autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.
Čaulitz leute, vemu to hopem. Nápad podle yaoi jménem Enzai. Celkem drasťárna, ne pro slabší nátury. Moje milá Atsuko, souhlasila s tím, že mi bude dělat chudáčka týraného Billa. Moc jí za to děkuju.
Bill – Adella Kaulitz
Tom – Lenna W.K.T.
Tom
Chlad, tma, naštvané obličeje. To vše kolem mě. Zlé oči svíticí ze tmy, která halí rohy cel, by slabé nátury silně vyděsila. Já už jsem na to zvyklý. Nikdo nemá rád ředitele věznice. Obušek z tvrdé gumy občas přejede přes mříže. Celkově je tohle hodně depresivní místo. Když projdu křídlem, kde jsou většinou vrazi, zloději a mafiáni, dostávám se k celám, kde jsou uvězněna moje zvířátka. Vězni, kteří mi slouží svým tělem k sexuálním hrátkám… Hned, jak se otevřou dveře, a já začnu procházet kolem cel, někteří se stáhnou do rohu. Mají strach. To je moc dobře, ale některé už jsem si ochočil takovým způsobem, že mě milují. Ihned se nalepí na mříže a prosí, abych si pro dnešní noc vybral právě je. To už mě nebaví. Jsou od častého sexu roztažení a už to není taková slast jako ze začátku.
„Pane řediteli?“ Doběhne za mnou jeden z mých podřízených a podá mi nějaké papíry. Na nich je černobílá fotka chlapce. Krásného chlapce. Koukám do spisu, 15 let. Ou, za vraždu. Prohlédnu si očima cely a úplně v rohu najdu jednu prázdnou. Jemně se usměju.
„Uděláme mu pěkné přivítání,“ usměju se a ukončím obchůzku.
„Pane řediteli?“ Doběhne za mnou jeden z mých podřízených a podá mi nějaké papíry. Na nich je černobílá fotka chlapce. Krásného chlapce. Koukám do spisu, 15 let. Ou, za vraždu. Prohlédnu si očima cely a úplně v rohu najdu jednu prázdnou. Jemně se usměju.
„Uděláme mu pěkné přivítání,“ usměju se a ukončím obchůzku.
Bill
„Neudělal jsem to!“ vyjeknu na muže, jež mě vedou do nejhrozivějšího vězení v okolí. Ti, kteří se odsud dostali, si nesli strašlivé vzpomínky na mučení, ponižování a znásilňování. Byl jsem vyděšený.
Přiznám se, jsem malej zlodějíček drobných věcí, možná jídla. Mám za sebou i krádeže menších částek peněz. To vše jsem ovšem dělal pro svou obživu. A co byste taky čekali od 15ctiletého sirotka, bez rodiny, s hrstkou přátel, žijícího na ulici? Musel jsem se nějak živit. Ale do vězení mě neposílají pro ty drobné krádeže. Ale pro vraždu. Pro vraždu, kterou jsem nespáchal.
„Já tam nechci! Prosím, ne!“ pištím jako o život, když mě vedou k řediteli věznice. Je to asi třicetiletý vysoký muž, s obličejem ošlehaným krutostí a vlasy spletenými do dlouhých špinavých provazů, díky kterým z něj šel obrovský strach. Změřil si mě hladovým pohledem a pomalu ke mně vykračoval. Krčil jsem se na zemi, na kterou mě hodili strážní, kteří mě sem vedli. Neodvažoval jsem se ani pípnout strachy.
Přiznám se, jsem malej zlodějíček drobných věcí, možná jídla. Mám za sebou i krádeže menších částek peněz. To vše jsem ovšem dělal pro svou obživu. A co byste taky čekali od 15ctiletého sirotka, bez rodiny, s hrstkou přátel, žijícího na ulici? Musel jsem se nějak živit. Ale do vězení mě neposílají pro ty drobné krádeže. Ale pro vraždu. Pro vraždu, kterou jsem nespáchal.
„Já tam nechci! Prosím, ne!“ pištím jako o život, když mě vedou k řediteli věznice. Je to asi třicetiletý vysoký muž, s obličejem ošlehaným krutostí a vlasy spletenými do dlouhých špinavých provazů, díky kterým z něj šel obrovský strach. Změřil si mě hladovým pohledem a pomalu ke mně vykračoval. Krčil jsem se na zemi, na kterou mě hodili strážní, kteří mě sem vedli. Neodvažoval jsem se ani pípnout strachy.
Tom
„Ty jsi Bill?“ Kouknul jsem se na něj, ale odpověď jsem věděl. Byl naprosto dokonalý. Několikrát jsem ho obešel a prohlížel si ho. Byl tak… Nehorázně přitažlivý. Hladově jsem si ho prohlížel.
