autor: Lauinka
Takže…doufám, že se povídka bude líbit. Ještě sama nevím, jak to všechno dopadne a tak, takže… pozorně čtěte.S pozdravem Lauinka.
„Chtěl bych být jako ty,“ pousměje se hořce černovlasý chlapec, sedící ve veliké zahradě a pozorující motýla. „Letět kam chceš a pozorovat koho chceš.“ Obrátí pohled k zemi a potom k oknu jeho staršího bratra.
„Tam bych letěl a díval se na nejkrásnější bytost na světě. Nechal se laskat jeho doteky,“ ukápne chlapci slza a motýl, jenž seděl na okvětním lístku rudé růže jako krev, vzlétl vysoko nad jeho hlavu. Jako by mu chtěl ulehčit u srdce nebo snad vyslyšet jeho přání, zamířil k onomu oknu, do kterého vlétl. Nemusel se ptát na svolení tak jako on. Nepotřeboval zjišťovat, jakou má náladu tak jako on. Neměl ani strach, že by jej mohl vyhodit nebo na něj křičet tak jako on. Měl všechno lehčí a svět byl pro něj mnohem krásnější. Vesele mával křídly, odpočinul si na květech překrásných rostlin a nebolelo jej srdce jako to černovlasé stvoření, sedíc opřeno o strom. Už nevěděl jak dál, proč to tak najednou je. Vždycky si s bratrem rozuměl, nehádali se a teďka se nedokážou bavit jinak než právě hádkami. Ale proč? Nic mu přece neudělal, to by nikdy nedokázal. Snažil se, aby byl spokojený a měl, co chtěl.
Byli tak stejní a zároveň rozdílní, ale teď? Už se v bratrovi nedokáže vyznat. Moc dobře si uvědomoval, že jejich bratrské pouto se pomalu ale jistě trhá. Chtěl jej zalátat, ale netušil, co musí udělat. Jak moc by v něm chtěl číst jako v otevření knize, ale najednou byl tak nepřístupný. Chladný výraz v obličeji. Celé dny ani nebyl doma, pořád chodil ven s přáteli a na něj jako by zapomněl. Dneska byl ovšem doma. Přišlo mu to zvláštní, vždycky chodil domů pozdě večer, ale dneska nikam nešel. Pousmál se, konečně s ním bude celý den. Nebude v celém domě sám.
Chlapec, sedící pod dubem, se zvedne a zamíří do kuchyně. Z toho všeho přemýšlení mu už značně vyhládlo. Když vešel do kuchyně, zjistil, že tam není sám. Byl tam on. Kdo jiný, když bydleli v domě pouze oni dva. Seděl na židli, otočený zády k němu, neviděl jej. Neví, že tu je. Ale tato chlapcova domněnka byla mylná. On moc dobře věděl, že Bill je za jeho zády… To jeho vůně jej prozradila, poznal by ji i na míle daleko. Zaposlouchal se, ale kroky najednou utichly.
„Snad se mě nebojíš,“ uchechtne se Tom. Tak moc po Billovi touží, ale ví, že to nejde, vždyť je jeho dvojčetem.
„A… ahoj… ne, jistě že ne,“ odhodlaně vejde do kuchyně a zamíří k lednici. Pil, opět. Vždycky to na něm pozná.
„Už jsem se lekl, že se mě můj bratříček bojí,“ vstane ze židle a lehce zavrávorá.
„Nemám náladu na tvé připomínky,“ protočí oči Bill a svůj pohled upře do lednice.
„Ale no tak,“ zasměje se Tom a plácne Billa rukou po zadečku.
„Jsi opilý,“ otočí se na něj a po té si vezme něco k jídlu.
„Já?“ ukáže na sebe prstem Tom. „Možná trochu,“ ušklíbne se nakonec a pořád se drží v bratrově blízkosti.
„Jo, ty,“ snaží se kolem Toma projít, ten jej však chytne za ruku a prudce stáhne k sobě.
„Proč přede mnou stále utíkáš a vyhýbáš se mi? To jsem vážně tak nesnesitelný?“ Pořád jej drží u sebe. Už to dál nedokáže. Chce slyšet, co se pokazilo, proč se najednou oba tak změnili. Je to snad jeho chyba? Zkazil to on?
autor: Lauinka
betaread: Helushka
Musím říct že je to fakt zajmaví už dlouho nečtu něco takovýho těším se…
nooo… to vypada zajímavě
ooo.. no Lauíííí…. tak ty píšeš jo?. noo.. první dílek krásný, těším se na dalšíí ;oD
Dokonalé, zamilovala jsem se do týhle povídky 😀 Je to láska na první pohled 😀
Nee, dělám si srandu. Skvělá povídka, jsem zvědavá jak to všecko dopadne.
Doufám, že dobře =)
je to naprosto dokonalý, moc se těšim na další díl… XD
Nádhera..moc se těším na pokračko:-)))
Dáááááál!!!!!
teda ale, že se ten opilec nestydí…
no jo ten alkohol je děsná věc. Vždycky padaj zábrany :)Známe známe. NO nic. 🙂 TAk to jsem na to zvědavá jak to půjde dál. už se těšim.
Tak to vypadá zajímavě,už teď se těším na další dílek..! 🙂
ono mi to pripominaa…me:-D…jen daaal at wim co delam ja:.-Dne fakt je to uzasny pokracujjj!!!!
[11]: há tak to jsme dvě hele 😀 Ovšem kdyby měl dělat, to co dělám já, tak buď by Bill nedopadl dobře a nebo by si náš opilec Tomík někde rozsekal hlavu 😀 😀
No mě se to moc líbí, jenom je to mooooc krátký 🙂 Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat 🙂
Snad byl takhle krátkej díl naschvál, jenom na úvod. Protože by to byla škoda, je to moooc pěkný! 🙂