“ Tom ho přerušil.

„Oh, říkal? Ehm, promiň, jsem jen tak nervózní, že jsem zapomněl svůj text. No, to je jedno, jsem Bill a jsem tu alfa,“ podařilo se lvovi ze sebe dostat.

„Jo, já vím. Pořád to opakuješ.“ Tom věděl, že to bylo proti instinktům, ale napřímil se ze svého přikrčení. Nemohl brát tohohle lva vážně jako hrozbu, dokud neviděl, co mohl udělat. Možná byl tohle nějaký trik, aby se přestal krýt.

„Jak je? Jsem Tom.“

„Ah, ahoj, Tome. Těší mě,“ řekl Bill automaticky, ale pak zakroutil hlavou. „Ne! Teda, těší mě, ale neměl bych k tobě být milý. Já jsem alfa a ty jsi můj protivník.“

„Opravdu? Ty jsi tady alfa? To bych nikdy neřekl.“ Tom protočil oči. Jestli tohle byl způsob, jakým se ten druhý samec choval, neměl pochyby o tom, že to od lvic nemohl dostat.

„Tohle nefunguje. Nic není správně. Věděl jsem, že to zkazím!“

Tom pozoroval druhého lva, jak si mne tlapou tvář. Tenhle Bill měl opravdu černou hřívu, naježenou nahoru do směšných rozměrů. Tomovi to připomnělo ocas jednoho naštvaného páva, kterého jednou viděl ve své staré ZOO. A měl tmavé značky kolem očí, něco, co Tom nikdy předtím na lvovi neviděl. Právě teď byly jeho oči pevně semknuty k sobě a vypadalo to, jako by mluvil sám k sobě.
„Kurva, jsem ztracený. Prostě to zvládnu.“

Tom zaklonil hlavu, aby Billa pozoroval blíž.

„Podívej, já jsem tady alfa, Tome. Lvice chtějí, abych já byl alfa. Jsem si jistý, že jsi opravdu milý a opravdu jsi velký a vypadáš silný, ale my tu potřebujeme jen jednoho alfu. A to jsem já.“

Když si byl Tom jistý, že Bill skončil, obrovsky si zívl, což zapojilo každý jednotlivý sval v jeho tváři včetně krku. Ujistil se, že ukázal všechny svoje zuby a protáhl hřbet. Když si byl jistý, že Billa pořádně ohromil, řekl: „Víš, být alfa není o tom, nechat lvice, aby si tě vybraly. To není demokracie, Bille. To je o tom, být neústupný, silnější, rychlejší a chytřejší.“

Tom se pomalu pohnul, kradl se tak o něco blíž k Billovi. Ten druhý lev ho pozoroval s očima dokořán, jeho ocas sebou bouchal, zrazujíc tak jeho nervozitu. Jak Tom přecházel na jednu stranu, Bill se rozhodl trochu ustupovat dál od Toma, který po straně pokračoval.

„Takže Bille, můžeš lvicím říct, že jsem tu nový alfa. Mám v úmyslu to tu převzít a uspokojit je ve všech směrech, jestli mi rozumíš.“ Tom mrknul, jak se pořád plížil kolem, nepřibližujíc se k Billovi, ale nutíc ho, aby ustoupil, pokud nechce Toma nechat stát za ním. „Můžeme to udělat po dobrém nebo po zlém.“

„Opravdu?“ Bill se zastavil a pomalu se posazoval na zadek, když se Tom na chvíli odmlčel. „Jak je to po dobrém?“

„No, nechám tě ve smečce, zachováš si svou hrdost, budeš moct dělat to, co každý den. Slunce, jídlo, voda a všechno ostatní, co potřebuješ. Jediné, co pro to musíš udělat je, podvolit se mi a jít mi z cesty, co se dam týče.“

Bill se znova postavil, nahrbil se a zařval: „Ani náhodou! Nepodvolím se ti! A nedovolím ti sahat na žádnou z mých kamarádek a mamku! Nechtějí tě. Chtějí mě. Zůstanu alfou!“

„No dobře. Budeme to muset udělat po zlém,“ řekl Tom.

Bill stihl jen říct: „A co je po zlém…“, když se Tom přikrčil, zavrtěl zadkem a vyskočil bez předchozího varování. Bill vyletěl přímo do vzduchu a pokoušel se skočit zpět, přičemž si uvědomil, že ho Tom donutil vycouvat až přímo k vodě. Bylo moc pozdě na změnu dráhy a Tom se jen smál, když druhý lev se šplouchnutím spadl do studeného, temného bazénu. Seděl u vody až do chvíle, dokud se Bill bezpečně nevynořil a neplaval podél břehu až na místo, kde mohl vylézt ven.

Bill vylezl a otřepal ze sebe vodu, vyzařoval nenávist a pohoršení způsobem, jakým to umí jen kočky.

Tom zavolal: „Tohle je po zlém, Bille. Přeju hezký den!“

Bill se rozešel ke skalám, až dokud ho Tom neviděl zalézt do jedné z nor. Tom se rozhlédl a bylo mu jasné, že lvice to všechno viděly. Mohly vidět, že Tom je lepší lev, a tím pádem lepší alfa. Oh, jo, měly by k němu hned běžet. Postavil se a hrdě se oklepal, ukazujíc tak svaly a žlutohnědou srst. Teď musel najít slunečné místo na spaní, dokud nepřijde na způsob, jak Billovi znovu a jednou provždy ukázat, že to on tady má být alfa.

autor: Zeph317