„Nechte ho omýt hadicí a zavřete ho do cely, dneska ho necháme vycukat a do programu se zapojí zítra,“ řeknu majestátně. Můj poskok Max ho vezme a nese ho do místnosti, kde ho opláchnou studenou vodou, většinou hned po tom následuje bičování a roztahování zadečku prsty. Škoda, že tohohle se nemůžu účastnit. Pak bych se neovládl. Max si bere bič a mizí s Billem v poutech vstříc oné místnosti.
Bill
„Kam to jdeme?“ Jsem vyděšenější než předtím, když ke mně přišel muž s bičem v ruce a táhl mě do nějaké tmavé místnosti, páchnoucí zaschlou krví a výkaly. Rozječel jsem se na celé kolo, když mě muž odhodil do rohu místnosti, kde jsem se schoulil a vystrašeně očekával, co přijde teď. Zděšeně jsem vykřikl, když mi na obličeji přistál proud ledové vody, který mě dusil. Musel jsem si obličej zakrýt rukama, abych se ubránil tomu proudu. Třásl jsem se zimou a po chvíli té ledové sprchy jsem byl celý prokřehlý a celé tělo mě pálilo a bodalo, jako by se mi do kůže zařezávalo miliony ostrých břitev.
Pak však voda ustala. Klepal jsem se zimou i strachem. Místností se ozval děsivý smích. Tak krutý a zlověstný.
Doufal jsem, že je po všem.
V tom se ale ozval svištivý zvuk, a místností opět projel můj bolestný výkřik, když konec biče dopadl na mé ruce, jež bránily můj obličej. Pod tou silou jsem upadl na zem, kde na má záda přistály další a další bolestné rány. Jen jsem křičel, brečel a modlil se, aby ta bolest konečně ustala.
Pak však voda ustala. Klepal jsem se zimou i strachem. Místností se ozval děsivý smích. Tak krutý a zlověstný.
Doufal jsem, že je po všem.
V tom se ale ozval svištivý zvuk, a místností opět projel můj bolestný výkřik, když konec biče dopadl na mé ruce, jež bránily můj obličej. Pod tou silou jsem upadl na zem, kde na má záda přistály další a další bolestné rány. Jen jsem křičel, brečel a modlil se, aby ta bolest konečně ustala.
Tom
Jeho skučivý hlas se nesl až ke mně. Vzrušovalo mě to, strašně moc. Připravoval jsem mu celkem teplé vězeňské oblečení, číslo vězně a přikrývky, a tak dále a tak dále. Přitom jsem poslouchal jeho nářek a pláč.
Max
„Jen křič, ty malá děvko. Ředitel to určitě ocení!“ Ušklíbnu se a dál to malé stvoření pode mnou biju. Po chvíli přestanu.
„Vstávej! A ruce dej támhle na ten stůl!“ Poručím mu a čekám, co bude dělat. Když ztěžka vstane a ruce dá přesně tak, jak jsem řekl, dojdu k němu a rukama na vnitřní straně jeho stehen mu roztahuji nožky. Hladím ho mezi půlkami a zlověstně se usmívám.
„Vstávej! A ruce dej támhle na ten stůl!“ Poručím mu a čekám, co bude dělat. Když ztěžka vstane a ruce dá přesně tak, jak jsem řekl, dojdu k němu a rukama na vnitřní straně jeho stehen mu roztahuji nožky. Hladím ho mezi půlkami a zlověstně se usmívám.
Bill
Když jsem ucítil jeho ruce na mém těle, jak mi roztahoval nohy od sebe, opět jsem se neudržel a vyjekl sem.
„Nechte toho!“ pokusil jsem se utéct na druhou stranu místnosti, ale ten muž mě chytl pod krkem a hodil mě na stůl. Tvář se mi zkřivila bolestí při dopadu na zbičovaná záda.
„Nechte toho!“ pokusil jsem se utéct na druhou stranu místnosti, ale ten muž mě chytl pod krkem a hodil mě na stůl. Tvář se mi zkřivila bolestí při dopadu na zbičovaná záda.
„Prosím, ne…“ vydechl jsem zoufale, ale ten muž mi krutě uštědřil pěst do obličeje.
Max
Pak jsem jej opět vzal a opřel mu ruce o stůl.
„Ještě se hejbni a zbičuju tě jako psa,“ zavrčel jsem a prsty začal kroužit kolem jeho vstupu. Konečně jsem zasunul a začal okamžitě hýbat dvěma prsty. Pomalu jej roztahuji, poslouchajíc jeho vzlyky a bolestné křičení.
„Uvolni se víc!“ zahuhlám při tom. Mám dost práce s tím, aby mě tlak kladen na mé prsty nevzrušil. Teď vážně řediteli závidím, je tak úzký. Když se konečně slabě uvolní, a dokonce se vzruší, vyndám prsty a nahého ho vleču do cel. Tímhle si prošel každý z vězňů, takže už to znají. Popravdě, všichni se nahrnuli, aby si prohlédli nového příchozího mezi Tomova zvířátka. Hladově, někteří závistivě či znechuceně, si ho prohlíželi. Já osobně jsem z něj skoro umíral, z jeho dokonalých křivek.
„Ještě se hejbni a zbičuju tě jako psa,“ zavrčel jsem a prsty začal kroužit kolem jeho vstupu. Konečně jsem zasunul a začal okamžitě hýbat dvěma prsty. Pomalu jej roztahuji, poslouchajíc jeho vzlyky a bolestné křičení.
„Uvolni se víc!“ zahuhlám při tom. Mám dost práce s tím, aby mě tlak kladen na mé prsty nevzrušil. Teď vážně řediteli závidím, je tak úzký. Když se konečně slabě uvolní, a dokonce se vzruší, vyndám prsty a nahého ho vleču do cel. Tímhle si prošel každý z vězňů, takže už to znají. Popravdě, všichni se nahrnuli, aby si prohlédli nového příchozího mezi Tomova zvířátka. Hladově, někteří závistivě či znechuceně, si ho prohlíželi. Já osobně jsem z něj skoro umíral, z jeho dokonalých křivek.
Tom
Když křik ustal a změnil se v cosi jako škemrání a občasné až vzrušené vzdechy, usoudil jsem, že Max již brzy bude končit. A taky že ano. Po chvíli jsem uslyšel prásknutí dveří a Billovo naříkání. Počkal jsem tak dlouho, dokud štěbetání neustane a vydal jsem se i s přikrývkami a oblečením k Billovi. Vystřídal jsem se s Maxem v jeho cele. Vešel jsem a chtivě si ho prohlížel. Div mi nezacukalo v rozkroku. Přišel jsem k němu.
„Tady máš nějaké oblečení, polštář a přikrývku, máš tam i papír s denním rozvrhem, pokud neumíš číst, zeptej se někoho z vedlejších cel,“ procedil jsem, stále si ho prohlížejíc. Pak jsem se sklonil a pomáhal mu, se obléct. Už nebyl ani studený, byl zahřátý vzrušením, které se mu rozlehlo tělem hned po tom mučení, ale žádný vězeň to doposud nepřiznal.
autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.
betaread: Clarrkys
mno to anime sem viděla a byl to fakt hukot…nejlepší je ta scéna s rolničkou, a tak doufam že tam taky bude
XD XD XD XD
O_O O_O a to si ze mě děláte prču?? No já se picnu. To je dost maso. Nevim jestli to vůbec mám číst, takové psychárny 😀 Ale myslim že neodolám. Odolat povídkám od Atsuko a nebo Lenny prostě nejde. Kor když se tyhle dvě spojily. No tak jsem na to zvědavá. Vážně upřímně musim říct, že jsem na to čuměla jak vyoraná myš. Chudák Bill. První den a hned takové šoky. Napřed je zbičujou a hned nato vzrušujou. A ještě představa třiceti letého Tom a patnácti letého Billa…..omg. Teď nevim jestli si mám jít napřed zakouřit abych to rozdýchala a nebo se mám jít zchladit sprchou 😀 už teď jsem natěšená na pokráčko.
no ty krávo!!! asi to začnu číst… když budu od začátku připravená na to, že to bude takhle drsný, tak to zvládnu 😀 Né, fakt, klobouk dolů 🙂
[1]: ako sa volá to anime??
[4]: Enzai, máš to nahoře xD Je to anime i hra.
Tak tohle bude fakt drsné, chudáčka Billího lituju dopředu…=)
[5]: všimla som si to hneď ako som dala zverejniť komentár 😀
Anime Enzai znám a dokonce se mi ještě válí v Pc… Tohle bude ještě kruté…
Dámy, klaním se. Další díly budou dosti brutální, pokud se budete jakž takž držet toho yaoi… To bude hukooot! ^^ *perverzní úsměv* myslím, že na další díly jsem neskutečně natěšená. 😉
ty woleeee…to snad není možný, jsem z toho naprosto hotová ( a to myslím všude)…ta představa mě naprosto dráždí a svádí…ach těším se na další díl, ty autorky maj teda fantazii….kdo ví co při tom dělali :o)
jeidná drsná povídka co budu číst..Je to vážně super a tohohle se nevzdám dělá mi to hříšné myšlenky a to mě právě baví
Oh no tohle je tedy… Velice dobře napsané, ale kruté. Chudák Bill ;-(
takový horor???:-D